V tomto dalším čísle prozatím velmi občasného občasníku 🙂 Vám přináším překlad jednoho krátkého zamyšlení nad obsahem slova „láska“, převzatého ze stránek newchristianbiblestudy.org. Na tomto velmi užitečném webu jsou jednotlivé články sice již přeloženy do češtiny, avšak automatickým, stále dost nedokonalým překladačem. Naleznete zde však on-line česky vydaná díla E. Swedenborga a také Bibli kralickou, nově opatřenou odkazy na výklady různých slov a frází. Kliknete-li si např. v Genesis 1 na odkaz „den“, objeví se výklad tohoto termínu podle Swedenborgovy teologie. Výklady jsou bohužel prozatím stále v angličtině a potřebují další editaci, stránky se však neustále rozrůstají a zdokonalují.

Za článkem následuje krátké video nazvané Univerzální kategorie lásky. I zde si můžete nastavit ručně editované české titulky. Postupně bych Vám ráda předkládala další videa, která vytváří skupina offTheLeftEye – v angličtině je můžete shlédnout či odebírat zde, stojí za to: youtube.com/offTheLeftEye

Také bych Vás chtěla upozornit na novou kategorii na našich webových stránkách. V hlavním menu pod titulkem „Odkazy“ přibyl podtitulek Materiály ke stažení. Pokud Vám nevadí číst ve starší češtině a občas i nepříliš kvalitní naskenované kopie, můžete zde nalézt mnohdy jinak nedostupné materiály. Například strojopisně psaná kniha pana Václava Janovského z roku 1947 nebyla nikdy vydána.

Avizovaný článek a video:

 

Pravda o lásce?

Slovník Merriam-Webster v definici slova láska na prvním místě uvádí: „Silná náklonnost k někomu druhému, která vychází z příbuzenství nebo z osobních vazeb.“ Ano, ale „silná náklonnost“ bývá někdy docela slabá a motivace může být ušlechtilejší než „příbuznost nebo osobní vazby“. Slovník také nabízí „náklonnost založená na obdivu, laskavosti nebo společných zájmech“, „vřelé pouto, nadšení či oddanost“ a „nesobecký loajální a laskavý zájem o dobro druhého“. Nic z toho přesně tomu pocitu neodpovídá, že?

Jaký je tedy Swedenborgův příspěvek? Láska je v jeho teologii především o jednotě s ostatními.

„Charakteristickým znakem lásky není milovat sebe, ale milovat druhé a být s nimi spojen láskou,“ píše v Božské lásce a moudrosti. „Podstata veškeré lásky se nachází v jednotě…“

To je však svým způsobem jen špičkou ledovce. Swedenborgova díla tvrdí, že láska – touha po jednotě – je skutečným zdrojem veškeré existence. Láska je Bůh, láska je život, láska je cíl každého člověka, láska je to, co nás vede do nebe nebo do pekla, láska je skutečným zdrojem veškeré hmoty a energie ve vesmíru, láska je tvůrcem samotné reality.

Jak to? Swedenborg píše, že podstatou Boha – vlastní substancí Boha – je čistá, dokonalá, nekonečná láska, touha po jednotě přesahující cokoli, co bychom si kdy mohli představit. Tato touha vytryskla a stvořila vesmír a realitu, jak ji známe, s jediným cílem: mít něco, s čím se může sjednotit. A ono něco jsme my lidé: bytosti schopné přijímat lásku a vracet ji na základě své svobodné volby.

To znamená, že jsme stvořeni z lásky, že jsme stvořeni s cílem milovat. Vyplývá z toho, že to, co milujeme, po čem toužíme, je v nejhlubším nitru nás samých a je to ve skutečnosti náš život, naše esence – je to tím, kým skutečně jsme.

To vede ke dvěma zřejmým otázkám: 1. Pokud jsme stvořeni z Boží lásky, proč jsme tak zlí a sobečtí? 2. A co naše myšlenky a nápady? Ty se za nic nepočítají?

Odpovědi na tyto otázky spolu souvisejí.

Za prvé, Bůh nás musel stvořit se schopností zla, abychom mohli být ve svobodě, protože kdybychom nebyli svobodní, pak by volba přijímat a vracet Jeho lásku nebyla vůbec žádnou volbou a neměla by žádný smysl. Na hlubší úrovni je Bůh dokonalost, a kdyby vytvořil něco dokonalého, bylo by to jen více Jeho samého a On by miloval sám Sebe. Musíme tedy být nedokonalí, ale se schopností zvolit si lásku.

Tato schopnost volby je zároveň i odpovědí na druhou otázku. Naše schopnost myslet a znát může být oddělena od našich lásek, což znamená, že můžeme vědět, že něco je správné, i když je to v rozporu s našimi touhami. Tuto schopnost můžeme využít k tomu, abychom se rozhodli pro to, co je správné, a požádali Boha, aby změnil to, co milujeme, na něco dobrého. Budeme-li vytrvalí a upřímní, Bůh v průběhu našich životů skutečně naše lásky promění. Pak do doby, než budeme připraveni pro nebe, již budeme žít v upřímné lásce k ostatním lidem a Pánu, a z toho pramenící lásce ke konání dobrých činů pro ostatní. Tehdy budeme skutečně v pravé svobodě, protože co budeme chtít, to bude dokonale sladěno s tím, o čem budeme vědět, že je správné, a budeme tak opravdu moci dělat to, co chceme.

Na druhou stranu ale: Pokud se odmítneme zapojit do tohoto procesu, odmítneme vidět, co je správné, odmítneme úsilí ke konání správných věcí a odmítneme Boží přání změnit, co milujeme, skončíme v „pekle“ společně s jinými, kteří milují jen sebe.

To vytváří zajímavou a důležitou otázku, kterou si můžeme všichni položit: hluboko ve svém nitru, co vlastně milujeme? Je to dobré? Jsme ochotni to otevřít Bohu a požádat Ho, aby to změnil?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *