Země ve vesmíru

V tomto příspěvku přinášíme Swedenborgovo nejkontroverznější dílo nazvané Země ve vesmíru (nebo podle českého překladu Jar. Im. Janečka Tělesa světová).

Otázky, které tento spis vyvolává, nenechávají klidným snad žádného člověka, který se kdy vážněji zabýval Swedenborgovým učením, a zejména je zneklidňující pro ty, kteří považují Swedenborgovy teologické spisy za božsky inspirované. Existuje velká řada různých pohledů a úvah, jak Swedenborgovy popisy obyvatel vesmírných planet a mimozemského života interpretovat a vysvětlit. Pro čtenáře, kteří mohou číst v angličtině, pro inspiraci uvádím odkaz na stránky s poměrně širokou sbírkou publikovaných názorů: http://www.swedenborgstudy.com/articles/life-on-planets/lopndx.htm Věřím, že různorodost těchto názorů může být dobrou inspirací k vlastním úvahám přemýšlivých čtenářů.

Na tomto blogu chceme postupně některé ze zajímavých pohledů na tuto problematiku publikovat. Jako první přinášíme příspěvek zesnulého Rev. Alfreda Actona II, který mimo jiné přináší sbírku deseti různých pohledů / teorií snažících se spis Země ve vesmíru vysvětlit. Jeho vlastní postoj lze vyjádřit frází „počkat a vidět“ a zdůrazňuje především pokoru, se kterou bychom měli k této problematice přistupovat. Postoj Rev. Actona zastupuje ty stoupence Swedenborgových teologických spisů, kteří věří v jejich pravdivost jako celku. Jejich pozice by se obecně mohla shrnout do této úvahy: Jelikož učení o mimozemském životě je součástí božského zjevení, znamená to, že zdánlivé rozpory jsou důsledkem našeho omezeného porozumění tomuto zjevení, chyb našeho chápání a interpretace přírodovědného pozorování, anebo obojího.

Následují úvahy zesnulého německého duchovního Friedemanna Horna v překladu Radko Štefana. Ani tyto úvahy samozřejmě nejsou jediným možným vysvětlením Swedenborgova pojednání. Jeho názory by se snad daly shrnout do tvrzení, že je ve Swedenborgových knihách nutné rozlišovat mezi božskými pravdami a jejich „časovým zahalením“, které je důsledkem omezení našich dobově a přírodně podmíněných konceptů a znalostí, jež tedy podléhají chybám naší omezené přírodní mysli. Tento náhled sdílejí ti ze čtenářů E. Swedenborga, kteří jej považují nejenom za zvěstovatele božského zjevení, ale také za učitele, který používal dobově podmíněné znalosti k ilustraci přijatých duchovních principů.

Existuje však i další skupina, která má na věc ještě jiný pohled. Věří, že Swedenborgem zaznamenané myšlenky mají svůj hlubší, „vnitřní smysl“, podobně jako Bible. Jak popisuje i Swedenborg (např. v jednom ze svých pamětihodných příběhů), pravé duchovní ideje mají již ze své podstaty božský zdroj, nekonečně přesahující naše možnosti chápání. Jak postupně „sestupují dolů“, konkretizují se a stávají se stále pochopitelnějšími – postupně se uzpůsobují pro přijetí nejvyššími anděly, nižšími anděly, duchy až námi lidmi. Právě takto jsou interpretovány i myšlenky Swedenborgových spisů. Všechna jeho tvrzení tedy mají svůj vnitřní význam, a to navzdory napohled neplatnému či nelogickému smyslu na nám dostupné úrovni chápání – podobně jako je tomu u rozporů v doslovném smyslu Bible. A stejně jako zapisovatelé biblických příběhů, ani Swedenborg si podle tohoto názoru nemusel být pravého duchovního obsahu vždy vědom.

Jedno pojetí tedy říká, že Swedenborg má i v tomto díle pravdu, pouze ji nedokážeme správně či jednoznačně interpretovat; jiné, že se v některých přírodovědných otázkách jednoduše mýlil, na rozdíl od zásadních otázek týkajících se „nauky církve“, které mu byly zjeveny Pánem; a konečně podle dalšího náhledu máme i za těmito mýlkami a nelogičnostmi na vnější úrovni hledat hlubší vnitřní obsah a smysl.

Je již na každém z nás, jestli se přikloní k některému z těchto pohledů nebo si vytvoří svůj vlastní. Tyto stránky jsou otevřené diskuzi (v sekci „diskuzní fórum“) nebo můžete zanechat svůj komentář přímo za článkem.

***

Swedenborgovo dílo Země ve vesmíru v překladu Jar. Im. Janečka je ke stažení zde: Tělesa světová. Případně si je můžete přečíst on-line pomocí widgetu na naší domovské stránce.

Následují úvahy a studie týkající se tohoto Swedenborgova spisu:

  1. Život na Měsíci, Rev. A. Acton II
  2. Úvahy Rev. Horna ke spisu Země ve vesmíru
  3. Komentář Rev. Rileye

Lenka Máchová

Napsat Komentář

7 názorů na “Země ve vesmíru”

  1. Dušan Lekeš

    Ve spisech J. Lorbera můžeme také objevit zmínky o životě na jiných planetách. Je podivuhodné jak se shoduje se Swedenborgem. Podrobněji je popsán život na Měsíci a Saturnu. O Měsíci je psáno, že život je pouze na odvrácené straně Měsíce, a také, že veškerý tam existující život má „vzdušnější tělo“, tj. podobnější duchovnímu.

  2. Obhajoba pravdivosti tohoto Swedenborgova díla

    Rozhodl jsem se obhájit pravdivost zde uvedeného Swedenborgova díla Země ve vesmíru před názorem některých znalců, že je jeho nejkontroverznějším dílem. Existují snad ještě další jeho díla, která by bylo možno označit za kontroverzní? Nečekaný paradox webu prezentujícím dílo služebníka Pána Ježíše Krista, jak se Swedenborg sám označoval, a jeho knihy.
    Připomeňme si, jaký postoj Emanuel Swedenborg zaujímal k pravdě. Víme, že již dlouho před tím, než Swedenborga Pán povolal k tomu, aby duchovně upadlému a vyčerpanému světu přinesl nové zjevení, Swedenborg toužil smířit vědu s náboženstvím a již tato jeho snaha a erudice nejvěhlasnějšího vědce své doby, musela mít zásadní vliv na jeho mravní celistvost. Tu nakonec musel osvědčit v době, kdy byl Pánem připravován k tomuto úkolu prostřednictvím snů, které, aniž by si přál, byly po jeho smrti knižně vydány pod titulem Snář.
    Poslední záznam svého snu Swedenborg učinil z noci 11. na 12. května roku 1744. Tam komentuje smysl svého posledního snu, který na rozdíl od ostatního textu napsal v latině. Píše : Pravdy, neboli panny v pravém slova smyslu, pokládají za potupné být na prodej. Soudí, že jsou pro své ctitele natolik vzácné a drahé, že nelibě nesou i, jestliže je někdo nabízí jako zboží, a ještě hůře, jestliže si je někdo přijde koupit. Na ostatní, kteří je považují za bezcenné, se dívají svrchu. Proto se – aby se ty první nestaly předmětem smlouvání a ti druzí jimi nepohrdali – raději nabídnou zadarmo těm, kteří je milují. Já, jenž jsem jejich služebníkem, bych se neodvážil nebýt jim po vůli, abych o svou službu nepřišel.
    Celým Swedenborgovým dílem se trvale vine láska s pravdou, která je součásti moudrosti. Jeho dílo je trvalá integrita zjevení i toho, že si je vědom své role a odpovědnosti služebníka Pána. Kdo nechápe, že člověk, který do sebe a své duše integroval pravdu a lásku nedokáže lhát, neměl by oba, Swedenborga a dílo, které přinesl lidstvu z vůle samotného Pána, soudit, natož zpochybňovat či odsuzovat.
    Nyní pohlédněme na argumenty dosvědčující pravdivost Swedenborgova díla Země ve vesmíru. Jedním z argumentů, kterým můžeme pravdivost tohoto spisu potvrdit, je zejména Swedenborgova integrita vědoma si své odpovědnosti před Bohem. Pán jistě věděl, koho a proč si k tomu ze všech lidí vybral právě jeho. Proto považuji za nesmyslné zabývat se v celém rozsahu argumenty oponentů a proto jsem se rozhodl doložit pravdivost jeho sdělení pouze u první v díle uvedené oběžnice Merkuru.
    Na samém počátku je nutno připomenout z textu díla toto: …bylo mi dáno rozmlouvat s duchy a anděly a to nejen s těmi, kteří jsou v blízkosti naší zeměkoule, nýbrž i s těmi, kteří jsou poblíže i jiných těles světových… a bylo mi řečeno, že člověk zdravé soudnosti mohl by z mnohého, co zná, věděti, že jest mnoho těles světových a na nich lidé, neboť na základě svého rozumu mohl by usouditi, že takové ohromné hmoty, jako jsou oběžnice, z nichž některé velikostí svou převyšují tuto zeměkouli, nejsou tělesy prázdnými, stvořenými toliko proto, aby kroužily kolem sluncem a svým skrovným světlem svítily pro jedinou zemi, nýbrž, že jejich užitečnost zajisté jest mnohem význačnější, než tato…Kdo věří, jakž každý má věřiti, že Božství nestvořilo vesmír k jinému účelu, nežli aby existovalo lidské pokolení a z něho nebe, neboť lidské pokolení jest semeniště nebes, musí též věřiti, že všude tam, kdekoliv je takové těleso, jsou i lidé…
    Posuzovat možnosti existence lidí na hmotné oběžnici s podmínkami odporujícímu životu člověka pozemského, nemá smysl. Člověk je duch spoutaný ve hmotě lidského těla a vše co vnímá svými duchovními smysly je mu zprostředkováno hmotou omezených smyslů hmotného těla a platí za to velmi ztíženým poznáním sebe sama i duchovního světa, který jej obklopuje.
    Uveďme několik typických Swedenborgových poznatků a prožitků ze setkání s duchy Merkuru: „Přišli ke mně duchové a s nebe bylo řečeno, že jsou z tělesa, Slunci nejbližšího, kteréž na naší zeměkouli nazýváno jest Merkurem. A jakmile přišli, hned pátrali v mé paměti… dychtivě pátrají a sbírají poznatky věcí, týkajících se paměti, povznesené nad tělesnou smyslnost, bylo mi zřejmo, že když popatřili do toho, co já věděl jsem o věcech nebeských, probírali je rychle všecky, stále říkajíce, že jest tomu tak; když totiž duchové přistoupí k člověku, vnikají ve všechny věci jeho paměti a vyburcují tam to, co jest jim příhodné, ba – jak jsem často pozoroval – čtou v tom, co jest v ní, jako v nějaké knize. Tito duchové činí to tím dovedněji a rychleji, poněvadž se nezdržují tím, co jest těžké a nehybné, co stísňuje a v důsledku toho i zdržuje vniterné zření tak, jakoby všechny pozemské a tělesné věci, jsou-li konečným účelem, to jest jsou –li toliko pro sebe samotné milovány. Oni však přihlížejí k věcem samotným; věci totiž, které nesouvisí s pozemskostí, pozvedají duši vzhůru, a tudíž v širší oblasti, věci pouze hmotné táhnou však duši dolů, ohraničují ji a uzavírají. Jejich chtivost poznatků a obohatit svou paměť, vysvítá z tohoto: Jedenkráte, když psal jsem cosi o tom, co týkalo se budoucnosti, a oni byli v takové vzdálenosti, že nemohli zpytovati z mé paměti, poněvadž nechtěl jsem to přečísti za jejich přítomnosti, byli značně roztrpčeni a chtěli, ač to jejich zvykem nebývalo, obořiti se na mne, pravíce, že jsem nejhorší člověk a pod.; Prozradili svou prchlivost tím, že přivodili na pravou stranu mé hlavy až k uchu bolestivé sevření; to však mi neuškodilo, poněvadž se dopustili zla, vzdalovali se ještě více, v brzku však stanuli, chtíce zvěděti, co jsem byl napsal. Taková jest jejich touha po poznatcích.
    Jestliže duchové Merkurovi přijdou k ostatním společnostem, zpytují, co tyto vědí a po tomto vyzpytování ubírají se dále. Neboť takový je styk mezi duchy, zejména pak mezi anděly, že jsou-li nějaké společnosti, kde jsou přijati a milováni, sdílejí všechno, co vědí.
    V nebesích děje se sdělování všech dober, neboť nebeská láska sděluje vše, co jest její ostatním, a odtud jest jejich moudrost a blaženost.
    Jsou zaujatí proti hláskové mluvě (loquela vocum), poněvadž je hmotná, a proto pokud nebyli přítomní zprostředkující duchové, nemohl jsem s nimi mluvit jinak, nežli jistým aktivním myšlením.
    Duchové Merkuru liší se naprosto od duchů naší zeměkoule, neboť duchové naší zeměkoule nestarají se se tak mnoho o to, co jest reálné, nýbrž o to, co je světské, tělesné a pozemské, tedy hmotné. Proto duchové Merkuru nemohou býti pospolui s duchy naší zeměkoule, a proto kdekoliv se s nimi setkají, prchají; duchovní sféra totiž, která z obou stran proudí, jest takřka navzájem si opačná. Duchové Merkurští říkávají, že nechtí viděti obal, nýbrž věc, zbavenou obalu, tedy vnitřek.
    Poté byl mi od duchů Merkurských poslán dlouhý, nerovný, ze mnoha dílů slepený papír, který zdál se, jakoby byl potištěn písmeny, jakých jest užíváno na této zeměkouli. Vyptával jsem se, zda mají takovéto tiskopisy, pravili však, že nemají, že však vědí, že takové papíry existují na naší zeměkouli. Dále nechtěli již nic říci, ale pozoroval jsem, že přemýšlejí o tom, že poznatky na naší zemi bývají na papíře a nikoliv v člověku, a že se posmívají tomu, že papíry vědí to, co neví člověk. Byli však poučeni, kterak tomu ve skutečnosti jest. Po nějakém čase se vrátili a poslali mi papír, rovněž jakoby popsaný písmeny, jako byl onen prvý, ale nikoliv tak slepený a neupravený, nýbrž pěkný a úpravný. Pravili, že byli dále informováni, že na této zemi jsou takovéto papíry a knihy z nich zhotovené.
    Poněvadž duchové Merkuru představují ve Velkém Člověku paměť, abstrahovanou od věcí hmotných, tu když s nimi hovoří o věcech pozemských, tělesných a pouze světských, jest jim to naprosto nesnesitelno, nemohou-li se rozmluvě vyhnouti, převrátí to v něco jiného, často v pravý opak, jen aby tomu unikli.
    Na dotaz o vlastní užitečnosti odpověděli, že mají zálibu v poznatcích, a že poznatky jsou jejich užitečností.
    Z výše uvedeného je naprosto zřejmé, že dominujícím zájmem duchů Merkuru je paměť, poznatky povznesené nad tělesnou smyslnost, a že tyto jsou jejich užitečností. A to nejpodstatnější je, že ve Velkém Člověku představují paměť.
    O čem to vše dosvědčuje? Jak člověk vnímá Merkur od dávných dob? O čem hovoří báje a mýty? Nahlédněme postupně malinko do kolektivní paměti lidstva až po současnost.
    „Já jsem Rafael, jeden ze sedmi svatých andělů před slávou Hospodinovou“, představuje se Rafael v apokryfní knize Tóbit (Tob 12:15)V tradici je Rafael vládcem druhého nebe, tj. sféry Merkuru. Je andělem léčení, vědy a vědomostí vůbec. V apokryfní knize Tóbit ukazuje Tobiášovi, který chytil rybu, jak připravit z různých částí jejího těla léky. Abrahama prý zbavil bolesti po obřízce; Jákobovi vyléčil vykloubený bederní kloub. Noema obdaroval lékařskou knihou, jakož i znalostmi potřebnými na stavbu Archy…
    Židovská tradice o Rafaelovi koresponduje s řeckým Hermem (lat. Merkurem). Hermes byl poslem bohů, bohem obchodníků, řečníků vynálezců, od hudebních nástrojů – lyry, píšťaly – až po křesadlo.
    A řecký Hermes opět koresponduje do velké míry s egyptským Thovtem: „Thovt – bůh moudrosti a učenosti, zákonů a ustanovení, písma a řeči, lékařství ale i čarodějnictví …jeví se nám především jako bůh všech znalostí a činností, které jsou výrazem intelektuálních schopností člověka…
    V astrologii „Merkur vyjadřuje komunikativnost, bystrost, všestrannost, pohyblivost, zvědavost a schopnost přemýšlet… je planetou rozumu a dorozumění, myšlení, podávání zpráv, zprostředkování a přenosu, chytrosti, šikovnosti a inteligence… Ve zvěrokruhu má dva domovy – znamení, v nichž vládne, a které odrážejí jeho dvě základní funkční stránky – teoretickou a praktickou. Jedním jsou vzdušné znamení Blíženců a Merkur v něm symbolizuje teorii, logiku, čistý rozum. Jako vládce druhého zemského znamení Panny symbolizuje praktický rozum, obchod, řemesla a lékařství, tedy spíše praktickou obratnost a zručnost…
    Také v indické astrologii je Merkur „signifikátorem moudrosti a vědomostí.“ V kabale osmá sefira, Hod, odpovídá hojivému, léčivému procesu. Staroslovenské jméno Merkura je Dobropán.
    Hmotným symbolem Merkuru je jeho hůl, kaduceus, se dvěma navzájem propletenými hady a na konci okřídlená, a dále jeho okřídlené sandály a klobouk. Pozůstatky této symboliky nacházíme dodnes ve výzdobě a ve znacích lékařů, farmaceuentů, bank, pojišťoven, obchodních komor, celních úřadů a dopravních podniků, např. železnic.
    Ze životních období člověka ovládá Merkur druhé sedmiletí, což se v katolické tradici zachovalo tak, že Rafael je strážným andělem mládeže.
    Swedenborgem zmiňované hláskové písmo vzniklo v polovině 2. tisíciletí před Kristem ve Fénicii, v období vlády archanděla Rafaela (1663 -1309). Fénická abeceda se stala základem pro téměř všechna dnes používaná písma.
    Jak je zřejmé, charakter duchů sféry Merkuru popsaný Swedenborgem plně souhlasí s tím, co je obsaženo v kolektivní paměti lidstva. I zde se jedná o nabytí vědomostí a jejich uchování v paměti. (Výše uvedený text je citován a krácen ze zatím dvoudílného obsáhlého vynikajícího díla autora Emila Páleše: Angelologie dějin 1, synchronicita a periodicita v dějinách, str. 341,342.)
    To, co je na tomto Pálešově díle zvláště důležité je skutečnost, že informace v ní uvedené jsou čerpány od mnoha věrohodných, světově uznávaných autorů a statistické výpočty v ní uvedené, související se synchronicitou a periodicitou vlivu oněch archandělských bytostí na zemi. Od historických dob po dnešek se prokázal jednoznačný vliv na rozvoj i těchto merkurských oblastí lidské činnosti v obdobích vlády archanděla Rafaela jako ducha času planety Země až po současnost. Je to vůbec první vědecká práce, která tyto skutečnosti potvrdila při dodržení všech standardů vědeckého výzkumu.
    Lidstvo na Zemi dospělo do věku IT. Informace se staly nejdůležitější komoditou a pamětˇ k jejich uchování a zabezpečení nezbytnou. Potřebujeme techniku k práci s nimi stále výkonnější a rychlejší, samozřejmě vč. pamětí. A to takřka ve všech oborech lidské činnosti. Na rozdíl od duchů sféry Merkura, hledajících jen poznatky povznesené nad tělesnou smyslnost, se tyto u nás nacházejí jen pozřídku. Dokonce takřka každý obyvatel této planety vnáší do prostoru informační balast v rozsahu pohřbívajícím informace zásadní, nezbytné pro udržení lidského života na zemi.
    Jak je zřejmé z uvedeného, pravdivost Swedenborgových poznatků nelze popřít dokonce ani v této době. Co by na to dnes řekli obyvatelé sféry Merkuru, to nám už, bohužel, Emanuel Swedenborg nepoví. Ale bezpochyby by se divili tomu, že ještě naši předváleční gymnazisté zpaměti latinsky memorovali Homéra, Vergilia a další autory a uchovávali je ve své paměti do stáří, zatímco dnešní děti mají problém naučit se zpaměti vyjmenovaná slova i násobilku, a učitelé to chápou a rozhodli se jim to ulehčit.
    Bereme nesmírně vážně nové poznatky vědy, které jsme získali pomocí hmotných prostředků. Člověk navštívil Měsíc, Zemi zaplnil orbitálními výzkumnými satelity, sondami, zkonstruoval obrovské rádio a optické teleskopy ve snaze nahlédnout do samého počátku vzniku vesmíru, sestrojil výkonné mikroskopy a vystavěl urychlovače gigantických rozměrů aby zkoumal hmotu… aby nakonec zjistili, že se nám někam vytratila a také dospěl k lidskou hlavou stěží pochopitelným kvantovým jevům.
    Pozvolna začíná tušit to, co si ve své lidské namyšlenosti nechceme stále připustit. Že vše může být zcela jinak a kolem nás se nachází přece jen vyšší, nekonečný svět o kterém nám, lidem této země, vědec Swedenborg z pověření samotného Pána přinesl své úžasné poznatky aby ti, kteří touží po pravdě byli jí nasyceni a stali se v plném slova smyslu svobodnými.
    Swedenborg ve svém díle O Pánu a víře píše: Existují dva špatné náboženské principy, na které se v průběhu času zvrhne každá církev: Jeden, který ničí její dobro, a druhý, který překrucuje její pravdu. Náboženský princip, který ničí dobro církve, dovozuje svůj vznik od lásky k vládnutí, a ten, který překrucuje pravdu, vzniká z pýchy na vlastní inteligenci.
    V díle Nebe a peklo odst. 603 nám Swedenborg sděluje: „Co jsem v této práci uvedl o nebi, světě duchů a pekle, bude nejasné lidem, kteří nemají žádné potěšení z poznávání duchovních pravd. Bude to však jasné těm, které toto poznávání těší; především pak těm, kteří tíhnou k pravdě pro pravdu samu, tedy těm, kdo milují pravdu, protože je pravdou. Cokoli totiž člověk miluje, to vniká do představ jeho mysli spolu se světlem – zejména když miluje to, co je pravdivé, neboť veškerá pravda se nalézá ve světle.
    Ano, dochází tu ke zpochybňování pravdivosti jednoho ze Swedenborgových děl. Rozpory v názorech na ně údajně trvají již 50 let. Chceme jim rozumět za každou cenu, a pokud se nám to nedaří, stáváme se arbitry jejich věrohodnosti. Není to pýcha povyšující vlastní rozum nad Božské pravdy? „Tak jistě, jak mě vidíš před sebou, tak pravdivé je vše, co jsem napsal a mohl bych říci více, kdyby mi bylo dovoleno. Až vstoupíš do věčnosti, uvidíš všechno a pak si ty i já budeme mít mnoho co říci,“ řekl nám lidem, kteří jeho dílo budeme číst.
    Ve starých mystériích a mysterijních školách bylo ještě samozřejmostí, že kdo měl získat vědění, měl také to vědění za posvátné. Neboť to byl také jeden z důvodů, proč do mystérií nebyl připuštěn každý. Ti, kteří měli být do mystérií připuštěni, museli skýtat záruku, že vědění mají skutečně za posvátné, že je pojímají jako službu bohům. ( Nepochybně to věděl i Swedenborg, když se označil za služebníka Pána. Pozn. autora) To se ještě atavistickým jasnozřením vědělo. Teď si to musí lidstvo zase získávat. Lidstvo prožilo dobu – víme, že je to odůvodněné- v níž se vyvíjelo směrem k materialismu. Z tohoto materialismu se musí zase uzdravovat, a uzdraví se zase jenom tehdy, jestliže s věděním spojí takové city posvátné služby, jaké s ním byly spojeny kdysi. Ale v budoucnu se to musí dít na vědomém základě. Vědění by se nemělo podobat semenu, které shnije v zemi… Vědění, které není postaveno do božské služby, je uchopeno Ahrimanem, přechází do jeho služby a tvoří Ahrimanovu moc, který ji skrze své služebníky vpraví do světového dění a tím zapojuje více překážek… než zde oprávněně smí, či musí být. (Rudolf Steiner)
    A tak si na závěr ještě připomeňme slova Emanuela Swedenborga, která pronesl, když dopsal své poslední dílo vědom si toho, že jej Pán brzy povolá k Sobě: „ Nepsal jsem nic než pravdu, jak se budete přesvědčovat po všechny dny svého života, pokud se budete držet v blízkosti Pána a věrně mu sloužit odpíráním zla všeho druhu, jako hříchu proti Němu, a horlivě studovat Jeho Slovo, které od počátku do konce nese nesporné svědectví o pravdivosti nauk, které jsem světu předložil.“
    Znovu a znovu tu Emanuel Swedenborg zdůrazňuje pravdu, která obklopuje celé jeho dílo, které vytvořil z pověření a pod vedením samotného Pána, nepochybně si vědom oněch principů, na které se v průběhu času zvrhne každá církev. Zdá se, že se obává, aby právě toto v NCP nenastalo. Myslím si, že se toho obává zcela oprávněně. O století později Jakob Lorber slyší vlevo ve své hrudi na místě srdce zřetelně zaznít hlas: „Vstaň, vezmi písátko a piš.“ A zapisuje slyšené po plných 24 let dílo odkrývající další hranice poznání, které Swedenborgovi v jeho době nebylo dovoleno odkrýt, neboť lidé na ně nebyli ještě připraveni. Mohlo se tak stát teprve o století později s nástupem éry technické revoluce a s novými objevy. Konečně i v tomto Lorberově díle Pán Swedenborga zmiňuje.
    Bůh na člověka nezapomíná. Pokud nedokážeme s pokorou a vděčností dílo obou „služebníků Pána“ přijmout a porozumět mu v celém rozsahu, dokážeme snad v budoucnu přijmout další?
    Roman K.

    1. Tato má reakce na komentář nazvaný „Obhajoba pravdivosti tohoto Swedenborgova díla“ by se mohla nazývat „Obhajoba lidí, na které míří Obhajoba pravdivosti…“ Vím, že tento komentář je míněn upřímně a ze zápalu. Bohužel však musím říct, že hlavně vůbec nechápu, proč by Swedenboregovo dílo mělo být obhajováno. Nikdo je nezpochybňuje; takže názor autora komentáře beru v prvé řadě za nepochopení.

      Vážím si jak autora tohoto komentáře, tak i autorů, kteří se spisem Země ve vesmíru zabývali a hledali pro něj vysvětlení. Mnohé z nich jsem poznala osobně a vím, že by nikdy Swedenborgovo dílo nenapadali ani nezpochybnili; naopak je milovali a snažili se žít podle jeho zásad. Proč tedy tento pocit, že je napadáno či zpochybňováno a že je nyní potřeba je „obhajovat“? Proč tento konfrontační postoj?

      Trochu si myslím, že vše pramení z našeho přístupu k pravdě. Je nezpochybnitelné, že Swedenborg napsal, že na planetách mj. naší sluneční soustavy existuje život a že se jedná o život na hmotné, nikoli duchovní úrovni. Že jde tedy o hmotné bytosti, ne o duchy. Kdyby tomu tak nebylo, nikdo by neměl nejmenší problém – všichni čtenáři Swedenborga vědí o onom pro nás neviditelném, rozsáhlém duchovním světě a jeho nesčetných obyvatelích. Avšak právě láska ke Swedenborgově dílu a hluboké přesvědčení o jeho pravdivosti nedala mnohým lidem spát, protože si zkrátka nedokážeme srovnat poznání, o které se opírá naše chápání světa, s tímto tvrzením. Co tedy s tím? Bylo by správné, jak to asi autor komentáře chce, Swedenborgovo tvrzení o hmotných obyvatelích planet a našeho Měsíce jednoduše přijmout bez dalších otázek? Na jedno je ale třeba myslet. Byl to sám Swedenborg, který psal, že přichází doba, kdy je „dovoleno vstoupit s rozumovým poznáním do tajemství víry“; varoval před slepou vírou, ale naopak vyzýval k pochopení všech otázek víry. Své vlastní dílo jistě nevyjímal – naopak každý jeho jednotlivý odstavec tento přístup jen potvrzuje. Jsem proto přesvědčena, že snaha pochopit i toto „kontraverzní“ dílo s jeho pro nás zatím těžko řešitelnými rozpory je v souladu s tímto principem.

      Autor komentáře, ať hledám, jak hledám, žádné vysvětlení nenabízí. Píše: „Ano, dochází tu ke zpochybňování pravdivosti jednoho ze Swedenborgových děl. Rozpory v názorech na ně údajně trvají již 50 let. Chceme jim rozumět za každou cenu, a pokud se nám to nedaří, stáváme se arbitry jejich věrohodnosti. Není to pýcha povyšující vlastní rozum nad Božské pravdy?“ Snahu porozumět Swedenborgovým dílům tedy autor komentáře nazývá pýchou. K čemu zřejmě nabádá, je asi tento postoj: pokud Swedenborg napsal, že na Měsíci jsou hmotné bytosti, tak tam prostě jsou, a jakékoli další otázky či snaha porozumět jsou pyšným zpochybňováním jeho díla. Přesně tento přístup ale sám Swedenborg odmítl. Proto já osobně si naopak vážím těch, kteří i přes bolestnost tohoto procesu (protože tito lidé Swedenborgovy pravdy milují a učinili je nedílnou součástí svého života) se tohoto hledání nevzdávají.

      Když uvažuji nad východisky autora komentáře, napadá mě jen jedno možné: pokud např. na Měsíci je život, i když to veškeré naše poznání, metody výzkumu i pozorování zcela jasně vyvracejí, plyne z toho, že celé naše poznání světa, které nám zprostředkovávají nejen smysly, ale i věda a technika, i naše rozumové chápání zákonitostí tohoto světa, to vše přináší jen iluzi a naše poznání na této hmotné úrovni nemá žádnou vypovídací hodnotu a pravdivost. Platí-li toto o Měsíci a planetách, platí to o všem. I tento přístup však odporuje tomu, co učí Swedenborg. Vesmíru vládne řád, a ten se odráží na všech úrovních a má své konečné vyjádření v přírodních zákonech. A ty nám bylo umožněno poznávat a přibližovat se stále pravdivějšímu vidění světa. I naše rozumové procesy a poznávání na hmotné úrovni, jakkoli nepřesné, mají svou platnost a smysl.

      Ano, mohu si teoreticky připustit i tu možnost, že na planetách naší sluneční soustavy žijí bytosti, které jsou hmotné, ale nepřístupné našemu vědeckému a smyslovému poznání, žijící v nějakém jiném výseku hmotné reality, který nejsme schopni pojmout. Takovým hypotetickým možnostem se však náš rozum přirozeně vzpírá. Pak by bylo možné i to, že další hmotné bytosti mohou být všude kolem nás, a mohli bychom dál popouštět uzdu své fantazie (paralelní vesmíry atd. atd.). Mi to ale moc smysl nedává. Co je ale pro mě zásadní, je to, že máme právo pátrat, hledat odpovědi, a že je to správné. A smíme to i v tom, co pokládáme za Božské zjevení. A dokonce máme právo pátrat i po podstatě tohoto Božského zjevení – kam nás zrovna tato konkrétní oblast otázek někdy až zavádí. To ale není zpochybňování.

      Byť navrhovaná řešení mnohých těchto hledajících mohou být naivní, viz např. teorie malých lidí, opakuji své přesvědčení, že všechny je vedla upřímná snaha o nalezení pravdy. A právě to je důkazem, nakolik jsou pro ně Swedenborgovy pravdy zásadní – kdyby tomu tak nebylo, tak by je jednoduše po přečtení této knihy odmítli. Ale je tomu naopak. Rev. Acton, autor jednoho z uveřejněných článků, uvedl svůj osobní postoj k této otázce slovy: počkám, a uvidím. S pokorou tak přiznal, že neví. Nyní už ale ví. A jednou se dozvíme, jak to s těmi lidmi na Měsíci a dalších planetách je, i my ostatní. Do té doby se budeme namáhat a dle svých možností a schopností usilovat o nalezení pravdy, která bude dalším nádherným střípkem tvořícím celé velkolepé Swedenborgovo dílo.

  3. Radko Štefan jr. (reakce čtenáře)

    Souhlasím s Lenkou Máchovou, že pan Roman K. ve skutečnosti žádné řešení nenabízí. Přináší nůši esoterního vědění z různých škol o Merkuru; dále tvrzení, že Swedenborgovi je třeba věřit úplně vše, neboť psal z Pánova pověření, přináší táké myšlenku, že Swedenborgovy výpovědi mají charakter jakýchsi posvátných mystérií… Domnívám se, že si pan Roman K. vůbec není vědom problému, který my, swedenborgiáni, máme. Ten spočívá v rozporu mezi Swedenborgovými popisy přírod, tedy přirozených a hmotných poměrů, na různých planetách a tím, co o těchto planetách vypovídají snímky z družic, které na tyto planety doletěly. Zatímco podle Swedenborga jsou všechny planety obydleny a snad plné života, žádná z družic ještě takové známky života na žádné planetě neobjevila. Jak byste tuto otázku řešil, pane Romane K.?

  4. Obhajoba pravdivosti tohoto Swedenborgova díla

    Děkuji za Vaše reakce. V prvé řadě bych citoval termín kontoroverzní. Slovník cizích slov tu uvádí: spor,rozpor, hádka- vědecká učená debata, sporná otázka n. věc, kontoverzní spis vyslovující opačné stanovisko.
    Vaše označení Sw. díla Země ve vesmíru je: nekontroverznější…. Pouze jsem se snažil doložit, že tomu tak není.
    Rozpor, který mají swedenborgiáni, za něhož jsem se také považoval aniž bych ve SW. díle nějaký spatřoval, spočívá mezi Vámi v tom, že existuje rozdíl mezi popisy přírod… a tím, co o těchto planetách vypovídají snímky z družic… Věřím, že kdyby Pán umožnil Swedenborgovi sdělit vše, konečně sám se o tom zmiňuje, nestalo by se jeho dílo Země ve vesmíru dílem nejkontroverznějším. Konečně, proč věříme všemu ostatnímu z jeho díla, copak družice přinesly snímky, kosmonauti spatřili či přistáli v nebi nebo snad navštívili samotné peklo?
    Otázky, které mi dále kladete k vysvětlení Vám nezodpovím zejména proto, že si neuvědomujete, že člověk – duch spoutaný v hmotném těle nemůže svými hmotnymi smysly ani hmotnými technickými prostředky nikdy nemůže spatřit onu pravou skutečnost o níž Sw. hovoří. Nemohu k tomu dále víc ze sebe říci neboť všechny odpovědi naleznete ve velmi rozsáhlém díle Lorberově. Pokud jde o mne, jsem vděčný E. Swedenborgovi za to, že mne připravil svým dílem k tomu, abych Lorberově díle porozuměl. Pokud se ke studiu tohoto daru Pána člověku odhodláte, obdržíte dar poznání jakému se žádný jiný nevyrovná.
    V Lorberově díle Nebeské dary I. díl, m.j. odpovídá Pán v neděli 3. května 1840 tři otázky. Jedna z nich se týká Swedenborga. Zde je Pánova odpověď:
    >
    > 3. Můžeme knihám Emanuela Swedenborga úplně věřit?
    >
    >
    > 10. K třetí otázce: Co se týká Emanuela Swedenborga, ať se tazatelé pokusí, zda také oni mohou něco takového povědět bez Mé moudrosti!
    >
    > 11. On byl Mnou probuzen a Mými anděly uveden do veškeré jejich moudrosti ze Mne, podle stupňů jejich lásky. A to co říkají, je dobré a pravdivé.
    >
    > 12. Má nauka a Mé živé slovo však, jež k vám přichází z Mých úst láskou ve vás, stojí výše nežli všichni proroci a všechna moudrost andělů! Neboť láska je to prvé a nejvyšší, potom teprve přichází moudrost.
    >
    > 13. Kdo tudíž má pravou lásku ke Mně, tomu také bude v hojnosti dána moudrost. Kdo však hledá napřed pravdu bez lásky, ten nenajde nic než klam a bude tu dvojí, z čehož nakonec nebude vědět, co je pravé a skutečné.
    >
    > 14. Proto napřed milujte a zanechte všetečnosti, tak vzejde ve vás slunce. Amen! Amen! Amen!

    > 15. To jsou pro vás tři tvrdé odpovědi z velké výše ode Mne, Jehovy. Amen.

    Myslím, že jsem byť jinak než jste si přáli odpověděl. Nemám zájem názorově se střetávat. Nijak Vám nebráním zastávat nadále vlastní názory. Ale uvedl jsem Vám kde naleznete to, co hledáte a co já už našel. Roman K.

  5. Radko Štefan, komentář

    Snad jen tři postřehy k Vašemu komentáři. (1.)Ano, družice skutečně snímky přinesly!, nikoli nebe a pekla, ale povrchů jiných planet. (2.) Nemáte pravdu, že si neuvědomujeme naše spoutání hmotnými smysly, které nám neumožňuje spatřit finální realitu. Já si ho uvědomuji velice a občas i bolestně. V tomto případě však ve Swedenborgových popisech planetárních přírod nejde o popisy finální reality či duchovních světů. Jde, podle mého mínění, o popisy planetárních přírod analogických přírodě pozemské. (3.) Na rozsáhlé Lorberovo dílo nemám čas; to málo, co z něj znám, mě nepřesvědčuje. Např. jeho teze, že materiální stvoření samo je věcí zlého ducha. To si nemyslím. Materiální stvoření je okrajem či konečnou mezí stvoření, na jedné straně omezuje lidského ducha, na druhé straně mu ale umožňuje stabilizaci i růst do věčnosti. Zdraví, RŠ

  6. Zajímavosti (Radko Štefan)

    Nedávno se mi dostalo na stůl nové číslo časopisu České křesťanské akademie „Universum (1/2020)“ a v něm na str 30.-31. článek Jiřího Grygara „Nobelova cena za fyziku 2019 pro objevitele první exoplanety“. Článek je pěkně napsaný a shrnuje starší i nové poznatky o výzkumu exoplanet, tedy planet experimentálně objevených mimo naší sluneční soustavu. Právě o těchto planetách uvažuje ve svém článku a k nim upírá své naděje Rev. Horn. Článek doporučuji všem zájemcům k přečtení. Mohu také poslat jeho scan. (RŠ)

    Swedenborg se otázkou obydlenosti jiných planet zabýval mnohem dříve, než byl otevřen jeho duchovní zrak pro pohled do duchovního světa. Zajímavé myšlenky lze nalézt v jeho díle „Principy přírodních věcí“ z r. 1734. Zde, 10 let před svým duchovním povoláním, rozvíjí své kosmologické představy. Píše tu např.:

    „Příroda nemůže být utvářena v jednom světě stejně jako ve světě druhém a bytosti nemohou být v jednom světě modifikovatelné stejným způsobem jako ve světě druhém. Jejich mechanismus se vyjevuje vždy jiným způsobem, neboť je vytvořen podle jiných idejí, momentů a stupňů. Vše se vytváří jiným způsobem, a analýza tak vyčerpává všechny své analogie. Ne stejným způsobem se tam chvěje vzduch anebo to, co se tam podobá éteru. Jiným způsobem působí chvění vzduchu na orgány obličeje a sluchu, a snad nejsou naše orgány vůbec schopny toto vlnění zachytit, protože nejsou zformovány podle onoho pohybového principu a nejsou přizpůsobeny pohybu oněch prvků.“…

    „Velkomluvný Archimédes, který chtěl pomocí svého mechanismu pohnout celým pozemským světem, by, jsa přenesen na jiný svět či zemi, vedl patrně skromnější řeči a ptal by se, kde nyní provozuje umění své mechaniky, a vůbec by nevěděl, jak by tam měl nasadit svoji páku, a kdyby to chtěl vše znovu vyzkoumat, musel by se dát skrze jevy onoho světa znovu poučit o jeho prvních principech a prvcích. Učený svět oněch zemí by byl učencům našeho světa jen k posměchu do doby, než by prozkoumali jeho příčiny.“

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nákupní košík