Pro mě je Swedenborgova literatura vysvětlením života – jeho významu a účelu, které uspokojuje něco v nás, co již víme a k čemu se můžeme obrátit pouze pravdou.

Velký švédský věštec, Emanuel Swedenborg, vyslovil některá tvrzení, která stála u zrodu našich nových znalostí o nadpřirozených záležitostech. Když první paprsky vycházejícího slunce duchovního poznání dopadly na zem, osvětlily tu největší a nejvyšší lidskou mysl předtím, než vylily svůj svit i na menší postavy. Tímto vrcholem lidské mentality byl onen velký náboženský reformátor a jasnovidec.

Obdivuji Swedenborga jako velkého vědce a zároveň velkého mystika. Jeho život a práce mě vždy velmi zajímaly a přečetl jsem sedm objemných knih jeho spisů, když jsem byl studentem medicíny.

Nechte mě vysvětlit, proč si Swedenborg zasluhuje zkoumání. Je skutečností, že největší poetové a spisovatelé si od něj volně vypůjčovali. Seznam je dlouhý: nejdříve Blake jako jeho přímý duchovní následovník; potom Goethe, horlivý čtenář Swedenborga (stejně jako Kant); za nimi následují Poe, Baudelaire, Balzac, Mickiewicz, Slowacki, Emerson, Dostojevskij… V historii rebelie člověka proti Bohu a řádu přírody stojí Swedenborg jako lékař, který chtěl rozbít pečeť na svatých knihách, a tak učinit rebelii nepotřebnou.

Pro vás, lidi ze západu, to je Swedenborg, kdo je vaším Buddhou, koho byste měli číst a následovat!

Jsem Emanuelu Swedenborgovi hluboce vděčna za to, že mi poskytnul bohatší interpretaci Bible, hlubší porozumění křesťanství a vzácný smysl pro božskou přítomnost ve světě. Swedenborgovo poselství vneslo barvu, skutečnost a jednotu do mých myšlenek o příštím životě; povzneslo mé myšlenky o lásce, pravdě a užitečnosti; je mým největším povzbuzením k překonání mých vlastních omezení.

Ve světě, ve kterém se hlas svědomí často zdá tichý a nevýznamný, vyvstává potřeba duchovního vedení, jehož byl Swedenborg obzvláštním příkladem.

Emanuel Swedenborg měl nejzdravější a nejširší intelekt, jaký jeho doba poznala.

Swedenborgova teologie je vznešená. (…) On jediný umožňuje člověku dotknout se Boha. Vrátil jsem se ke Swedenborgovi po rozsáhlém studiu všech náboženství. (…) Swedenborg nepochybně shrnuje všechna náboženství – nebo spíše jedno náboženství – lidstva.

Veškeré mé učení je postaveno na Hahnemannovi a Swedenborgovi; jejich učení si perfektně odpovídají.

Tak jako každý i já tíhnu k tomu, věřit ve svět za hranicemi viditelna, a mám dostatek poetických sklonů a hnací síly k životu, že i mé vlastní omezené já se rozpíná, aby zakoušelo Swedenborgův duchovní svět.

Nikdo nepřijal život plněji, nikdo jej nezkoumal s větší vášní, s takovou intelektuální láskou, s takovou netrpělivostí se o něm dozvědět víc.

Lidé, kteří mají zážitky z blízkosti smrti, nahlížejí dveřmi vedoucími do života po životě, Swedenborg však prozkoumal celý dům.

Nejpozoruhodnější krok v historii náboženství nové doby byl učiněn Swedenborgovým géniem.

Shoda toho, co Swedenborg píše o některých svých duchovních zkušenostech, s tím, o čem vyprávějí lidé vracející z místa, kam byli voláni, je úžasná.

Swedenborgovy vize (…) jsou zřídlem toho nejvyššího.