Clanky

Nebe a peklo

pokracovani cast III

kapitola (II)

O SVETE DUCHU A O STAVU CLOVEKA PO SMRTI.

(47)

Co jest svet duchu.

(421)

SVET DUCHU neni ani nebem ani peklem, nybrz jest STREDNIM MISTEM, cili strednim stavem mezi obema; nebot clovek po smrti prichazi NEJPRVE SEM, a pak po uplynuti jisteho casu, podle sveho zivota na Zemi, vzat jest bud do NEBE, anebo uvrzen do PEKLA.

(422)

Svet duchu jest strednim mistem mezi nebem a peklem, a rovnez jest strednim stavem cloveka po smrti; ze jest strednim mistem, bylo mi patrno z toho, ze pekla nalezaji se pod nim a nebesa nad nim; a ze jest strednim stavem, bylo mi zjevno z toho, ze clovek, dokud jeste dli ve svete duchu, neni jeste ani v nebi ani v pekle. Stavem nebe u cloveka jest spojeni dobra a pravdy u neho, a stavem pekla jest spojeni zla a nepravdy u neho; je-li u cloveka - ducha dobro s pravdou spojeno, prichazi do nebe, ponevadz, jak bylo receno, toto spojeni jest u neho nebem; jestlize vsak u cloveka ducha spojeno jest zlo s nepravdou, pak prichazi do pekla, ponevadz toto spojeni jest u neho peklem; toto spojeni deje se ve svete duchu, jelikoz tehdy clovek naleza se ve strednim stavu. Jest jedno a totez, pravi-li se: Spojeni rozumu a vule, anebo pravi-li se: Spojeni pravdy a dobra.

(423)

Nejprve budiz zde povedeno neco o spojeni rozumu a vule a o jeho totoznosti se spojenim dobra a pravdy, nebot toto spojeni deje se ve svete duchu. Clovek ma rozum a vuli; rozum prijima pravdy a vytvari se z nich, a vule prijima dobro a jest z neho vytvarena; proto clovek vse, cemu rozumi a co v dusledku toho mysli, zove pravdivym, a vse, co clovek chce a v dusledku toho si mysli, zove dobrym; clovek muze z rozumu mysliti a tudiz chapati, ze neco jest pravdou, a tudiz ze jest i dobrem; avsak on nemysli tak z vule, dokud take podle toho nechce jednati a nejedna; jestlize to chce a na zaklade tohoto chteni take jedna, pak vyskytuje se to zaroven jak v rozumu, tak i ve vuli, a tudiz i ve cloveku, nebot rozum samotny necini cloveka, ani vule samotna, nybrz rozum a vule spolecne, z kterezto priciny co jest v obou, to jest ve cloveku a stava se jeho vlastnictvim. Co jest pouze v rozumu, to sice jest u cloveka, ne vsak ve cloveku, nebot ono prislusi pouze pameti a vedomostem, z pameti pochazejicim, a clovek muze na to mysliti, kdyz neni v sobe, nybrz zevnitr sebe s jinymi, a muze tedy o tom i rozmlouvati a rozumovati, a podle toho muze i pretvarovati svoje city a posuvky.

(424)

Ze clovek muze mysliti z rozumu a nikoliv zaroven i ze sve vule, dopusteno jest za tim ucelem, aby clovek mohl byti pretvoren; nebot clovek pretvoren byva pravdami, a pravdy, jakz bylo receno, jsou veci rozumu; clovek totiz rodi se ve vselikem zlu co do sve vule, a proto nikomu dobra nepreje, lec sobe jedinemu, a kdo sobe jedinemu zada dobra, ten raduje se ze zla, ktere jineho, zejmena vzhledem k nemu samotnemu potka; nebot on rad by na sebe prevedl dobro kazdeho jineho, necht to jsou vynikajici mista nebo bohatstvi, a jakou merou se mu to dari, takovou merou pocituje v sobe radost. Aby tedy toto chteni bylo zlepseno a pretvoreno, jest cloveku dano pravdy poznavati, by jimi mohl krotiti naklonnosti ke zlu, z jeho vule se prystici; z toho plyne, ze clovek muze rozumem pravdy mysliti, je vylovovati a konati, ze vsak nemuze je ze sve vule mysliti drive, dokud neni uzpusoben tak, aby je sam ze sebe, totiz od srdce chtel a cinil; je-li clovek takovyto, pak to, co z rozumu mysli, jest veci jeho viry, a co z vule mysli, jest veci lasky; proto vaze se pak vira a laska u neho prave tak, jako rozum a vule.

(425)

Jakou merou tedy pravdy, ktere jsou v rozumu, spojeny jsou s dobrem, kterez jest ve vuli, jakou merou tedy clovek pravdy chce a tudiz je i cini, takovou merou ma clovek nebe v sobe, ponevadz, jak vyse bylo receno; nebe jest spojenim dobra a pravdy; naopak jakou merou nepravda, ktera jest v rozumu, spojena jest se zlem, ktere jest ve vuli, takovou merou ma clovek v sobe peklo; jakou vsak merou pravdy, ktere jsou v rozumu, nejsou spojeny s dobrem, ktere jest ve vryli, takovou merou clovek jest ve strednim stavu. Dnes temer kazdy clovek jest v takovem stavu, ze pravdy zna, a z ved, jakoz i z rozumu mysli si je, a bud mnoho, nebo malo, anebo zhola nic z nich necini, anebo proti nim pracuje z lasky ke zlu, a odtud pochazejici viry v nepravdu. Aby tedy nabyl bud nebe nebo pekla, jest po smrti nejprve uveden do sveta duchu, a tam nastane spojeni dobra a pravdy u tech, kdoz maji byti vzneseni do nebe, a spojeni nepravdy a zla u tech, kdoz maji byti do pekla uvrzeni; nebot ani v nebi, ani v pekle nikdo nesmi miti rozdelenou mysl, totiz jinak rozumeti a jinak chtiti, nybrz co chce, tomu ma rozumeti, a jak cemu rozumi, tak ma chtiti. Kdo tedy v nebi chce dobro, ma rozumeti pravde, a kdo v pekle chce zlo, ma rozumeti nepravde; proto tam od dobrych oddalena jest nepravda, a poskytnuty jsou jim pravdy, s jejich dobrem souhlasici a s nim se shodujici, a u zlych tamtez jsou odstraneny pravdy a jest jim pridelena nepravda, souhlasici s jejich zlem. Z toho vysvita, co jest svet duchu.

(426)

Ve svete duchu jest nezmerny pocet bytosti, ponevadz tam jest prve shromazdiste vsechnech, a tam take vsichni jsou zkoumani a pripravovani; delka jejich pobytu tam neni presne stanovena; nekteri sotva vstoupi a jsou pak ihned bud do nebe vzneseni, anebo do pekla uvrzeni; nekteri setrvaji tam jen nekolik tydnu, nekteri mnoho let, ne vsak pres tricet. Delka pobytu na tomto miste zavisi na souhlasnosti nebo nesouhlasnosti vnitra cloveka s jeho zevniternosti. Kterak vsak clovek na onom svete ze stavu jednoho ve stav jiny byva prevaden a pripravovan, o tom budiz v dalsim oddilu povedeno.

(427)

Jakmile lide po svem skonani prijdou do sveta duchu, jsou ihned Panem roztrideni; zli jsou hned pripoutani k te pekelne spolecnosti, v niz byli jiz na svete svou panujici laskou; dobri vsak jsou ihned spojeni s tou nebeskou spolecnosti, v niz take jiz na svete

byli vzhledem ke sve lasce k Bohu, ucinne lasce k bliznimu a vire. Ale byt i takto byli roztrideni, prece jen ti, kdoz za telesneho zivota byli spolu sprateleni a znami, zejmena pak manzelky a manzele, jakoz i bratri a sestry v onom svete mohou se, kdyz si toho preji, schazeti a spolu rozmlouvati. Videl jsem, jak jisty otec mluvil se svymi sesti syny a je opet poznal; rovnez tak videl jsem mnohe jine rozmlouvajici se svymi pribuznymi a prateli; ponevadz vsak za sveho zivota na svete byli ruznych nazoru, po kratke dobe opet se rozesli. Avsak ti, kdoz ze sveta duchu prijdou do nebe, a ti, kdoz prijdou do pekla, pak se jiz neuvidi, aniz navzajem se poznaji, leda jsou-li tehoz smysleni, z teze lasky pochazejiciho. Pricina, ze shledaji se ve svete duchu, nikoliv vsak v nebi a v pekle, jest ta, ze ti, kdoz jsou ve svete duchu, jsou v techze stavech, v jakych byli za telesneho zivota, a pak z jednoho stavu do jineho byvaji uvadeni, nacez pak vsichni jsou uvedeni do trvaleho stavu, kteryz jest tyz, jako stav jejich panujici lasky, a v tomto stavu druh druha poznava jen podle stejnosti lasky; nebot jak vyse v c. 41. az 50. bylo receno, podobnost spojuje a nepodobnost oddeluje.

(428)

Svet duchu tak, jako jest strednim stavem mezi nebem a peklem u cloveka, jest i strednim mistem; pod nim jsou pekla, nad nim nebesa. Vsecka pekla jsou smerem k onomu svetu uzavrena a pristupna jen derami a trhlinami jakoby skal; a sterbinami, do sirky se rozestupujicimi, kterez vesmes jsou strezeny, aby nikdo nevychazel, leda ze by mu to bylo dovoleno, coz se take nekdy stava, vyzaduje-li toho potreba, o cemz pozdeji bude rec. I nebe jest na vsech stranach ohrazeno a ke kazde spolecnosti nebeske jest pristup jedine po uzke stezce, jejiz vchod rovnez jest strezen; ony vychody a tyto vchody jsou tim, co nazyva se ve Slove [Bozim] branami a brankami pekla a nebe.

(429)

Svet duchu jevi se jako udoli mezi horami a skalami, kterez tu a tam se snizuje a zvysuje. Brany a branky k nebeskym spolecnostem jsou viditelny jen tem, kdoz jsou v nebi pripravovani, jini vsak jich nenaleznou. Ke kazde spolecnosti vede ze sveta duchu vchod, a za nim jest cesta, kteraz vsak vystupujic vzhuru deli se na nekolik cest. Brany a vchody k peklum jevi se rovnez jen tem, kdoz maji jimi vejiti, a jimz pak byvaji otevreny; jsou-li otevreny, objevuji se temne, jako zacouzene jeskyne, kterez smeruji sikmo dolu, kdez opetne jest nekolik vchodu; z onech jeskyn kouri se odporne vypary a vystupuji hnusne zapachy, pred nimiz dobri duchove prchaji, ponevadz jsou jim odporne, kdezto zli duchove chtive je vyhledavaji, nalezajice v nich zalibeni; nebo tak, jak nekdo na svete mel zalibeni ve svem zlu, tak ma zalibeni i po smrti v odpornem zapachu, kteryz jest souvztazny s jeho zlem; vzhledem k tomu lze duchy ty prirovnati ke dravym ptakum a zviratum, jako ku pr. ke krkavcum, vlkum, kancum, kteri vetri-li zapach zdechlin a hnoje, priletuji a pribihaji k nim. Slysel jsem jisteho ducha hlasite kriceti, jako vnitrni bolesti, kdyz k nemu zavanula vune s nebe, naopak vsak videl jsem jej zcela klidneho a spokojeneho, kdyz jej ovanul vypar z pekla.

(430)

U kazdeho cloveka jsou take DVE BRANKY, z nichz jedna smeruje k peklu a otevrena jest pro zlo a nepravdu, z neho pochazejici; druha branka vsak smeruje k nebi a otevira se pro dobro a pravdy s nebe. BRANKA PEKLA jest otevrena tem, kteriz trvaji ve zlu a ze zla v nepravde, a toliko jen sterbinami nahore vplyva neco svetla s nebe, pomoci kterehozto vlivu clovek muze mysliti, usuzovati a mluviti. BRANKA NEBE naopak zase otevrena jest tem, kdoz trvaji v dobru a z dobra v pravde. Jsou totiz dve cesty, vedouci k rozumove mysli cloveka, jedna horni, cili vnitrni cesta, jiz dobro a pravda od Pana sem vnika, druha dolni cili zevnejsi cesta, jiz zlo a nepravda vnika sem z pekla. Rozumova mysl sama, k niz obe cesty vedou, jest uprostred. V te mire tudiz, v jake svetlo s nebe byva pripousteno, clovek jest rozumnym, v te mire vsak, v jake nebyva prijimano, clovek neni rozumnym, byt si to sebe vice o sobe myslil. To bylo povedeno proto, aby kazdy take vedel, v jake souvztaznosti jest clovek vzhledem k nebi a k peklu; jeho rozumova mysl v dobe, kdy se utvari, souvztazi se svetem duchu; co nad ni jest, souvztazi s nebem, co pod ni, s peklem; nad ni se vyskytujici oblasti se oteviraji, a pod ni se vyskytujici oblasti zaviraji se vlivu zla a nepravdy u tech, kdoz pro nebe jsou pripravovani; naopak pod ni se vyskytujici veci jsou otevreny a nad ni se vyskytujici uzavreny vlivu dobra a pravdy u tech, kdoz jsou pripravovani pro peklo. Proto tito mohou pohlizeti pouze pod sebe, totiz k peklu, naopak zase ani prvi jenom nad sebe, totiz k nebi; nad sebe pohlizeti znamena k Panu pohlizeti, ponevadz On jest vseobecnym stredem, k nemuz upiraji svuj zretel vsechny veci v nebi; pod sebe vsak pohlizeti znamena odvracene od Pana pohlizeti na protilehly stred, k nemuz vsecky veci pekla vzhlizeji a se obraceji; viz vyse, c. 123. a 124.

(431)

Ti, kdoz jsou ve svete duchu, jsou v predchazejicich oddilech tam, kde o nich zminka se deje, nazyvani duchy, andely pak nazyvani jsou ti, kdoz jsou v nebi.

(48)

Kazdy clovek co do sveho vnitra jest duchem.

(432)

Kdo nalezite uvazuje, muze vedeti, ze telo, ponevadz jest hmotne, nemysli, nybrz duse, ponevadz jest duchovni. Duse cloveka, o jejiz nesmrtelnosti mnozi psali, jest jeho duchem; nebot tento jest nesmrtelnym podle vseho toho, co mu prislusi, a rovnez on to jest, ktery v tele mysli; nebot jest duchovnim a duchovnost prijima duchovnost v sebe a zije duchovne, to jest, ona mysli a chce; tudiz veskery zivot duchovni, ktery jevi se v tele, nalezi duchu, nic z toho nenalezi telu; nebot telo jest, jak vyse bylo receno, hmotne, a hmotnost, kteraz jest vlastnosti tela, jest duchu jen pripojena a takrka jako pripoutana za tim ucelem, aby duch cloveka mohl ziti a byti uzitecnym v prirodnim svete, jehoz veskere veci jsou hmotne a samy sebou bez zivota. A ponevadz hmotnost nezije, nybrz pouze duchovnost, jest zjevno, ze vse, co ve cloveku zije, prislusi jeho duchu, a ze telo duchu pouze slouzi, zcela tak, jako nastroj slouzi zive hybne sile; rikava se sice o nastroji, ze pusobi, hybe nebo strka, mylil by se vsak ten, kdo by veril, ze stroj sam pusobi, hybe a strka.

(433)

Ponevadz tedy vse, co v tele zije a ze zivota pusobi a citi, nalezi jedine duchu, nic z toho vsak nenalezi telu, - tu z toho vyplyva, ze duchem jest sam clovek, cili, coz totez jest, ze clovek sam sebou jest duchem a rovnez ma i tutez podobu; nebot vse, co ve cloveku zije a citi, prislusi jeho duchu, a od hlavy az k pate neni ve cloveku nic, co by nezilo a nepocitovalo; z toho nasleduje, ze jestlize telo oddeli se od sveho ducha, coz se nazyva smrti, CLOVEK PRECE ZUSTAVA CLOVEKEM A ZIJE. Slysel jsem s nebe, ze nekteri pri sve smrti, kdyz lezi na marach a dosud nejsou vzkriseni, ve svem vychladlem tele dale mysli a domnivaji se, ze jeste ziji, jedine s tim rozdilem, ze nemohou pohnouti ani nejmensi hmotnou castici, telu prislusejici.

434)

Clovek nemohl by mysliti a chtiti, jestlize by neexistoval substancielni podklad, z nehoz a v nemz se to deje; co by zdanlive existovalo bez substancielniho podkladu neni nicim. Lze to seznati z toho, ze clovek bez ustroji, kterez jest podkladem jeho smyslu zrakoveho, nemuze videti, a bez ustroji, ktere jest podkladem jeho smyslu sluchoveho, nemuze slyseti; zrak a sluch bez nich jsou nicim, ba nemoznosti. Rovnez tak i mysleni, kterez jest vnitrnim zrenim, a chapani, ktere jest vnitrnim sluchem, kdyby nebyly v substancich a ze substanci, kterez jsou organickymi formami a podklady, tu naprosto by neexistovaly. Z toho lze videti, ze duch cloveka, je-li od tela oddelen, ma prave takovou podobu, a ze podoba ta jest lidskou, a ze prave tak ma smyslove ustroji a smysly jako tehdy, kdyz byl v onom tele, a ze veskery zivot oka a veskery zivot ucha, zkratka veskery zivot smyslu, ktere ma clovek, nenalezi jeho telu, nybrz jeho duchu, kteryz jest v tele, a to i v nejmensich jeho castkach. Z toho vyplyva, ze duchove prave tak jako lide vidi, slysi a pocituji, avsak po odlouceni od tela nikoliv jiz v prirodnim svete, nybrz v duchovnim svete; ze duch, dokud byl v tele, vnimal zpusobem prirodnim, dalo se pomoci jemu pridelene hmotnosti, ac on i tehdy soucasne vnimal take duchovne tim, ze myslil a chtel.

(435)

To bylo povedeno za tim ucelem, aby rozumny clovek nabyl presvedceni, ze clovek sam sebou jest DUCHEM, a ze telesnost, ktera jest mu pridelena za ucelem jeho VYKONU v prirodnim a hmotnem svete, NENI clovekem, nybrz jen pouze NASTROJEM jeho ducha. Lepsi vsak jsou doklady ze zkusenosti, ponevadz rozumove duvody mnohy nepochopi, a ti, kdoz v opacnem mineni se utvrdili, mohou je vyvody, z klamu smyslu pochazejicimi, uvesti v pochybnost. Ti, kdoz utvrdili se v opacnem mineni, obycejne si mysli, ze zvirata ziji a pocituji stejnym zpusobem, a ze tedy maji prave tak duchovnost, jako lide, a ona prece s telem umira. Avsak duchovnost zvirat neni takova, jaka jest duchovnost cloveka. Clovek ma to, co zvirata nemaji, totiz nejvniternejsi vnitro, v nez Bozstvi vplyva, je k Sobe povznasi a tim se Sebou spojuje, v dusledku cehoz clovek prevysuje zvirata tim, ze muze premysleti o Bohu a bozskych vecech, kterez jsou vecmi nebeskymi a cirkevnimi, ze muze Boha z nich a v nich milovati, a tak byti s Nim spojen. To, co s Bozstvim muze byti spojeno, nemuze se rozpadnouti; co vsak s Bozstvim nemuze byti spojeno, rozpada se O nejvnitrnejsim vnitru, jimz clovek predci zvirata, pojednano jest vyse v c. 39., a jest treba uvesti zde opetne to, co tam bylo povedeno, ponevadz jest to dulezite, by byly rozptyleny klamne usudky, kterez z one domnenky mohou byti vyvozovany, jakz cinivaji ti, kdoz z nedostatku vedomosti a pro neotevreny rozum nemohou o tom rozumne usuzovati. Slova onoho mista jsou: Mozno o andelich tri nebes vzpomenouti jisteho tajemstvi, jez drive nikomu nezatanulo na mysli, nebot nikdo nerozumel stupnum, o nichz byla rec v c. 38.; ze totiz u kazdeho andela a u kazdeho cloveka vyskytuje se nejvnitrnejsi cili nejvyssi stupen, cili cosi nejvnitrnejsiho a nejvyssiho, v co Bozstvi Pane nejprve a neblize vplyva, a z neho usporadava ostatni vniternosti, kterez podle porad ku stupnu u lidi a andelu [k sobe] se radi; toto nejvnitrnejsi cili nejvyssi lze nazvati vchodem Pane k andelu a cloveku a Jeho nejvlastnejsim pribytkem u nich; skrze toto nejvnitrnejsi cili nejvyssi jest clovek clovekem a rozeznava se od nerozumnych zvirat, nebot tato ho nemaji; tot jest pricina, ze clovek na rozdil od zvirat celym svym vnitrem, jez nalezi jeho mysli a duchu, muze byti Panem k Nemu povznesen, takze muze v Neho veriti, byti laskou k Nemu vznecovan a takto Ho videti, jakoz i ze muze prijimati v sebe rozumnost a moudrost a mluviti z rozumu; z toho tez vyplyva, ze zije na veky. Co vsak v onom nejvnitrnejsim Panem v poradek jest uvadeno a obstaravano, zjevne nevplyva do vedomi andela, jezto prevysuje to jeho mysleni a prekrocuje jeho moudrost.

(436)

Ze clovek co do sveho vnitra jest duchem, poprano mi zvedeti na zaklade cetnych zkusenosti, kterez, kdybych je vsecky chtel uvesti, naplnily by, jak se rikava, cele knihy. Rozmlouval jsem s duchy jako duch a rozmlouval jsem s nimi jako clovek v tele; a kdyz jsem s nimi rozmlouval jako duch, nemyslili jinak, nezli ze jsem sam duchem a v lidske podobe tak, jako oni; tak jevilo se jim moje vnitro, ponevadz kdyz jsem mluvil jako duch, moje hmotne telo se neobjevilo.

(437)

Ze clovek co do sveho vnitra jest duchem, muze byti zjevno z toho, ze kdyz jest od sveho tela odloucen, coz deje se pri smrti, zije pak prece jako clovek tak, jako drive; abych v tom byl utvrzen, bylo mi poprano rozmlouvati takorka se vsemi, ktere jsem za doby jejich telesneho zivota znal, s nekterymi po nekolik hodin, s nekterymi tydny a mesice a s nekterymi po nekolik let, a to hlavne proto, abych byl v tom utvrzen a mohl to dosvedciti.

(438)

K tomu chci pripojiti, ze kazdy clovek, i kdyz zije v tele, jest svym duchem ve spolecnosti duchu, ackoliv o tom nic nevi, a skrze ne dobry clovek nachazi se v andelske spolecnosti, zly v pekelne spolecnosti, a ze take do teze spolecnosti po smrti prichazi; to bylo tem, kdoz po smrti prisli mezi duchy, casteji receno a ukazano. Clovek sice, pokud zije na svete, nezjevuje se v teto spolecnosti jako duch, ponevadz v te dobe mysli jeste prirodne; avsak ti, kteriz odtazite od tela mysli, zjevuji se nekdy v jejich spolecnosti, ponevadz pak jsou v duchu, a jakmile se objevi, duchove tam se nalezajici dobre je rozeznaji; nebot oni chodi mlcky v myslenky jsouce pohrizeni a nevsimaji si jinych, tak jakoby jich naprosto nevideli, a jakmile nektery duch je oslovi, zmizeji.

(439)

K objasneni toho, ze clovek svym vnitrem jest duchem, hodlam ze zkusenosti uvesti, jak se to deje, kdyz clovek jest od sveho tela odveden, a jak kdyz duchem jest uveden na jine misto.

(440)

Pokud prveho se tyce, totiz odvedeni od tela, ma se vec takto: Clovek uveden jest do stavu, ktery jest uprostred mezi spankem a bdenim, a je-li v tomto stavu, nemuze nemysliti jinak, nezli ze uplne bdi; veskere smysly jsou tak bdele, jako za nejuplnejsiho bdeni telesneho, a to jak zrak, tak i sluch, a podivuhodnym zpusobem i pocit, kteryz nyni jest jemnejsi, nezli muze byti za telesneho bdeni; v tomto stavu take jsem videl a slysel duchy a andely jako uplne zive, a coz podivno, i jich se dotykal, a tehdy nebylo naprosto nijakeho rozdilu od tela; tot onen stav, o nemz se pravi, ze clovek jest vytrzen z tela a nevi, zda jest v tele nebo mimo tela. Do tohoto stavu byl jsem pouze trikrate nebo ctyrikrate uveden, jen abych poznal, jaky jest a zaroven take abych poznal, ze duchove a andele maji vsecky smysly a rovnez i clovek jako duch, je-li od tela odveden.

(441)

Pokud se tyce druheho, totiz byti duchem na jine misto odveden, seznal jsem ze zivotni zkusenosti, co to jest a jak se to deje, avsak jen dvakrate nebo trikrate; chci uvesti jen zkusenost. Kdyz jsem se prochazel ulicemi anebo po nivach, a zaroven pri tom s duchy rozmlouval, nemyslil jsem jinak, nezli ze bdim a vidim prave tak, jako jindy. Tak jsem se ubiral, aniz bych byl zabloudil, a pri tom byl jsem u videni, a videl jsem haje, reky, palace, domy, lidi a mnoho jinych veci; kdyz jsem vsak po cele hodiny takto byl se prochazel, nabyl jsem zraku telesneho a zpozoroval, ze jsem na jinem miste, coz mne velice prekvapilo, a nyni jsem pochopil, ze byl jsem ve stavu, jako ti, o nichz se pravi, ze byli duchem vytrzeni na jine misto; nebot dokud vytrzeni to trva, clovek nepozastavuje se nad cestou, a byt i sel mnoho mil, nepociti nijake unavy, aniz pozastavuje se nad casem, a byl to trvalo i nekolik hodin nebo dni; veden byva tez cestami, kterych sam nezna, az na urcite misto, aniz zabloudi.

(442)

Avsak oba tyto stavy cloveka, kterez jsou jeho stavy, jestlize jest ve sve vniternosti, cili coz jest jedno a totez, jestlize jest ve svem duchu, jsou mimoradne, a mne byly ukazany proto, abych zvedel, jake jsou,

ponevadz v cirkvi jsou znamy. Avsak mluviti s duchy a byti s nimi jako jeden z nich, bylo mi tez pri plnem bdeni tela poprano, a to nyni jiz po mnoho let.

(443)

Ze clovek co do sve vniternosti jest duchem, muze byti dale dotvrzeno tim, co vyse v c. 311. az 317. bylo povedeno a ukazano, a to tam, kdez bylo pojednano, ze nebe a pekla skladaji se z lidskeho pokoleni.

(444)

Tim, ze clovek co do sve vniternosti jest duchem, rozumi se, ze jest duchem vzhledem k tomu, co prislusi k jeho mysleni a chteni, ponevadz toto obe jest vlastni jeho vniternosti a cini, ze clovek jest clovekem, a to takovym clovekem, jakymz jest co do sveho mysleni a chteni.

(49)

O vzkriseni cloveka z mrtvych a jeho vkroceni do vecneho zivota.

(445)

Kdyz telo nemuze jiz zastavati ve svete prirodnim svou cinnost, souvztazici s myslenim a naklonnostmi jeho ducha, jez ono ma z duchovniho sveta, tu pravi se, ze clovek umira. Stane se to, kdyz prestane dychani plic a tlukot srdce. Ale clovek neumira, nybrz jest pouze oddelen od tela, kterez bylo jeho nastrojem na svete; clovek sam zije. Pravil jsem, ze clovek sam zije, ponevadz clovek jest clovekem nikoliv svym telem, nybrz duchem, nebot duch to jest, kteryz mysli ve cloveku, a mysleni s naklonnosti tvori cloveka. Z toho vysvita, ze clovek, kdyz umira, prechazi pouze z jednoho sveta ve svet druhy, z cehoz nasleduje, ze SMRT ve Slove [Bozim], ve vnitrnim jeho smyslu, znaci VZKRISENI a DALSI ZIVOT (a).

(a) Smrt znaci ve Slove [Bozim] vzkriseni, ponevadz ac clovek umira, prece jen zivot jeho trva dale, c. 3498. 3505. 4618. 4621. 6036. 6222.

(446)

Duch jest v co nejuzsi souvislosti s dychanim a s tlukotem srdce; jeho mysleni spojeno jest s dychanim, a naklonnost, prislusejici jeho lasce, se srdcem (b), procez jakmile v tele ustanou oba tyto pohyby, ihned nastane rozdvojeni. Ony oba pohyby, totiz dychani plic a tlukot srdce jsou vlastnimi pouty, po jichz pretrzeni duch jest sam sobe zustaven a teto, ponevadz jest bez zivota sveho ducha, chladne a rozklada se. Pricinou, ze existuje nejuzsi souvislost lidskeho ducha s dychanim a se srdcem, jest to, ze veskera zivotni cinnost jest na nich zavisla, a to nejen vseobecne, nybrz i v kazde casti (c).

(b) Srdce souvztazi s vuli a tudiz i s naklonnosti, kteraz prislusi lasce, a dychani plic souvztazi s rozumem, a tudiz myslenim, c. 3888. Srdce tudiz znaci ve Slove [Bozim] vuli a lasku, c. 7542. 9050. 10.336.; a duse znaci rozum, viru a pravdu, a tudiz z duse a ze srdce znaci to, co z rozumu, viry a pravdy, a co z vule, lasky a dobra pochazi, c. 2930. 9050. O souvztaznosti srdce a plic k Nejvetsimu Cloveku cili k nebi, c. 3883. az 3896.

(c) Pulsovani srdce a dech plic vladnou v celem tele a vzajemne v sebe vplyvaji, c. 3887. 3889. 3890.

(447)

Duch cloveka po oddeleni se zustava jeste nejaky cas v tele, ne vsak dele, nez az srdce prestane uplne tlouci, coz ruzni se podle stavu nemoci, kterouz clovek umira; nebot pohyb srdce trva u nekoho dlouho, u jineho kratce. Jakmile tento pohyb ustane, clovek jest vzkrisen; to deje se vsak jedine Panem. Vzkrisenim vyrozumiva se vyvedeni lidskeho ducha z tela a jeho uvedeni do duchovniho sveta, cemuz obycejne rikava se vzkriseni. Ze duch cloveka neoddeluje se od tela drive, nez ustane pohyb srdce, ma svuj duvod v tom, ze srdce souvztazi s naklonnosti, pochazejici z lasky, kteraz jest vlastnim zivotem cloveka; nebot z lasky ma kazdy sve zivotni teplo (d); pokud tudiz existuje toto spojeni, dotud jest tu i souvztaznost, a z ni zivot ducha v tele.

(d) Laska jest podstatou zivota lidskeho, c. 5002. Laska jest duchovnim teplem, a tudiz vlastnim zivotnim principem cloveka, c. 1589. 2146. 3338. 4906. 7081. az 7086. 9954. 10.740. Naklonnost laffectio] jest pokracovanim (continuum] lasky, c. 3938.

(448)

Kterak deje se vzkriseni, bylo mi nejen povedeno, nybrz i ukazano zivou zkusenosti; zkusenosti te nabyl jsem sam na sobe, abych mohl dokonale poznati, jak vzkriseni to se deje.

(449)

Byl jsem uveden ve stav necitlivosti smyslu telesnych a tudiz takorka ve stav umirani, kdezto vnitrni zivot i s myslenim zustal nedotcen, abych mohl pozorovati a uchovati ve sve pameti, co melo se diti a co deje se s temi, kteri jsou z mrtvych vzkrisovani. Zpozoroval jsem, ze dychani tela bylo takorka odstraneno, kdezto vnitrni dychani, totiz dychani ducha, zustalo, jsouc spojeno se slabym a tichym dychanim tela. Tu nejprve uskutecnena byla pospolitost tlukotu srdce s kralovstvim nebeskym, ponevadz toto kralovstvi jest souvztazne se srdcem cloveka (e); objevili se z neho i andele, nekteri v dalce a dva blizko u hlavy, u niz se posadili; v dusledku toho bylo mi odnato veskere vlastni me citeni, zustalo vsak mysleni a vnimani; v tomto stavu setrval jsem nekolik hodin. Duchove, kteri byli pri mne, nyni se vzdalili, ponevadz domnivali se, ze jsem zemrel; bylo lze take pocititi jisty aromaticky zapach, jako z balzamovane mrtvoly; nebot jsou-li nebesti andele pritomni, jest mrtvolu cititi jako cosi aromatickeho, a jestlize duchove vuni tu cichaji, nemohou se pribliziti; timto zpusobem take jsou zli duchove vzdalovani od ducha cloveka hned pri jeho uvedeni ve vecny zivot. Andele, kteri sedeli u hlavy, byli tisi; uvadeli pouze svoje myslenky ve styk s mymi myslenkami; jsou-li myslenky ty prijimany, andele vedi, ze duch cloveka jest v takovem stavu, ze muze byti z tela vyveden. Sdelovani jejich myslenek dalo se tim, ze pohlizeli mne do obliceje; nebot takto deje se v nebesich sdelovani myslenek. Ponevadz mne mysleni a vnimani bylo ponechano, a to za tim ucelem, abych zvedel a zapamatoval si, jak deje se vzkriseni, postrehl jsem, ze oni andele nejprve patraji, kam me mysleni smeruje, (zdali jest totozne s myslenim umirajicich, kteriz obycejne myslivaji na vecny zivot), a ze chteli mou mysl v takovychto myslenkach udrzeti. Pozdeji bylo mi receno, ze duch cloveka pri smrti tela tak dlouho jest pri svych poslednich myslenkach udrzovan, az se VRATI k myslenkam, pochazejicim z one naklonnosti, kteraz na svete u neho byla povsechnou cili PANUJICI.

Zejmena poprano mi zpozorovati a rovnez i pocititi, ze dalo se jakesi pritahovani a takorka vyrvani vnitra, oblasti me mysli a tudiz meho ducha, z tela, a bylo mi receno, ze deje se tak od Pana, a ze v tom ma vzkriseni svuj puvod.

(e) Srdce souvztazi s nebeskym kralovstvim Pane, plice vsak s jeho duchovnim kralovstvim, c. 3635. 3886. 3887.

(450)

Jsou-li nebesti andele u vzkriseneho, neopousteji ho, ponevadz kazdeho miluji; je-li vsak duch takovy, ze nemuze dele stykati se s nebeskymi andely, jest to on sam, kteryz touzi od nich se vzdaliti; stane-li se tak, tu prichazeji andele z duchovniho kralovstvi Pane, jimiz poskytnut mu byva pozitek svetla, nebot drive nic nevidel, nybrz jen myslil. Bylo mi tez ukazano, kterak se to deje. Zdalo se, jakoby oni andele odvinovali blanu leveho oka smerem k nosni prepazce, aby oko se otevrelo a aby bylo videti; duch take nemysli jinak, nezli ze skutecne se tak deje, jest to vsak jen pouhe zdani. Jestlize nyni, jak se zda, blanka jest odtazena, objevuje se jakasi jasnost, avsak jeste tlumena, jako kdyz clovek pri prvem procitnuti hledi ocnimi rasami; toto polosvetlo zdalo se mi byti nebeskych barev; pozdeji bylo mi vsak receno, ze podle okolnosti byva to rozmanite; pri tom pocituje se, jakoby s obliceje cosi nezne bylo odvinovano; kdyz se tak stalo, jest mu dodano duchovni mysleni; ono odvinovani s obliceje jest rovnez jen pouhe zdani, nebot jim se predobrazuje, ze clovek z prirodniho mysleni prechazi v mysleni duchovni; andele pak s nejvetsi peci snazi se pusobiti, aby od vzkriseneho nevychazela nijaka predstava, ktera by nemela pridechu jiste lasky; pak reknou mu, ze jest duchem. Duchovni andele, kdyz byli novemu duchu udelili pozitek svetla, prokazuji mu veskere sluzby, jakych jen v tomto stavu muze si prati, a poucuji ho o vecech, ve druhem zivote se vyskytujicich, pokud totiz muze to pochopiti. Neni-li vsak vzkriseny takovy, aby chtel byti poucen, tu touzi vzdaliti se ze spolecnosti techto andelu; ale nejsou o andele, kteri ho opousteji, nybrz on sam odlouci se od nich; nebot andele miluji kazdeho a nic snazneji si nezadaji, nez sluzby prokazovati, poucovati a do nebe povznaseti; v tom jest jejich nejvetsi poteseni. Kdyz se duch takovymto zpusobem oddeli, prijmou ho mezi sebe dobri duchove, a je-li v jejich spolecnosti, jsou mu take prokazovany veskere sluzby; jestlize vsak jeho zivot na svete byl takovy, ze nemuze ve spolecnosti dobrych vydrzeti, tu touzi i od techto duchu se vzdaliti, a to tak dlouho a tak casto, dokud nepridruzi se k takovym, kteri jsou uplne souhlasni s jeho zivotem, ktery vedl na svete; u nich naleza svuj zivot a pak, coz jest ku podivu, ZIJE PRAVE TAKOVY ZIVOT, JAKO NA SVETE.

(451)

Tento pocatek zivota cloveka na druhem svete netrva vsak dele, nez nekolik dnu; kterak vsak byva potom uvaden z jednoho stavu do druheho a posleze do nebe nebo do pekla, o tom budiz povedeno v dalsim; i tom bylo mi dano zvedeti na zaklade cetnych zkusenosti.

(452)

Mluvil jsem s nekterymi tretiho dne po jich skonani, a tu jiz stalo se s nimi to, o cem bylo vyse, v c. 449. a 450. povedeno; rozmlouval jsem take se tremi, ktere jsem znal na svete, a vypravel jsem jim, ze ted prave konaji se pripravy k pohrbeni jejich tela; pouzil jsem vyrazu, ze budou pohrbeni, a kdyz to slyseli, jevili jiste prekvapeni, pravice, ze prece ziji, a ze necht tedy jest pohrbeno to, co na svete jim slouzilo; pozdeji velice se divili, ze dokud zili v tele, neverili v takovyto zivot po smrti, a zejmena divili se tomu, ze v cirkvi temer vsichni jsou v takoveto nevere. Ti, kdoz na svete vubec neverili v zivot duse po smrti tela, velice se hanbi, kdyz postrehnou, ze ziji; ale ti, kdoz se v presvedceni tom utvrdili, jsou pripojeni k sobe rovnym a odlouceni od tech, kdoz meli viru; vetsinou byvaji pripoutani k nektere pekelne spolecnosti, protoze oni prave tak [jako ona] popirali Bozstvi a pohrdali pravdami cirkve; nebot jakou merou kdo utvrdi svou dusi proti vecnemu zivotu, takovou merou utvrzuje se i proti vecem nebeskym a cirkevnim.

(50)

Clovek po smrti ma dokonalou lidskou podobu.

(453)

Ze podoba lidskeho ducha jest podobou cloveka, cili ze duch i co do sve podoby jest clovekem, muze byti vidno z toho, co vyse ve vice oddilech bylo ukazano, zejmena z tech, v nichz bylo povedeno, ze kazdy andel ma dokonalou lidskou podobu (c. 73. az 77.), ze kazdy clovek co do sve vniternosti jest duchem (c. 432. az 444.), a ze andele nebesti pochazeji z lidskeho pokoleni (c. 311. az 317.). Jeste zretelneji lze to vsak seznati z toho, ze clovek jest clovekem v dusledku sveho ducha a nikoliv v dusledku tela; ze telesna podoba pridana jest duchovi podle jeho podoby, a nikoliv obracene; nebot telo odiva ducha primknutim se na jeho podobu, a proto duch cloveka ve vsech, ba i v nejmensich castkach tela pusobi, a to takovou, merou, ze ta cast, ktera nemuze byti duchem uvedena v pohyb, anebo v niz duch neni tim, co v pohyb ji uvadi, take nezije; ze jest tomu tak, muze kazdy jiz z toho vedeti, ze myslenka a vule vsecky castky tela vubec a kazdou jednotlivou zvlaste podle sveho pokynu uvadi v pohyb tak, ze neni nic, co by pri pohybu tom nespolupusobilo, a to, co nepusobi spolu, neni take castkou tela, a byva vypuzeno jako neco, v cem neni zivota. Myslenka a vule vsak prislusi duchu cloveka, nikoliv telu. Ze duch, kdyz byl od tela odloucen, nejevi se cloveku v lidske podobe, a rovnez tak ani ne duch v nekterem jinem cloveku jsouci, pochazi z toho, ze zreci ustroji tela, cili jeho oko, jest hmotne, pokud vidi na svete, a to, co jest hmotne, nevidi nic, nez pouze hmotne veci, naopak zase to, co jest duchovni, vidi jen duchovni veci; z te priciny tedy, kdyz hmotna podstata oka jest zastrena a prestane spolupusobiti s okem duchovnim, duchove pak jevi se ve sve podobe, kteraz jest podobou lidskou, a to nikoliv jen duchove, kteri jsou v duchovnim svete, nybrz i duch, kteryz jest v jinem cloveku, kdyz tento dli jeste ve svem tele.

(454)

Pricina, ze podoba ducha jest lidskou podobou, jest ta, ze clovek co do sveho ducha stvoren jest ku podobe nebe; nebot veskere casti nebe a jeho rad jsou ulozeny ve vecech, nalezejicich mysli cloveka (f); proto clovek ma schopnost prijimati v sebe rozumnost a moudrost; jest jedno a totez, pravi-li se, schopnost, prijimati v sebe rozumnost a moudrost, anebo pravi-li se, schopnost, prijimati v sebe nebe, coz muze byti zjevno z toho, co ukazano bylo o svetle a o teple nebeskem (c. 126. az 140.), o podobe nebes (c. 200. az 212.), o moudrosti andelu (c. 265. az 275:) a v oddilu, kdez ukazano bylo, ze nebe, pokud se tyce jeho podoby celkove i jednotlivych casti, predstavuje cloveka (c. 59. az 77.), a to z duvodu Bozskeho Clovecenstvi Pane, z nehoz nebe a podoba jeho pochazi (c. 78. az 86.).

455)

To, co prave bylo receno, muze rozumny clovek pochopiti; nebot muze to videti ze souvislosti pricin a z pravd v jich [postupnem] poradku; ale clovek, ktery neni rozumny, nepochopi toho. Nepochopi toho z nekolika duvodu; hlavnim duvodem, proc nechce toho pochopiti jest, ze prici se to jeho nepravde, kterou ucinil svymi pravdami; a kdo z tohoto duvodu nechce pochopiti, ma cestu nebe ke sve rozumnosti uzavrenu; taz vsak kdykoliv opetne muze byti otevrena, jestlize jen vule tomu se nevzpouzi (viz vyse c. 424.). Ze clovek muze pravdam rozumeti a byti rozumnym, jestlize jen chce, bylo mi cetnymi zkusenostmi ukazano; casto zli duchove, kteri stali se nerozumnymi proto, ze na svete popirali Bozstvi a pravdy cirkve, a proti nim se utvrdili, byli bozskou silou obraceni k tem, kdoz byli ve svetle pravdy, a pak chapali vsecko tak, jako andele, a vyznali, ze jsou to pravdy, a ze take vsecko chapou; jakmile vsak opetne upadli zpet v sebe samotne, a obratili se k lasce sve vule, nechapali nic a mluvili opak. Slysel jsem take nektere pekelniky praviti, ze vedi a citi, ze jest zlem to, co oni cini, a ze jest nepravdou to, co mysli, ze vsak nemohou odolati rozkosi sve lasky, a tudiz sve vuli, a ta ze nastrojuje jejich myslenky tak, ze zlo zda se jim byti dobrem a nepravda pravdou; z toho bylo mi jasno, ze ti, kdoz jsou v nepravde, ze zla pochazejici, mohli chapati a tudiz stati se rozumnymi, ze vsak nechteli, a to proto nechteli, jezto nepravdu milovali vice nez pravdu, pokudz nepravda byla souhlasnou se zlem, v nemz trvali. Milovati a chtiti jest jedno a totez, nebot co clovek chce, to take miluje, a co miluje, to chce. Prave proto, ze stav lidi jest takovy, ze mohou rozumeti pravdam, kdyz jen chti, byli mi dovoleno duchovni pravdy, kterez jsou pravdami cirkve a nebe, potvrditi i rozumovymi duvody, a to za tim ucelem, aby nepravda, kteraz mnohym uzavrela oblast rozumu, byla rozptylena pravdami rozumovymi, a tim oko do jiste miry bylo snad otevreno; nebot duchovni pravdy oduvodnovati pravdami rozumovymi, jest dovoleno vsem, kdoz jsou v pravdach; kdoz by kdy rozumel Slovu [Bozimu] podle jeho doslovneho smyslu, kdyby pravd v nem obsazenych nevidel osvicenym rozumem ? Z kterez jine priciny vzniklo tolik bludnych uceni z jednoho a tehoz Slova [Boziho] ? (g).

(f) Jest to clovek, v nemz ulozeny jsou veskere veci bozskeho Radu a on jest od stvoreni formou bozskeho radu, c. 4219. 4220. 4223. 4523. 4524. 5114. 5368. 6013. 6057. 6605. 6626. 9706. 10.156. 10.472. Clovek jakou merou zije podle bozskeho radu, takovou merou jevi se ve pristim zivote dokonalym a krasnym clovekem, c. 4839. 6605. 6626.

(g) Jest nutno zaciti od pravd cirkevni nauky, ktera jest ze Slova [Boziho], a ony pravdy nejprve uznati, nacez teprve pak mohou byti vedy brany na radu, c. 6047. Tudiz tem, kdoz pravdam viry prisvedcuji, jest dovoleno pravdy ty vedami rozumove oduvodniti, nikoliv vsak tem, kdoz je popiraji, c. 2568. 2588. 460. 6047. Podle bozskeho radu jest od duchovnich pravd pristupovati k vedeckym pravdam, kterez jsou prirodnimi pravdami, a nikoliv od techto pristupovati k onem, ponevadz existuje duchovni vliv ve veci prirodni, nikoliv vsak prirodni cili fyzicky vliv ve veci duchovni, c. 3219. 5119. 5259. 5427. 5428. 5478. 6322. 9110. 9111.

(456)

Ze lidsky duch po odlouceni se od tela jest clovekem, a ze ma tutez podobu, jest pro mne nezvratnou pravdou na zaklade kazdodenni zkusenosti po mnoha leta trvajici; nebot tisickrate jsem je videl, slysel a mluvil s nimi, a rozmlouval s nimi i o tom, ze lide na svete neveri, ze by duchove byli takto uzpusobeni, a ze vzdelanci pokladaji ty, kdoz tomu veri, za sprostne. Duchum bylo srdecne lito, ze na Zemi panuje jeste takova nevedomost, a zejmena v lune cirkve; pravili vsak, ze tento nahled pochazi hlavne od ucencu, kteri o dusi premysleli podle telesne smyslnosti, a podle toho neucinili si o ni jine predstavy, nez jako o pouhe myslence, kteraz nemajic nijakeho podkladu, v nemz by byla, a z nehoz by pochazela, pokladana byva za vznasejici se castecku cisteho etheru, kteraz, kdyz telo umira, nutne musi se rozplynouti; ponevadz vsak cirkev podle navodu daneho Slovem [Bozim] veri v nesmrtelnost duse, nemohli jinak, nezli prisouditi ji jakousi silu zivotni, jakou jest zivotni sila mysleni, avsak dokud nebyla by opetne spojena s telem, neprisuzuji ji schopnost smysloveho vnimani [sensitivum], jake ma clovek. Na tomto nazoru zaklada se nauka o vzkriseni a vira, ze spojeni to uskutecni se pri poslednim soudu. Z toho plyne, ze kdo premysli o dusi na zaklade nauky [cirkevni] a zaroven na zaklade one domnenky, naprosto nepochopi, ze duse jest duchem, ktery ma lidskou podobu; k tomu jeste poji se to, ze dnes sotva kdo vi, co jest duchovnost a tim mene vi, ze ti, kdoz jsou duchovni, jako vsichni duchove a andele, maji nejakou lidskou podobu. Z toho take nasleduje, ze SKORO VSICHNI, kdoz prichazeji ze sveta, divi se dokonce velmi, ze ziji, a ze jsou lidmi prave tak, jako byli drive, ze vidi, slysi a mluvi, a ze jejich telo ma hmat jako drive, a ze neni tu naprosto nijakeho rozdilu; viz vyse c. 74. Prestanou-li vsak sami sobe se diviti, divi se tomu, ze cirkev NIC NEVI o takovemto stavu cloveka po smrti a tudiz i nic o nebi a o pekle, ackoliv vsichni, kdo na svete zili, nachazeji se ve druhem zivote a jako lide ziji dale. A kdyz se take divili, proc to, jakozto tak podstatna cast viry cirkevni, nebylo lidem videnimi zjeveno, bylo jim receno s nebe, ze ovsem bylo by se mohlo tak stati, ponevadz, kdyby Panu se zlibilo, nic neni nad to snadnejsiho, avsak ani pak neverili by tomu ti, kdoz v nepravde proti tomu se utvrdili, byl i sami to videli; a krome toho tem, kdoz trvaji v nepravde, jest nebezpecno dokazovati neco prostrednictvim videni, ponevadz nejprve by tomu uverili, ale pak opet by to popirali, a tudiz onu pravdu samotnu by ZNESVETILI; nebot znesvecenim jest veriti a pak popirati, a ti, kdoz pravdy znesvecuji, byvaji uvrzeni do nejnizsiho a nejkrutejsiho ze vsech pekel (h). Toto nebezpeci rozumi se slovy Pane: Zaslepil oci jejich a zatvrdil srdce jejich, aby ocima nevideli a srdcem nesrozumeli a se neobratili, a ja jich neuzdravil, Jan XIL, 40.; a ze ti, kdoz jsou v nepravde, prece jen by neverili, rozumi se temito slovy: Abraham rekl bohaci v podsveti: Maji Mojzise a proroky, tech at poslouchaji; on vsak pravil: Nikoliv, otce Abrahame, ale prijde-li k nim nekdo z mrtvych, budou ciniti pokani. Tu rekl mu [Abraham]: Neposlouchaji-li Mojzise a proroku, neuveri, ani kdyby nekdo vstal z mrtvych, Luk. XVL, 29. 30. 31.

(h) Znesveceni jest smisenim dobra a zla, pak take pravdy nepravdy u cloveka, c. 6348. Pravdu a dobro, cili svate veci Slova [Boziho] a cirkve, nemuze nikdo jiny znesvetiti, nez ti, kdoz nejprve je uznavaji a dokonce jestlize i podle nich ziji, a pozdeji od viry opet odpadnou, ji popiraji a ziji sobe a svetu, c 593. 1008. 1010. 1059. 3398. 3399. 3898. 4289. 4601. 10.284. 10.287. Jestlize clovek po pokani srdce opet upada zpet ve sve drivejsi zlo, znesvecuje, a jeho pozdejsi stav jest pak horsi, nez byl jeho drivejsi stav, c. 8394. Svate veci nemohou znesvetiti ti, kdoz jich neuznali, a tim mene ti, kdoz o nich nevedi, c.1008.1010. 1059. 9188. 10.284. Pohane, ponevadz jsou mimo cirkev a nemaji Slova [Boziho], nemohou znesvecovati, c. 1327. 1328. 2051. 2284. Proto Zidum nebyly hlubsi pravdy odkryty, ponevadz kdyby byly odkryty a uznany, byly by jimi znesveceny, c. 3398. 4289. 6963. Osud znesvecovacu jest ve pristim zivote nejhorsi, ponevadz dobro a pravda, kterez uznali, zustava a rovnez i zlo a nepravda; a ponevadz tyto spolu souvisi, nastava roztrzeni zivota, c. 571. 582. 6348. Proto Pan pecuje co nejvice, aby nedalo se nijake znesvecovani, c. 2426. 10.287.

(457)

S pocatku, kdyz duch cloveka vejde do sveta duchu, coz stava se kratce po jeho vzkriseni, o cemz vyse, ma tyz oblicej a tyz zvuk reci, jako mel na svete; pricinou toho jest, ze jest pak ve stavu svem zevnejsim a jeho vniternost doposud neni odkryta. Tento stav jest prvym stavem cloveka po skonani; pozdeji vsak meni se jeho oblicej a stava se zcela jinym, stava se zcela podobnym sve panujici naklonnosti cili lasce, v niz trvala jeho vniternost, totiz vniternost jeho mysli na svete, a v niz trval jeho duch v tele; nebot oblicej lidskeho ducha velice se lisi od obliceje jeho tela; oblicej tela pochazi od rodicu, oblicej ducha vsak pochazi z jeho naklonnosti, jejimz jest obrazem; tohoto druheho obliceje nabyva duch po svem telesnem zivote, kdyz zevniternost jest odstranena a vnitro odhaleno; jest to treti stav cloveka. Videl jsem nektere duchy, kteriz prave prisli ze sveta a poznal jsem je podle obliceje a reci, pozdeji vsak, kdyz jsem je opetne spatril, jiz jsem jich nepoznal; ty, kdoz chovali DOBRE NAKLONNOSTI, videl jsem s KRASNYM OBLICEJEM, ty vsak, kdoz chovali ZLE NAKLONNOSTI, videl jsem s OHYZDNYM OBLICEJEM; nebot duch cloveka sam sebou neni nicim, nez svou naklonnosti, jejiz zevnejsi podobou jest oblicej. Pricinou, proc obliceje se meni, jest take to, ze v pristim zivote nikdo nesmi klamne predstirati city, kterez nejsou jeho vlastni, a tudiz take nesmi jeviti takovy vyraz obliceje, ktery byl by opakem lasky, v niz on trva; vsichni kolikkoliv jich tam jest, jsou uvadeni do takoveho stavu, aby mluvili jak si mysli, a aby tvarnosti a posuvky projevovali, co chti; tot jest pricinou, ze obliceje vsechnech stavaji se podobami a obrazy jejich naklonnosti; a proto take vsichni, kdoz se na svete znali, poznaji se ve svete duchu, NIKOLIV vsak v nebi a v pekle, jakz vyse v c. 427. bylo povedeno (i).

(i) Oblicej utvaren jest souvztazne ke vnitru, c. 4791. az 4805. 5695. O souvztaznosti obliceje a jeho posunku k naklonnostem mysli, c. 1568. 2988. 2989. 3631. 47.96. 4797. 4800. 5165. 5168. 5695. 9306. Oblicej a vnitro, kterez prislusi mysli, tvori u andelu jediny celek, c. 4796. 4797. 4798. 4799. 5695. 8250. Proto ve Slove [Bozim] oblicej znaci vnitro, kterez nalezi mysli, totiz naklonnosti a mysleni, c. 1999. 2434. 3527. 4066. 4796. 5102. 9306. 9546. Kterak vliv z mozku na oblicej casem se meni a s nim i oblicej samotny vzhledem ke souvztaznosti s vniternosti, c. 4326. 8250.

(458)

Obliceje pokrytcu meni se pozdeji, nezli obliceje jinych duchu, a to proto, jezto vycvikem nabyli jakesi obratnosti, ze dovedou dodati sve vniternosti zevnejsi podobu dobrych naklonnosti, procez po delsi dobu nevypadaji nehezky; ponevadz vsak ponenahlu jest jim pretvarene vzezreni odnimano a jejich vniternosti, totiz jejich mysli, dana podoba primerena k jich naklonnostem, stavaji se pozdeji nad jine ohyzdnejsimi. Pokrytci jsou ti, kdoz mluvili jako andele, uvnitr vsak uznavali pouze prirodu, a tudiz nikoliv Bozstvi, a z te priciny popirali veci cirkve a nebe se tykajici.

(459)

Jest treba vedeti, ze LIDSKA POSTAVA kazdeho cloveka po smrti jest TIM KRASNEJSI, cim uprimneji bozske pravdy miloval a podle nich zil; nebot vniternost kazdeho jednotlivce byva v pomeru lasky k bozskym pravdam a k zivotu podle nich otevirana a utvarena; cim VNITRNEJSI tedy naklonnost, tim podobnejsi jest NEBI, a tudiz i tim krasnejsi jest oblicej; z toho vyplyva, ze andele nejvnitrnejsiho nebe jsou nejkrasnejsi, jezto jsou podobami nebeske lasky. Kdoz vsak zevniterne milovali bozske pravdy a tez zevniterne podle nich zili, jsou mene krasni, nebot z obliceje jejich vyzaruje pouze zevniternost, a touto zevniternosti neprozaruje vnitrni nebeska laska a tudiz ne podoba nebes, jak sama sebou jest; v prirovnani k tomu jevi se na jejich obliceji cosi temneho, co neni oziveno vyzarovanim vnitrniho zivota. Slovem, veskera dokonalost vzrusta smerem k vniternosti, a ubyva smerem k zevnejsku, a s dokonalosti pribyva a ubyva krasy. Videl jsem obliceje andelu tretiho nebe, kterez byly takove, ze nijaky malir vsim svym umenim nemuze do svych barev vnesti tolik svezesti, aby vystihl byl i jen tisici dil svetla a zivota, jeviciho se v jejich obliceji; obliceje andelu nejnizsiho nebe mohou vsak do jiste miry byti vystizeny.

(460)

Ke konci chtel bych jeste sdeliti az doposud nikomu zname tajemstvi, ze totiz veskere dobro a pravda, od Pana vychazejici a nebe tvorici, ma LIDSKOU FORMU a to nejen v celkovosti a v nejvetsim, nybrz i v kazde casti a v tom nejmensim, a ze tato FORMA REAGUJE NA KAZDEHO, KDO DOBRO A PRAVDU OD PANA PRIJIMA, A CINI, ze kazdy v nebi ma lidskou formu podle [tohoto] prijimani; z toho vysvita, ze nebe jest sobe podobno v celku i v jednotlivostech, a ze lidskou formu ma celek, ma kazda spolecnost a kazdy andel, jakz to bylo ve ctyrech clancich, od c. 59. do 86. ukazano; k cemuz tuto slusi dodati, ze tuto formu maji i jednotlive myslenky, pochazejici u andelu z nebeske lasky. Avsak toto tajemstvi stezi jde na rozum kterehokoliv cloveka, jasne vsak na rozum andelu, jezto jsou ve svetle nebeskem.

(51)

Clovek po smrti ma vsecky smysly, vsecku pamet,

vsecko mysleni a vsecky naklonnosti, ktere mel na svete;

a nezustavi za sebou nic, nez svoje pozemske telo.

(461)

Ze clovek, kdyz z prirodniho sveta prechazi ve svet duchovni, coz nastava tehdy, kdyz umira, VSECKO SVOJE, cili vsecko, co nalezi jeho cloveku, BERE S SEBOU, krome sveho pozemskeho tela, presvedcil jsem se na zaklade mnohonasobne zkusenosti; nebot clovek, kdyz vstupuje do sveta duchovniho cili do posmrtneho zivota, jest v tele tak, jak byl na svete; zdanlive neni tu naprosto nijakeho rozdilu, jezto on nijakeho rozdilu neciti a nevnima; avsak jeho telo jest duchovni, a tudiz od pozemskosti odloucene cili ocistene, a ponevadz predmet duchovni dotyka se predmetu duchovnich a vidi je, jest to prave tak, jako kdyz predmet prirodni dotyka se predmetu prirodnich a je vidi. Proto take clovek, stane-li se duchem, nemysli jinak, nezli ze jest ve svem tele, kterez mel na svete, a tudiz nevi, ze zemrel. Clovek - duch ma rovnez veskere smysly nevnitrni i vnitrni, ktere mel na svete; vidi jako drive, slysi a mluvi jako drive, take cicha a chutna, a jestlize nekdo jej se dotkne, pocituje to tak, jako drive; rovnez tak bazi po necem, touzi, preje si, mysli, uvazuje, roznecuje se, miluje, chce tak, jako drive; a kdo ma zalibu ve vedeckem zamestnani, cte a pise tak, jako drive; slovem, jestlize clovek prechazi ze zivota v zivot druhy, cili ze sveta ve svet druhy, jest to, jakoby s jednoho mista na jine presel a vse s sebou vzal, co mel jako clovek, takze nikdo nemuze rici, ze clovek po smrti, kteraz jest pouze smrti jeho tela, neco ze sveho byl ztratil. I prirodni pamet bere s sebou; nebot podrzi si vse, co na svete byl slysel, videl, cetl, ucil se, myslil od nejutlejsiho detstvi az do posledni chvilky zivota. Ponevadz vsak prirodni predmety, kterez tkvi v pameti, nemohou v duchovnim svete byti predvolany, odpocivaji, jakz se to deje u cloveka, kdyz na ne nemysli; ony vsak prece jen byvaji predvolany, jestlize se to zlibi Panu; avsak o teto pameti a o jejim stavu po smrti bude vice povedeno v casti dalsi. Smyslovy clovek naprosto nemuze uveriti, ze stav cloveka po smrti jest takovyto, ponevadz toho nechape; nebot smyslovy clovek nemuze mysliti jinak, nezli jen prirodne, a to i o vecech duchovnich; proto pravi o vecech, ktere nechape, to jest, ktere svym telesnym okem nevidi, aniz telesnymi rukama ohmatava, ze neexistuji, jakz cteme to o Tomasi, Jan XX: 25. 27. 29.; jaky jest smyslovy clovek, viz vyse, c. 267. a tamtez v poznamkach.

(462)[a]

Nicmene vsak mezi zivotem cloveka v duchovnim svete a mezi jeho zivotem ve svete prirodnim jest veliky rozdil, a to jak vzhledem k zevnejsim smyslum a jejich vjemum, tak i vzhledem ke vnitrnim smyslum a jejich vjemum; ti, kdoz jsou v nebi, vnimaji, totiz vidi a slysi mnohem bystreji a mysli i moudreji, nezli kdyz byli na svete; nebot vidi svetlem nebeskym, kterez svetlo sveta prevysuje o mnoho stupnu (viz vyse c.126.); rovnez tak slysi pomoci duchovni atmosfery, ktera taktez prevysuje pozemskou atmosferu o mnoho stupnu (c. 235); rozdil techto zevnejsich smyslu jest takovy, jako rozdil mezi jasnosti [svetla slunecneho] a temnotou huste mlhy na svete, a jako mezi svetlem o poledni a mezi stinem u vecer; nebot svetlo nebeske, ponevadz jest Bozskou Pravdou, umoznuje zrakovemu smyslu andelu, ze pozoruji a rozeznavaji i nejmensi veci; take jejich zevnejsi zreni souvztazi se zrenim vnitrnim cili rozumem; nebot u andelu vplyva oboje zreni vzajemne do sebe, takze spolu pusobi jako jediny celek; proto maji tak velkou bystrost [zraku]; a rovnez tak jejich sluch odpovida jejich chapani, kterez prislusi prave tak rozumu jako vuli; proto v tonu a ve slovech mluviciho postrehnou nejmensi podrobnost jeho naklonnosti a jeho myslenek; v tonu postrehnou to, co nalezi k naklonnosti, ve slovech zase to, co nalezi k mysleni (viz vyse c. 234. az 245.). Ostatni smysly andelu nejsou vsak tak bystre, jako smysl zrakovy a smysl sluchovy, a, to proto, ponevadz zrak a sluch slouzi jejich rozumnosti a moudrosti, nikoliv vsak smysly ostatni; kdyby i ony byly prave tak bystre, tu odnimaly by jim svetlo a prijemnost jejich moudrosti a primesovaly by prijemnost naklonnosti, prislusejicich rozmanitym zadostem, jakoz i telu, a rozum by zatemnovaly a oslabovaly v te mire, v jake mely by prevahu, jakz se to stava i u lidi na svete, kteriz vzhledem k duchovnim pravdam jsou tou merou tupomyslni a hloupi, jakou merou hovi chuti a lakani telesneho smyslu dotekoveho. Ze i vnitrni smysly andelu, kterez jsou smysly jejich mysleni a naklonnosti, jsou bystrejsi a dokonalejsi, nezli meli je na svete, muze byti jasno z toho, co bylo povedeno a ukazano v oddile, pojednavajicim o moudrosti andelu nebeskych (c. 265. az 275.). Pokud vsak tyce se rozdilu mezi stavem tech, kdoz jsou v pekle, a jejich stavem na svete, jest tyz veliky; nebot jak velika jest dokonalost a vytecnost zevnejsich a vnitrnich smyslu andelu v nebi, tak velka jest nedokonalost techto smyslu u tech, kdoz jsou v pekle; o stavu jich bude vsak v dalsim pojednano.

(462)[b]

Ze clovek prinasi s sebou ze sveta i celou svou pamet, bylo ukazano na mnoha prikladech; videl a slysel jsem o tom mnoho pozoruhodneho, o cemz neco po poradku sdelim. Byli taci, kteri popirali sve zlociny a hanebnosti, jichz se byli na svete dopustili; proto, aby nebyli pokladani za nevinne, bylo vsecko odhaleno, a z jejich pameti po poradku bylo vycteno vsecko od jejich nejutlejsiho veku az do posledni chvile zivota; byla to hlavne cizolozstva a smilstva. Byli tu taci, kteri jine podvadeli nejprohnanejsim zpusobem, a kteri kradli; jejich zchytralosti a podvody byly po poradku uvedeny, mezi nimiz byly i mnohe, ktera snad nikomu na svete krome nich samotnych nebyly znamy; take se k nim priznali, jsouce jako na svetlo postaveni s kazdou myslenkou, s kazdym umyslem, rozkosi a obavou, kterez tehdy hybali jejich mysleni. Byli tu taci, kteriz uplatky prijimali a ze soudu ucinili si zdroj vydelku; ti rovnez byli co do sve pameti zkoumani, a z ni bylo vycteno vse od prve doby jejich uradovani az do posledni chvilky; jednotlive uplatky podle jejich velikosti a jakosti, s oznacenim casu, dale stavu jejich mysli a jejich umyslu, co vse zaroven bylo v jich vzpominkach vyvolano a zretelne predstaveno. Pocet pripadu tech prevysoval nekolik set. Tak ucineno s mnohymi, a ku podivu byly i jejich deniky, do nichz si tyto veci zaznamenali, otevreny a jim stranka po strance predcitany. Byli tu taci, kteri divky ke smilstvu svadeli a porusovali cistotu; i ti byli pred takovyto soud povolani, a z jejich pameti byly podrobnosti vynaty a predvedeny; dokonce byly i predvedeny podoby divek a zen, jakoby ony samotne byly pritomne, jakoz i misto, rozmluva a smysleni, a to tak rychle, jako kdyz neco nahle pred ocima se zjevi; toto odhalovani trvalo nekdy cele hodiny. Byl tu jisty clovek, kteryz za nic sobe nepokladal jine hanobiti; slysel jsem, jako jeho hanobeni po poradku byla vypocitavana, a rovnez i slysel jsem vlastni slova techto jeho hanobeni, jakoz i to, o kterych osobach a pred kterymi osobami byla vyrknuta, coz vse bylo predvedeno a zaroven zive znazorneno, ackoliv toto vsecko pokud zil na svete, peclive bylo jim zatajovano. Byl tu jisty muz, ktery podvedl sve pribuzne o dedictvi; i on byl podobne predveden a souzen, a podivno, i dopisy a listky, ktere byly mezi nimi vymeneny, byly prede mou predcitany, takze nechybelo jedineho slova. Tyz kratce pred svou smrti take otravil tajne sveho souseda, coz bylo odhaleno takto: Zdalo se, jakoby kopal pod nohama jamu, a kdyz byla vykopana, zjevil se z ni jisty muz jakoby z hrobu vyvstaval, ktery nan vykrikl: Co jsi mi ucinil ? A nyni bylo vse odhaleno: Ze totiz travic pratelsky s nim rozmlouval a podal mu pohar, jakoz i co drive si myslil a co pak se stalo; kdyz toto bylo odhaleno, byl odsouzen do pekla. Slovem, veskere zle ciny, ohavnosti, lupicstvi, lsti a podvody byvaji kazdemu zlemu duchu viditelne predstaveny, a z jeho vlastni pameti vynaty, a on takto byva usvedcen; zde nelze zapirati, ponevadz vsecky okolnosti soucasne se ukazuji. Rovnez slysel jsem i veci, kterez videli a prozkoumali andele z pameti jisteho muze, veci, kterez si tyz prubehem celeho mesice den ode dne myslil; stalo se tak bez jakekoliv mylky, nebot myslenky ty byly tak zpet vyvolany, jak on sam se jimi za onech dnu obiral. Z techto prikladu muze byti jasno, ze clovek bere s sebou celou svou pamet, a ze nic na svete neni tak skryto, aby nebylo zjeveno po smrti, a to pred cetnym shromazdenim podle slov Pane:

Nic neni skryteho, coz by nemelo byti zjeveno, aniz jest co tajneho, jezto by nemelo byti zvedino. Protoz to, co jste pravili ve tmach, bude na SVETLE SLYSANO, a co jste v usi septali, HLASANO BUDE NA STRECHACH, Luk. XII: 2. 3.

(463)

Kdyz jsou cloveku po smrti jeho ciny odkryvany, tu andele, jimz sveren jest urad vysetrovaci, pozoruji jeho OBLICEJ, a vysetrovani pak viri se na CELE TELO a to tak, ze zapocne u prstu jedne i druhe ruky a odtud pokracuje na celek; ponevadz jsem se divil, proc se tak deje, bylo mi to odhaleno; ze totiz podrobnosti mysleni a chteni, tak jako ZAPSANY JSOU V MOZKU (nebot v mozku jsou jejich pocatky), tak ZAPSANY JSOU I V CELEM TELE, ponevadz v tele vsecky castky mysleni a chteni od svych pocatku se siri a v nem, jakozto ve svem ultimu se konci; proto take to, co ze chteni, a z neho pochazejiciho mysleni jest zapsano v pameti, neni zapsano pouze v mozku, nybrz take i v celem cloveku, a tam existuje v poradi podle radu dotycne casti tela; z toho bylo mi jasno, ze clovek jako celek jest takovy, jaky jest ve svem chteni a z neho pochazejiciho mysleni, a to tak veskrze, ze zly clovek jest svym zlem a dobry clovek svym dobrem (k). Z toho take muze byti jasno, co rozumi se knihou zivota cloveka, o niz jest rec ve Slove [Bozim], totiz, ze vse, a to jak ciny tak i myslenky, zapsano jest v celem cloveku, a jestlize jsou z pameti vyvolavany, jsou jakoby byly z knihy cteny, a jako v obraze videny, je-li duch pozorovan ve svetle nebeskem. K tomu pripojuji jeste neco pozoruhodneho o pameti, ktera cloveku po smrti zustane; byl jsem tim utvrzen v presvedceni, ze nejen celek, nybrz i kazda nejmensi podrobnost, ktera vnikla do pameti, tam utkvi a nikdy nevymizi; zjevily se mi knihy a v nich pismo jako na svete, i byl jsem poucen, ze pochazeji z pameti tech, kteri je psali, a ze v nich nechybi jedineho slova, ktere bylo v knize, kterou oni na svete byli napsali, a ze takto z pameti jineho lze vyjmouti i nejpodrobnejsi veci, ba i takove, na kterez on sam na svete byl zapomnel. Pricina toho byla mi rovnez odhalena, - ze totiz clovek ma zevnejsi a vnitrni pamet; zevnejsi, kteraz jest pameti jeho prirodniho cloveka, a vnitrni, kteraz jest pameti jeho duchovniho cloveka, a ze jednotlivosti, ktere clovek myslil, chtel, mluvil, konal, ba ktere sam slysel a videl, zapsany jsou v jeho vnitrni cili duchovni pameti (l); a ze veci, ktere jsou v pameti, NIKDY NEVYMIZEJI, ponevadz zaroven, jak vyse bylo receno, jsou zapsany v duchu samotnem a v udech jeho tela; a ze tudiz duch utvaren jest podle myslenek a cinu sve vule. Vim, ze tyto veci zdaji se byti protismyslnymi, a ze proto sotva bude jim vereno, jsou vsak prece jen pravdou. Necht tedy clovek nedomniva se, ze neco, co si myslil a v skrytosti konal, zustane po smrti skryto; nybrz necht jest presvedcen, ze vsecko vubec a kazda vec zvlaste ukaze se pak jako na dennim svetle.

(k) Dobry clovek, duch a andel jest svym dobrem a svou pravdou, totiz jest zcela takovy, jako jeho dobro a pravda, c. 10.298. 10.367. Pricinou toho jest, ze dobro vytvari vuli a pravda vytvari rozum, vule a rozum vsak tvori cely zivot cloveka, ducha a andela, c. 3232. 3623. 6065. Totez jest, pravi-li se, ze clovek, duch a andel jest svou laskou, c. 6872. 10.177. 10.284.

(l) Clovek ma dve pameti, zevnejsi a vnitrni, cili prirodni a duchovni, c. 2469. az 2494. Clovek nevi, ze ma vnitrni pamet, c. 2470. 2471. Jak velice predci vnitrni pamet pamet zevnejsi, c. 2473. To, co jest v zevnejsi pameti, jest ve svetle sveta, co vsak jest ve vnitrni pameti, jest ve svetle nebes, c. 5212. Od vnitrni pameti pochazi to, ze clovek muze mysliti a mluviti rozumne a soudne, c. 9394. Vse vubec a kazda jednotlivost zvlaste, co clovek myslil, mluvil, cinil a co videl a slysel, zapsano jest jeho vnitrni pameti, c. 2474. 7398. Tato pamet jest knihou jeho zivota, c. 2474. 9386. 9841. 10.505. Ve vnitrni pameti jsou pravdy, ktere byly privlastneny vire, a dobro, kterez bylo privlastneno lasce, c. 5212. 8067. To, co stalo se zvykem, a zivotu bylo privlastneno, tim vsak v zevnejsi pameti vymizelo, jest ve vnitrni pameti, c. 9394. 9723. 9841. Duchove a andele mluvi z vnitrni pameti a v dusledku toho maji spolecnou rec, c. 2472. 2476. 2490. 2493. Reci na svete prisluseji zevnejsi pameti, c. 2472. 2476.

(464)

Ackoliv clovek po smrti ma pamet zevnejsi cili prirodni, prece jen veci ciste prirodni, ktere v ni jsou, NEBYVAJI ve pristim zivote zpet vyvolany, nybrz pouze predstavy duchovni, kterez pomoci souvztaznosti souvisi s predstavami prirodnimi, kterez vsak, jsou-li zraku predvedeny, jevi se v uplne teze podobe, jako ve svete prirodnim. Nebot vsecky veci, ktere jevi se na nebesich, jevi se prave tak na svete, ackoliv svou podstatou nejsou prirodni, nybrz duchovni, jakz bylo to povedeno o predobrazenich a zjevech v nebi (c. 170. az 176.). Ale zevnejsi cili prirodni pamet, pokud se tyce onech veci, v ni obsazenych, kterez v sobe maji cosi z hmotnosti, z casu a prostoru a z ostatniho, co prislusi prirode, neslouzi cloveku k teze potrebe, jako na svete, ponevadz clovek na svete, jestlize myslil ze zevnejsiho smyslu a nikoliv zaroven z vnitrniho, cili rozumoveho smyslu, mysli prirodne a nikoliv duchovne. Ale naopak ve druhem zivote duch, jsa ve svete duchovnim, nemysli prirodne, nybrz duchovne a duchovne mysliti jest mysliti rozumove cili racionelne. Z toho nasleduje, ze zevnejsi cili prirodni pamet, vztahujici se k vecem, ktere jsou hmotne, pak ODPOCIVA, a ze pouze upotrebuje se toho, co clovek na svete skrze ni v sebe prijal a ucinil rozumovym. Ze zevnejsi pamet vzhledem k vecem, jez nalezeji ke hmotnosti, odpociva, ma svuj duvod v tom, ze veci ty nemohou byti vyvolany, ponevadz duchove a andele mluvi podle NAKLONNOSTI, a z nich pochazejiciho mysleni, oblasti to jejich mysli, a tudiz veci, ktere s temito naklonnostmi a myslenkami se neshoduji, nedovedou vysloviti, jakz muze to vysvitnouti i z toho, co bylo povedeno o reci andelu v nebi a o jejich mluve se clovekem (c. 224. az 257.). Z toho jest patrno, ze clovek tou merou, jak prostrednictvim jazyku a ved na svete stal se rozumnym, jest rozumnym i po smrti, ale naprosto ne v te mire, jak jazykum a vedam rozumel [calluit]. Mluvil jsem s mnohymi, kteri byli na svete pokladani za vzdelance, jezto rozumeli starym recem, jako hebrejstine, rectine a latine, ponevadz vsak svou rozumovost nevzdelali tim, co v techto jazycich bylo psano, jevili se nekteri byti prave tak sprostnymi, jako ti, kdoz pranic onem jazykum nerozumeli, jini pak jevili se byti hloupymi, ackoliv pri tom uchovali si domyslivost, ze jsou moudrejsi nezli ostatni. Rozmlouval jsem s nekterymi, kteri na svete se domnivali, ze clovek jest tim moudrejsi, cim vice veci uchovava ve sve pameti, a oni skutecne obohatili svoji pamet mnoha vecmi, a takorka jen z nich a tudiz ne ze sebe, nybrz z jinych mluvili, avsak vecmi sve pameti nikterak svou rozumovost nezdokonalili; nekteri z nich byli blbi [stupidi], jini ztresteni [fatui], nejsouce naprosto schopni, aby posoudili, zda nektera pravda jest pravdou ci nikoliv, a chapajice se kazde nepravdy, kteraz za pravdu byva vydavana temi, kdoz prohlasuji se za vzdelance; nebot nemohou sami ze sebe videti, je-li tomu tak nebo neni-li tomu tak, a proto slysi-li jine, nic nemohou sami rozsouditi. Mluvil jsem i s nekterymi, kteri na svete mnoho psali, a to o vecech vedeckych nejrozmanitejsiho druhu, a proto daleko siroko tesili se velke slave pro svou ucenost. Nekteri z nich sice dovedli o pravdach rozumovati, jsou-li nebo nejsou-li pravdami; jini zase, byli-li obraceni k tem, kdoz byli ve svetle pravdy, mohli chapati, ze jsou tyto pravdy prave, nicmene vsak nechteli toho pochopiti, a proto opetne je popirali, jakmile octli se ve sve nepravde a tudiz sami v sobe; nekteri co do moudrosti neprevysovali nevzdelany dav. Tak ten i onen chapal ruzne, vzdy podle toho, jak vedeckymi predmety, kterez sepsal a vylozil, vyvinul si svoji rozumovost. Ti zase, kdoz zaujati byli proti pravdam cirkve, a na zaklade ved o nich premysleli a proti nim v nepravde se utvrdili, nevyvinuli si rozumovost, nybrz pouze schopnost rozumarstvi, kterazto na svete jest sice pokladana za rozumovost, jest vsak schopnosti, od rozumovosti se lisici; jestit schopnosti vse, cokoliv jen libo, oduvodniti, a na zaklade predem prijatych zasad, jakoz i zdanlivosti videti nepravdu, nikoliv vsak pravdu. Taci nikdy nedaji se privesti k uznani pravd, ponevadz z nepravdy neni mozno videti pravdu, nybrz z pravdy lze videti nepravdu. Rozumovost cloveka podoba se zahrade, nebo kvetinovemu zahonu, anebo novine; pamet jest prsti, vedecke pravdy a poznatky jsou semeny, svetlo a teplo davaji vzrust, a bez nich neni kliceni; tak tomu take jest, dokud svetlo nebes, kterymz jest Bozska Pravda, a teplo nebes, kterymz jest Bozska Laska, nejsou pripusteny; jedine z nich pochazi rozumovost. Andele velice zeleli, ze vzdelanci vetsinou vse pripisuji prirode, v dusledku cehoz vnitro jejich mysli TAK PEVNE SE UZAVRELO, ze nemohou videti nic pravdiveho na zaklade svetla pravdy, kterez jest svetlem nebe; ti jsou proto v pristim zivote zbaveni schopnosti rozumovati, aby rozumovanim nerozsevali nepravdu mezi sprostne dobre a je nesvadeli, a VYHOSTENI JSOU V MISTA PUSTA.

(465)

Jisty duch byl rozmrzely, ze neupamatovava se na mnohe veci, kterez mu za telesneho zivota byly znamy; rmoutil se, ze pozbyl tak zabavy, ktera skytala mu velke poteseni. Bylo mu vsak receno, ze neztratil naprosto nic, nybrz ze vi vsecko v celku i v jednotlivostech, avsak ve svete, v kteremz nyni dli, ze neni dovoleno veci ze sve pameti vybavovati, a ze dosti jest na tom, ze nyni muze mnohem lepe a dokonaleji mysliti a mluviti, a ze nemusi svou rozumovost tak jako drive utapeti ve hrube temnych, hmotnych a telesnych vecech, kterezto veci pro kralovstvi, do nehoz se nyni dostal, nejsou pranic uzitecny; ze i nyni ma vse, co slouzi k pozitkum vecneho zivota, a ze jen tak a ne jinak muze byti blazen a stasten. Znamkou nevedomosti bylo by tedy domnivati se, ze v tomto kralovstvi, jsou-li hmotne veci odstraneny a odpocivaji-li v pameti, rozumnost se ztraci, nybrz ze tou merou, jak mysl muze byti odvracena od smyslovych veci, prislusejicich zevnejsimu cloveku cili telu, tak povznasi se k vecem duchovnim a nebeskym.

(466)

Jaka jest pamet, jevi se v pristim zivote nekdy viditelne v jistych podobach, kterez pouze tam se zjevuji (predstavuje se tam mnoho veci, kterez jinak u cloveka spadaji jen v obor predstav); zevnejsi pamet jevi se tam tak, ze muze byti videna jako tlusta kuze, vnitrni pamet vsak jako morkova hmota, na zpusob jako jest v lidskem mozku; podle toho take lze seznati, jakymi duchove jsou. U tech, kdoz za sveho telesneho zivota vyvijeli si toliko pamet, a tudiz nevyvijeli svou rozumovou schopnost, jevi se jejich tlusta kuze jako cosi tvrdeho, a uvnitr slachovymi carami potazeneho. U tech, kdoz naplnili svou pamet nepravdami, jevi se srstnatou a rozjezenou a to v dusledku neusporadaneho nahromadeni veci. U tech, kdoz pecovali o pamet z duvodu sobectvi a Lasky ke svetu, jevi se jako zklizena a zkostnatela. U tech, kdoz vedami, zejmena filosofii vnikali v bozska tajemstvi a nechteli veriti drive, dokud se jimi nepresvedci, pamet jevi se jako cosi zatemneleho, majiciho tu vlastnost, ze paprsky svetelne v sebe pohlcuje a ve tmu promenuje. U tech, kdoz byli podvodni a pokrytecti, jevi se tvrde zkostnatelou, jako kost slonova, a odrazi zpet svetelne paprsky. Naopak u tech, kdoz trvali v dobru lasky a v pravdach viry, nejevi se nijaka takova tvrda kuze, ponevadz jejich vnitrni pamet propousti paprsky svetelne v pamet zevnejsi, v jejichz otiscich cili predstavach paprsky jako ve svem podkladu cili ve sve prsti se konci, a zde nalezaji radostne prijimajici schrany; nebot zevnejsi pamet jest ultimem radu, v nemz duchovni a nebeske veci lahodne se konci a spocivaji, jestlize tam naleznou dobro a pravdu.

(467)

Lide, kteri ziji v Lasce ku Panu a v ucinne lasce k bliznim, maji za sveho zivota na svete andelskou rozumnost a moudrost u sebe a v sobe, avsak skrytou v nejhlubsi vniternosti sve vnitrni pameti, kterazto rozumovost a moudrost vsak naprosto nemuze se objeviti, dokud oni neodlozi sve telesnosti; pak prirodni pamet jest uspana a oni probouzeji se k pameti vnitrni a potom postupne k vlastni pameti andelske.

(468)

Strucne budiz take povedeno, kterak rozumovost muze byti vyvinuta. Prava rozumovost sestava z pravd a nikoliv z nepravd; co jest z nepravd, neni rozumovosti. Pravdy jsou trojiho druhu: Obcanske, mravni a duchovni; OBCANSKE PRAVDY vztahuji se k vecem, spadajicim v obor prava a vlady ve state, a vubec ke spravedlnosti a slusnosti ve statech; MRAVNI PRAVDY vztahuji se k tomu, co tyka se zivota kazdeho cloveka vzhledem ke spolecnosti a obcovani s jinymi, ve vseobecnem smyslu vztahuji se k poctivosti a uprimnosti, ve zvlastnim smyslu ke ctnostem vselikeho druhu. DUCHOVNI PRAVDY naopak vztahuji se k vecem nebeskym a cirkevnim, ve vseobecnem smyslu k dobru, jez prislusi lasce, a ku pravde, tez prislusi vire. Jsou tri stupne zivota u kazdeho cloveka (viz vyse c. 267.); ROZUMOVOST byva az ku prvemu stupni otevrena pravdami obcanskymi; az ke druhemu stupni byva otevrena pravdami mravnimi a ke tretimu stupni pravdami duchovnimi. Jest vsak treba vedeti, ze rozumovost jimi NENI vyvijena a otevirana tim, jestlize clovek pravdy ty zna, nybrz jestlize podle nich ZIJE. Ziti podle nich rozumi se milovati je z naklonnosti duchovni, a milovati je z naklonnosti duchovni znaci milovati spravedlnost a slusnost proto, jezto jest spravedlnosti a slusnosti, a poctivost a uprimnost proto, jezto jest poctivosti a uprimnosti, a dobro a pravdu proto, jezto jest dobrem a pravdou. Naopak zase ziti podle nich a milovati je z naklonnosti TELESNE, znaci milovati je k vuli SOBE SAMEMU, k vuli SVE POVESTI, SVE CTI anebo SVEMU PROSPECHU. Jakou merou tudiz clovek ony pravdy miluje z naklonnosti telesne, tou merou neni rozumnym; nebot nemiluje jich, nybrz sebe sama; a pravdy slouzi mu tak, jako sluzebnici svemu panu. Jestlize pravdy stavaji se sluzebnymi nastroji, tu nevnikaji do cloveka a neoteviraji ani jediny stupen jeho zivota, ba ani ne prvy stupen; nybrz maji sve sidlo pouze v pameti, jakozto vedomosti ve hmotne forme, a poji se zde se sebelaskou, kteraz jest telesnou. Z toho muze byti zjevno, kterak clovek stane se rozumnym, - ze totiz stane se rozumnym az ke tretimu stupni duchovni laskou k dobru a ku pravde, jez nalezi nebi a cirkvi; az ke druhemu stupni laskou k poctivosti a uprimnosti, a k prvemu stupni laskou ke spravedlnosti a slusnosti, kterezto oba druhy lasky stavaji se rovnez duchovnimi duchovni laskou k dobru a ku pravde, ponevadz ona v ne vplyva, s nimi se spojuje a v nich takorka rysy sveho obliceje vytvari.

(469)

Duchove a andele maji prave tak pamet jako lide; nebot zustava u nich vsecko, cokoliv slysi, vidi, mysli, chti a cini, a tim byva jejich rozumovost ustavicne zdokonalovana, a to na veky; z toho nasleduje, ze duchove a andele prostrednictvim poznatku pravdy a dobra zdokonaluji se v rozumnosti a moudrosti prave tak, jako lide. Ze duchove a andele maji pamet, zvedel jsem na zaklade cetnych zkusenosti; nebot videl jsem, ze vse, cokoliv verejne nebo skryte myslili a cinili, byvalo z jejich pameti vyvolavano, kdyz byli pospolu s jinymi duchy; a rovnez take, ze taci, kteri trvali v nektere pravde, z prosteho dobra pochazejici, byli opatreni poznatky a skrze ne rozumnosti, a pak v nebe vzneseni. Jest vsak treba vedeti, ze poznatky a skrze ne i rozumnosti byvaji opatreni jen az po onen stupen naklonnosti k dobru a pravde, v nemz trvali na svete, nikoliv vsak nad nej. Nebot kazdemu duchu a andelu zustava jeho naklonnost v te velikosti a jakosti, jak ji mel na svete, a ta pak zdokonaluje se doplnovanim, coz trva vecne; nebot vse na vecnosti muze byti dale doplnovano, ponevadz kazda vec nekonecne se meni, a tudiz rozmanitymi predmety muze byti obohacovana, a tudiz zmnohonasobnena a plodnejsi ucinena; jakakoliv dobra vec nema konce, ponevadz pochazi od Nekonecneho. Ze duchove a andele ustavicne byvaji v rozumnosti a moudrosti zdokonalovani skrze poznatky pravdy a dobra, viz v oddilech, v nichz pojednavano jest o moudrosti andelu nebeskych, c. 265. az 275.; o pohanech a narodech, mimo cirkev zijicich, v nebi, c. 318. az 328.; a o detech v nebi, c. 329. az 345.; a ze toto saha az k onomu stupni naklonnosti k dobru a pravde, v nemz trvali na svete, a nikoliv nad nej, c. 349.

(52)

Clovek po smrti jest takovy, jaky byl jeho zivot na Zemi.

(470)

Ze kazdeho po smrti ceka jeho vlastni zivot, jest znamo kazdemu krestanu ze Slova [Boziho]; nebo ve Slove [Bozim] na mnoha mistech jest receno, ze clovek bude souzen podle svych skutku a cinu, a ze mu podle nich bude odplaceno; rovnez i kazdy, kdo premysli z dobra a z pravdy samotne, nejinak shleda, nez ze do nebe prijde ten, kdo zije dobry zivot a do pekla ten, kdo zije zly zivot; kdo vsak naopak trva ve zlu, nechce veriti, ze jeho stav po smrti bude podle jeho zivota na svete, nybrz mysli - a to hlavne kdyz jest nemocen - ze nebe dostava se kazdemu z pouheho milosrdenstvi, necht zil jakkoliv, a ze dostava se mu ho v pomeru k vire, kterouz on byl oddelil od zivota.

(471)

Ze clovek bude souzen podle svych cinu a skutku, a ze podle nich bude mu odplaceno, receno jest ve Slove [Bozim] na mnoha mistech, z nichz nektera zde uvadim: Syn cloveka zajiste prijde ve slave Otce sveho s andely svymi a tehda odplati jednomu kazdemu podle skutku jeho, Mat. XVI: 27. - Blahoslaveni mrtvi, kteriz v Panu umiraji. Duch zajiste di, aby odpocinuli od praci svych, skutkove pak jejich jdou za nimi, Zjev. XIV: 13. Odplatim kazdemu podle skutku jeho, Zjev. II: 23. Videl jsem mrtve, male i velike, stojici pred Bohem, a knihy otevreny jsou, i souzeni jsou mrtvi podle toho, jakz psano bylo v knihach, podle skutku svych. A vydalo more mrtve, kteriz byli v nem, tolikez smrt i peklo vydalo ty, kteriz v nich byli, i souzeni jsou jeden kazdy podle skutku svych, Zjev. XX: [12.] 13. 15. Aj, prijdu, a odplata ma se mnou, abych odplatil jednomu kazdemu podle skutku jeho, Zjev. XXII: 12. Kazdy, kdo slysi slova ma a kona je, bude pripodobnen muzi moudremu, a kazdy kdo je slysi a nekona jich, bude pripodobnen muzi blaznu, Mat. VII: 24. 26. Ne kazdy, kdo mi rika: Pane, Pane, vejde do kralovstvi nebeskeho, nybrz kdo cini vuli Otce meho, jejz jest v nebesich; mnozi reknou mi v onen den: Pane, Pane, zdali jsme ve jmenu tvem neprorokovali, a ve jmenu tvem zlych duchu nevymitali a ve jmenu tvem mnoho divu necinili ? A tehdy ohlasim jim: Nikdy jsem vas neznal, odejdete ode mne, pachatele nepravosti ! Mat. VII. [21.] 22. 23. Tehdy pocnete rikati: Jedli jsme pred tebou a pili a na ulicich nasich jsi ucil. I di: Pravim vam, neznam vas, cinitele nepravosti. Luk. XIII: 25. 26. 27. Odplatim jim podle skutku jejich a podle cinu rukou jejich, Jerem. XXV. 14. Jehovo, kterehoz oci otevrene jsou na vsecky cesty cloveka, abys odplatil jednomu kazdemu podle cest jeho, a podle ovoce jeho skutku, Jerem. XXXII : 19. Vyhledavati budu na nem cest jeho a skutky jeho mu odplatim, Oz. IV: 9. Jehova podle cest nasich a podle skutku nasich, tak ucinil nam, Zach. I: 6. Tam, kde Pan predpovidal o poslednim soudu, vyjmenoval pouze skutky a pravil, ze ti vejdou do zivota vecneho, kteri konali dobre skutky a do zatraceni ti, kdoz zle skutky konali, Mat. XXV: 32. az 46.; a podobne i na mnoha jinych mistech, kdez mluvi se o spaseni a zatraceni cloveka. Ze skutky a ciny cloveka jsou jeho zevnejsim zivotem, a ze jimi vytvari se jeho vnitrni zivot tak, jakym jest, jest zjevno.

(472)

Avsak ciny a skutky nerozumeji se ciny a skutky pouze tak, jak jevi se co do zevnejsi sve podoby, nybrz i jakymi jsou uvnitr; nebot kazdy vi, ze kazdy cin a kazdy skutek pochazi ze chteni a mysleni cloveka; nebot kdyby z nich nepochazely, byly by pouze pohybem, jaky vykonavaji automaty a loutky. Proto cin cili skutek sam sebou jest pouze ucinkem, kteryz svou dusi a svuj zivot dostava ze chteni a mysleni, a to tou merou, ze jest chtenim a myslenim v jich ucinku, a tudiz ze jest zevnejsi podobou chteni a mysleni, z cehoz nasleduje, ze jake jest chteni a mysleni, ktere jest puvodem cinu cili skutku, takovy jest i cin cili skutek; je-li myslenka a vule dobra, jsou i ciny a skutky dobre; je-li vsak myslenka a vule zla, jsou i ciny a skutky zle, ackoliv v zevnejsi sve podobe vypadaji stejne. Tisic lidi muze uciniti podobne, to jest podobny cin vykonati, a to tak podobny, ze vzhledem k zevnejsi podobe takrka nelze jich od sebe rozeznati, a prece kazdy ten cin sam sebou od jineho se ruzni, ponevadz vznika z ruzneho chteni. Vezmeme ku prikladu poctive a spravedlive jednani s bliznim; nekdo muze poctive a spravedlive s nim jednati v umyslu, aby sam zdal se byti poctivym a spravedlivym, ale cini tak jen pro sebe sameho a pro svou cest; jiny cini tak pro svet a pro svuj prospech; treti, aby bylo mu to opet odplaceno a za zasluhu pricteno; ctvrty cini tak se zretelem na pratelstvi; paty z obav pred zakonem a pred ztratou dobre povesti a sveho uradu; sesty, aby nekoho ziskal pro sve umysly, treba zle; sedmy, aby ho obelstil; a podobne jini z jinych pohnutek. Ale ciny vsech techto lidi, ackoliv zdaji, se byti dobrymi (nebot dobrem jest, poctive a spravedlive s bliznim jednati) prece jen jsou zle, ponevadz jsou konany nikoliv pro poctivost a spravedlnost samotnou, nikoliv z lasky k nim, nybrz se zretelem na VLASTNI JA a se zretelem na SVET, coz obe clovek miluje, a teto lasce poctivost a spravedlnost slouzi tak, jako sluhove slouzi svemu panu, kteryzto pan take prestane si jich vaziti a propousti je, jakmile mu prestanou slouziti. Zdanlive stejne poctive a spravedlive co do zevnejsku jednaji ti, kdoz jednaji skutecne z lasky k poctivosti a spravedlnosti; nekteri z nich jednaji tak na zaklade pravdy viry anebo z poslusnosti, ze jest to ve Slove [Bozim] prikazano; jini na zaklade dobra viry, cili na zaklade svedomi, jezto cini tak z nabozenstvi; nekteri na zaklade dobra ucinne lasky k bliznimu, ponevadz o jeho blaho ma byti pecovano; nekteri z lasky k Panu, ponevadz dobro ma byti konano pro dobro samo, a tudiz i poctivost a spravedlnost pro poctivost a spravedlnost samu, kterez oni miluji proto, ponevadz ony od Pana pochazeji a ponevadz z Pana vychazejici Bozstvi jest v nich, a ony co do sve vlastni podstaty jsou bozskymi. Ciny cili skutky techto lidi jsou VNITRNE DOBRE; a proto jsou i co do zevnejsku dobre, nebot jak vyse bylo receno, ciny cili skutky jsou prave takove, jake jest MYSLENI a CHTENI, z nehoz pochazeji, a bez nich NEJSOU ciny a skutky, nybrz jen BEZDUCHYMI POHYBY. Z toho vychazi najevo, co rozumi se ve Slove [Bozim] skutky a ciny.

(473)

Ponevadz ciny cili skutky prisluseji vuli a mysleni; prisluseji i lasce a vire, a jsou tudiz takovymi, jaka jest laska a vira; nebot jest jedno a totez, pravi-li se laska nebo vule cloveka, a rovnez tak jest jedno a totez, pravi-li se vira anebo urcite mysleni cloveka; nebot co clovek miluje, to i chce, a co clovek veri, to si i mysli; jestlize clovek miluje, co veri, take to chce a cini to, pokud muze. Kazdy muze vedeti, ze laska a vira sidli v lidskem chteni a mysleni, a nikoliv mimo nich, ponevadz vule to jest, kteraz laskou byva rozplamenena, a mysleni, kterez u vecech viry byva osviceno; proto jen ti, kdoz moudre dovedou mysliti, byvaji osviceni a v pomeru k osviceni tomu pravdy si mysli a pravdy chti, cili, coz jest totez, v pravdy veri a pravdy miluji (m).

(m) Jako vse, co ve vesmiru existuje podle bozskeho radu, vztahuje se k dobru a k pravde, tak vztahuje se vse u cloveka k vuli a rozumu, c. 803. 10.122. Pricina jest ta, ze vule jest prijimatelem dobra a rozum prijimatelem pravdy, c. 3332. 3623. 5232. 6.065. 6125. 7503. 9300. 9930. Jest jedno a totez, pravi-li se pravda nebo vira, ponevadz vira nalezi pravde a pravda vire, a rovnez jest jedno a totez, pravi-li se dobro anebo laska, ponevadz laska nalezi dobru a dobro lasce, c. 4353. 4997. 7178. 10.122. 10.367. Z toho nasleduje, ze rozum jest prijimatelem viry a vule prijimatelem lasky, c. 7178. 10.122. 10.367. A ponevadz rozum cloveka muze v sebe pojmouti viru v Boha a vule lasku k Bohu, muze clovek byti verou a laskou spojen s Bohem, a kdo skrze viru a lasku muze byti s Bohem spojen, nemuze zemriti na veky, c. 4525. 6323: 9231.

(474)

Jest vsak treba vedeti, ze vule vytvari cloveka, a ze mysleni vytvari jej pouze do te miry, jak, z vule vychazi, a ze ciny cili skutky vychazeji z obou, cili coz jedno a totez jest - ze laska vytvari cloveka, a vira vytvari jej jen do te miry, jak vychazi z lasky, a ze ciny cili skutky vychazeji z obou; z toho plyne, ze vule cili laska jest clovekem samotnym; nebot to, co vychazi, prislusi tomu, z ceho vychazi; vychazeti znaci byti zrozenu a predstavenu v souhlasne podobe, aby mohlo to byti zpozorovano a stati se zjevnym (n). Z toho muze byti zjevno, co jest vira od lasky odloucena: Ze totiz neni verou, nybrz pouze vedenim, nemajicim v sobe duchovniho zivota. Rovnez tak muze byti zjevno, co jest cin cili skutek bez lasky - ze totiz NENI cinem cili skutkem zivota, nybrz cinem cili skutkem smrti, jenz chova v sobe ZDANI zivota, plynouci z lasky ke zlu a z viry v nepravdu; toto zdani zivota byva nazyvano DUCHOVNI SMRTI.

(n) Vule cloveka jest vlastni podstatou jeho zivota, ponevadz jest prijimaci schranou pro lasku cili dobro, a rozum jest existovanim zivota z ni, ponevadz jest prijimaci schranou pro viru cili pravdu, c. 3619. 5002: 9282. Zivot vule jest tudiz prvopocatecnym zivotem cloveka a z neho vyplyva zivot rozumu, c. 585. 590. 3619. 7342. 8885. 9282. 10.076. 10.109. 10.110., prave tak, jako svetlo vznika z ohne nebo z plamene, c. 6032. 6314. Z toho nasleduje, ze clovek jest clovekem skrze vuli a z ni vyplyvajici rozum, c. 8911. 9069. 9071. 10.076. 10.109. 10.110. Kazdy clovek jest jinym milovan a vazen podle dobra sve vule a rozumu, touto vuli vymezeneho, nebot jest milovan a vazen ten, kdo dobre chce a dobre rozumi, a zamitan a nevazen ten, kdo dobre rozumi a nedobre chce, c. 8911.10.076. Clovek i po smrti zustava takovy, jaka jest jeho vule a z ni rozum, c. 9069. 9071. 9386.10.153. Clovek zustane tudiz po smrti takovy, jaka jest jeho laska a z ni vznikajici vira, a veci viry, kterez nejsou zaroven veci lasky, vytrati se pak, ponevadz nejsou ve cloveku a tudiz cloveku neprisluseji, c. 553. 2364. 10.153.

(475)

Dale jest treba vedeti, ze v cinech cili skutcich jevi se cely clovek, a ze jeho chteni a mysleni, cili jeho laska a jeho vira, kterez jsou vniternosti cloveka, nejsou uplne, dokud nejsou v cinech cili skutcich, kterez jsou zevniternosti cloveka; ciny cili skutky jsou totiz ultimem, jimz chteni a mysleni cili laska a vira se vymezuji, a bez tohoto vymezeni jsou jako neco nevymezeneho, co dosud neexistuje, a tudiz nejsou jeste ve cloveku. Mysliti a chtiti a prece nekonati, ackoliv muze to byti konano, jest jako plamen, uzavreny v nejake nadobe, kteryz uhasne; anebo jako semeno, uvrzene do pisku, kterez nevzejde, nybrz i se svou plodnou silou hyne. Naopak vsak mysliti a chtiti a podle toho take jednati, jest jako plamen, sirici kolem dokola teplo a svetlo; a jest jako semeno v prsti, ktere vyklici a vyroste, aby se stalo stromem nebo kvetinou. Kazdy muze vedeti, ze chtiti a neciniti, kdyz muzeme ciniti, jest prave tolik, jako nechtiti, a ze milovati a neciniti dobre, kdyz muzeme tak ciniti, jest prave tolik, jako nemilovati; znaci to tudiz tolik, jako pouze mysliti si, ze chceme a ze milujeme, a proto jest to od sve podstaty odloucena myslenka, mizici a zanikajici; milovati a chtiti jest pravou dusi kazdeho cinu cili skutku; ono vytvari jeho telo ve vsem poctivem a spravedlivem konani cloveka; duchovni telo cili telo cloveka - ducha nepochazi odnikud jinud, to jest neni z niceho jineho utvoreno, nez z toho, co clovek z lasky cili z vule cini (viz vyse c. 463.); slovem vse, co nalezi ke cloveku a jeho duchu, jevi se v jeho cinech cili skutcich (o).

(o) Vniternost vplyva postupne v zevniternost az do nejkrajnejsi meze cili ultima a zde se projevuje a trva, c 634. 6239. 6465. 9216. 9217. Ono nejen vplyva, nybrz v ultimu tvori cosi podobneho; jakym poradkem se to deje, c. 5897. 6451. 8603. 10.099. Tim veskera vniternost udrzovana jest ve spojitosti a ma sve trvani, c. 9828. Ciny cili skutky jsou posledni mezi, v niz jest vniternost, c. 10.331. Odplatu obdrzeti a byti souzenu podle cinu a skutku znaci tudiz byti souzenu podle vseho, co prislusi lasce a vire, cili chteni a mysleni cloveka, ponevadz toto vse jest vniternosti, kteraz ve skutcich spociva, c. 3147. 3934. 6073. 8911. 10.331. 10.332.

(476)

Z toho muze nyni vysvitnouti, co rozumi se zivotem, ktery po smrti ocekava cloveka; ze jest totiz jeho laskou a z lasky te povstavajici verou, nikoliv jen co do schopnosti ciniti tak, nybrz i v cineni samotnem; ze jsou jim tedy ciny cili skutky, ponevadz ony zahrnuji v sobe vse, co k lasce nebo k vire cloveka prislusi.

(477)

Jest to panujici laska, kteraz cloveka po smrti ocekava a na veky nikdy se nezmeni; kazdy ma nekolik lasek, ty vsecky vsak vztahuji se k jeho panujici lasce a tvori s ni celek, anebo pospolu ji vytvoruji. Vse ve vuli, co souhlasi s panujici laskou, sluje laskou, ponevadz jest to milovano; tyto lasky jsou z casti vnitrni, z casti zevnejsi, z casti bezprostredne, z casti zprostredkovane spojene, z casti blizsi, z casti vzdalenejsi a rozmanitym zpusobem slouzici; v celku tvori takorka kralovstvi; nebot jsou jako ono usporadany u cloveka, byt i clovek o jejich usporadani naprosto nic nevedel; v pristim zivote byva mu neco o tom zjeveno; nebot podle toho, jak jsou usporadany, rozprostranuje se tam duchovo mysleni a naklonnost; rozprostranuje se do nebeskych spolecnosti, jestlize jeho panujici laska sklada se z lasek nebeskych, naopak zase rozprostranuje se do spolecnosti pekelnych, jestlize jeho panujici laska sklada se z lasek pekelnych. Ze kazda myslenka a kazda naklonnost duchu a andelu rozprostranuje se do spolecnosti, viz v oddilu o moudrosti andelu nebeskych a v oddilu o forme nebe, podle niz deje se tam pridruzovani a sdelovani.

(478)

Avsak to, co dosud bylo povedeno, mluvi jen k mysleni rozumneho cloveka; aby i smysly mohly to postihnouti, uvedu zkusenosti, jimiz se to objasnuje a potvrzuje:

(478-1)

Predne, ze clovek po smrti jest SVOU LASKOU, cili SVOU VULI.

(478-2)

Za druhe, ze clovek na veky zustane takovy, jaky byl podle SVE VULE cili podle SVE PANUJICI LASKY.

(478-3)

Za treti, ze do NEBE prichazi ten clovek, ktery chova LASKU NEBESKOU a DUCHOVNI, a do PEKLA ten, kdo chova TELESNOU a SVETSKOU LASKU bez lasky nebeske a duchovni.

(478-4)

Za ctvrte, ze cloveku nezustane jeho vira, nepochazi-li taz z lasky nebeske.

(478-5)

Za pate, ze jest to UCINNA LASKA [amor acta], kteraz ZUSTANE, a tudiz ze JEST i zivotem cloveka.

(479)

Ze clovek po smrti jest svou laskou cili svou vuli, presvedcil jsem se mnohonasobnou zkusenosti. Cele nebe rozdeleno jest ve spolecnosti podle rozdilu dobra lasky, a kazdy duch, ktery do nebe jest vznesen a stava se andelem, byva uveden k te spolecnosti, v niz jest jeho laska, a prijde-li tam, jest tam jako doma a jako v dome, v kteremz takorka se narodil; to andel chape a pridruzuje se zde k sobe rovnym; odejde-li odtud a prijde-li jinam, citi ustavicne odpor a touhu, vratiti se k sobe rovnym a tudiz ke sve panujici lasce; takovymto zpusobem deje se pridruzovani v nebi, a prave tak i v pekle, kde rovnez sdruzeni jsou podle svych lasek, opacnych laskam nebeskym. Ze existuji spolecnosti, tvorici nebe a spolecnosti, tvorici peklo, a ze vsecky rozeznavaji se podle ruznosti lasky, viz vyse c. 41. az 50. a c. 200. a 212. Ze clovek po smrti jest svou laskou, muze byti zjevno i z toho, ze pak odstranovany a takorka odnimany jsou mu veci, ktere netvori celek s jeho panujici laskou. Kdo jest dobry, od toho byva odstraneno a takorka mu vzato vse, co neni souhlasne, nybrz odlisne, a tak byva uveden ve svou lasku. Prave tak deje se i zlemu, s tim vsak rozdilem, ze tomuto jsou odnaty pravdy, dobremu naopak nepravdy, a to tak, ze konecne kazdy stava se svou laskou; to deje se, kdyz clovek - duch uveden jest do tretiho stavu, o cemz pozdeji. Jestlize se tak stalo, tu on obraci neustale svuj oblicej ke sve lasce, jiz ma ustavicne pred ocima, necha se kamkoliv obrati (viz vyse c. 123, 124.). Vsichni duchove mohou byti vedeni kamkoliv, jsou-li jen pridrzovani pri sve panujici lasce, a oni nemohou tomu odolati, byl i sebevice byli si vedomi, ze se to s nimi deje, a byl i sebe vice na odpor pomysleli; mnohokrate se pokusili, mohou-li neco proti tomu podniknouti, ale marne; jejich laska jest jako paska anebo jako lano, jimz jsou takorka obepnuti a jimz mohou byti tazeni, aniz by mohli se z neho vyprostiti. Podobne deje se i s lidmi na svete; i je vodi jejich laska, a jini je ridi pomoci jejich lasky; tim vetsi merou se to deje, kdyz stanou se duchy, nebo pak nemohou davati najevo jinou lasku, aniz smeji klamati tim, co neni jejich. Ze duch cloveka jest svou panujici laskou, jevi se v celem zpusobu styku ve pristim zivote; nebot jakou merou kdo jedna a mluvi podle lasky jineho, takovou merou tento druhy jevi se s plnym, veselym, ozivenym oblicejem; naopak jakou merou nekdo proti jeho lasce jedna a mluvi, takovou merou oblicej jeho se meni, zatemnuje a stava se neviditelnym, az posleze [duch] uplne zmizi, jakoby nikdy nebyl pritomen. Casto mne prekvapilo, ze se takto deje, ponevadz neco podobneho nemuze na svete existovati; bylo mi vsak receno, ze podobne deje se i s duchem ve cloveku, kteryzto duch rovnez, jestlize se od jineho odvrati, nenaleza se jiz pred jeho oblicejem. Ze duch jest svou panujici laskou, vyplyva i z toho, ze kazdy duch vse k sobe strhuje a sobe privlastnuje, co s jeho laskou se shoduje, a naopak vse od sebe odpuzuje a odklada, co se s ni neshoduje; laska jednoho kazdeho podoba se houbovitemu, porovitemu drevu, kterez vsava takove tekutiny, jez jeho rostlinnemu vyvoji jsou uzitecne, jinych vsak neprijima; ona podoba se take zviratum vselikeho druhu, kteraz znaji svou potravu, a vyhledavaji to, co shoduje se s jejich prirozenosti a naopak vyhybaji se tomu, co se s ni neshoduje; nebot kazda laska zada sobe zivena byti tim, coz jeji jest, zla laska nepravdou a dobra laska pravdou. Nekolikrate podarilo se mi videti, ze nekteri sprostne dobri chteli zle vyuciti pravde a dobru, tito vsak pri vyucovani daleko pryc prchali, a kdyz pak prisli ke svym, tu s velkou rozkosi chapali se nepravd, s jejich laskou se shodujicich. Podarilo se mi take videti, jak dobri duchove rozmlouvali pospolu o pravdach, a dobri, kteri byli pritomni, dychtive jim naslouchali, zli vsak, kteriz rovnez byli pritomni, niceho si nevsimali, jako by toho neslyseli. Ve svete duchu jevi se cesty, z nichz nektere vedou k nebi, jine k peklu, kazda k nektere spolecnosti; dobri duchove neubiraji se jinymi cestami, nez temi, kterez vedou do nebe, a to k one spolecnosti, kteraz trva v dobru jejich lasky, a cest jinam smerujicich nevidi; zli duchove naopak neubiraji se po jinych cestach, nez po tech, jez vedou k peklu a v nem k one spolecnosti, kteraz trva ve zlu jejich lasky; jinam smerujicich cest nevidi a byt je i videli, prece jen nechti se po nich ubirati. Tyto cesty v duchovnim svete jsou skutecnymi zjevy, odpovidajicimi pravdam nebo nepravdam; proto cesty ve Slove [Bozim] znaci pravdy nebo nepravdy (p). Tyto zkusenosti potvrzuji, co pred tim jedine rozumovymi duvody bylo povedeno, ze totiz kazdy clovek po smrti jest svou laskou a svou vuli; pravime vuli, ponevadz vlastni vule kazdeho jest jeho laskou.

(p) Cesta, pesina, draha, ulice, trida [vicusJ znaci pravdy, vedouci k dobru, jakoz i nepravdy, vedouci ke zlu, c. 627. 2333.10.422. Cestu zametati znaci pripravovati, aby pravdy byly prijaty, c. 3142. Oznamiti cestu znaci - je-Ii rec o Panu - vyucovati pravdam, kterez vedou k dobru, c. 10.564.

(480)

Ze clovek po smrti na veky zustane takovy, jaky jest co do sve vule cili panujici lasky, bylo rovnez potvrzeno mnoha zkusenostmi; bylo mi poprano rozmlouvati s nekterymi, kteri zili prede dvema tisici lety, a jejichz zivot popsan jest v dejepisnych knihach, odkudz jest take znam; shledal jsem, ze zustali si uplne podobni a ze jsou jeste prave takovymi, jak byli popsani, a tudiz i prave takovymi co do lasky, z niz zivot jejich pochazel, a podle niz byl upraven. Byli tu jini, kteri zili pred sedmnacti sty lety a rovnez jsou znami z knih dejepisnych, jakoz i ti, kdoz zili pred ctyrmi stoletimi a jini, kdoz zili pred tremi stoletimi a tak dale; i s nimi mohl jsem rozmlouvati a shledal jsem, ze u nich panuje jeste taz naklonnost, jedine s tim rozdilem, ze prijemnosti jejich lasky promenily se ve veci, ktere jsou s nimi souvztazne. Andele pravili, ze zivot panujici lasky u nikoho na veky se nezmeni, ponevadz kazdy jest svou laskou, a ze lasku tu v nekterem duchu meniti bylo by prave tolik, jako jej o zivot oloupiti anebo jej zniciti. Uvedli i pricinu toho; ze totiz clovek po smrti nemuze jiz tak, jako na svete, byti polepsen vyucovanim, ponevadz posledni zakladna [planum], sestavajici z prirodnich poznatku a naklonnosti, v te dobe jiz odpociva a nemuze byti otevrena, jezto ony nejsou duchovnimi (viz vyse c. 464), a ze na teto zakladne vniternost, totiz to, co prislusi mysli cili mysleni, spociva, tak jako dum spociva na svych zakladech. Z toho vysvita, ze clovek na veky zustava takovy, jaky byl zivot jeho lasky na svete. Andele divi se velice, ze clovek nevi, ze kazdy jest takovy, jaka jest jeho panujici laska; divili se rovnez tomu, ze mnozi veri, ze mohli by bezprostrednim milosrdenstvim a pouhou verou byti spaseni, byt i byli jakymikoliv co do sveho zivota; take se divili, ze lide nevedi, ze bozske milosrdenstvi jest zprostredkujici, spocivajic v tom, ze Pan cloveka vede jak na svete, tak i pak na vecnosti, a ze milosrdenstvim tim vedeni jsou ti, kdoz neziji ve zlu. Dale se divili, ze lide nevedi, ze vira jest priklonenim se ku pravde, pochazejici z nebeske lasky, kteraz jest z Pana.

(481)

Ze do nebe prichazi ten clovek, ktery chova nebeskou a duchovni lasku, a do pekla ten, ktery chova telesnou a svetskou lasku bez lasky nebeske a duchovni, mohl jsem videti potvrzene na vsech tech, kterez jsem spatril, ze byli v nebe povzneseni nebo do pekla uvrzeni. Ti, kdoz byli do nebe povzneseni, nabyli zivota z nebeske a duchovni lasky, ti vsak, kdoz byli do pekla uvrzeni, nabyli zivota z telesne a svetske lasky. Laskou nebeskou jest milovati dobro, poctivost a spravedlnost, ponevadz jest dobrem, poctivosti a spravedlnosti, a z teto lasky take tak jednati; v dusledku toho maji zivot dobra, poctivosti a spravedlnosti, kteryz jest zivotem nebeskym. Ti, kdoz miluji tyto veci kvuli vecem tem samotnym, a cini je cili uskutecnuji je v zivote, miluji i Pana nade vsecko, ponevadz veci ty jsou od Neho, a rovnez i miluji blizniho, ponevadz veci ty jsou bliznim, kteryz ma byti milovan. (q). Telesnou laskou vsak jest, dobro, poctivost a spravedlnost nemilovati k vuli nim samotnym, nybrz k vuci sobe, ponevadz pomoci nich lze dosahnouti slavy, cestnych uradu a zisku; taci lide nepohlizeji v dobru, poctivosti a spravedlnosti na Pana a blizniho, nybrz na sebe sameho a na svet, a podvadeji-li nekoho, pocituji rozkos; dobro, poctivost a spravedlnost pochazejici z podvodu, jest vsak zlem, nepoctivosti a nespravedlnosti, kterez oni v podvodu miluji. Ponevadz lasky takto urcuji zivot kazdeho jednotlivce, byvaji vsichni, jakmile po smrti vejdou do duchovniho sveta, ihned zkoumani, jaci jsou, a jsou uvedeni ve spojeni s temi, kdoz trvaji v teze lasce. Ti, kdoz trvaji v nebeske lasce, jsou spojeni s temi, kdoz jsou v nebesich, a ti, kdoz trvaji v telesne lasce, spojeni jsou s temi, kdoz jsou v pekle. I oni po uplynuti prveho a druheho stavu byvaji od sebe oddeleni tak, ze se jiz navzajem ani nevidi, aniz se poznavaji; nebot kazdy stava se svou laskou a to nejen co do vnitra, oblasti sve mysli, nybrz i co do zevnejsku, totiz co do sveho obliceje, sveho tela a sve reci; nebot kazdy stava se obrazem sve lasky a to i ve svem zevnejsku. Ti, kdoz trvaji v telesne lasce, jevi se jako nemotorni, tmavi, cerni a znetvoreni; avsak ti, kdoz trvaji v nebeske lasce, jevi se jako statni, zarici, bili a krasni. I vzhledem k svemu smysleni a zpusobu mysleni uplne se lisi od sebe; ti, kdoz jsou lasky nebeske, jsou i rozumni a moudri; kdoz vsak jsou lasky telesne, jsou blbi a jako ztresteni. Jestlize vnitro i zevnejsek mysleni a naklonnosti tech, kdoz trvaji v nebeske lasce, ucineny jsou viditelnymi, tu jevi se vnitro jako svetlo, u nekterych jako svetlo plamenne, a zevnejsek jevi se v ruznych krasnych barvach jako duha; naopak zase jevi se vnitro tech, kdoz trvaji v telesne lasce, jako cerne, ponevadz jest uzavrene, a nekterych jako temne ohnive, zejmena u tech, kdoz vnitrne trvali ve zle uskocnosti; zevnejsek vsak jevi se v ohyzdne a oku neprijemne barve (vnitro a zevnejsek, nalezejici mysli a smyslem, byvaji v duchovnim svete, jestlize se to Panu zlibi, ucineny viditelnymi); ti, kdoz trvaji v telesne lasce, nevidi nic ve svetle nebeskem; svetlo nebes jest jim tmou, avsak svetlo pekla, kterez jevi se jako svetlo z reraveho uhli, jest jim jako jasnym svetlem; ve svetle nebeskem zatemnuje se i jejich vnitrni zreni tak velice, ze stavaji se silenymi [insaniant]; proto prchaji pred nim a skryvaji se v jeskynich a roklich, a to ve hloubce pomerne k jejich nepravde, ze zla pochazejici. Naopak zase ti, kdoz trvaji v lasce nebeske, cim vnitrneji cili vyse stoupaji do svetla nebeskeho, tim jasneji a tim krasnejsi vse vidi, a s tim vetsi rozumnosti a moudrosti chapaji pravdy. Ti, kdoz trvaji v lasce telesne, nemohou naprosto ziti v teple nebeskem (nebot teplo nebeske jest nebeskou laskou); mohou vsak ziti v teple pekelnem, kterez jest chtivosti, zuriti proti tem, kdoz nejsou jim priznivi; podcenovani jinych, nepratelstvi, vybuchy nenavisti, pomsta - tot jsou rozkose teto lasky, a trvaji-li oni v techto rozkosich, trvaji i ve svem zivote, nevedouce naprosto, co to jest, jinym dobre ciniti z dobra samotneho a pro samotne dobro, nybrz pouze jen co jest to ciniti dobro ze zla a pro zlo. Ti, kdoz trvaji v telesne lasce, take nemohou v nebi dychati; je-li tam priveden zly duch, tu lapa po vzduchu, jako ten, kdo se smrti zapasi; ti vsak, kdoz trvaji v nebeske lasce, dychaji tim volneji a jsou tim plnejsi zivota, cim vnitrneji jsou v nebi. Z toho muze byti zjevno, ze u lidi jest nebeska a duchovni laska nebem, ponevadz tato laska jest zapsana vsem vecem nebeskym; dale, ze telesna a svetska laska bez nebeske a duchovni lasky jsou peklem u cloveka, ponevadz tyto druhy lasky jsou zapsany vsem vecem pekelnym. Z toho jest zjevno, ze do nebe prijde ten, kdo chova nebeskou a kdo chova duchovni lasku, a do pekla prijde ten, kdo ma telesnou lasku a kdo ma svetskou lasku bez nebeske a duchovni lasky.

(q) Pan jest v nejvyssim smyslu bliznim, ponevadz On nade vse ma byti milovan; Pana milovati znaci vsak milovati to, co jest od Neho, ponevadz ve vsem, co jest od Neho, On sam jest, a tudiz znaci to milovati dobro a pravdu, c. 2425. 3419. 6706. 6711. 6819. 6823. 8123. Milovati dobro a pravdu, kterez jsou od Neho, znaci ziti podle nich, a to jest Pana milovati, c. 10.143. 10.153. 10.310. 10.336. 10.578. 10.645. Kazdy clovek, kazda spolecnost, dale vlast a cirkev a v nejsirsim smyslu kralovstvi Pane jsou bliznimi, a jim dobro prokazovati z lasky k dobru podle jakosti jejich stavu, znaci milovati blizniho, a tudiz jejich dobro, o nez treba pecovati, jest bliznim, c. 6818. az 6824. 8123. I dobro mravni, kterez jest poctivosti, a dobro obcanske, kterez jest spravedlnosti, jsou bliznimi; a poctive a spravedlive jednati z lasky k poctivosti a spravedlnosti, jest blizniho milovati, c. 2915. 4730. 8120. 8121. 8122, 8123. Ucinna laska k bliznimu rozprostira se tudiz na vsecky zivotni pomery cloveka, a dobro a spravedlnost konati a jednati poctive ze srdce v kazdem zamestnani a v kazdem dile, znaci blizniho milovati c. 2417. 8121. 8124. Nauka ve Stare Cirkvi byla naukou ucinne lasky k bliznimu, a z ni nabyvali moudrosti, c. 2385. 2417. 3419. 3420. 4844. 6628.

(482)

Ze cloveku nezustane vira, jestlize nepochazi z nebeske lasky, objasnilo se mi tak mnohymi zkusenostmi, ze kdybych mel uvesti vse, co o tom jsem videl a slysel, vyplnila by se tim cela kniha. Mohu dosvedciti, ze u tech, kdoz trvaji v telesne a svetske lasce bez lasky nebeske a duchovni, neni nijake viry, aniz jake byti muze, a ze jest to pouze jiste vedeni, cili jiste premluveni, ze neco jest pravdou, protoze to slouzi jejich lasce. Mnozi z tech, kteri se domnivali, ze meli viru, privedeni byli k tem, kdoz viru skutecne meli, a tu, kdyz uvedeni byli ve styk, bylo jim zrejmo, ze nemaji naprosto nijake viry; vyznali pak take, ze pouha vira v jistou pravdu anebo ve Slovo [Bozi] neni verou, nybrz ze verou jest pravdu milovati na zaklade nebeske lasky, a chtiti jednati podle toho z vnitrni naklonnosti. Bylo tez ukazano, ze jejich presvedceni, jemuz oni rikali vira, bylo jen zimnim svetlem, pri nemz, ponevadz chybi v nem teplo, vse na zemi zmrzne a ztuhne a lezi pod snehem pohrbeno; proto svetlo viry, ktera vznikla premluvenim nekoho, jakmile na ne padnou paprsky svetla nebeskeho, nejen ze ihned uhasina, nybrz stava se cirou tmou, v niz nikdo sebe nevidi; zaroven s tim jest pak uzavreno i jejich vnitro, takze oni nicemu nerozumeji a posleze v dusledku nepravdy stavaji se silenymi [insaniant]. Proto takovym duchum byvaji odnaty veskere pravdy, ktere znali ze Slova [Boziho] a z nauky cirkevni, a ktere oni vydavali za svoji viru, a misto nich byvaji naplneni vselikou nepravdou, jez shoduje se se zlem jejich zivota; vsichni totiz byvaji uvedeni ve sve zakladni naklonnosti a jimi v nepravdy, ktere s tim se shoduji, nacez pocnou nenavideti a oskliviti si pravdy, ponevadz ony odporuji nepravde zla, v nemz oni trvaji, a odvrhuji je od sebe. Podle veskere sve zkusenosti o vecech nebeskych mohu dosvedciti, ze v pekle jsou vsichni ti, kdoz pouhou viru vyznavali podle nauky cirkve, ale vzhledem ke svemu zivotu trvali ve zlu; videl jsem, jak mnoho tisic jich bylo uvrzeno do pekla, o cemz jest rec ve spisku O poslednim soudu a o ztroskotane Babylonii.

(483)

Ze laska, ktera jevi se ciny, jest to, co bude trvati dale, a tudiz jest i zivotem clovek, nasleduje jako zaverecny usudek vseho, co nyni ze zkusenosti bylo uvedeno, jakoz i z toho, co vyse o cinech a skutcich bylo receno. Laska, jevici se jednanim, jest skutkem a cinem.

(484)

Jest treba vedeti, ze veskere skutky a ciny nalezi k mravnimu a obcanskemu zivotu, a ze tudiz vztahuji se k poctivosti a uprimnosti, jakoz i ke spravedlnosti a pocestnosti; poctivost a uprimnost jsou predmetem mravniho zivota, a spravedlnost a pocestnost jsou predmetem obcanskeho zivota; laska, v niz vznikaji, jest bud nebeska, bud pekelna; skutky a ciny mravniho a obcanskeho zivota jsou nebeske, jsou-li konany z nebeske lasky; nebot co deje se z lasky nebeske, deje se z Pana, a co z Pana se deje, jest vesmes dobre; naopak ciny a skutky mravniho a obcanskeho zivota jsou pekelne, pochazeji-li z lasky pekelne; nebot to, co deje se z teto lasky, kteraz jest sebelaskou a laskou ke svetu, deje se ze cloveka samotneho, a co deje se ze cloveka samotneho, jest samo sebou vesmes zle; nebot clovek sam sebou, cili svym propriem neni nic jineho, nezli zlo (r).

(r) Proprium cloveka jest, sebe sameho vice nez Boha, a svet vice nez nebe milovati a blizniho v porovnani k sobe za nic nepokladati, a tudiz jest sebelaskou a laskou ke svetu, c. 694. 731. 4317. Tot ono proprium, v nemz clovek se rodi, a ono jest hrubym zlem, c. 210. 215. 731. 874. 875. 876. 987. 1047. 2307. 2308. 3518. 3701. 3812. 8480. 8550. 10.283. 10.284. 10.286. 10.731. Z propria cloveka nepochazi pouze veskere zlo, nybrz i veskera nepravda, c. 1047. 10.283. 10.284. 10.286. Zlo, vznikajici z propria cloveka, jest podcenovani jineho, nepratelstvi, vybuchy nenavisti, pomsta, ukrutenstvi, podvadeni, c. 6667. 7372. 7373. 7374. 9348. 10.038. 10.742 Jakou merou proprium cloveka panuje, takovou merou dobro lasky a pravda viry byvaji bud zavrzeny, bud uduseny anebo prevraceny, c. 2041. 7491. 7492. 7643. 8487. 10.455. 10.742. Proprium cloveka jest peklem u neho, c. 694. 8480. Dobro, ktere clovek kona z propria, neni dobrem, nybrz jest samo v sobe zlem, c. 8487.

(53)

Rozkose zivota kazdeho jednotlivce

premenuji se po smrti ve veci souvztazne.

(485)

Ze zakladni naklonnost, cili panujici laska zustane kazdemu na veky, ukazano bylo v predeslem oddilu; ze rozkose jeho naklonnosti cili lasky promenuji se ve veci souvztazne, budiz nyni ukazano. Premenenim se ve veci souvztazne dluzno rozumeti premeneni se ve veci duchovni, ktere souvztazi s prirodnimi. Ze deje se premena ve veci duchovni, muze byti zrejmo z toho, ze clovek, dokud jest ve svem pozemskem tele, jest ve svete prirodnim, avsak pak, kdyz toto sve telo opusti, prichazi do sveta duchovniho a obleka telo duchovni. Ze andele maji dokonalou lidskou podobu a rovnez i lide po smrti, a ze jejich tela; v nez jsou odeni, jsou duchovni, viz vyse c. 73. az 77. a c. 453. az 460., a co jest souvztazny pomer duchovnich veci s vecmi prirodnimi, c. 87. az 115.

(486)

Veskere rozkose, ktere ma clovek, prisluseji jeho panujici lasce; nebot clovek nic jineho nepocituje jakozto rozkos nezli to, co miluje, tudiz ponejvice to, co miluje nade vse; jest jedno a totez, pravi-li se panujici laska anebo to, co on nade vse miluje. Tyto rozkose jsou rozmanite; jest jich v celku tolik, kolik jest druhu panujicich lasek, a tudiz tolik, kolik jest lidi, duchu a andelu; nebot panujici laska toho ktereho jednotlivce neni veskrze totozna s laskou jineho jednotlivce. Z toho vyplyva, ze nikdo nema obliceje uplne podobneho obliceji jineho; nebot oblicej jest obrazem smysleni kazdeho jednotlivce a v duchovnim svete jest obrazem panujici lasky kazdeho jednotlivce. Rozkose kazdeho jednotlivce jsou rovnez nekonecne rozmanite, a neni jedine rozkose u kohokoliv, ktera byla by uplne podobna anebo stejna, jako jina, coz rozumi se jak o tech rozkosich, jez za sebou nasleduji, tak i o tech, jez soucasne jsou pospolu; neni nic, co by s jinym bylo jedno a totez; nicmene vsak vztahuji se rozkose kazdeho jednotlivce zvlaste k jedine lasce u neho, kteraz jest laskou panujici; nebot ony ji sestavuji a tvori tak celek s ni; podobne i vztahuji se vsecky rozkose vubec k jedine povsechne panujici lasce, v nebi k lasce ku Panu, a v pekle k lasce k sobe.

(487)

Ktere a jake jsou rozkose duchovni, v nez se po smrti premenuji prirodni rozkose kazdeho jednotlivce, nelze nikde jinde zvedeti, nezli z nauky o souvztaznostech; tato nauka vseobecne uci, ze neni nic prirodniho, cemu by neodpovidalo neco duchovniho, a uci zvlaste, cim a jakou jest vec, ktera s tim souvztazi. Proto ten, komu jest tato nauka znama, muze poznati a zvedeti svuj stav posmrtny, jestlize jen zna svoji lasku a vi-li, jakou ona jest v lasce povsechne panujici, k niz odnaseji se vsechny lasky, jakz vyse bylo receno. Znati vsak svoji panujici lasku jest nemozno tem, kdoz trvaji v lasce k sobe, ponevadz miluji to, co jest jich vlastni, a sve zlo novou dobrem, a zaroven i nepravdu, ktera jest jim prizniva a jiz oduvodnuji svoje zlo, zovou pravdou; nicmene chteli-li by, mohli by se toho dovedeti od jinych, kteri jsou moudri, ponevadz tito vidi to, co oni sami nevidi. To vsak se nestava, jezto jsou sebelaskou tak naplneni, ze odmitaji veskere ponaucovani moudrych. Avsak ti, kdoz jsou v lasce nebeske, daji se pouciti a vidi svoje zlo, v nemz se narodili, jakmile jsou do neho uvedeni; vidi je pomoci pravd, ponevadz ty cini zlo zjevnym. Kazdy totiz muze z pravdy, pochazejici z dobra, videti zlo a jeho nepravdu, nikdo vsak ze zla nemuze videti dobro a pravdu; pricinou toho jest, ze nepravda zla jest temnotou a take jest s ni souvztazna; proto ti, kdoz trvaji v nepravde, ze zla pochazejici, jsou jako slepi, kteri nevidi to, co jest ve svetle a prchaji pred svetlem jako sovy (s). Naopak pravdy z dobra jsou svetlem, a take odpovidaji svetlu (viz vyse c. 126. az 134.); procez ti, kdoz jsou ve pravdach z dobra, jsou vidouci a maji oci otevrene a dovedou veci svetla rozeznati od tech, ktere jsou ve stinu. I v tom smeru bylo mi poprano utvrditi se zkusenosti; andele v nebi nejen ze vidi, ale i vycituji zlo a nepravdu, kterez nekdy v nich vyvstavaji, jakoz i zlo a nepravdu, v nichz jsou duchove, kteri ve svete duchu jsou pripoutani k peklum; duchove sami vsak nemohou sve zlo a nepravdu videti; nechapaji, co jest dobro nebeske lasky, co svedomi, co poctivost a spravedlnost, krome toho, co konaji k vuli sobe samotnym; nechapaji, co znaci, byti vedenu Panem; pravi, ze nic takoveho se nedeje, a ze tudiz to neni nicim. To bylo receno proto, aby clovek se zkoumal a podle druhu svych blazenosti poznal svoji lasku, a pak v te mire, jak to muze podle znamosti souvztaznosti pochopiti, aby mohl seznati posmrtny stav sveho zivota.

(s) Temnota podle souvztaznosti znaci ve Slove [Bozim] nepravdu a cira temnota cili uplna tma znaci nepravdy zla, c. 1839. 1860. 7688. 7711. Svetlo nebes jest tmou pro zle, c. 1861. 6832. 8197. O tech, kdoz jsou v pekle, pravi se, ze jsou ve tme, ponevadz jsou v nepravde zla, o cemz c. 3340. 4418. 4531.. Slepi ve Slove [Bozim] znaci ty, kdoz trvaji v nepravde a nechti dati se pouciti, c. 2383. 6990.

(488)

Jakym zpusobem rozkose kazdeho jednotlivce premenuji se po smrti ve veci s nimi souvztazne, kazdy mohl by seznati z nauky o souvztaznostech; ponevadz vsak tato nauka doposud neni znama, hodlam vec tu ponekud objasniti priklady ze zkusenosti. Vsichni ti, kdoz trvaji ve zlu a v nepravde, utvrdili se proti pravdam cirkve, zejmena pak ti, kdoz Slovo [Bozi] zavrhli, stiti se svetla nebeskeho a vrhaji se do podzemnich jeskyn, kterez u svych otvoru jevi se byti tmave, jakoz i do skalnich rozsedlin a tam se skryvaji; cini tak proto, ponevadz milovali nepravdu a nenavideli pravdy; nebot takove podzemni jeskyne, jakoz i skalni rozsedliny (t) souvztazi se tmou, tak jako nepravdy, svetlo vsak souvztazi s pravdami. Jest jim prijemno tam se zdrzovati, avsak jest jim neprijemno zdrzovati se v sirem poli. Totez cini ti, jimz bylo rozkosi potaji o nekom ukladati, a skryte proti nekomu pleticharstvi osnovati; i tito jsou v onech podzemnich jeskynich a zalezaji do sklepeni, ktera jsou tak tmava, ze druh druha nevidi, a v koutech septaji si do usi; v to promenuje se rozkos jejich lasky. Ti, kdoz venovali se vedam, nemajice jineho konecneho ucelu nez toho, aby byli pokladani za ucene, a jestlize jimi nezdokonalili svoji rozumovost, a meli zalibu ve vecech, pameti se tykajicich, protoze to lahodi jejich domyslivosti, miluji piscita mista, jimz davaji prednost pred poli a zahradami, ponevadz piscita mista odpovidaji takovymto studiim. Ti, jimz byly znamy nauky jejich cirkve i jinych cirkvi, a oni nic z toho neuplatnili v zivote, vyvoluji si skalnata mista a zdrzuji se mezi hromadami kameni, kdezto mist, kteraz jsou upravena, se strani, majice k nim odpor. Ti, kdoz pripisuji vse prirode, jakoz i ti, kdoz vse pripisuji vlastni sve chytrosti, a ruznymi prohnanymi kousky vysinuli se k cestnym mistum a ziskali bohatstvi, oddavaji se v pristim zivote carodejnictvi, kterez jest zneuzivanim bozskeho radu, a nachazeji v tom nejvyssi rozkose sveho zivota. Ti, kdoz bozske pravdy prekrucovali podle svym naklonnosti a takto je zfalsovali, miluji mista mocem prosakla, ponevadz souvztazi s takovouto laskou (u). Ti, kdoz byli spinave lakomi, bydli ve sklepich a libuji si ve vykalech vepru, jakoz i ve vyparech, vystupujicich z neztravenych zbytku v zaludku. Ti, kteri venovali svuj zivot pouze zabavam, zili rozmarile a hoveli jen svemu hrdlu a brichu, milujice tyto pozitky jako nejvyssi blaho zivota, miluji v onom zivote vykaly a stoky; v nich nalezaji pak sve zalibeni, a to proto, ponevadz zaliby toho druhu jsou duchovni necistotou; cistych u spiny prostych mist se strani, jezto jsou jim neprijemna, Ti, kdoz svoji rozkos nalezali v cizolozstvi, zdrzuji se ve vykricenych domech, kdez vsecko jest spinave a oplzle; zde radi prodlevaji, ale domu mravne cistych se strani; jakmile k nim prijdou, padaji do mdlob; neni jim nic prijemnejsiho nad to, manzelstvi roztrhnouti. Ti, kdoz byli pomstychtivymi a tak nabyli krveziznive a ukrutne prirozenosti, miluji mista, plna zdechlin a jsou take v takovem pekle. S jinymi ma se to jinak.

(t) Rozsedlina a trhlina skalni znaci ve Slove [Bozim] tmu a nepravdu viry, c. 10.582., ponevadz skala znaci viru od Pana, c. 8581. 10.580., a kamen pravdu viry, c. 114. 643. 1298. 3720. 6426. 8609. 10.376.

(u) Znecistovani pravdy souvztazi s moci, c. 5390.

(489)

Naopak zase rozkose tech, kdoz na svete zili v lasce nebeske, premenuji se ve veci souvztazne, ktere jsou v nebesich, a kterez vznikaji ze slunce nebeskeho a ze svetla, z neho vychazejiciho, kterezto svetlo predvadi zraku takove veci, jez ve sve vniternosti chovaji Bozstvi. V dusledku toho veci, ktere jim se jevi, roznecuji vnitro andelu, jez jest prislusnosti jejich mysli, a zaroven i zevniternost, jez nalezi jejich telu; a ponevadz bozske svetlo, kterez jest od Pana vychazejici Bozskou Pravdou, vplyva v jejich mysli, kterez nebeskou laskou jsou otevreny, tu i na zevnejsek predstavuje takove veci, ktere odpovidaji blazenostem jejich lasky. Ze veci, kterez v nebesich oku se jevi, souvztazi s vnitrem andelu cili s temi vecmi, kterez nalezi k vire a lasce, a tudiz k rozumnosti a moudrosti, ukazano byla v oddilu, v nemz bylo promluveno o predobrazenich a zjevech v nebi, c. 170. az 176., jakoz i v oddilu, kdez pojednano bylo o moudrosti andelu nebeskych, c. 265. az 275. Jezto jsem jiz zacal potvrzovati tuto vec priklady ze zkusenosti, aby objasneno bylo to, co drive vecnymi duvody bylo dovoleno, uvedu tuto neco o nebeskych blazenostech, v nez promenuji se prirodni blazenosti tech, kdoz na svete trvali v nebeske lasce. Ti, kdoz bozske pravdy a Slovo [Bozi] milovali z vnitrni naklonnosti cili z naklonnosti ku pravde samotne, prebyvaji ve druhem zivote ve svetle, na mistech povysenych, kterez vypadaji jako hory, a jsou tam ustavicne ve svetle nebeskem; nevedi, co jest tma, jako nocni tma na Zemi; ziji take v jarnim teple; jejich zraku jevi se jakoby role a pole s urodou, jakoz i vinice; v jejich domech vsecko se trpyti jako drahokamy; pohled jejich okny jest jakoby skrze cisty kristal; tyto prijemnosti jsou prijemnostmi jejich smyslu zrakoveho, jsou vsak tez vnitrnimi prijemnostmi v dusledku souvztaznosti s bozskymi predmety nebeskymi; nebot pravdy ze Slova [Boziho], kterez taci milovali, souvztazi s [polni] urodou, vinicemi, drahokamy, okny a kristaly (x). Ti, kdoz ze Slova [Boziho] vynatou nauku cirkevni ihned uplatnovali v zivote, jsou v nejvnitrnejsim nebi, a jsou nad jine v blazenosti moudrosti; v jednotlivych predmetech spatruji Bozstvi; vidi sice jen predmety, ale souvztazne bozske veci vplyvaji ihned v jejich mysli a naplnuji je blazenosti, jiz jest roznecovano veskere jejich citeni, a proto pak vsecko pred jejich zraky takorka se smeje, hraje a zije; viz o tom vyse c. 270. U tech, kdoz milovali vedy a jimi svou rozumovost vyvinuli a tim nabyli inteligence a pri tom zaroven uznavali Bozstvi, v pristim zivote jejich zaliba ve vedach a jejich blazenost z veci, rozumu se tykajicich, promeni se v blazenost duchovni, jiz jest poznavani dobra a pravdy; ti bydli v zahradach, kdez jsou kvetnice a travnicky krasne v zahony rozdeleny, a kolem dokola jevi se skupiny stromu s loubovymi chodbami a stromoradimi; stromy a kvetiny stridaji se ustavicne den ode dne; pohled na celek skyta jejich myslim blazenost v celkovem dojmu, zatim kdy rozmanitost podrobnosti ustavicne blazenosti ty obnovuje; a ponevadz tyto veci souvztazi s bozskymi vecmi, a oni znaji nauku o souvztaznostech, jsou stale naplnovani novymi poznatky, jimiz jejich duchovni rozumovost jest stale zdokonalovana; techto blazenosti pozivaji, jezto zahrady, kvetinove zahony a stromy souvztazi s vedami, poznatky a z nich vznikajici rozumnosti (y). Ti, kdoz vsecko pripisovali Bozstvi a prirodu naopak pokladali jen za cosi mrtveho a pouze duchovnim vecem slouziciho, a v tom take se utvrdili, ziji v nebeskem svetle, a vse, co jevi se jejich ocim, nabyva timto svetlem pruhlednosti, a v teto pruhlednosti oni vidi nescetne hry svetla, kterez vnitrni jejich zrak temer bezprostredne v sebe vpiji, a v dusledku toho pocituji vnitrni rozkose. Predmety v jejich domech jevi se jako diamantove, a v nich jest podobna hra paprsku; jakz bylo receno, steny jejich domu jsou jako kristalove a tudiz take pruhledne, a na nich objevuji se jako plynouci podoby, predobrazujici nebeske veci, coz rovnez ustavicne se meni; jest to proto, jezto takovato pruhlednost souvztazi s rozumem, kteryz od Pana byl osvicen po odstraneni stinu, vznikajicich z viry a lasky k vecem prirodnim. Takovymi jsou tyto veci a krome nich i nekonecne mnozstvi jinych, o nichz ti, kdoz byli v nebi, pravi, ze videli veci, kterych nizadne oko nespatrilo, a ze vnimanim bozskych veci, jez jim takto bylo udeleno, slyseli, co dosud nizadne ucho neslyselo. Ti, kdoz nejednali skryte, nybrz chteli, aby vse, co si mysli, bylo zjevno, pokud obcansky zivot to pripousti, ponevadz jen poctive a spravedlive z Bozstvi smysleli, maji v nebi zarici oblicej a pomoci tohoto svetla jevi se v jejich obliceji jednotlive city a myslenky jako zosobnene, a pokud se tyce jejich reci a jednani, jsou tytez takorka obrazy jejich naklonnosti. Proto taci jsou nad jine milovani; mluvi-li, zatemnuje se ponekud jejich oblicej, kdyz vsak domluvi, tu to, co mluvili, jevi se uplne viditelne v obliceji; rovnez vse, co jest kolem nich, ponevadz souvztazi s jejich vnitrem, jevi se tak, ze jini zretelne chapaji, co tim jest predobrazeno a oznaceno. Duchove, jichz slasti bylo jednati potaji, prchaji jiz z dalky pred nimi a pripadaji sobe, jakoby pred nimi jako hadi zalezali. Ti, kdoz pokladali cizolozstva za hanebnosti a zili v ciste manzelske lasce, jsou vice nez jini v radu nebeskem a ve forme nebeske, tudiz ve vsi krase a ustavicne ve kvetu mladi; nevyslovne jsou blazenosti jejich lasky a vecne jich stale pribyva; nebot v tuto lasku vplyvaji veskere blazenosti a radosti nebeske, ponevadz tato laska vznika ze spojeni Pana s nebem a s cirkvi a v sirsim smyslu ze spojeni dobra a pravdy, kterezto spojeni jest nebem samotnym vubec a u kazdeho andela zvlaste (viz vyse c. 366. az 386.); jejich zevnejsi blazenosti jsou takove, ze nelze jich popsati lidskymi slovy. Co vsak bylo zde receno o souvztaznostech blazenosti tech, kdoz trvaji v nebeske lasce, jest jen nepatrnou casti vseho.

(x) Zne ve Slove [Bozim] znaci stav prijimani a vzrustu v pravde z dobra, c. 9294. Stojici setba znaci pravdu v jejim poceti, c. 9146. Vinice znaci duchovni cirkev a pravdy teto cirkve, c. 1069. 9139. Drahokamy znaci pravdy nebe a cirkve, pokud jsou nasledkem dobra pruhledny, c. 114. 9863. 9865. 9868. 9873. 9905. Okno znaci rozumnost, kteraz prislusi vnitrnimu , zreni; c. 655. 658. 3391.

(y) Zahrada, haj a raj znaci rozumnost, c. 100. 108. 3220.. Proto Stari mivali svou bohosluzbu v hajich, c. 2722. 4552. Kvetiny a kvetinove zahony znaci vedecke pravdy a poznatky, c. 9553. Byliny, traviny a zelene palouky znaci vedecke pravdy, c. 7571. Stromy znaci vnimani a poznatky, c. 103. 2163. 2682. 2722. 2972. 7692.

(490)

Z toho lze seznati, ze rozkose vsech lidi po smrti promenuji se v to, co s nimi souvztazi, kdezto laska sama trva vecne, tak ku pr. manzelska laska, laska ke spravedlnosti, k poctivosti, k dobru a pravde, laska k vedam a poznatkum, laska k rozumnosti a moudrosti a tak i ostatni stavy, kterez z nich vyplyvaji tak, jako potoky vyplyvaji ze sveho zdroje, jsou blazenosti, ktere rovnez dale trvaji, ale povznaseny byvaji na vyssi stupen, kdyz od veci prirodnich povznaseji se k vecem duchovnim.

(54)

O prvem stavu cloveka po smrti.

(491)

Jsou tri stavy, jimiz clovek po smrti prochazi, prve nez prijde bud do nebe nebo do pekla; Prvy stav jest stavem jeho zevniternosti; druhy stav jest stavem jeho vnitra; a treti stav jest stavem jeho pripravy; clovek prochazi temito stavy ve svete duchu. Jsou vsak nekteri, kdoz temito stavy neprochazeji, nybrz ihned po smrti bud jsou vzneseni do nebe anebo uvrzeni do pekla; kdoz ihned do nebe byvaji vzneseni jsou ti, kdoz byli na svete znovuzrozeni a tak pro nebe pripraveni; ti, kdoz jsou tou merou znovuzrozeni a pripraveni; ze jest jim jen treba s telem odvrhnouti prirodni necistoty, jsou ihned od andelu vedeni do nebe; videl jsem, jak nekteri hodinu po smrti byli tam vzneseni. Ti vsak, kdoz byli vnitrne zli a zevne zdanlive dobri, tedy ti, kdo svoje zla dovrsovali podvodnymi kousky, a dobra pouzivali jako prostredku k podvodu, jsou ihned uvrzeni do pekla. Videl jsem, jak nekolik takovych ihned po smrti bylo do pekla uvrzeno, jisty arcipodvodnik s hlavou dolu obracenou a nohami vzhuru, jini pak jinak. Jsou tez taci, kteri hned po smrti byvaji uvrzeni do jeskyn, a tak oddeleni od tech, kdoz jsou ve svete duchu; pak byvaji cas od casu odtamtud vzati a opetne tam umisteni; jsou to ti, kdoz pod rouskou blahosklonnosti zle s bliznim jednali. Avsak techto i predeslych jest jen malo v pomeru k tem, kteri jsou podrzani ve svete duchu a zde podle bozskeho radu pripravovani bud pro nebe, bud pro peklo.

(492)

Pokud se tyka prveho stavu, ktery jest stavem zevniternosti, vstupuje do neho clovek ihned po smrti; kazdy clovek ma vzhledem ke svemu duchu zevniternost a vniternost; zevniternosti ducha jest to, skrze co on telo cloveka na svete, zejmena jeho oblicej, jeho rec a jeho posunky uzpusobuje ke stykum s jinymi lidmi. Vniternosti ducha jest to, co nalezi jeho vlastni vuli a z ni pochazejiciho mysleni, a to zridka kdy jevi se v obliceji, reci a posuncich; nebot clovek od detstvi zvykl si na odiv staveti pratelstvi, blahosklonnost a poctivost, a skryvati umysly sve vule. Proto z navyku jevi na zevnejsek mravny a obcansky dobry zivot, byt i sam ve svem vnitru byl jakymkoliv; tento navyk jest pricinou, ze clovek sotva zna svoje vnitro, jakoz i ze si ho nevsima.

(493)

Prvy stav cloveka po smrti jest tyz, jako byl jeho stav na svete, ponevadz v te dobe on rovnez trva ve sve zevniternosti; ma tutez podobu obliceje, tyz zpusob reci a mysleni, a tudiz i tyz mravni a obcansky zivot. Z toho vyplyva, ze pak se domniva, ze jest jeste na svete, jestlize totiz nevsima si toho, s cim se setkava, a co mu andele rekli, kdyz byl vzkrisen, ze totiz jest duchem (c. 450.). Tak prechazi jeden zivot v zivot jiny, a smrt jest jen prechodem.

(494)

Ponevadz nove prichozi duch cloveka po zivote na svete jest takto uzpusoben, byva pak i od svych pratel a od tech, kdoz jej znali na svete, poznan. Nebot duchove poznavaji ho nejen podle obliceje a podle jeho reci, nybrz i podle jeho sfery zivotni, jestlize se k nemu priblizi; kazdy v pristim zivote, kdyz mysli na nekoho jineho, predstavuje si v mysli i jeho oblicej a zaroven mnoho jinych veci, ktere k jeho zivotu nalezi, a jakmile tak ucini, jest onen druhy pritomen, jakoby byl priveden a privolan; deje se tak v duchovnim svete z te priciny, ze tam myslenky se sdeluji, a neni tam prostoru, jako na svete prirodnim (viz vyse c. 191. az 199.). Z toho vyplyva, ze vsichni, jakmile vejdou do druheho zivota, jsou opetne poznani svymi prateli, pribuznymi a temi, kdoz je ponekud znali, a ze i pospolu rozmlouvaji a pak se k sobe pridruzuji podle sveho pratelskeho svazku na svete. Mnohokrate jsem zaslechl, jak ti, kteri prisli ze sveta, radovali se, ze opet vidi svoje pratele, a opacne i pratele se radovali, ze oni k nim zavitali. Jest zcela obycejnou veci, ze manzele se sejdou a sobe navzajem blahopreji; zustanou tez pospolu dele nebo kraceji podle toho, jakou blazenost jim skytalo jejich spolecne ziti na svete. Jestlize vsak nepojila je laska v pravde manzelska, kterazto laska jest spojenim mysli z lasky nebeske, tu po jiste dobe spolecneho zivota opetne od sebe se odlucuji. Jestlize vsak mysli manzelu se nesrovnavaly a oba chovali k sobe vnitrni odpor, tu vypuknou pak ve zjevne nepratelstvi a ve vzajemne potycky, ale prece jen nerozejdou se drive, dokud neoctnou se ve druhem stavu, o nemz v dalsim bude rec.

(495)

Ponevadz zivot nove prichozich duchu neni nepodoben jejich zivotu ve svete prirodnim, a ponevadz nevedi nic o stavu sveho zivota po smrti, aniz co o nebi a pekle, krome toho, cemu se naucili z doslovneho smyslu Slova [Boziho] a z kazani, na jeho podklade proslovenych, tu, kdyz se byli dosti vynadivili, ze maji telo a vsecky smysly jako na svete, a ze i podobne predmety vidi, zmocnuje se jich touha zvedeti, jake jest nebe a jake peklo, a kde jest toto i ono. Proto byvaji od svych pratel pouceni o stavu vecneho zivota, a byvaji vodeni na ruzna mista a do ruznych spolecnosti, nekteri do mest, do zahrad a sadu, vetsinou na krasna mista, ponevadz to vse oblazuje zevniternost, v niz oni trvaji. Cas od casu byvaji uvedeni zpet do svych myslenek, ktere za doby sveho telesneho zivota meli stran stavu sve duse po smrti, nebe a pekla, a to trva tak dlouho, az stanou se rozmrzelymi, ze jim takoveto veci zustaly uplne nezname, a ze i cirkev nic o tom nevi. Temer vsichni touzi seznati, zda i oni dostanou se do nebe; vetsina slibuje si nebe, ponevadz na svete zili mravne a obcansky dobry zivot; nepomysleji vsak, ze zly i dobry muze ziti stejny zivot co do zevnejsku a stejne jinym dobre ciniti, stejne chramy navstevovati, kazanim naslouchati a modliti se. Nevedi naprosto, ze nezalezi na zevnejsim konani a na zevnejsi bohosluzbe, nybrz na vnitru, z nehoz zevniternost pochazi. Mezi nekolika tisici sotva jediny vi, co jest vnitro, a ze v nem pro cloveka spociva nebe a cirkev; tim mene kdo vi, ze zevnejsi konani jest takove, jakymi jsou umysly a myslenky, a ze v nich jest laska a vira, znichz pochazeji; a kdyz jsou o tom pouceni, nechapaji, ze na mysleni a chteni neco by zalezelo, nybrz maji za to, ze zalezi jen na recich a cinech. Takovi jsou vetsinou ti, kdoz dnes z krestanskeho sveta prichazeji do druheho zivota.

(496)

Byvaji vsak dobrymi duchy zkoumani, jaci jsou, a to rozmanitym zpusobem, ponevadz v tomto prvem stavu zli mohou mluviti pravdu a konati dobre prave tak, jako dobri, a to z priciny svrchu uvedene, ze totiz zijice ve statech a pod zakony, co do zevnejsi formy zili prave tak mravne a tim si zjednali povest poctivcu a spravedlivych, a ziskali si naklonnost jinych, a tak povznesli se k cestnym uradum a dosahli bohatstvi. Zli duchove na rozdil od dobrych duchu byvaji poznani zejmena podle toho, ze zli dychtive davaji pozor na to, co mluvi se o zevnejsich vecech, malo vsak vsimaji si toho, co o vnitrnich vecech, totiz o pravdach a dobru cirkve a nebes byva mluveno. Poslouchaji sice vypraveni o techto vecech, ale bez pozornosti a radosti; byvaji poznani i podle toho, ze se casto obraceji k jistym koncinam, a jsou-li sobe zustaveni, chodi po cestach, kterez tam vedou; podle obraceni se k jistym koncinam a podle chozeni po jistych cestach pozna se, jakou jest panujici laska.

(497)

Vsichni duchove, kteri ze sveta hromadne prichazeji, jsou sice ve spojeni s jistou spolecnosti v nebi anebo s jistou spolecnosti v pekle, avsak pouze svou vniternosti; vniternost neni vsak nikomu znama, dokud trvaji v zevniternosti; nebot zevniternost zakryva a skryva vniternost, zejmena u tech, kdoz jsou ve vnitrnim zlu; pozdeji vsak, kdyz taci vstoupi do druheho stavu, stava se to zjevnym, jezto pak jejich vniternost jest otevrena a zevniternost je uspana.

(498)

Prvy stav cloveka po smrti trva u nekterych nekolik dni, u jinych nekolik mesicu a u nekterych rok, a jen zridka kdy u nekoho trva pres rok; u kazdeho ruzne, podle shody nebo neshody jeho vniternosti se zevniternosti, nebot u kazdeho musi zevniternost s vniternosti tvoriti jediny celek, a vzajemne si odpovidati. Nikdo v duchovnim svete nesmi jinak mysliti a chtiti, a jinak mluviti a jednati, kazdy musi tam byti obrazem sve naklonnosti cili lasky; jaky tudiz jest ve sve vniternosti; takovym musi byti i ve sve zevniternosti. Proto zevniternost ducha byva nejprve odkryta a uvedena v poradek, aby tim vniternosti slouzila za odpovidajici ji zakladnu.

(55)

O druhem stavu cloveka po smrti.

(499)

Druhy stav cloveka po smrti zove se stavem vniternosti, ponevadz clovek pak jest uveden ve vniternost, jez prislusi jeho mysli cili chteni a mysleni, a zevniternost, v niz trval za sveho prveho stavu, jest uspana. Kazdy, kdo pozoruje zivot cloveka a jeho reci a jednani, muze seznati, ze u kazdeho cloveka jest zevniternost a vniternost, cili zevnejsi a vnitrni myslenky a umysly. Muze seznati to z tohoto; kdo jest jemnych zpusobu, smysli sice o jinych tak, jak bud o nich doslechl, anebo jak styky s nimi se byl presvedcil, nicmene vsak nemluvi s nimi tak, jak smysli, a ackoliv jsou zli, prece jen chova se k nim zdvorile. Ze tomu tak jest, lze videti zejmena u ramenaru a pochlebniku, kteri mluvi a jednaji zcela jinak, nezli jak smysli a chti; jakoz i u pokrytcu, kteri o Bohu, o nebi, o spase dusi, o pravdach cirkve, o blahu vlasti a o bliznim mluvi jakoby mluvili na zaklade sve viry a lasky, ac v srdci veri jinak a miluji jedine sebe. Z toho muze byti zjevno, ze existuje DVOJAKE MYSLENI, a to zevnejsi a vnitrni, a ze oni mluvi podle zevnejsiho mydleni, a z vnitrniho mysleni maji jine myslenky, a ze tyto dvojake myslenky od sebe jsou oddeleny; nebot clovek ma se na pozoru, aby vnitrni myslenky nevplyvaly v zevnejsi a ponekud se neprojevily. Od sameho stvoreni jest clovek tak uzpusoben, aby vnitrni mysleni tvorilo se zevnejsim jediny celek pomoci souvztazhosti. A skutecne tvori celek u tech, kdoz jsou v dobru, nebot tito nemysli nic jineho, nez dobro a nemluvi nic jineho nez dobro. Naopak u tech, kdoz trvaji ve zlu, netvori vnitrni mydleni jediny celek se zevnejsim, nebot oni smysleji zle, ale mluvi dobre; u takovych jest rad prevracen, nebot dobro jest u nich zevne a zlo uvnitr; z toho plyne, ze zlo panuje nad dobrem a podrobuje si je jako sluhu, aby mu slouzilo jakozto prostredek k dosazeni jeho konecnych ucelu, kterez jsou predmetem jeho lasky, a ponevadz v dobru, kterez oni mluvi a cini, spociva takovyto konecny ucel, jest zjevno, ze jejich dobro neni dobrem, nybrz ze jest zlem nakazeno, byl by co do zevnejsku sebe vice zdalo se byti dobrem tem, kdoz neznaji vnitra. Jinak tomu jest u tech, kdoz trvaji v dobru; u nich rad neni prevracen, nybrz dobro vplyva ze vnitrniho mysleni v mysleni zevnejsi, a takto do reci a do jednani. Tok onen rad, v nemz clovek byl stvoren; nebot tak jejich vnitro jest v nebi a v tamnim svetle, a ponevadz svetlo nebeske jest Bozskou Pravdou, od Pana vychazejici, a tudiz Panem v nebi (c. 126. az 140.), proto jsou Panem vedeni. To bylo povedeno proto, aby bylo znamo, ze kazdy clovek ma vnitrni a zevnejsi mysleni, a ze obe od sebe se ruzni. Pravi-li se mysleni, rozumi se tim i vule, nebot mysleni pochazi z vule, protoze nikdo bez vule nemuze mysliti. Z toho vyplyva, co jest stav zevniternosti a stav vniternosti cloveka.

(500)

Jestlize jest jmenovana vule a mysleni, rozumi se vuli i naklonnost a laska, a tudiz i veskera prijemnost a blazenost, kteraz s naklonnosti a laskou souvisi, ponevadz tyto vztahuji se k vuli jakozto svemu nosici [subjectum]; nebot co clovek si preje, to take ma rad a pocituje to jako cosi prijemneho a potesitelneho, a obracene: Co clovek miluje a jako prijemne a potesitelne pocituje, to take chce. I myslenim vsak rozumi se i vse to, cim clovek zduvodnuje svou naklonnost cili lasku; nebot mysleni neni nic jineho, nezli forma vule anebo prostredek, aby zrejme objevilo se to, co clovek chce; tato forma projevuje se ruznymi usudkovymi analyzami, kterez pochazeji z duchovniho sveta a duchu cloveka nalezi.

(501)

Jest treba vedeti, ze clovek jest zcela takovy, jaky jest co do sveho vnitra, nikoliv vsak jaky jest co do sve zevniternosti, od vniternosti oddelene. Pricina jest ta, ze jeho vnitro jest jeho duchem a zivot cloveka jest zivotem jeho ducha; nebot duchem zije telo. Proto take clovek vecne zustava takovy, jaky jest co do sveho vnitra; ale zevniternost, ponevadz take prislusi k telu, po smrti se oddeluje, a to z ni, co lpi na duchu, jest uspano a slouzi jen vnitru za zakladnu, jakz to vyse bylo ukazano tam, kdez pojednano bylo o pameti cloveka, po smrti jeste trvajici. Z toho vysvita, co jest propriem cloveka a co neni jeho propriem, ze totiz u zlych vse to, co nalezi k zevnejsimu mysleni, podle nehoz oni mluvi, a k zevnejsimu chteni, podle nehoz jednaji, neni jejich proprietu, nybrz to, co prislusi jejich vnitrnimu mysleni a chteni.

(502)

Po dokonanem prvem stavu, kteryz jest stavem zevniternosti, o nemz v predchozim oddilu bylo pojednano, clovek - duch byva uveden ve stav sveho vnitra, cili ve stav sveho vnitrniho chteni, a z neho pochazejiciho mysleni, v nemz trval na svete tehdy, kdyz sam sobe jsa zustaven, svobodne a nicim nevazane myslil. Do tohoto stavu upada, aniz by o tom vedel, prave jako na svete, jestlize ono mysleni, ktere jest nejblize reci, anebo to, z nehoz rec vyplyva, uvadi ve shodu s myslenim vnitrnim, a ve stavu tom setrva. Je-li tudiz clovek - duch v tomto stavu; jest sam v sobe a ve svem vlastnim zivote; nebot svobodne mysliti podle vlastni naklonnosti jest nejvlastnejsim zivotem cloveka, a jest jim samotnym.

(503)

Duch v tomto stavu mysli ze sve nejvlastnejsi vule a tudiz i ze sve nejvlastnejsi naklonnosti, cili take ze sve nejvlastnejsi lasky, a pak tvori jeho mysleni jedno a totez s jeho vuli, a to takovy celek, ze zda se, jakoby vubec nemyslil, nybrz jen pouze chtel; rovnez skoro tak jest tomu, jestlize mluvi, s tim vsak rozdilem, ze deje se to s jistou obavou, aby myslenky jeho vule tim se neprojevily v cele sve nahote, ponevadz i tato obava vzhledem ke spolecenskym pomerum na svete byla soucastkou jeho vule.

(504)

Vsichni lide, kolik jich jest; jsou po smrti uvedeni do tohoto stavu, ponevadz jest vlastnim stavem jejich ducha; predchozi stav byl stavem, v nemz clovek co do sveho ducha jest ve stycich s jinymi, kteryzto stav neni jeho vlastnim. Ze tento stav, cili stav zevnejsi, v nejz clovek po smrti nejdrive jest uveden, a o nemz bylo pojednano v predchozim oddilu, neni jeho stavem vlastnim, muze byti jasno ze mnoheho, jako ku pr. z toho, ze duchove ze sve naklonnosti nejen mysli, nybrz i mluvi; nebot jejich rec pochazi z mysleni, jakz vysvita z toho, co v oddilu o reci andelu (c. 234. az 245.) bylo povedeno a ukazano. Podobnym zpusobem myslil i clovek na svete, kdyz myslil sam v sobe; nebot tehdy nemyslil podle reci sveho tela, nybrz videl jen tyto veci, a to v jedine minute soucasne jich mnohem vice, nez pak v pul hodine mohl vypovedeti. Ze stav zevnejsi neni vlastnim stavem cloveka nebo ducha, vysvita i z toho, ze na svete, kdyz styka se s jinym, vyjadruje se ve smyslu zakona mravniho a obcanskeho zivota, a ze tedy jeho vnitrni mysleni ovlada mysleni zevnejsi tak, jako clovek ovlada cloveka, aby totiz neprekrocilo meze slusnosti a pocestnosti. Vysvita to take z toho, ze clovek, mysli-li uvnitr sebe sama, mysli take, jak musi mluviti a jednati, aby se libil a ziskal si pratelstvi, blahovuli a prizen, a to zpusoby zevnejsimi, a tudiz jinak, nez by se to stalo, kdyby jednal z vlastni vule. Z toho lze videti, ze stav vnitrni, do nehoz duch jest uveden, jest jeho vlastnim stavem, a tudiz byl i vlastnim stavem cloveka, kdyz tyz zil jeste na svete.

(505)

Jestlize duch jest ve stavu sveho vnitra, jest pak zrejmo, jaky clovek sam sebou byl na svete; nebot pak jedna podle sveho propria: Kdo na svete vnitrne trval v dobru, ten jedna pak rozumne a moudre, ba jeste moudreji, nez na svete, ponevadz nyni jest prost svazku s telem a v dusledku toho i svazku s pozemskymi vecmi, kterez vse zatemnovaly a jakoby oblakem zastiraly. Kdo vsak byl na svete zly, jedna pak posetile a ztrestene; ba jeste ztresteneji, nez jednal na svete, ponevadz nyni trva ve svobode neni v nijakych mezich udrzovan. Nebot dokud zil na svete, byl rozumnym v zevniternosti; jeve pomoci tohoto zevnejsku rozumneho cloveka; jakmile vsak jest mu zevnejsek odnat, vychazi jeho ztrestenost najevo. Zly, kteryz zevnejskem svym napodoboval dobreho cloveka, muze byti prirovnan k nadobe, ktera na svem zevnejsku se leskne, jemne jest vyhlazena a pokryvkou zakryta, v niz vsak skryvaji se vsecky druhy necistoty podle vyroku Pane: Pripodobnili jste se hrobum zbilenym, kteriz sic zdaji se zevnitr krasni, ale uvnitr jsou plni kosti umrlcich a vsi necistoty. Mat. XXIII: 27.

(506)

Vsichni, kdoz na svete zili v dobru a jednali podle svedomi, a jimiz jsou ti, kdoz Bozstvi vyznavali a bozske pravdy milovali, a zejmena ti, kdoz je uplatnovali v zivote, jevi se, jsou-li uvedeni do sveho vnitrniho stavu, jako ti, kdoz ze spanku byli probuzeni ve stav bdeni, a jako ti, kdoz ze stinu prichazeji do svetla. Ti take mysli ze svetla nebeskeho a tudiz z vnitrni moudrosti, a jednaji z dobra a tudiz z vnitrni naklonnosti; rovnez i nebe vplyva v jejich myslenky a naklonnosti s jakousi vnitrni blazenosti a rozkosi, o niz drive nemeli tuseni; nebot nabyli obecenstvi s andely nebeskymi. I pak vyznavaji Pana a uctivaji ho ze sveho nejvlastnejsiho zivota, nebot jsou pak ve svem nejvlastnejsim zivote, jsou-li ve stavu sve vniternosti, jakz to v c. 505. bylo prave povedeno. A vyznavaji Ho a uctivaji Ho ve svobode; nebo svoboda prislusi vnitrni naklonnosti. Takto odrikaji se tez zevnejsi svatosti a dospivaji ve svatost vnitrni, v niz podstatne zalezi prava bohosluzba. Takovy jest stav tech, kdoz zili krestansky zivot podle prikazani, ve Slove [Bozim] obsazenych. Pravym opakem jest vsak stav tech, kdoz na svete zili, nemeli nijakeho svedomi a tudiz Bozstvi popirali; nebot vsichni, kdoz ziji ve zlu, popiraji uvnitr v sobe Bozstvi, byt i, jsou-li ve sve zevniternosti, sebe vice verili, ze ho nepopiraji, nybrz ze je uznavaji; nebot Bozstvi uznavati a zle ziti, jsou dve protivy; taci lide ve druhem zivote, dospeji-li ve stav sve vniternosti, a slysi-li je nekdo mluviti a vidi-li je jednati, jevi se jako ztrestenci [fatui], nebot ovladani jsouce svymi zlymi zadostmi oddavaji se hanebnostem, podcenovani jinych, posmivani a utrhacnostem, vybuchum nenavisti a pomsty, kuji uklady, a to nekteri z nich s takovou obmyslnosti a zlobou, ze takorka nelze veriti, ze by ve vnitru cloveka mohlo se neco takoveho skryvati. Jsout totiz pak ve stavu svobody, mohou jednati podle toho, jak smysli jejich vule, ponevadz jsou odlouceni od zevnejsku, kteryz na svete drzel je na uzde. Slovem, jsou zbaveni rozumnosti, ponevadz rozumnost nezaujala na svete sve misto v jejich vniternosti, nybrz v jejich zevniternosti; nicmene vsak sami sobe se zdaji, ze jsou nad jine moudrejsi. Ponevadz jsou takovymito, tu casem, kdyz jsou ve druhem stavu, byvaji na kratkou dobu uvedeni do sveho zevnejsiho stavu, a pak dano jim vzpomenouti si na sve ciny, jichz se dopustili v dobe, kdy byli ve stavu vniternosti. Nekteri z nich pak se stydi a uznavaji, ze byli ztresteni, jini se nestydi; jini jsou rozmrzeli tim, ze nemohou ustavicne setrvati ve svem zevnejsim stavu; temto byva vsak objasneno, jakymi by byli, kdyby neustale byli v tomto stavu, ze by totiz obirali se potaji takovymito posetilostmi, a ze by pod rouskou dobra, poctivosti a spravedlnosti svadeli ty, kdoz jsou sprostneho srdce a viry, a ze by tak konecne i sebe samotne nadobro znicili; nebot zevniternost posleze zaplala by stejnym zarem, jako vniternost, a pak stravila by cely jejich zivot.

(507)

Jsou-li duchove v tomto druhem stavu, jevi se prave tak, jakymi byli na svete, a tu vychaziva tez najevo, co potaji cinivali a mluvivali; nebot jezto zevniternost je jiz nezadrzuje, mluvi pak nepokryte podobne veci a snazi se podobne ciniti, nemajice, jako na svete mivali, obav pred pomluvou. Byvaji tez uvedeni do nekolika stavu sveho zla, aby ukazali se andelum a dobrym duchum, jakymi skutecne jsou; takovymto zpusobem odhaluje se to, co bylo skryto, a najevo vychazi to, co bylo tajno podle slov Pane: Nic neni skryto, co nebude odkryto, ani tajno, co nebude zvedeno. Proto co jste pravili ve tme, uslysi se na svetle, a co jste mluvili do ucha v pokojich, bude se hlasati na strechach, Luk. XII: 2, 3., a jinde: AIe pravim vam: Z kazdeho slova, ktere lide promluvi, vydaji pocet v den soudu, Mat. XII: 36.

(508)

Nelze strucne popsati, jaci jsou zli duchove v tomto stavu; nebot kazdy besni pak podle svych chticu, a ty jsou rozmanite; procez uvedu jen nektere jednotlive pripady, z nichz bude lze souditi na ostatni. Ti, kdoz sebe samotne nade vse milovali, a ve svych uradech a svem zamestnani meli na zreteli jen vlastni svou cest, nejsouce uzitecnymi pro uzitecnost samotnu a z ni se neradujice, nybrz konajice to pouze pro svoji povest, aby proto byli pokladani za dustojnejsi, nez jsou jini, a tudiz radujice se ze sve dobre povesti, - ti, jestlize octnou se ve svem druhem stavu, jsou nad jine tupejsi; nebot jakou merou kdo sama sebe miluje, takovou merou oddaluje se od nebe, a jak oddaluje se od nebe, tak oddaluje se i od moudrosti. Ti vsak, kdoz trvali v sobectvi a zaroven byli zchytralymi, a lstive vysinuli se k vynikajicim postavenim, pridruzuji se k nejhorsim a uci se carodejnym kouskum, kterez jsou zneuzivanim bozskeho radu, a temi pak drazdi a znepokojuji vsechny ty, kdoz jim nijakych poct neprokazuji; stroji uklady, zivi nenavist, planou pomstychtivosti a nejradeji radili by proti vsem, kdoz se jim nepodrobuji. V to vse vrhaji se tim vice, cim vetsi zjednavaji si prizen davu zlych duchu, az posleze obiraji se myslenkami, jak by mohli vstoupiti do nebe, aby je znicili, anebo aby v nem jako bohove byli cteni; tak daleko az pudi je jejich besneni. Ti z nich, kteri nalezeli papezskemu nabozenstvi, jsou nad jine ztrestenejsi, jezto obiraji se myslenkou, ze dana jest jim moc nad nebem i peklem, a ze mohou podle libosti hrichy odpousteti; osobuji sobe vsecko, co jest bozske, a zovou se Kristem. Jejich presvedceni, ze jest tomu tak, jest tak silne, ze tam, kam vniknou, zmatou mysli a zastrou je temnosti az bolestnou; jsou v obou stavech temer stejni; ale ve druhem stavu jsou bez soudnosti; o jejich zureni a o jejich osudu po uplynuti tohoto stavu bude jeste neco zvlaste povedeno ve spisku O poslednim soudu a o ztroskotane Babylonii. Ti, kdoz stvoreni pripisovali prirode a tudiz v srdci, byl i ne usty, popirali Bozstvi, a s nim vsecky veci cirkve a nebe, pridruzuji se v tomto stavu k sobe podobnym, a kazdeho, kdo vyznamenava se zchytralosti, pokladaji za sveho boha a prokazuji mu bozskou poctu; videl jsem, jak taci ve svem shromazdeni vzyvali jisteho carodejnika, a stran prirody jej se dotazovali, a tak ztrestene si pocinali; jakoby byli nerozumnymi zviraty v lidske podobe; byli mezi nimi i taci, kteri byli na svete vysoce postaveni, a nekteri, kteri na svete byli pokladani za ucene a moudre. A podobne i jini. Z toho lze souditi, jaci jsou ti; jejichz vnitro mysli jest smerem k nebi uzavreno, jakz tomu jest u vsech tech, kdoz neprijimaji nijakeho vlivu s nebe tim, ze vyznavaji Bozstvi a ziji zivot viry; kazdy muze sam podle sebe posouditi, jakym by byl, kdyby byl takovym, a kdyby mohl jednati nestrachuje se zakona, nestrachuje se o svuj zivot, a jsa bez zevnejsich svazku, jimiz jsou obavy, ze by mohl ubliziti sve povesti a tak pozbyti cti, zisku a z toho plynoucich pozitku. Ovsem, ze jejich besneni Pan udrzuje v jistych mezich, aby neprekrocilo meze uzitecnosti. Nebot od kazdeho takoveho ducha vzdycky pochazi jisty prospech; dobri duchove na nem vidi, co jest zlo, a jake jest, a jaky jest clovek, jestlize Pan ho nevede; uzitkem rovnez jest, ze pomoci jich stejne zli k sobe se pridruzuji a tak oddeluji se od dobrych; dale, ze pravda a dobro, kterez zli pretvarujice se, jevili zevne, jsou jim odnaty a oni uvedeni jsou ve zlo sveho zivota, a tak pripraveni pro peklo, nebot nikdo neprichazi do pekla drive, dokud neni ve svem zlu a v nepravde, ponevadz nikdo nesmi miti rozdelenou mysl, totiz jinak mysliti a mluviti a jinak chtiti. Kazdy zly, tam dlici, musi nepravdu, ze zla pochazejici, mysliti a z nepravdy zlo mluviti, a to i ono ciniti z vule, a tudiz ze sve vlastni lasky, a z jeji rozkose a radosti, tak jako na svete, kdyz myslil ve svem duchu, to jest, kdyz myslil v sobe, mysle podle vnitrni naklonnosti. Pricinou toho jest ta okolnost, ze vule jest samotnym clovekem, nikoliv mysleni, krome toho, do jake miry chova v sobe vuli, vule vsak jest vlastni prirozenosti, cili uzpusobenim cloveka. Proto byti do sve vule zpet uvedenu jest prave tolik, jako byti uvedenu zpet ve svou prirozenost cili uzpusobeni, a rovnez i ve svuj zivot; nebot clovek pomoci zivota nabyva prirozenosti; a clovek po smrti setrvava v one prirozenosti, kterou si zivotem na svete vyvinul, a prirozenost ta u zlych nemuze jiz byti pomoci mysleni cili porozumeni pravde zlepsena a zmenena.

(509)

Jsou-li zli duchove v tomto druhem stavu, byvaji hojne a casto trestani, ponevadz vrhaji se ve zlo vselikeho druhu. Ve svete duchu jsou tresty rozmanite, a naprosto neplati tu nejaky zretel na osobu, necht byval to na svete kral nebo sluha; kazde zlo privadi si s sebou svuj trest; oboje jest spolu spojeno; proto kdo trva ve zlu, trva i v trestu za to zlo. Nicmene vsak nikdo neni tam trestan pro zlo, jehoz se dopustil na svete, nybrz pro zlo, ktere kona nyni; jest vsak jedno a totez, pravi-li se, ze pykaji za zlo, jehoz se dopustili na svete, anebo pravi-li se, ze pykaji za zlo, ktere pachaji ve druhem zivote, ponevadz po smrti kazdy jest opetne vracen svemu zivotu a tudiz i svemu zlu; nebot clovek jest takovy, jaky byl za sveho telesneho zivota (c. 470. a7 480.). Jsou vsak trestani, ponevadz strach pred trestem jest jedinym prostredkem, aby zlo v tomto stavu bylo kroceno. Nic nespomaha tu napominani, nic poucovani, nic strach pred zakonem a pred pomluvou, ponevadz clovek zde jedna podle sve prirozenosti, kteraz nemuze byti jinak v mezich udrzovana, aniz zlomena, nezli tresty. Dobri duchove naopak nikdy nejsou trestani, byt se i byli na svete dopousteli zla; nebot jejich zlo se nevraci a bylo mi poprano zvedeti, ze jejich zlo bylo JINEHO DRUHU cili JINE PRIROZENOSTI. Nebot oni nedopustili se proti pravde niceho ze zleho umyslu, aniz z jineho zleho srdce, nezli z toho, kterez po svych rodicich byli podedili, a do nehoz strzeni byli slepou rozkosi, kdyz trvali v zevniternosti; od vniternosti oddelene.

(510)

Kazdy prichazi k te spolecnosti, v niz jeho duch byl jiz na svete; nebot kazdy clovek co do sveho ducha jest spojen s nekterou spolecnosti - bud se spolecnosti pekelnou nebo nebeskou, zly se spolecnosti pekelnou, dobry se spolecnosti nebeskou; ze kazdy po smrti vraci se ke sve spolecnosti, viz c. 438.; k ni byva duch ponenahlu privaden a posleze do ni vstupuje; zly duch, trva-li ve stavu sveho vnitra, byva postupne ke sve spolecnosti obracen, az posleze jest k ni obracen uplne, a to jeste drive, nezli tento stav dospeje ke svemu ukonceni. Kdyz tento stav jest ukoncen; tu zly duch vrha se sam do pekla, kdez jsou jemu podobni; uvrzeni samo jevi se oku tak, jako kdyz nekdo pozpatku, hlavou dolu a nohama nahoru pada dolu; pricinou, ze se to takto jevi, jest okolnost, ze ve zlem duchu jest rad obracen; nebot on miloval pekelne veci a zamital veci nebeske. Nekteri zli duchove v tomto druhem stavu chodivaji cas od casu do pekla a opet z neho vychazivaji; ti vsak nejevi se jako padajici vzhuru nohama, jakz se to deje, jsou-li uplne vypleneni [vastati]. Spolecnost sama, v niz clovek byl svym duchem na svete, byva jim take ukazana, dokud jsou ve stavu sve zevniternosti, aby z toho poznali, ze jiz za sveho telesneho zivota byli v pekle; nicmene vsak nejsou dosud v tomtez stavu, jako ti, kdoz jsou v

pekle, nybrz v tom stavu, v jakem jsou ti, kdoz jsou ve svete duchu. O stavu techto druhych vzhledem ke stavu tech, kdoz jsou v pekle, bude promluveno v casti dalsi.

(511)

Odlouceni zlych duchu od duchu dobrych deje se v tomto druhem stavu; nebot v prvem stavu jsou pospolu, ponevadz duch, dokud jest ve sve zevniternosti, jest takovy, jaky byl na svete, a tudiz take jako tam dobry se zlym a zly s dobrym; - jinak tomu jest, jestlize jest uveden do sve vniternosti a ponechan sve prirozenosti cili sve vuli. Odlouceni dobrych od zlych deje se ruzne, obycejne tak, ze privedeni byvaji k tem spolecnostem, s nimiz meli obecenstvi prostrednictvim dobrych myslenek a citu za prveho stavu, a tudiz k tem, v kterychz zevnejsim tvarenim se vzbudili viru, ze nejsou zli; ponejvice jsou v sirokem kruhu vodeni kolem a vsude ukazovani dobrym duchum, jakymi jsou ve svem vnitru; dobri duchove kdyz je spatri, odvrati se, a jestlize se odvrati, tu zli duchove, kteri jsou kolem vodeni, zustanou odvraceni od nich oblicejem smerem k one koncine, kdez jest jejich pekelna spolecnost, do niz maji prijiti. Mlcenim pomijim ostatni zpusoby odlucovani, jichz jest nekolik.

(56)

O tretim stavu cloveka po smrti,

kteryz jest stavem vyucovani tech,

kdoz prichazeji do nebe.

(512)

Treti stav cloveka po smrti, cili jeho ducha, jest STAVEM VYUCOVANI; tento stav jest pro ty, kdoz do nebe prichazeji a stanou se andely, nikoliv vsak pro ty, kdoz prichazeji do pekla, ponevadz tito nemohou byti vyucovani; proto jejich druhy stav jest i jejich tretim stavem a konci tim, ze jsou obraceni zcela a uplne ke sve lasce a tudiz i k pekelne spolecnosti, kteraz trva v podobne lasce. Jestlize se tak stalo, pak chti a mysli z teto lasky, a ponevadz tato laska jest pekelnou, necha nic, nezli zla, a nemysli nic jineho, nez nepravdu; toto jsou jejich rozkose ponevadz prisluseji k jejich lasce; a v dusledku toho odmitaji veskere dobro a pravdu, kterez drive byli prijali, ponevadz slouzily jejich lasce jakozto prostredky. Dobri naopak ze druheho stavu jsou uvedeni do stavu tretiho, kteryz jest stavem jejich pripravy do nebe prostrednictvim vyucovani; nebot nikdo nemuze jinak byti pro nebe pripraven, nezli znamosti dobra a pravdy, a tudiz nejinak, nezli vyucovanim. Nikdo nemuze vedeti, co jest duchovni dobro a duchovni pravda, a co jest jejich opacne zlo a nepravda, dokud nebyl vyucen; co jest obcanskym a mravnim dobrem a pravdou, jez zovou se spravedlnosti a poctivosti, muze kazdy vedeti na svete, ponevadz zde jsou obcanske zakony, kterez uci, co jest spravedlivo, jakoz i spolecnosti, s nimiz clovek se uci ziti podle mravnich zakonu, ktere vesmes vztahuji se k poctivosti a uprimnosti; duchovnimu dobru a pravde naopak neni mozno nauciti se ze sveta, nybrz s nebe; lze sice o nich dovedeti se ze Slova [Boziho] a z te nauky cirkevni, kteraz skutecne ze Slova [Boziho] jest cerpana, nemohou vsak proniknouti do zivota, dokud clovek svym vnitrem, nalezicim jeho mysli, neni v nebi. A v nebi jest clovek tehdaz, jestlize Bozsky vyznava a zaroven spravedlive a poctive jedna, ponevadz tak jednati se ma, jezto ve Slove [Bozim] jest to prikazano; tak zije spravedlive a poctive k vuli Bozstvi a nikoliv k vuli sobe a k vuli svetu, jakozto konecnym ucelum. Takto vsak nikdo nedovede jednati drive, dokud nebyl vyucen, ze jest jediny Buh, ze jest nebe a peklo, ze jest zivot posmrtny, ze Buh ma nade vse byti milovan a blizniho ze treba milovati jako sebe sameho, a ze tomu, co psano jest ve Slove [Bozim], ma byti vereno, ponevadz Slovo [Bozi] jest bozske. Beze znamosti a uznani techto pravd clovek nemuze mysliti duchovne, a nemysli-li na ne, nechce jich, nebot co clovek nezna, na to nemuze mysliti, a nac nemysli, to take nemuze chtiti. Jakmile tedy clovek ony veci chce, vplyva nebe, to jest skrze nebe Pan do zivota; nebot On vplyva ve vuli, a skrze vuli vplyva v mysleni, skrze oboji v zivot, jezto veskery zivot cloveka z toho pochazi. Z toho vysvita, ze duchovnimu dobru a pravde clovek NEUCI se ze sveta, nybrz s nebe, a ze nikdo nemuze byti pro nebe pripraven jinak, nezli vyucovanim. V te mire take, jak Pan vplyva v zivot nekoho, jej i vyucuje; nebot tou merou rozohnuje vuli laskou k poznani pravd, a tou merou osvecuje mysleni, aby je poznalo, A jakou merou toto se deje, tou merou otevira se vnitro cloveka a nebe se mu vstepuje; ba jeste vice, tou merou vplyva Bozstvi a nebeskost v poctivost, jez jest veci mravniho zivota, a ve spravedlnost, jez jest veci obcanskeho zivota cloveka, a cini je duchovnimi tim, ze clovek pak kona je z Bozstvi, ponevadz kona je k vuli Bozstvi; nebot poctive a spravedlive jednani mravniho a obcanskeho zivota, konane z tohoto duvodu, jsou nejvlastnejsimi ucinky duchovniho zivota; a ucinek prijima vse, co mu patri, ze sve pusobici priciny; nebot jaka jest pricina, takovy jest ucinek.

(513)

Vyucovani deje se andely nekolika spolecnosti, zejmena temi, ktere jsou v severni a jizni koncine; nebot tyto andelske spolecnosti trvaji v rozumnosti a moudrosti na zaklade znamosti dobra a pravdy; mista, kdez vyucovani se deje, jsou smerem k severu, jsou rozmanite usporadana a ruzni se podle druhu a zpusobu nebeskeho dobra, aby tam vsichni vubec a kazdy zvlaste mohl byti vyucen podle sveho nadani a podle sve vnimavosti. Tato mista rozprostiraji se kolem v sirokem okruhu. Dobri duchove, kdyz dokoncili svuj druhy stav ve svete duchu a maji byti vyucovani, byvaji tam Panem uvedeni; nikoliv vsak vsichni, nebot ti, kdoz jiz na svete byli vyucovani, byli take Panem pro nebe pripraveni, a jsou jinou cestou do nebe vzneseni. Nekteri ihned po smrti, jini po kratkem prodlevani u dobrych duchu, kdez to, co byli hrubsi na jich myslenkach a naklonnostech, a co si svym vynikajicim postavenim a bohatstvim na svete byli prisvojili, byva odstraneno a oni takto nabyvaji ocisteni. Jini byvaji drive vyplenovani, coz deje se na mistech pod chodidly nohou, kterazto mista zvana byvaji spodni zemi, kdez nekteri trpce zkousi. Jsou to ti, kdoz utvrdili se v nepravde, ale prece jen zili dobry zivot; nebot oduvodnena nepravda lpi tvrdosijne, a dokud neni odstranena, nemuze clovek videti pravdy a tudiz ani jich prijimati: Ale o vyplenovani a o zpusobu, jak se to deje, pojednano jest v dile Nebeska tajemstvi, z nehoz vyber udaju lze nalezti v poznamkam pod carou (z).

(z) Vyplenovani [vastationes] deje se ve druhem zivote, to jest, ti, kdoz ze sveta tam prijdou, jsou vyplenovani, c. 698. 7122. 7474. 9763. Spravedlivi [probi] jsou vyplenovani, pokud se tyce nepravdy, zli pokud se tyce pravdy , c. 7474. 7541. 7542. U spravedlivych deje se vyplenovani i proto, aby odstraneny byly i pozemske a svetske veci, kterychz nabyli za sveho zivota na svete, c. 7186. 9763., a aby zlo a nepravda byly odstraneny a tak aby pripraveno bylo, misto pro vliv dobra a pravdy od Pana s nebe, a schopnost je prijimati, c. 7122. 9331. Nemohou byti drive vzneseni do nebe, dokud tyto veci nejsou odstraneny, ponevadz jsou na prekazku a neshoduji se s vecmi nebeskymi, c. 6928, 7122. 7186. 7541. 7542. 7963. Tak byvaji pripravovani i ti, kdoz maji byti vzneseni do nebe, c. 4728. 7090. Jest nebezpecno prijiti do nebe a nebyti drive pripraven, c. 537. 538. O stavu osviceni a o radosti tech, kdoz vychazeji z vyplenovani, a do nebe jsou vzneseni, a o jejich tam prijeti, c. 2699. 2701. 2704. Koncina, kde ona vyplenovani se deji, slove spodni zeme, c. 4728. 7090. Tato koncina lezi pod chodidly nohou, obklopena jsouc pekly; jakou jest, popsano v c. 4940. az 4951. 7090., podle zkusenosti, c. 699. Jaka jsou pekla, ktera vice nez ostatni dorazeji a vyplenuji, c.. 7317. 7502. 7545. Ti, kdoz na dobre smyslejici dorazeli a je vyplenovali, boji se pak jich, prchaji pred nimi a strani se jich, c. 7768. Ono dorazeni a vyplenovani deje se rozmanite, podle toho, jak zlo a nepravda lpi a drzi, a to podle jich jakosti a mnozstvi, c. 1106. az 1113. Nekteri radi daji se vypleniti, c. 1107. Nekteri byvaji vypleneni obavami, c. 4942. Nekteri dorazenim se strany jich zla, kterez na svete pachali, a se strany jejich nepravdy, kterouz na svete myslili, a odtud pochazi jejich uzkost a hryzeni svedomi, c. 1106. Nekteri duchovnim veznenim, jimz jest nevedomost a odneti pravdy, spojene s touhou po poznani

pravdy, c. 1109. 2694. Nekteri spankem, jini strednim stavem mezi bdenim a spankem, o cemz c. 1108. Ti, kdoz pri svych skutcich myslili si na zasluhu, pripadaji si, jakoby stipali drivi, c. 1110. Jini jinak, a to velice ruzne, c. 699.

(514)

Vsichni, kdos jsou na mistech, kdez kona se vyucovani, bydli od sebe odloucene; nebot jednotlivi duchove svym vnitrem jsou ve spojeni se spolecnostmi nebeskymi, do nichz maji prijiti; ponevadz spolecnosti nebeske usporadany jsou podle formy nebes (viz vyse c. 200. az 212.), jsou tak usporadana i mista, kdez se vyucuje; proto tato mista, jsou-li se strany nebe pozorovana, jevi se jako nebe v mensi podobe. Prostiraji se tam po delce od vychodu k zapadu, a po sirce od jihu k severu; avsak sirka napohled zda se byti mensi, nez delka. Poradek v celku jest tento: Vpredu jsou ti, kdoz zemreli jako deti a az do prve doby jinosstvi byli v nebi vychovavani; ti, kdyz stravili sve detstvi u tech, kdoz o ne pecovali, jsou sem Panem uvedeni a zde vyucovani. Za nimi jsou mista, kdez jsou vyucovani ti, kdoz zemreli v dospelem veku a na svete meli naklonnost k pravde, pochazejici z dobra zivota. Za nimi pak jsou ti, kdoz vyznavali nabozenstvi mohamedanske, na svete zili mravne dobry zivot, Bozstvi uznavali, avsak Pana pokladali jen za proroka. Kdyz tito odstoupi od Mohameda, ponevadz nemuze jim nijak prospeti, prichazeji k Panu, uctivaji Ho, uznavaji jeho Bozstvi a jsou pak vyucovani v krestanskem nabozenstvi. Za nimi, vice k severu, jsou uciliste ruznych pohanu, kteri na svete podle sveho nabozenstvi zili dobry zivot, osvojivse si tim jakesi svedomi, a spravedlive a poctive jednali, a to nikoliv vzhledem k zakonum sve zeme, nybrz vzhledem k zakonum nabozenstvi, o nichz verili; ze nutno je nezrusitelne zachovavati, a ze naprosto nesmeji je svymi ciny porusovati. Tito vsichni, byli-li vyuceni, snadno byvaji privedeni k tomu, aby Pana uznali, ponevadz v srdci svem tusili, ze Buh neni neviditelny, nybrz ze v lidske podobe jest viditelen; techto jest vice nez ostatnich; nejlepsi z nich jsou z Afriky.

(515)

Avsak ne vsichni tymz zpusobem a od techze spolecnosti nebeskych jsou vyucovani; ti, kdoz od detstvi byli v nebi vychovavani, byvaji vyucovani andely nejvnitrnejsiho nebe, ponevadz nevsali v sebe nic nepravdiveho z nepravdivych nauk cirkevnich, a svuj duchovni zivot neposkvrnili kalem cestnych mist a bohatstvi. Ti, kdoz zemreli v dospelem veku, byvaji nejcasteji vyucovani andely nejzevnejsiho nebe, ponevadz tito andele lepe se k nim hodi, nezli andele vnitrniho nebe, nebot tito maji vnitrnejsi moudrost, kterez oni nemohou jeste prijmouti. Mohamedani byvaji vyucovani andely, kteri drive byvali tehoz nabozenstvi a ke krestanskemu pak byli obraceni. Pohane rovnez byvaji vyucovani svymi andely.

(516)

Veskere vyucovani deje se tam podle nauky, obsazene VE Slove [Bozim], a NIKOLIV ZE Slova [Boziho] bez nauky; krestane jsou vyucovani podle nebeske nauky, kteraz uplne souhlasi s vnitrnim smyslem Slova [Boziho]. Ostatni, jako Mohamedani a pohane, vyucovani jsou podle nauk, primerenych jejich chapavosti, jez lisi se od nebeske nauky jen tim, ze duchovnimu zivota uci je pomoci zivota mravniho, odpovidajiciho dobrym clankum viry jejich nabozenstvi, podle nichz zarizovali svuj zivot na svete.

(517)

Vyucovani v nebi lisi se od vyucovani na zemi tim, ze vedomosti nejsou prenaseny do pameti, nybrz do zivota; nebot pamet duchu jest v jejich zivote, jezto oni vse prijimaji a sobe prisvojuji, co s jejich zivotem souhlasi, a naopak neprijimaji, tim mene pak prisvojuji si to, co nesouhlasi; nebot duchove jsou naklonnostmi, a proto maji lidskou podobu podobnou nektere z jejich naklonnosti. Ponevadz jsou taci, vplyva v ne ustavicne naklonnost ku pravde, smerujici k jejimu uplatneni v zivote. Nebot Pan pecuje o to, aby kazdy miloval uzitecne ucely, ktere souhlasi s jeho uzpusobenim; tato laska byva take zvysena nadeji, stati se andelem. A ponevadz vsecky uzitecne ucely nebe vztahuji se ke vseobecnemu uzitecnemu ucelu, kteryz jest uzitecnym ucelem pro kralovstvi Pane, jez jest tam jejich vlasti, a ponevadz vsecky uzitecne ucely vubec a kazdy zvlaste jsou tim vyssi, cim blize a cim obsazneji tykaji se onoho vseobecneho ucelu, proto vsecky zvlastni a jednotlive uzitecne ucely, kterez jsou nescislne, jsou dobre a nebeske. Z te priciny naklonnost ku pravde poji se u kazdeho s naklonnosti skytati uzitek, a poji se tou merou, ze tvori jediny celek. Tim pravda vstepuje se uzitecnemu ucelu, takze pravdy, jimiz duchove se uci, jsou uzitecnymi pravdami [usus vera]. Takto jsou andelsti duchove vyucovani a pro nebe pripravovani. Naklonnost ku pravde, odpovidajici uzitecnemu ucelu, vstepovana byva rozmanitymi prostredky, z nichz vetsina jest na svete neznama. Deje se to zejmena predobrazovanim uzitecnych konani, kteraz v duchovnim svete tisicerym zpusobem a s takovou slasti a pozitky byvaji zobrazovana, ze pronikaji ducha od vniternosti, oblasti jeho mysli, az k zevniternosti, oblasti jeho tela, a takto celeho jej roznecuji. Tim duch stava se takorka svym uzitecnym ucelem, a proto jakmile prijde do sve spolecnosti, pro niz byl vyucovanim pripraven, jest tu ve svem zivote, ponevadz jest ve svem uzitecnem konani (aa). Z toho muze byti zjevno, ze vedomosti, kterez jsou zevnejsimi pravdami, necini, ze nekdo do nebe prichazi, nybrz cini to zivot sam, kteryz jest zivotem uzitecneho konani, vstipenym prostrednictvim poznatku.

(aa) Veskere dobro ma svou prijemnost od uzitecneho konani a podle uzitecneho konani, jakoz i svou jakost; proto jake uzitecne konani, takove i dobro, c. 3049. 4984. 7038. Andelsky zivot sestava z dobra lasky k Bohu a ucinne lasky k bliznimu, a tudiz ze skytani uzitku, c. 453. Pan, jakoz i andele pohlizeji u cloveka jen na konecne umysly, kterez jsou uzitecnymi ucely, c. 1317, 1645. 5854. Kralovstvi Pane jest kralovstvim uzitecnych ucelu, c. 453. 696. 1103. 3645. 4054. 7038. Panu slouziti jest skytati uzitek, c. 7038. Clovek jest takovy, jake jsou jeho uzitecne ucely, c. 1568. 3570. 4054. 6571. 6934. 6938. 10.284.

(518)

Byli duchove, kteri v dusledku myslenek, jez meli na zemi, namluvili sobe, ze prijdou do nebe, a ze se tam dostanou spise nez jini, ponevadz byli uceni, a mnoho znali ze Slova [Boziho] i z nauky cirkevni, cimz se domnivali, ze jsou moudri, a ze jsou onemi, o nichz se pravi u Daniela, kop. XII: 3, ze budou se stkviti jako blesk oblohy a jako hvezdy. Byli vsak zkouseni, zda jejich poznatky maji sve sidlo v pameti anebo zda v zivote. Ti, kdoz meli pravou naklonnost ku pravde, a tudiz ji milovali, a to pro uzitecne ucely, kterez jsou svou podstatou duchovnimi uzitecnymi ucely, lisicimi se od veci telesnych a svetskych, byli prijati do nebe, kdyz byli pouceni, a bylo jim povedeno, co v nebi se stkvi, totiz: ze stkvi se Bozska pravda, kteraz jest tam svetlem nebeskym v uzitecnem konani, kterez jest zakladnou, paprsky onoho svetla v sebe prijimajici a v ruzne zarive proudy je premenujici. Jinak jest s temi, jejichz poznatky utkvely pouze v pameti, a kteri nabyli tak schopnosti o pravdach rozumovati a oduvodnovati ony vety, jez byli prijali jako zakladni vety, a jez, treba ze byly nepravdive, pak po oduvodneni pokladali za pravdy. Jezto nebyli ve svetle nebeskem, ale v domyslivosti, kteraz obycejne na takovemto vedeni ulpiva, prece jen verili, ze jsou nad jine ucenejsi, a ze tudiz dostanou se do nebe a ze andele jim budou slouziti - tu, aby byli zbaveni sve posetile viry, byli vzneseni az k prvemu cili nejnizsimu nebi, aby byli tam uvedeni do jiste andelske spolecnosti. Kdyz vsak stanuli u vchodu, pocal jim slabnouti zrak, rozum staval se zmatenym a posleze pocali lapati dech jako umirajici; a kdyz pocitili teplo nebeske, kterez jest nebeskou laskou, pocali ve svem vnitru pocitovati bolesti, a proto byli odtud svrzeni dolu a pak pouceni, ze poznatky {samy sebou] necini andely, nybrz skutecny zivot, kterehoz clovek skrze poznatky dosahl, jezto poznatky [samy sebou] jsou mimo nebe, ale zivot, skrze poznatky nabyty, jest v nebi.

(519)

Kdyz duchove byli na mistech, svrchu naznacenych, pripraveni vyucovanim pro nebe, coz stava se v kratke dobe, a to proto, jezto maji duchovni predstavy, kterez mnoho veci soucasne v sobe zahrnuji, tu jsou odeni v roucha andelska, kteraz po vetsine jsou leskle bila, jako z jemneho kmentu, a tak uvedeni jsou na cestu, kteraz vede vzhuru k nebi, a tam jsou predani strezicim andelum, nacez prijmou je jini andele a UVEDOU JE DO SPOLECNOSTI, a v nich ve MNOHE BLAZENOSTI. Pote kazdy jest Panem veden do SVE VLASTNI SPOLECNOSTI, coz tez deje se po ruznych cestach, nekdy i oklikami; cest, po nichz jsou vedeni, nezna nijaky andel, nybrz jediny Pan; kdyz prijdou ke sve vlastni spolecnosti, tu OTEVRE se jejich vniternost, a jezto SHODUJE se s vniternostmi andelu, kteri jsou v teto spolecnosti, jsou IHNED POZNANI A RADOSTNE PRIJATI.

(520)

K tomu, co bylo receno, pripojuji jeste neco pozoruhodneho o cestach, vedoucich od onech mist do nebe, a po nichz novi andele jsou vedeni. Jest OSM CEST, po dvou od kazdeho mista vyucovani; jedna zveda se k vychodu, druha k zapadu; ti, kdoz maji prijiti do nebeskeho kralovstvi Pane, jsou vedeni po ceste VYCHODNI; ti, kdoz maji prijiti do duchovniho kralovstvi, jsou vedeni cestou ZAPADNI. CTYRI CESTY, vedouci k nebeskemu kralovstvi Pane, jevi se jakoby byly zdobeny olivami a ruznymi ovocnymi stromy; ty, kterez vedou k duchovnimu kralovstvi Pane, jevi se byti zdobeny revou vinnou a stromy vavrinovymi; jest to dusledek souvztaznosti, nebot reva vinna a stromy vavrinove souvztazi s naklonnosti ku pravde a k jejim uzitecnym ucelum, olivy a ovoce souvztazi s naklonnosti k dobru a k jich uzitecnym ucelum.

(57)

Nikdo neprichazi do nebe z bezprostredniho milosrdenstvi.

(521)

Ti, kdoz nejsou pouceni o nebi, a o ceste k nebi, jakoz i o nebeskem zivote u cloveka, maji za to, ze prijeti do nebe deje se pouze na zaklade milosrdenstvi, jehoz stanou se ucastni ti, kdoz jsou ve vire, a za nez Pan se primlouva, a tudiz ze tu bezi jen o vpusteni z milosrdenstvi, a ze tedy vsichni lide, kolikkoliv jich jest, ba dokonce, jak nekteri se domnivaji, i vsichni v pekle, podle libosti mohou byti spaseni. Kteri takto soudi, nevedi nic o cloveku, ze totiz clovek jest prave takovy, jaky jest JEHO ZIVOT, a jeho zivot, ze jest takovy, jaka jest jeho laska, a to nejen pokud se tyce vnitra, oblasti jeho vule a jeho rozumu, nybrz i pokud se tyce zevnejsku, jenz nalezi jeho telu; a ze tvar telesny jest pouze zevnejsi podobou, v niz jevi se pusobeni vnitra, a ze tudiz cely clovek jest svou laskou; viz o tom vyse c. 363. Rovnez tak nevedi, ze telo nezije samo ze sebe, nybrz ze sveho ducha, a ze duch cloveka jest svou vlastni naklonnosti, a jeho duchovni telo ze neni nicim jinym, nez naklonnosti cloveka v lidske podobe, v niz se pak po smrti take jevi; viz vyse c. 453. az 460. Pokud tyto veci nejsou znamy, clovek mohl by byti sveden k vire, ze spaseni jest jen pouhou bozskou libovuli, kteraz zove se milosrdenstvim a milosti.

(522)

Nejprve budiz povedeno, co jest bozske milosrdenstvi. BOZSKE MILOSRDENSTVI jest SKUTECNE SMILOVANI SE nad celym lidskym pokolenim, aby BYLO SPASENO, a ono jest take NEPRETRZITYM milosrdenstvim, ktere jest PRI KAZDEM CLOVEKU, a ktere od nikoho neustupuje, a proto kazdy, kdo muze byti spasen, take spaseni dochazi; nikdo vsak nemuze byti spasen jinak, nezli BOZSKYMI PROSTREDKY, kterez Pan zjevil ve Slove [Bozim]. BOZSKE PROSTREDKY jsou to, co zoveme BOZSKYMI PRAVDAMI; ony uci, kterak cloveku jest ziti, aby mohl byti spasen; jimi Pan vede cloveka k nebi a skrze ne vleva do neho nebesky zivot. To cini Pan u KAZDEHO. Nemuze vsak vloziti nebeskeho zivota do nikoho, dokud on nezdrzuje se zla; nebot zlo jest tu prekazkou. Jakou tedy merou clovek zdrzuje se zla, takovou merou vede ho Pan skrze sve bozske prostredky a z pouheho milosrdenstvi, a to od detstvi az do konce jeho zivota na svete, a pak na veky. Takove jest bozske milosrdenstvi, kterez timto slovem se rozumi. Z toho vysvita, ze bozske milosrdenstvi jest skutecne smilovani nikoliv vsak bezprostredni, pozustavajici v tom, ze mohl by byti libovolne spasen kazdy, byt i vedl zivot jakykoliv.

(523)

Pan nikdy necini nic proti radu, jezto On sam jest rad; od Pana vychazejici Bozska Pravda jest to, co cini rad, a bozske pravdy jsou zakony radu, podle nichz Pan vede cloveka. Spasiti cloveka na zaklade bezprostredniho milosrdenstvi celi bozskemu radu, a co celi bozskemu radu, celi i Bozstvi. Bozsky rad jest nebem u cloveka, a clovek u sebe jej zvratil zivotem, celicim zakonum radu, jimiz jsou bozske pravdy; clovek jest z pouheho milosrdenstvi uvaden zpet do tohoto radu skrze zakony radu, a jakou merou zpet jest uveden, takovou merou prijima v sebe nebe, a kdo nebe v sebe prijima, prichazi do nebe. Z toho opetne vysvita, ze bozske milosrdenstvi Pane jest skutecnym smilovanim se, nikoliv vsak bezprostrednim (bb).

(bb) Od Pana vychazejici Bozska Pravda jest tim, z ceho pochazi rad, a Bozske Dobro jest podstatou radu, c. 1728. 2258. 8700. 8988. Tak jest Pan radem, c. 1919. 2011. 5110. 5703. 10.336. 10.619. Bozske pravdy jsou zakony radu, c. 2247. 7995. Cele nebe Pan zaridil podle Sveho bozskeho radu, c. 3038. 7211. 9128. 9338. 10,125. 10.151. 10.157. Forma nebes jest tudiz formou podle bozskeho radu, c. 4040. az 4043. 6007. 9877. Jak clovek zije podle radu, jak tedy trva v dobru podle bozskych pravd, tak prijima v sebe nebe, c. 4839. Clovek jest to, do nehoz sneseny jsou vsecky veci bozskeho radu, a od stvoreni jest utvarenim se bozskeho radu, ponevadz jest jeho prijimatelem, c. 4219. 4220. 4223. 4523. 4524. 5114. 5368. 6013. 6057. 6605. 6626. 9706. 10.156. 10.472. Clovek nezrozuje se v dobru a v pravde, nybrz ve zlu a nepravde, a tudiz nikoliv v bozskem radu, nybrz v opaku radu, a to jest pricinou, ze rodi se v naproste nevedomosti, a proto musi zroditi se znovu, to jest, musi byti obrozen, coz deje se pravdami od Pana, jimiz jest zpet uvaden v rad, c.1047. 2307. 2308. 3518. 3842. 8480. 8550. 10.283. 10.284. 10.286. 10.731. Jestlize Pan cloveka znovu utvari, to jest znovuzrozuje, zrizuje u neho vse podle radu, tj. uvadi to ve formu nebeskou, c. 5700. 6690. 9931. 10.303. Zlo a nepravda prici se radu, ale prece ti, kdoz v nich trvaji, jsou Panem spravovani, nikoliv podle radu, nybrz ze radu, c. 4839. 7877. 10.778. Jest nemozno, aby clovek, zijici ve zlu, z pouheho milosrdenstvi byl spasen, ponevadz pricilo by se to bozskemu radu, c. 8700.

(524)

Kdyby lide mohli byti spaseni na zaklade bezprostredniho milosrdenstvi, byli by spaseni vsichni, i ti, kteri jsou v pekle, ba nebylo by pekla vubec, jezto Pan jest milosrdenstvi samo, laska sama a dobro samo; celi to tedy Jeho Bozstvi, jestlize se rikava, ze Pan mohl by vsechny bezprostredne spasiti, ale prece ze jich nespasi; ze Slova [Boziho] jest znamo; ze Pan zada si spasy vsech, a ze chce, aby nikdo nebyl zatracen.

(525)

Vetsina tech, kdoz z krestanskeho sveta prichazeji do druheho sveta, prinasi si s sebou viru, ze skrze bezprostredni milosrdenstvi musi byti spaseni, jezto milosrdenstvi to vzyvaji; kdyz vsak byli zkoumani, ukazalo se, ze verili, ze prijiti do nebe jest pouhym vpustenim tam, a ze ti, kdoz jsou vpusteni, pozivaji nebeskych radosti. Nevedeli nic o tom, co jest nebe a co nebeska radost, a proto bylo jim receno, ze Pan nikomu nebe neuzavira, a ze jestlize si toho preji, mohou byti tam vpusteni a take tam se zdrzovati. Ti, kdoz po tom touzili, byli skutecne take tam pripusteni; kdyz vsak octli se na prvem prahu, a kdyz ovanulo je teplo nebeske, ktere jest laskou, vniz trvaji andele, a vliv nebeskeho svetla, ktere jest Bozskou: Pravdou, - tu srdce jejich sevrelo se takovou uzkosti, ze misto nebeske radosti pocitili pekelna muka, kteraz je povalila, takze nahle odtud dolu se vrhli; tak vlastni svou zkusenosti se presvedcili, ze nebe nemuze byti nikomu udeleno skrze bezprostredni milosrdenstvi.

(526)

Rozmlouval jsem o tom nekdy s andely a pravil, ze ti na svete, kteri ziji ve zlu, kdyz mluvi s jinymi o nebi a o vecnem zivote, nevyjadruji se vetsinou jinak, nezli jakoby prijiti do nebe bylo vpustenim z pouheho milosrdenstvi, kterehozto mineni jsou zejmena ti, kdoz viru ucinili jedinym prostredkem spasy. Nebot taci vzhledem k nejhlavnejsi a zakladni zasade sveho nabozenstvi nevenuji nijakeho zretele zivotu, ani skutkum lasky, kterezto skutky vytvareji zivot, a tudiz nijakym jinym prostredkum, jimiz Pan vklada nebe do cloveka a zpusobuje, ze clovek stava se vnimavym pro prijeti nebeskych radosti. A ponevadz takto zavrhuji vsecky skutecne prostredky, zbudovali nutny dusledek, ze clovek prichazi do nebe toliko skrze pouhe milosrdenstvi, k nemuz, jak veri, Buh Otec byva pohnut zakrocenim Syna. K tomu andele odvetili, ze jest jim znamo, ze takovato nauka nutne nasleduje z prijateho zakladniho principu o samojedine vire, a jezto tento clanek viry jest hlavou ostatnich, a jezto neni pravdivym, a tudiz nemuze do neho vplyvati prazadne svetlo s nebe, vznikla z toho nevedomost, v niz nyni cirkev tkvi pokud se tyce Pana, nebe, zivota po smrti, nebeske radosti, podstaty lasky [k Panu] a ucinne lasky, a zejmena pokud se tyce dobra a jeho spojeni s pravdou a tudiz i pokud se tyce zivota cloveka, - odkud pochazi a jaky jest, kteryzto zivot nikdo vsak nema z mysleni, nybrz z vule a z ni pochazejicich cinu, a jen tou merou z mysleni, jak mysleni pochazi z vule, a tudiz nema ho z viry, leda v te mire, v jake vira pochazi z lasky. Andele velice lituji, ze lide ti nevedi, ze samojedina vira neni mozna u nikoho, jezto vira bez sveho zdroje, jimz jest laska, jest pouhym vedenim, a u nekterych sebepremluvenim, kterez nepravem za viru se vydava (viz vyse c. 482.), kterezto sebepremluveni netkvi v zivote cloveka, nybrz jest mimo neho; nebot odlucuje se od cloveka, jestlize nesouvisi s laskou. Dale pravili, ze ti, kdoz maji takovouto zasadu stran nejpodstatnejsiho prostredku spasy cloveka, nemohou jinak, nez veriti v bezprostredni milosrdenstvi, jezto na zaklade prirodniho svetla a podle zrejme zkusenosti poznavaji, ze oddelena vira nevytvari zivot cloveka, nebot i ti, kdoz ziji zly zivot, mohou prave tak smysleti a sebe premlouvati, z cehoz vznika pak vira, ze zli mohou byti prave tak spaseni, jako dobri, jestlize jen v hodine smrti mluvi s duverou o primluve a o milosrdenstvi, jehoz lze primluvou tou nabyti. Andele vyznali, ze nevideli nikoho, kdo pres to, ze zle zil, byl by skrze bezprostredni milosrdenstvi prijat do nebe, byt i na svete sebe vice byl mluvil s duverou a doufanim, coz zejmena byva za viru pokladano. K otazce, zda Abraham, Izak, Jakub a David, jakoz i apostolove nebyli skrze bezprostredni milosrdenstvi prijati do nebe, odpovedeli: Nikdo z nich, nybrz kazdy podle sveho zivota na svete. Vedi take, kde se zdrzuji, a ze tam nepozivaji vetsi vaznosti nezli ostatni. Ze ve Slove [Bozim] pripominaji se s uctou, - pravili andele - pricina toho jest ta, ze jimi ve vnitrnim smyslu Slova [Boziho] rozumi se Pan; Abrahamem, Izakem a Jakubem Pan vzhledem k Bohoclovecenstvi; Davidem Pan vzhledem k bozske hodnosti kralovske; a apostoly Pan vzhledem k bozskych pravdam. Andele pravili dale, ze naprosto NESLYSI JEJICH JMEN, cte-li clovek Slovo [Bozi], jezto jejich jmena nevnikaji do nebe, nybrz andele misto nich slysi JMENO PANA, jakz prave bylo receno; tvrdili, ze z te priciny neni o nich nikde zminky ve Slove [Bozim], kterez jest v nebi, a o nemz viz vyse (c. 259.), jezto toto Slovo [Bozi] jest vnitrnim smyslem Slova [Boziho], ktere jest na svete (cc).

(cc) Abrahamem, Izakem a Jakubem rozumi se ve vnitrnim smyslu Slova [Boziho] Pan se zretelem k Bozstvi samotnemu a k Bozskemu Clovecenstvi, c. 1893. 4615. 6098. 6185. 6276. 6804. 6847. O Abrahamu v nebi se nevi, c. 1834. 1876. 3229. Davidem rozumi se Pan vzhledem k bozske kralovske moci, c. 1888. 9954. Dvanacte apostolu predobrazovalo Pana vzhledem ke vsem vecem cirkevnim, a tudiz i k vecem viry a lasky, c. 2129. 3354. 3488. 3858. 6397. Petr predobrazoval Pana vzhledem k vire, Jakub vzhledem k ucinne lasce, a Jan vzhledem ke skutkum ucinne lasky, c. 3750. 10.087. Ze dvanacte apostolu sedi na dvanacti trunech a budou souditi dvanacte pokoleni izraelskych, znaci, ze Pan bude souditi podle pravdy a dobra viry a lasky, c. 2129. 6397. Osoby a jmena mist ve Slove [Bozim] nevnikaji do nebe, nybrz premenuji se ve veci a stavy a nikdo ani jedenkrate v nebi nemuze vysloviti nejakeho jmena, c. 1876. 5225. 6516. 10.216. 10.282. 10.452. Andele rovnez mysli odtazite od osob, c. 8343. 8985. 9007.

(527)

Ze jest nemozno vliti nebesky zivot tem, kdoz na svete zili zivot, pricici se zivotu nebeskemu, mohu dosvedciti podle cetnych zkusenosti. Vyskytli se totiz taci, kteri verili, ze po smrti snadno prijmou bozske pravdy a v ne uveri, jakmile je od andelu uslysi, a ze tudiz budou i jinak ziti a budou moci byti prijati do nebe. Ucineny byly pokusy s velmi mnohymi, ale pokusy ty daly se pouze se strany tech, kdoz meli tutez viru, a jimz to bylo dovoleno za tim ucelem, aby se presvedcili, ze po smrti neni jiz mozno nijake pokani; nekteri z tech, s nimiz byl pokus ucinen, pochopili pravdy a zdali se je prijimati; jakmile vsak obratili se k zivotu sve lasky, zamitali je, a dokonce i proti nim mluvili; nekteri zamitali je hned v prvem okamziku, a nechteli naprosto o nich slyseti; jini chteli, aby zivota [sve] lasky, ktery na svete si byli vytvorili, byli zbaveni, a aby misto neho byl jim vlit zivot andelsky, cili zivot nebesky, i bylo dovoleno, aby se jim tak stalo. Jakmile vsak zivot jejich lasky byl odnat, lezeli tu jako mrtvi a nebyli sebe mocni. Temito i jinymi zpusoby zkusenosti byli dobri sprostni duchove pouceni, ze po smrti nikomu nemuze byti zivot zmenen, a ze zly zivot naprosto nemuze byti zmenen v zivot dobry a pekelny zivot v zivot andelsky, jezto kazdy duch od hlavy k pate jest takovy, jaka jest jeho laska a tudiz jaky jest jeho zivot, a zivot ten zmeniti v opak bylo by prave tolik, jako ducha uplne zniciti. Andele doznavaji, ze bylo by snadneji promeniti nocni sovu v holuba, a vyra promeniti v rajku, nezli pekelneho ducha promeniti v nebeskeho andela. Ze clovek po smrti zustava takovy, jaky byl jeho zivot na svete, viz vyse v prislusnem oddilu, c. 470. az 484. Z toho muze byti jasno, ze nikdo skrze bezprostredni milosrdenstvi nemuze byti prijat do nebe.

(58)

Neni tak nesnadno, jak se mysliva, ziti zivot, vedouci do nebe.

(528)

Nekteri se domnivaji, ze jest nesnadno ziti zivot, ktery privadi do nebe, a kteryz zove se duchovnim zivotem. Domnivaji se tak proto, jezto slychali, ze clovek musi se zrici sveta, neoddavati se prijemnostem, jez zovou se prijemnostmi telesnymi, a piti jako clovek duchovne smyslejici; nerozumeji tomu jinak, nezli ze bylo by jim zrici se svetskych veci, jako bohatstvi a vynikajiciho postaveni, ze musili by ustavicne obirati se zboznymi uvahami o Bohu, o spase duse a o vecnem zivote a traviti svuj zivot v modlitbach, ve cteni Slova [Boziho] a zboznych knih. To - podle jejich mineni jest odrikanim se sveta a zivotem podle ducha a nikoliv podle tela. Cetnymi zkusenostmi a rozmluvou s andely jsem vsak zvedel, ze jest tomu zcela jinak; ba ze dokonce ti, kteri odrikaji se sveta a naznacenym zpusobem ziji podle ducha, pripravuji si truchlivy zivot, neschopny pro nebeske radosti, jezto kazdeho [po smrti] ocekava jeho [vlastni] zivot, - ze vsak clovek, aby mohl v sebe pojmouti nebesky zivot, prave naopak ma ziti ve svete a tam venovati se uradum a zamestnanim, a ze pak mravnym a obcansky dobrym zivotem prijima v sebe zivot duchovni. Jinak nemuze se u cloveka vyvinouti duchovni zivot cili jeho duch pro nebe se pripraviti; nebot ziti vnitrni zivot BEZ zivota zevnejsiho jest tolik, jako obyvati dum, nemajici zakladu, ktery ponenahlu ze propadava, anebo dostava trhliny a puka, anebo nachyluje se, az posleze se zriti.

(529)

Jestlize pozorujeme a zkoumame zivot cloveka se stanoviska rozumnosti, sezname, ze jest TROJI, totiz DUCHOVNI ZIVOT, MRAVNI ZIVOT a OBCANSKY ZIVOT, a ze tyto zivoty se od sebe LISI. Jsouc lide, kteri ziji dobry obcansky zivot, ale prece jen neziji mravni a duchovni zivot; a jsou taci, kdoz ziji mravni zivot, nikoliv vsak zivot duchovni; a jsou opet taci, kteri ziji prave tak obcansky, jako mravni a zaroven duchovni zivot. Tito posledni ziji ZIVOT NEBESKY, predchazejici vsak ziji SVETSKY ZIVOT, odlouceny od zivota nebeskeho. Jiz z toho muze byti jasno, ze duchovni zivot neni oddelen od prirodniho zivota cili od svetskeho zivota, nybrz ze jest s nim spojen tak, jako duse spojena jest se svym telem, a ze kdyby byl oddelen, byl by, jak vyse uvedeno, jako prebyvani v dome, nemajicim zakladu. Mravni a obcansky zivot jest totiz cinnou strankou duchovniho zivota; nebot veci duchovniho zivota jest DOBRE CHTITI, a veci mravniho a obcanskeho zivota jest DOBRE JEDNATI. Jestlize toto jest odlouceno od onoho, pak duchovni zivot sestava pouze z mysleni a mluveni, a vule ustupuje zpet, jezto nema nijakeho podkladu; a vule prece jest pravou duchovnosti cloveka.

(530)

Ze neni tak nesnadno, jak mnozi se domnivaji, ziti zivot, ktery uvadi v nebe, lze seznati z toho, co nyni nasleduje. Kdo nemohl by ziti obcansky a mravne dobry zivot ? Vzdyt kazdy od sveho detstvi jest k nemu nabadan a zna jej ze zivota na svete; kazdy take jej zije, a to prave tak clovek zly, jako clovek dobry, nebot kdo netouzi byti povazovan za poctivce a spravedliveho ? TEMER VSICHNI konaji poctivost a spravedlnost na ZEVNEJSEK, a to tak prisne, ze se zda, jakoby srdcem svym byli poctivi a spravedlivi, anebo jakoby z poctivosti a spravedlnosti same jednali. Duchovni clovek musi ziti prave tak, coz dovede prave tak snadne, jako clovek prirodni, s tim jedine rozdilem, ze DUCHOVNI CLOVEK veri v Bozstvi a jedna poctive a spravedlive nikoliv pouze proto, ze toho vyzaduji obcanske a mravni zakony, nybrz i proto, ze vyzaduji toho ZAKONY BOZSKE. Nebot jestlize pri svem jednani mysli na Bozstvi, uvadi se v obecenstvi s andely nebeskymi, a jakou merou tak cini, takovou merou SPOJOVAN JEST S NIMI, a tak i OTEVIRAN jest jeho vnitrni clovek, kteryz sam sebou jest duchovnim clovekem. Je-li clovek takovyto, pak Pan prijme ha za sve ditko a vede ho, aniz by on o tom vedel, nacez on poctivost a spravedlnost, prislusejici mravnimu a obcanskemu zivotu, ktery proziva, kona z pohnutky duchovni; a konati poctivost a spravedlnost z pohnutky duchovni jest tolik, jako konati je z poctivosti a spravedlnosti samotne, cili ze SRDCE. Jeho spravedlnost a poctivost jevi se ve sve zevnejsi podobe byti UPLNE STEJNOU, jako jest spravedlnost a poctivost lidi prirodnich, ba dokonce i zlych a pekelnych, avsak ve VNITRNI sve podobe jsou NAPROSTO ROZDILNY. Nebot zli jednaji spravedlive a poctive jen pro SEBE SAMOTNE a pro SVET, a kdyby se tedy nebali zakonu a trestu, a tim i ztraty dobreho jmena, cti, zisku a zivota, jednali by docela nespravedlive a nepoctive, jezto ani Boha ani jakehokoliv bozskeho zakona se neboji, a tudiz NENI tu nijakeho VNITRNIHO POUTA, kterez by je od toho zadrzovalo. Proto by pak podvadeli jine, olupovali a drancovali jak jen by mohli, a to s rozkosi. Ze jsou uvnitr takovymi, ukazuje se na nich zejmena ve pristim zivote, kdez kazdemu odejme se jeho zevniternost a odhaluje se vniternost, v niz pak ziji na veky (viz vyse c. 499. az 511.). A jezto jednaji pak bez zevnejsich pout, kterymiz, jak vyse bylo receno, jest strach pred zakonem, pred ztratou dobre povesti, cti, zisku a zivota, jednaji pak zbesile a vysmivaji se poctivosti a spravedlnosti. Ti vsak, kdoz jednali poctive a spravedlive, se zretelem k bozskym zakonum, pak, kdyz jim jejich zevniternost jest odnata, a oni jsou zustaveni svemu vnitru, tu jednaji moudre, jezto jsou spojeni s andely nebeskymi, od nichz se jim moudrost sdeluje. Z toho predevsim muze byti zjevno, ze duchovni clovek vzhledem k obcanskemu a mravnimu zivotu muze jednati prave tak, jako clovek prirodni, jestlize jen svym vnitrnim clovekem, cili chtenim a myslenim zustava spojen s Bozstvim (viz vyse c. 358. 359. 360.).

(531)

Zakonum duchovniho zivota, zakonum obcanskeho zivota a zakonum mravniho zivota uci take DESATERO PRIKAZANI DEKALOGU; prve tri uci zakonum duchovniho zivota, ctyri dalsi zakonum obcanskeho zivota a tri posledni zakonum mravniho zivota. Clovek pouze prirodni zije v zevnejsi podobe podle techze prikazani prave tak jako clovek duchovni, nebot prave tak uctiva Bozstvi, chodi do kostela, nasloucha kazani, nastrojuje zboznou tvar; nezabiji, nedopousti se cizolozstvi, nekrade, krive nesvedci, neolupuje blizni o jich statky; avsak cini tak jen kvuli sobe samemu a kvuli svetu, aby zdal se byti takovym. Co do sve vnitrni podoby jest vsak opakem toho, cim v zevnejsi podobe zda se byti, jezto v srdci popira Bozstvi, pri bohosluzbe jest pokrytcem; jestlize premysli, sam sobe jsa zustaven, tu vysmiva se svatym vecem cirkve a ma za to, ze ony slouzi pouze za okovy pro sprostne davy; v dusledku toho jest uplne odloucen od nebe. Proto, nejsa duchovnim clovekem, neni ani mravnim clovekem, ba ani obcansky dobrym clovekem; nebot ackoliv nezabiji, prece jen nenavidi kazdeho, kdo se mu protivi, a plane nenavisti, z pomstychtivosti pochazejici; proto by take zabijel, kdyby ho od toho nezadrzovaly obcanske zakony a zevnejsi pouta, jimiz jsou obavy; a jezto tedy ma takoveto chtice, nasleduje z toho, ze ustavicne zabiji. Ackoliv nedopousti se cizolozstvi, prece jen, on povazuje je za dovolene, jest ustavicne cizoloznikem, nebot pokud muze, a kdykoliv smi, dopousti se jich. Ackoliv nekrade, prece jen jest ve svem smysleni ustavicne zlodejem, jezto bazi po statcich jineho a podvadeni a sidbu nepovazuje za nic protizakonneho. Podobne jest tomu i pokud se tyce prikazani mravniho zivota, kteraz jsou: Nevydavati kriveho svedectvi a nebaziti po statcich jineho. Takovym byva kazdy clovek popirajici Bozstvi a nenabyvsi z nabozenstvi jakehosi svedomi. Ze jsou taci lide, ukazuje se zretelne na jim podobnych ve druhem zivote; ti, jsou-li po odneti zevniternosti uvedeni ve svou vniternost, tvori pak, jezto jsou od nebe odlouceni, s peklem jediny celek, procez byvaji pridruzeni k tem, kdoz jsou v pekle. Jinak vsak ti, kdoz v srdci uznavali Bozstvi a pri svem jednani v zivote meli na zreteli bozske zakony a zili podle prvych tri prikazani desatera prave tak, jako podle prikazani ostatnich; taci, kdyz byli po odneti zevniternosti uvedeni do sve vniternosti, stavaji se moudrejsimi, nezli byvali na svete; prestup do jich vniternosti podoba se vstupu ze stinu do svetla, z nevedomosti do moudrosti, a ze smutneho zivota v zivot blazeny, ponevadz trvaji v Bozstvi, a tudiz v nebi. Toto bylo receno proto, aby se vedelo, jakeho uzpusobeni jest ten ktery clovek, a jakeho uzpusobeni clovek jiny, ackoliv oba zili tyz zevnejsi zivot.

(532)

Kazdy mohl by vedeti, ze myslenky ubiraji se a smeruji vzdy podle UMYSLU, cili ze ubiraji se tam, kam UMYSL CLOVEKA SMERUJE; nebot mysleni jest vnitrni zreni cloveka, kterez se chova prave tak, jako zevnejsi zreni, - totiz obraci se a prodleva tam, kam bylo OBRACENO a kam SMEROVALO. Jestlize tedy vnitrni zreni, cili mysleni, obraceno jest ke svetu a prodleva v nem, stava se v dusledku toho myslenim svetskym; je-li obraceno k sobe samemu a ke vlastni cti, stava se telesnym, je-li vsak obraceno k nebi, stava se nebeskym; smeruje-li tedy k nebi, stava se povysenym, a naopak, smeruje-li k vlastnimu ja, jest od nebe oddaleno a v telesnost ponoreno; smeruje-li ke svetu, musi odvratiti se od nebe a rozptyliti se na veci, ktere jsou pred ocima. Jest to laska cloveka, ktera tvori umysl, a ktera vnitrnimu zreni cili mysleni cloveka udava smer ke svym predmetum; tudiz sebelaska k sobe samotnemu a ke svym vecem, laska ke svetu ke svetskym vecem a laska nebeska k nebeskym vecem. Tak muze byti seznano, v jakem stavu jest vnitro cloveka, nalezejici jeho mysli, jestlize jen zname jeho lasku; totiz, ze vnitro toho, kdo miluje nebe, povznaseno jest k nebi, a smerem vzhuru jest otevreno; ze vsak vnitro toho, kdo miluje svet a sebe samotneho, smerem vzhuru jest uzavreno a smerem navenek otevreno. Z toho lze usouditi, jestlize svrchni oblasti, totiz oblasti mysli smerem vzhuru jsou uzavreny, clovek nemuze jiz videti predmety, nalezici nebi a cirkvi, a ze jsou u neho v temnosti, a co jest v temnote, bud byva popirano, bud neni mu rozumeno. Z toho vyplyva, ze ti, kdoz sebe a svet nade vse miluji, ponevadz u nich svrchni oblasti mysli jsou uzavreny, v srdci popiraji bozske pravdy a byt i o nich neco z pameti vyslovili, nerozumi tomu; nespatruji je jinak, nezli jak spatruji svetske a telesne veci. A ponevadz jsou takymi, nemohou se v mysli obirati nicim jinym, nezli vecmi, kterez vnikaji prostrednictvim smyslu telesnych, a z nichz oni jedine se raduji; mezi nimi jsou take mnohe veci, ktere jsou dokonce nerestne, necudne, sproste a zlocinne; a od nich nelze jich odtrhnouti, protoze u takovych lidi neexistuje vliv s nebe v jejich mysl, jezto jest smerem vzhuru uzavrena, jakz bylo receno. Umyslem cloveka, jimz jest urcovano jeho vnitrni zreni cili mysleni, jest jeho vule; nebot co clovek chce, ktomu smeruje jeho umysl, a k cemu smeruje jeho umysl, na to i mysli; jestlize tedy jeho umysl odnasi se k nebi, smeruje tam i jeho mysleni, a s nim i cela jeho mysl, takze takto jest v nebi, a odtud pak pozoruje veci, prislusejici ke svetu jakoby byly pod nim, na zpusob, jako kdyz nekdo diva se se strechy domu; tot jest pricina, ze clovek, jemuz vnitro, prislusejici jeho mysli, bylo otevreno, muze videti zlo a nepravdu, ktere jest u neho, nebot ono jest pod jeho duchovni mysli; a naopak, ze clovek, jednim. Z toho lze nyni usouditi, odkud cloveku dostava se moudrosti a odkud posetilosti, rovnez i jakym stava se clovek po smrti, kdyz mu jest zustaveno, aby chtel a myslil podle sveho vnitra a rovnez tak i jednal a mluvil. Bylo to povedeno proto, aby kazdy zvedel, jaky jest clovek uvnitr, byl i zevne sebe vice zdal se byti jinemu podoben.

(533)

Ze neni tak tezko, jak se mysliva, ziti zivot nebesky, vysvita nyni z toho, ze clovek, kdyz nahodi se mu neco, o cem vi, ze jest to nepoctive a nespravedlive, ale k cemu jeho smysleni jest nakloneno, nepotrebuje ciniti nic vice, nezli si pomysliti, ze toho nesmi uciniti, ponevadz jest to proti bozskemu prikazani. Zvykne-li si takto smysleti, a dosahne-li navykem jisteho vycviku, nabyva ponenahlu spojeni s nebem; a jakou merou jest spojen s nebem, takovou merou oteviraji se svrchni oblasti jeho mysli, a v te mire, jak jsou otevreny, on vidi co jest nepoctive a nespravedlive, a jakou merou to vidi, muze to byti vypuzeno; nebot nic zleho nemuze byti vypuzeno drive, dokud nebylo to spatreno. Tot stav, do nehoz clovek v dusledku sve svobody muze vstoupiti; nebot kdo nemohl by takto svobodne mysliti ? Je-li vsak ucinen pocatek, tu Pan zpusobuje veskere dobro u neho, a cini, ze on vidi nejen zlo, nybrz i nesvoluje v ne a posleze si je osklivi; to rozumi se slovy Pane: Jho me jestit rozkosne, a brime me lehke, Mat. XI: 30. Jest vsak treba vedeti, ze potiz takto smysleti, jakoz i zlu odpirati, jest tim vetsi, cim vice clovek umyslne konal zlo; nebot zvykl si nan tak, ze konecne ho nevidi a pak je i miluje, a vzhledem ku prijemnosti [teto sve] lasky je omlouva a vsemoznymi klamnymi zavery oduvodnuje a prohlasuje za dovolene a dobre. To vsak vyskytuje se u tech, kdoz za sveho mladi bezuzdne vrhaji se ve zlo a zaroven v srdci bozske veci zavrhuji.

(534)

Jedenkrate byla mi predobrazena CESTA, vedouci k NEBI a vedouci k PEKLU; byla to siroka cesta, ktera smerovala vlevo, cili k severu; objevilo se mnoho duchu, jdoucich po ni; v dalce vsak, tam, kde siroka cesta se koncila, bylo videti znacne VELKY KAMEN. Od tohoto kamene rozchazely se pak DVE CESTY, jedna VLEVO a druha opacnou stranou, VPRAVO. Cesta, vedouci vlevo, byla TESNA cili UZKA a vedla pres zapad k jihu, a tak ve svetlo nebeske; cesta, vedouci vpravo, byla SIROKA a PROSTRANNA a vedla sikmo dolu k peklu. Zprvu se zdalo, ze vsichni jdou toutez cestou az k velkemu kamenu na rozcesti, ale kdyz tam dosli, ROZDELILI SE; dobri obratili se vlevo a ubirali se uzkou cestou, vedouci k nebi; zli vsak NEVIDELI kamene na rozcesti, narazeli nan a zranovali se, a kdyz opetne povstali; bezeli sirokou cestou vpravo, vedouci k peklu. Potom bylo mi objasneno, co toto vse znamena: Ze totiz prva cesta, ktera byla siroka, a po niz slo mnoho osob zaroven, jak dobri tak i zli, rozmlouvajice pospolu jako pratele, jezto nebylo mezi nimi videti nijakeho rozdilu, predstavovala ty, kdoz na zevnejsek stejne poctive a spravedlive zili, a jichz nelze napohled od sebe rozeznati; kamenem na rozcesti, cili UHELNIM KAMENEM, na nejz zli padali a od nehoz pak utikali po ceste, vedouci do pekla, byla predobrazem Bozska Pravda, jiz popiraji ti, kdoz pohlizeji k peklu; v nejvyssim smyslu bylo timto kamenem predobrazeno Bozske Clovecenstvi Pane; ti vsak, kdoz uznavali Bozskou Pravdu a zaroven i Bozstvi Pane, byli vedeni cestou, smerujici k nebi. Z toho opetne vyplyva, ze zli ziji na zevnejsek prave takovy zivot, jako dobri, cili ze ubiraji se toutez cestou, a jedni stejne tak lehce jako druzi, a dale ze ti, kdoz v srdci uznavaji Bozstvi, a zejmena v lune cirkve ti, kdoz uznavaji Bozstvi Pane, jsou vedeni k nebi, a ti, kdoz toho neuznavaji, puzeni jsou k peklu. Myslenky cloveka, vychazejici z umyslu cili z vule, byvaji ve druhem zivote predobrazovany cestami; jevi se tam cesty zcela tak, jake jsou myslenky umyslu, a kazdy take ubira se podle svych myslenek, z umyslu vychazejicich; z toho vyplyva, ze duchove podle svych cest byvaji poznani, jakymi jsou oni sami a jejich myslenky. Tim se mi vysvetlilo, co rozumi se slovy Pane; Vchazejte tesnou branou; nebo prostranna brana a siroka cesta jest, kteraz vede k zahynuti, a mnoho jest tech, kteri po ni se ubiraji; uzka jest cesta a tesna brana, kteraz vede k zivotu, a malo jest nalezajicich ji, Mat. VII: 13. 14.; uzkou zove se cesta, vedouci k zivotu, nikoliv, ze jest obtizna, nybrz ze, jak slova ukazuji, malo jest tech, kdoz ji nalezaji. Z onoho kamene, videneho na rohu, kdez Siroka spolecna cesta se koncila, a od nehoz videl jsem dve cesty rozbihajici se v opacne strany, bylo mi zjevno, co znaci slova Pane: Necetli jste, ze psano jest: Kamen, kterymz pohrdli stavitele, ucinen jest v hlavu uhelni ? Kazdy, kdoz padne na ten kamen, rozrazi se, Luk. XX; 17. 18. Kamen znaci Bozskou Pravdu a kamen Izraeluv Pana vzhledem k Bozskemu Clovecenstvi; stavitele jsou ti, kdoz jsou z cirkve; hlava uhelni jest tam, kde jest rozcesti; upadnouti a rozraziti se znaci popirati a zahynouti (dd).

(dd) Kamen znaci pravdu, c. 114. 643. 1298. 3720. 6426. 3609. 10.376. Proto prikazani byla napsani na tabulich kamennych, c. 10.376. Kamen Izraeluv jest Pan vzhledem k Bozske Pravde a k Bozskemu Clovecenstvi, c. 6426.

(535)

Bylo mi poprano rozmlouvati s nekterymi, na onom svete, kteriz oddalili se od svetskych veci a zili zbozne a svate, a rovnez i mluvil jsem s nekterymi, kteriz rozmanitym zpusobem se mucili, spatrujice vtom odrikani se sveta a kroceni chticu telesnych. Ponevadz vsak vetsinou vytvorili si tim smutny zivot a vzdalili se zivota ucinne lasky, kteryzto zivot lze prozivati pouze ve svete, nemohli byti pridruzeni k andelum, jezto zivot andelu vzhledem ke sve blazenosti jest VESELY a sestava ze SKYTANI DOBRA POMOCI SKUTKU UCINNE LASKY. Krome toho ti, kdos ziji zivot, stranici se svetskych veci, planou zadosti po nabyti zasluh, a touzi tudiz ustavicne po nebi a mysli na nebeske radosti, jakozto na odmenu, nevedouce naprosto, co jest nebeska radost. A jsou-li uvedeni mezi andely a do jejich radosti, kteraz jest bez zasluhy a sestava z cinorode prace a praktickych sluzeb, jakoz i z blaha z dobra, kterez oni takto konaji, byvaji prekvapeni jako ti, kdoz vidi neco, co nesrovnava se s verou, a jezto nejsou temto radostem pristupni, odchazeji a pridruzuji se ke svym, kteriz na svete zili prave takovy zivot, jako oni. Ti vsak, kdoz zili v zevnejsi svatosti, kdoz ustavicne chodili do kostelu a tam stale se modlili, sve duse trapili, ale pri tom zaroven ustavicne o sobe myslili, ze meli by byti vice nez jini vazeni a cteni, a ze po smrti musi byti pokladani za svate, - ti ve druhem zivote nejsou v nebi, ponevadz toto vsecko cinili k vuli sobe samotnym; ponevadz bozske pravdy poskvrnili laskou k sobe, a do ni je ztopili, jsou nekteri z nich tak sileni, ze pokladaji se za bohy, a proto jsou v pekle mezi takovymi, jakymi jsou oni sami; nekteri jsou zchytrali a podvodni a dli v peklech podvodniku, jimiz jsou ti, kdoz umelymi kousky a zchytralosti cinili na zevnejsek takove veci, jimiz obecny lid uvedli v domnenku, ze v nich prebyva bozska svatost. Takovymi jsou mnozi svati papezskeho nabozenstvi. S nekterymi bylo mi tez poprano mluviti, a tu byl zretelne popsan jejich zivot, jaky byl na svete a jaky jest pak. Toto bylo povedeno, aby clovek vedel; ze zivot, smerujici k nebi, neni zivotem od sveta oddalenym, nybrz zivotem ve svete, a ze zbozny zivot bez zivota ucinne lasky - kteryzto posledni zivot mozny jest jedine ve svete - nevede do nebe, nybrz pouze zivot ucinne lasky, sestavajici v tom, ze clovek v kazdem povolani, v kazdem zamestnani a v kazdem skutku poctive a spravedlive jedna z vnitrniho a tudiz z bozskeho popudu, kteryzto popud jest ve cloveku tehdy, jestlize poctive a spravedlive jedna, protoze jest to podle bozskych prikazani. Tento zivot NENI tezky, ale TEZKY jest zivot zboznosti, oddalene od ucinne lasky, a tento zivot odvadi od nebe tou merou, jakz se mysliva, ze vede k nebi (ee).

(ee) Zivot zbozny bez zivota ucinne lasky nic neprospiva, s ni vsak jest ke vsemu prospesny, c. 8252. 8253. Ucinnou laskou k bliznimu jest, dobre, spravedlive a poctive jednati v kazdem dile a v kazdem povolani, c. 8120. 8121. 8122. Ucinna laska k bliznimu vztahuje se na vse vubec a na kazdou vec zvlaste z toho, co clovek mysli, chce a kona, c. 8124. Zivot ucinne lasky jest zivotem podle prikazani Pane, c. 3249. Ziti podle prikazani Pane jest tolik, jako Pana milovati, c. 10.1.43. 10.153. 10.310. 10.578. 10.645. Prava ucinna laska nehledi na zasluhu, ponevadz vznika ze vnitrni naklonnosti a z blazenosti, z ni pochazejici, c. 2340. 2373. 2400. 3887. 6388. az 6393. Clovek zustava po smrti takovy, jaky byl jeho zivot ucinne lasky na svete, c. 8256. Nebeska blazenost vplyva od Pana v zivot ucinne lasky, c. 2363. Nikdo neni do nebe vpusten pouze proto, ze dobre smysli, nybrz proto, ze zaroven i dobro chce a je kona, c. 2401. 3459. Dokud konani dobra neni spojeno s chtenim dobra a s myslenim dobra, neni spaseni a neni spojeni vnitrniho cloveka se zevnejsim, c. 3987.

(III)

O PEKLE.

(59)

Pan vladne pekly.

(536)

Vsude vyse, kde bylo pojednavano o nebi, zejmena pak v c. 2. az 6., bylo ukazano, ze Pan jest Buh nebe, a tudiz ze vsecka vlada v nebi Panu prislusi, a ponevadz pomer nebe k peklu a pekla k nebi jest tyz, jako mezi dvema vecmi sobe OPACNYMI, ktere navzajem PROTI sobe pusobi, a z jichz pusobeni a protipusobeni vznika ROVNOVAHA, o niz vsecko se opira, tu, aby vse v rovnovaze bylo udrzovano, jest nutno, aby kdo jednim vladne, vladl i druhym. Nebot kdyby tyz Pan nedrzel na uzde nepratelske utoky se strany pekla, a zureni v nich aby nekrotil, tu rovnovaha byla by zmarena a s rovnovahou vsecko.

(537)

Nejprve vsak budiz tu povedeno neco o ROVNOVAZE. Jest znamo, ze pusobi-li dva proti sobe, a jeden prave tak se vzpira a stavi na odpor, jak druhy pusobi a v pohyb uvadi, nikdo z nich nema moci, ponevadz na obou stranach jest stejna sila, a ze pak oba mohou byti tretim podle libosti uvedeni do pohybu; nebot jestlize na zaklade stejneho odporu nikdo z nich nema moci, tu SILA TRETIHO ZMUZE VSE. Takova rovnovaha existuje mezi peklem a nebem; neni to vsak rovnovaha jako mezi dvema, kteri telesne zapasi, a jichz sila navzajem se rovna, nybrz jest to duchovni rovnovaha, totiz ROVNOVAHA NEPRAVDY S PRAVDOU, A ZLA S DOBREM. Z pekla ustavicne proudi nepravda, ze zla pochazejici, a s nebe ustavicne pravda, z dobra pochazejici. Tato duchovni rovnovaha cini, ze clovek ma VOLNOST MYSLENI a CHTENI; nebot vse, co clovek mysli a chce, vztahuje se bud ke zlu a k nepravde z neho pochazejici, anebo k dobru a ku pravde, z neho pochazejici. Je-li tedy clovek v teto rovnovaze, poziva i svobody, bud zlo a nepravdu, z neho pochazejici, z pekla pripousteti a v sebe prijimati, anebo dobro a pravdu, z neho pochazejici, s nebe pripousteti a v sebe prijimati. PAN udrzuje kazdeho cloveka v teto rovnovaze, ponevadz VLADNE OBEMA, nebem i peklem. Proc vsak clovek jest rovnovahou zachovavan pri teto svobode, proc zlo a nepravda nejsou bozskou moci od neho odnaty, a dobro a pravda mu vstipeny, o tom povedeno bude pozdeji ve zvlastnim oddilu.

(538)

Bylo mi nekolikrate poprano pocitovati z pekla proudici sferu nepravdy, ze zla pochazejici; byla jakoby ustavicnou snahou po zniceni veskereho dobra a pravdy, kterazto snaha spojena byla s hnevem a jakousi zurivosti, vyvolanou tim, ze nelze toho dociliti; snaha ta smerovala zejmena ke zniceni a ztroskotani Bozstvi Pane, a to proto, ponevadz od Neho veskere dobro a pravda pochazeji. S nebe vsak pocitil jsem sferu pravdy, pochazejici z dobra, jiz zadrzovano bylo zureni snah, z pekla vychazejicich; odtud rovnovaha. Toto proudeni, s nebe pocitene, pochazelo jedine od Pana, ackoliv se zdalo, jakoby vychazelo od andelu; pochazi vsak jedine od Pana a nikoliv od andelu, ponevadz kazdy andel v nebi uznava, ze nic dobreho a praveho nepochazi od neho samotneho, nybrz vse ad Pana.

(539)

Veskera moc v duchovnim svete nalezi pravde, pochazejici z dobra, a naprosto nijaka moc nenalezi nepravde, pochazejici ze zla. Ze veskera moc nalezi pravde, z dobra pochazejici, ma svou pricinu v tom, ze Bozstvi samo v nebi jest Bozskym Dobrem a Bozskou Pravdou, a Bozstvi ma veskerou moc. Nepravda, ze zla pochazejici, nema vsak nijake moci, prave proto, ze moc ta UPLNE NALEZI pravde, z dobra pochazejici, a v nepravde, ze zla pochazejici, NENI NIJAKE pravdy, z dobra pochazejici. Z toho plyne, ze VESKERA MOC JEST V NEBI A NIJAKA V PEKLE; nebot kazdy v nebi trva v pravdach z dobra, a kazdy v pekle v nepravdach ze zla; nebot nikdo neni do nebe vpusten drive, dokud neni v pravdach, z dobra pochazejicich; a nikdo neni drive uvrzen do pekla, dokud neni v nepravde, ze zla pochazejici. Ze jest tomu tak, viz v oddilech, kdez pojednavano jest o prvem, druhem a tretim stavu cloveka po smrti (c. 491. az 520.); a ze vsecka moc nalezi pravde, z dobra pochazejici, viz v oddilu o moci andelu nebeskych (c. 228. az 233.).

(540)

Takovou tedy jest rovnovaha mezi nebem a peklem. Ti, kdoz dli ve svete duchu, jsou v teto rovnovaze; nebot svet duchu jest ve stredu mezi nebem a peklem; a proto i vsichni lide na svete jsou udrzovani v teze rovnovaze; nebot lidmi na svete vladne Pan prostrednictvim tech duchu, kteriz jsou ve svete duchu, o cemz nize v prislusnem oddilu bude pojednano. Takova rovnovaha nemohla by existovati, kdyby Pan nevladl obema, jak nebem tak i peklem, a kdyby tu i onde neurcoval miru a cil; jinak nepravda, ze zla

pochazejici, nabyla by prevahy, a nakazila by sprostne dobre, kteri jsou v nejnizsich mistech nebe a mohou byti nakazeni snadneji, nezli vlastni andele, cimz vzala by za sve rovnovaha, a s rovnovahou i svoboda lidi.

(541)

Peklo jest rozdeleno ve spolecnosti prave tak, jako nebe, a rovnez na tolik spolecnosti, jako nebe; nebot kazda nebeska spolecnost ma proti sobe pekelnou spolecnost, a to za ucelem rovnovahy. Ale spolecnosti v pekle ruzni se podle zla a podle nepravdy, ze zla pochazejici, kdezto spolecnosti v nebi ruzni se podle dobra a podle pravd, z neho pochazejicich. Ze kazdemu dobru celi zlo, a kazde pravde nepravda, lze videti z toho, ze neexistuje nic, co by se nevztahovalo k svemu opaku, a ze podle opaku byva poznano, jake jest, a na jakem stupni se vyskytuje, na cemz zavisi veskere vnimani [perceptio] a pochovani [sensatio]. Pan tudiz ustavicne pecuje o to, aby kazda nebeska spolecnost mela svuj opak v nektere spolecnosti pekelne, a aby mezi nimi byla ROVNOVAHA.

(542)

Jezto peklo jest rozdeleno v prave tolik spolecnosti, jako nebe, jest prave tolik pekel, jako jest nebeskych spolecnosti; nebot kazda spolecnost nebeska jest nebem v mensi podobe (viz vyse, c. 51. az 58.), a tudiz i kazda pekelna spolecnost jest peklem v mensi podobe. Ponevadz v celku jsou tri nebesa, jsou v celku i TRI PEKLA:

(542-1)

NEJNIZSI PEKLA, kterez jest opakem nejvnitrnejsiho cili tretiho nebe, (duchovni pekla)

(542-2)

STREDNI PEKLA, kterez jest opakem stredniho cili druheho nebe, (intermedialni pekla)

(542-3)

a HORNI PEKLA, kterez jest opakem nejkrajnejsiho cili prveho nebe. (prirodni, fyzicka pekla)(Ponevadz planeta Zeme stouto spolecnosti nepatri mezi nebeske spolecnosti, je ztoho zrejme, ze je pekelnou spolecnosti a to prirodni, fyzicka pekla, a nachazi se stejne jako vsechny obydlene negativni svety vzone vymisteni cernem Vesmiru odpadkovem kosi praveho Stvoreni - nebe .

(543)

Kterak Pan vladne pekly, budiz tez strucne povedeno. Pekla, ovladana jsou vubec povsechnym vlivem Bozskeho Dobra a Bozske Pravdy s nebe, cimz z pekla proudici povsechne usilovani jest v MEZICH UDRZOVANO a KROCENO. Krome toho ovladana jsou i zvlastnim vlivem s kazdeho nebe a z kazde spolecnosti nebeske. Pekla ovladana jsou co do zvlastniho vlivu pomoci andelu, jimz jest dano nahlizeti do pekla a zureni a srocovani v nem UDRZOVATI NA UZDE; nekdy byvaji tam take andele VYSLANI a svou pritomnosti uvedou je na patricnou miru. Ti vsichni, kdoz jsou v pekle, jsou veskrze ovladani BAZNI, nekteri tou, ktera jim jiz na svete byla vstipena a dosud na nich lpi. Jezto vsak tato bazen NENI dostatecna a znenahla ji ubyva, BYVAJI OVLADANI STRACHEM PRED TRESTY, JIMIZ OBZVLASTE BYVAJI ODSTRASOVANI OD KONANI ZLA. Tresty jsou tu rozmanite, LEHCI a TEZSI podle druhu zla; vetsinou ti, kdoz jsou horsi, byvaji NADRIZENYMI tech, nad nez vynikaji prohnanosti a lstivosti, a jez pomoci trestu a z nich pochazejici hruzy mohou udrzovati v poslusnosti a v porobe. Tito nadrizeni neodvazi se prekrociti vytcene jim hranice. Jest treba vedeti, ze jedinym prostredkem krotiti nasilnosti a vybuchy zurivosti tech, kdoz jsou v pekle, jest BAZEN PRED TRESTEM; jineho prostredku NENI.

(544)

Az doposud na svete se myslivalo, ze jest jisty urcity dabel, ktery vladne pekly, a ten ze byl stvoren, jakozto andel svetla, a kdyz se vzbouril, byl se zastupem svych stoupencu svrzen do pekla. Lide takto veri proto, ze ve Slove [Bozim] jmenovan jest dabel a satan, jakoz i svetlonos [Lucifer], a Slovu [Bozimu] bylo zde rozumeno v doslovnem jeho smyslu, kdezto naopak dablem a satanem rozumi se tu peklo, DABLEM ono peklo, kterez jest VZADU a kdez jsou nejhorsi, zvani ZLI ANDELE [mali genii]; SATANEM rozumi se ono peklo, kterez jest VPREDU, a kdez nejsou tak zli, a zovou se ZLYMI DUCHY; a LUCIFEREM rozumeji se ti, kdoz pochazeji z Babelu cili z Babylonu, totiz ti, kteri sve drzavy rozsiruji az k nebi. Ze neni pouze jeden dabel, jemuz pekla byla by podrobena, vysvita i z toho, ze vsichni, kdoz jsou v peklech, jakoz i vsichni, kdoz jsou v nebesich, pochazeji z lidskeho pokoleni (viz c. 311. az 317.), a ze jsou jich tam myriady myriad od pocatku stvoreni az na nasi dobu, a kazdy z nich jest takovym dablem, jakym byl na svete proti Bozstvi (viz o tom vyse, v c. 311. az 3

(60)

Pan nikoho neuvrhne do pekla, nybrz duch sama sebe.

(545)

Nekteri maji za to, ze Buh odvraci svuj oblicej od cloveka, odvrhuje ho od sebe a zatracuje ho do pekla a ze se nan hneva pro zlo. A nekteri jdou jeste dale a maji za to, ze Buh tresta cloveka a cini mu zlo; v tomto mineni utvrzuji se doslovnym smyslem Slova [Boziho], kdez cosi podobneho se pravi, nevedouce, ze duchovni smysl Slova [Boziho], vysvetlujici doslovny smysl, jest zcela jiny; a ze tudiz cista nauka cirkevni, cerpana z duchovniho smyslu Slova [Boziho], uci jinak, a to: Ze Buh nikdy neodvraci sveho obliceje od cloveka, aniz jej od sebe odvrhuje, ze nikoho nezatracuje do pekla, a ze se nehneva (ee). To take kazdy, jehoz mysl, kdyz cte Slovo [Bozi] jest osvicena, poznava jiz z toho, ze Buh jest dobro samo, laska sama a milosrdenstvi samo; a ze dobro nikomu nemuze zla zpusobiti, laska a milosrdenstvi ze nemuze cloveka od sebe odvrhnouti, ponevadz pricilo by se to prave podstate milosrdenstvi a lasky a tudiz i Bozstvi samotnemu. Proto ti, kdoz ctouce Slovo [Bozi], premitaji mysli osvicenou, jasne poznavaji, ze Buh nikdy od cloveka se neodvraci, a ponevadz od neho se neodvrati, ze s nim jedna na zaklade dobra, lasky a milosrdenstvi, to jest, ze On chce jeho nejlepsi, miluje ho a smilovava se nad nim. Z toho tez seznavaji, ze DOSLOVNY SMYSL Slova [Boziho], v nemz podobne veci se pravi, chova v sobe DUCHOVNI SMYSL, podle nehoz objasneno musi byti to, co v doslovnem smyslu bylo povedeno primerene ke chapavosti lidi a podle jejich primitivnich a povsechnych predstav.

(ee) Hnev a prchlivost pripisuje se ve Slove [Bozim] Panu, vyskytuje se vsak u lidi, a rika se tak proto, ponevadz zda se to tak clovekovi, kdyz je trestan a zatracen, c. 5798. 6997. 8284. 8483. 8875. 9306. 10.431. I zlo byva Panu pripisovano, avsak od Pana nepochazi nic, nez dobro, c. 2447. 6071. 6991. 6997. 7533. 7632. 7679. 7926. 8227. 8228. 8632. 9306. Proc ve Slove [Bozim] tak se mluvi, c. 6071. 6991. 6997. 7632. 7643. 7679. 7710. 7926. 5282. 9009. 9128. Pan jest ryzi milosrdenstvi a milostivost [clementia], c. 6997. 8875.

(546)

Ti, kdoz jsou osviceni, dale vidi, ze dobro a zlo jsou dvema opaky, a ze jsou si tedy prave tak opacny, jako nebe a peklo, a ze veskere dobro jest s nebe a veskere zlo z pekla; a ponevadz Bozstvi Pane tvori nebe (c. 7. az 12.), od Pana k lidem nevplyva nic, nez pouze dobro, a ze tim zpusobem Pan odvraci cloveka ustavicne ode zla a privadi ho k dobru, a ze peklo ustavicne svadi cloveka ke zlu. Kdyby clovek nebyl uprostred obou, nemel by naprosto nijakeho mysleni ani chteni, aniz jake svobody a volby; nebot toto vsecko clovek ma v dusledku rovnovahy mezi dobrem a zlem. Kdyby tudiz Pan se odvratil, a kdyby clovek byl zustaven pouze svemu zlu, prestal by byti clovekem. Z toho vysvita, ze Pan dobrem vplyva ke kazdemu cloveku, a to jak ke zlemu tak i k dobremu, s tim vsak rozdilem, ze zleho cloveka ustavicne odvraci ode zla, a dobreho cloveka nepretrzite privadi k dobru, a ze pricina tohoto rozdilu tkvi u cloveka, ponevadz on jest ten, ktery prijima.

(547)

Z toho nyni muze byti zrejmo, ze CLOVEK KONA ZLO K PODNETU PEKLA, a ze DOBRO KONA K PODNETU PANA; ponevadz vsak clovek VERI, ze cokoliv cini, sam ze sebe cini, proto zlo, ktere cini, lpi na nem, jako jeho vlastni; z toho vyplyva, ze CLOVEK JEST PUVODCEM SVEHO ZLA, a nikterak Pan; zlo u cloveka jest peklem u neho, nebot jedno jest, pravi-li se zlo anebo peklo. Ponevadz tedy clovek jest puvodcem sveho zla, jest to take on, kteryz sebe privadi do pekla, a nikoliv Pan, ba Pan jest dalek toho, privesti cloveka do pekla, a osvobozuje cloveka od pekla, jestlize clovek nechce ve svem zlu setrvati a jestlize rad v nem nesetrvava. Vsecko, co nalezi k vuli a k lasce cloveka, zustava u neho po smrti (c. 470. az 484.); kdo na svete chce a miluje zlo, ten chce a miluje je take ve pristim zivote, a neda se pak jiz nikdy od neho odvratiti. Z toho vyplyva, ze clovek, trvajici ve zlu, jest pripoutan k peklu, a take skutecne svym duchem tam jest, a po smrti nepreje si nic touzebneji, nezli dliti tam, kde jest jeho zlo; proto clovek po smrti sam se vrha do pekla, a nikoliv, ze by ho tam Pan uvrhl.

(548)

Budiz tez povedeno, kterak se to deje. Jestlize clovek vstupuje do druheho zivota, jest nejprve prijat andely, kteri mu prokazuji vsemozne sluzby a rozmlouvaji s nim o Panu, nebi a zivote andelu, a vyucuji ho dobru a pravde. Jestlize vsak clovek, nyni vlastne duch, jest takovy, ze sice na svete znal takoveto veci, avsak v srdci svem je zapiral anebo jimi opovrhoval, tu po nekolika rozmluvach zatouzi od nich se vzdaliti a take skutecne snazi se odejiti. Jakmile andele to zpozoruji, opusti ho; on vsak po nekolikerem setkani s JINYMI pridrzuje se konecne k TEM, kteri trvaji v TOMTEZ ZLU, jako on sam (viz vyse c. 445. az 452.). Kdyz se tak stalo, odvrati se od Pana a obrati svuj oblicej k onomu peklu, s nimz na svete byl spojen, a v nemz jsou ti, kdoz jsou v podobne lasce ke zlu, jako on sam. Z toho vysvita, je Pan pritahuje k sobe kazdeho ducha prostrednictvim andelu, jakoz i pomoci vlivu s nebe, ze vsak duchove, jsouci ve zlu, naprosto se tomu vzpiraji, a takorka sebe od Pana odtrhuji, a svym zlem a tudiz peklem jsou jakoby lanem pritahovani, a ponevadz jsou pritahovani a z lasky ke zlu take chti se tomu podrobiti, jest zrejmo, ze VRHAJI SE DO PEKLA DOBROVOLNE. Ze jest tomu tak, lide na svete nemohou uveriti, a to vzhledem ke sve predstave o pekle; ale ve druhem zivote jevi se to tak ocim tech, kdoz nejsou v pekle, nikoliv vsak tem, kdoz do pekla se vrhaji. Nebot tito ubiraji se tam dobrovolne, a ti, kdoz jdou tam z planouci lasky ke zlu, zdaji se, jakoby byli tam uvrzeni naznak, hlavou dolu a nohama vzhuru; podle tohoto ukazu se zdava, jakoby byli bozskou moci svrzeni do pekla (o tom viz vice v c. 574.). Z toho lze nyni seznati, ze Pan nikoho neuvrhuje do pekla, nybrz kazdy sam sebe, a to nejen kdyz zil na svete, nybrz i po smrti, kdyz prijde mezi duchy.

(549)

Pricina, ze Pan ze Sve bozske podstaty, kteraz jest dobrem, laskou a milosrdenstvim, nemuze stejne s kazdym clovekem jednati, jest ta, ze zlo a nepravda z neho pochazejici tomu se protivi, a Jeho bozsky vliv nejen oslabuji, nybrz i odpuzuji. Zlo a nepravda z neho, jsou jako cerna mracna, ktera stavi se mezi slunce a oko cloveka a odnimaji vysluni a jasnost svetla, zatim kdy slunce neustale se snazi v ceste stojici mracna rozptyliti, nebot ono jest za nimi a za nimi pusobi, nechavajic cas od casu ruznymi otvory tu a tam vpadnouti slabemu svetlu v oci cloveka. Ve svete duchovnim deje se podobne; sluncem zde jest Pan a Bozska Laska (c. 116. az 140.); svetlem jest zde Bozska Pravda c. 126. az 140.); cernymi mraky jest zde nepravda ze zla pochazejici; okem jest zde rozum. Jakou merou nekdo trva zde v nepravde, ze zla pochazejici, tou merou jest kolem neho takove mracno, cerne a huste podle stupne zla, z kterehozto prirovnani lze seznati, ze PAN JEST NEPRETRZITE

PRITOMEN U KAZDEHO, ze vsak byva ROZMANITE prijiman.

(550)

Zli duchove ve svete duchu byvaji velice trestani, aby tresty byli odstraseni od konani zla; zda se take na pohled, jakoby to pochazelo od Pana; nicmene vsak nizadny trest NEPOCHAZI tam od Pana, nybrz jen od sameho zla. Nebot zlo jest TAK SPOJENO se svym trestem, ze NEMOHOU byti od sebe odlouceny; rota pekelniku totiz nic vice si nepreje a nic nema radeji, nezli pachati zlo, zejmena ukladati tresty a muciti, a take skutecne privodi zlo a tresty kazdemu, koho PAN NECHRANI; deje-li se tedy zlo ze zleho srdce, tu zli duchove vrhaji se na toho, kdo toto zlo cini, ponevadz on veskeru ochranu Pane od sebe ODPUZUJE, a TRESTAJI HO. Lze to ponekud objasniti zlem a jeho tresty na svete, kdez rovnez jsou spolu spojeny; nebot zde zakony urcuji pro kazde zlo i prislusny jeho trest; proto kdo vrha se ve zlo, vrha se i v jeho trest. Rozdil jest pouze ten, ze zlo na svete muze byti utajeno, ve druhem zivote vsak NIKOLIV. Z toho muze byti zrejmo, ze Pan nikomu zla necini, a ze vec ta ma se podobne jako na svete, kdez ani kral, ani soudce, ani zakon neni pricinou, ze vinik jest trestan, ponevadz nejsou pricinou zla u zlocince.

(61)

Vsichni, kdoz jsou v pekle, jsou ve zlu a tim i v nepravdach,

pochazejicich ze sebelasky a lasky ke svetu.

(551)

VSICHNI, KDOZ JSOU V PEKLE, JSOU VE ZLU A ODTUD V NEPRAVDACH, A NENI TAM NIKOHO, KDO BYL BY VE ZLU A ZAROVEN V PRAVDACH. Vetsina zlych na svete zna duchovni pravdy, kterez jsou pravdami cirkve; nebot ucili se jim od detinstvi a pozdeji i z kazani a ze cteni Slova [Boziho], a pak podle nich mluvili. Nekteri vzbudili u jinych presvedceni, ze jsou z plna srdce krestany, jezto dovedli mluviti z pravd, svou naklonnost toliko predstirajice, a rovnez i dovedli jednati tak poctive, jakoby to cinili z duchovni viry. Ale ti z nich, kteri v sobe smysleli proti tomu, a jedine ze zretele na obcanske zakony, na svou povest, na vynikajici postaveni a na svuj prospech zdrzovali se konati zlo podle toho, jak smysleli, jsou ve svych srdcich vesmes zli, a jsou v pravde a v dobru jen co do tela a nikoliv co do ducha. Proto take kdyz ve druhem zivote jest jim odnata zevniternost, a kdyz vniternost, prislusejici jejich mysli, jest odhalena, jsou naprosto ve zlu a v nepravde a v prazadne pravde a dobru. Pak jest zjevno, ze pravda a dobro tkvely pouze v jejich pameti, nejinak, nezli nejake vedomosti, a ze odtud oni cerpali, kdyz mluvili a tvarili se byti dobrymi, jakoby jejich dobro plynulo z duchovni lasky a viry. Jestlize taci duchove jsou uvedeni ve svou vniternost, a tudiz i ve sve zlo, nemohou jiz promlouvati pravdy, nybrz jen nepravdy, jezto mluvi ze zla; nebot jest nemozno mluviti pravdy ze zla, ponevadz pak duch jest pouze svym vlastnim zlem, a ze zla pochazi nepravda. Kazdy zly duch jest uveden do tohoto stavu, prve nez uvrzen jest do pekla (viz vyse, c. 499. az 512.), coz zove se byti vyplenenu pokud se tyce pravdy a dobra a vypleneni neni nic jineho, nez uvedeni ve vniternost, a tudiz v proprium ducha, cili v ducha samotneho; o tom viz take vyse v c. 425.

po odneti jich tahne je to samo do pekla, c. 6977. 7039. 7795. 8210. 8232. 9330. Nevyplenuje je Pan, nybrz oni sami sebe, c. 7643. 7926. Veskere zlo chova v sobe nepravdu, procez ti, kdoz jsou ve zlu, jsou i v nepravde, ackoliv nekteri to nevedi, c. 7577. 8094. Ti, kdoz jsou ve zlu a mysli sami ze sebe, mohou mysliti jen nepravdu, c. 7437. Vsichni, kdoz jsou v pekle, mluvi nepravdu, ze zla pochazejici, c. 1695, 7351. 7352. 7357. 7392. 7698.

(552)

Jestlize clovek po smrti jest takovymto, neni jiz clovekem - duchem, jakym byl za sveho prveho stavu, o cemz viz vyse v c. 491. az 498., nybrz stal se nyni pravym duchem, nebot jest pravym duchem ve svem vnitru, to jest. s oblicejem a telem, ODPOVIDAJICIM JEHO SMYSLENI, a tudiz v ZEVNEJSI PODOBE, kteraz JEST OTISKEM cili OBRAZEM JEHO VNITRA. Takovym jest duch, kdyz uplynul prvy a druhy stav, o nemz vyse byla rec; proto nyni byva hned na PRVY POHLED POZNAN, JAKY JEST, a to nikoliv jen podle OBLICEJE, nybrz i podle TELA, a krome toho i podle RECI a POSUNKU. A jezto nyni jest sam v sobe, nemuze tez byti nikde jinde, nez kde jsou jemu podobni; nebot v duchovnim svete jest vseobecne sdelovani naklonnosti a i myslenek; proto duch byva pritahovan k sobe podobnym, jakoby ze sebe sameho, jezto deje se tak na zaklade SVOBODNE naklonnosti a jeji prijemnosti, ba on se tam i obraci, nebot takto vdechuje svuj zivot a oddechuje z plnych plic, nikoliv vsak, jestlize obrati se jinam. Jest treba vedeti, ze styk s jinymi v duchovnim svete ridi se podle obraceni se obliceje, a ze pred oblicejem kazdeho ustavicne jsou ti, kdoz trvaji v podobne lasce jako on, a to i pri kazdem obratu tela (viz vyse c. 151.). Z toho plyne, ze vsichni duchove pekelni obraceji se od Pana k onomu tmavocernemu a zatemnelemu predmetu, kterez tam jsou misto mesice a misto slunce na svete, ale vsichni andele nebesti obraceji se k Panu, jakozto ke slunci nebeskemu a k mesici nebeskemu (viz vyse c. 123., 143., 144., 151.). Z toho tedy muze byti zrejmo, ze vsichni, kdoz jsou v pekle, jsou ve zlu a v nepravde, z neho pochazejici, jakoz i ze jsou obraceni ke svym laskam.

(553)

Vsichni duchove v peklech, kdyz jsou pozorovani v jakemsi svetle nebeskem, JEVI SE V PODOBE SVEHO ZLA, jezto kazdy jest obrazem sveho zla, nebot u kazdeho vniternost a zevniternost tvori jediny celek, a vniternost stava se viditelnou v zevniternosti, totiz v obliceji, tele, reci a posuncich. Tak byvaji na PRVY POHLED poznani, jakymi jsou; v celku jsou to podoby OPOVRHOVANI JINYMI; VYHRUZEK tem, kdoz jich nevelebi; jsou to podoby NENAVISTI vselikeho druhu, jsou to podoby MSTIVOSTI rovnez nejruznejsiho druhu; ZURIVOST a UKRUTENSTVI vyzaruji jimi ven. Jakmile vsak jini je chvali, velebi a cti, stahuje se jejich oblicej a nabyva vyrazu libovani si nad UKOJENOU ROZKOSI. Kterak veskere tyto podoby vypadaji, nelze strucne popsati, nebot nejsou navzajem stejne; jenom mezi temi, kdoz jsou v podobnem zlu a tudiz dli v teze pekelne spolecnosti, jest povsechna podobnost, na zaklade jiz, jakozto ze sveho zakladniho odvozeni, obliceje jednotlivcu jevi tam jistou PODOBNOST. V celku jejich obliceje jsou STRASLIVE a BEZ ZIVOTA, jako obliceje mrtvol; u nekterych jsou CERNE, u jinych OHNIVE RUDE jako reraviny, u nekterych nestovicemi, boulemi a vredy znetvorene; u nekterych VUBEC NENI VIDETI OBLICEJE, nybrz misto neho cosi kostrbateho nebo kostnateho, u nekterych jsou videti JENOM ZUBY. Jejich tela jsou rovnez ZNETVORENA, a jejich rec jakoby pochazela z hnevu, nenavisti nebo pomstychtivosti, jezto kazdy mluvi ze sve nepravdy a dava prizvuk ze sveho zla. Slovem, VSICHNI JSOU OBRAZY SVEHO PEKLA. Jakou podobu ma peklo jako celek, nebylo mi poprano videti; bylo mi pouze receno, ze tak, jako cele nebe svym souborem predstavuje jedineho cloveka (c. 59. az 67.), tak i cele peklo ve svem souboru predstavuje jedineho dabla, a take skutecne muze byti znazorneno obrazem jedineho dabla (viz vyse c. 544.). Jakou podobu maji pekla v jednotlivych svych castech, cili jakou podobu maji pekelne spolecnosti, bylo mi casteji poprano videti; nebot u jich otvoru, kterez sluji branami pekelnymi, objevuje se vetsinou OBLUDA, kteraz povsechne predstavuje podobu tech, kdoz tam jsou. Vybuchy zurivosti tech, kdoz tam dli, byvaji rovnez predstaveny tak desnymi a straslivymi vecmi, ze nechci blize se toho dotknouti. Dluzno vsak vedeti, ze pekelni duchove v takoveto podobe jevi se ve svetle nebeskem, mezi sebou vsak jevi se jako LIDE, coz deje se z milosrdenstvi Pane, aby mezi sebou nebyli tak ohyzdnymi podobami, jak jevi se andelum. Avsak tato zdanlivost jest klamna, nebot jakmile jen neco svetla s nebe jest vpusteno, promenuji se ony lidske postavy v nestvury, jimiz ve skutecnosti jsou, a o nichz prave byla rec; nebot VE SVETLE NEBESKEM JEVI SE VSECKO TAK, JAK SKUTECNE JEST. Proto take prchaji pred svetlem nebeskym, a vrhaji se do sve zare, kteraz jevi se jako zare ze zhaveho uhli, a tu a tam jako z horici siry; avsak tato zare promenuje se v cirou temnotu, jakmile tam vplyne neco svetla nebeskeho. Proto se pravi, ze pekla jsou v seru a ve tme, a ze sero a tma znaci nepravdu, ze zla pochazejici, jaka jest v pekle.

(554)

Z pozorovani onech obludnych podob duchu v peklech (kteriz vsichni, jakz bylo receno, jsou podobami opovrhovani jinymi a vyhrozovani tem, kdoz jich necti a jich si nevazi, jakoz i podobami nenavisti a pomstychtivosti proti tem, kdoz jim nejsou nakloneni) vysvita, ze ony vesmes jsou povsechnymi formami lasky k sobe a lasky ke svetu, a ze zlo, jehoz jsou zvlastnimi formami, ma svuj puvod v techto dvou zakladnich laskach. Bylo mi take s nebe receno, a krome toho mnohymi zkusenostmi potvrzeno, ze tyto obe lasky, totiz laska k sobe a laska ke svetu vladnou v pekle a rovnez i peklo vytvareji, a ze laska ku Panu a laska k bliznimu panuji v nebesich, a nebesa vytvareji; dale, ze ony prve obe lasky, kterez jsou laskami pekelnymi, a tyto obe lasky, kterez jsou laskami nebeskymi, navzajem jsou si uplne opacny.

(555)

Zprvu jsem se divil, odkud to jest, ze laska k sobe a laska ke svetu jsou tak pekelne, a ze ti, kdoz v nich jsou, jevi se ocim jako taci netvorove, jezto na svete lide nepozastavuji se nad laskou k sobe, nybrz jedine nad onou povznesenosti mysli, kteraz zove se pychou, a ktera jsouc napadna, jedine byva pokladana za sebelasku; krome toho ta sebelaska, ktera tak prilis se nevynasi, byva na svete pokladana za ohen zivota, podnecujici cloveka k tomu, by uchazel se o urady a skytal uzitek, a ze jestlize v tom clovek nespatruje cest a slavu, zakrnuje na duchu. Tazi se: Zdaz ucinil nekdo neco velkeho, uzitecneho a pozoruhodneho nezli proto, aby od jinych byl slaven a cten, a z ceho jineho toto vse pochazi, nezli ze zapalu lasky ke slave, ke cti a tudiz i k sobe samotnemu ? Z toho vyplyva, ze na svete neni znamo, ze sebelaska sama sebou jest laskou panujici v pekle a tvori peklo u cloveka. Jezto jest tomu tak, hodlam nejprve popsati, co jest sebelaska, a pak ze z teto lasky vznika veskere zlo, a z neho plynouci nepravda.

(556)

SEBELASKOU jest, prati dobra JEN sobe samotnemu a nikoliv jinemu, leda jen opet k vuli sobe; neprati ho ani cirkvi, ani vlasti nebo nektere lidske spolecnosti, leda dobre jim ciniti JEDINE pro vlastni svou povest, vlastni cest a vlastni slavu; nebot jestlize clovek techto veci neznamena v uzitecnosti, jiz prokazuje jinemu, rikava ve svem srdci: Co na tom zalezi ? K cemu to ? Co budu miti ztoho ? A tudiz toho zanechava. Z toho vysvita, ze kdo jest v sebelasce, nemiluje cirkve, vlasti, spolecnosti, ani jakehokoliv uzitecneho zrizeni, nybrz miluje jen sebe; jeho blahem jest toliko blaho sebelasky, a jezto rozkos z te ktere lasky vychazejici, vytvari zivot cloveka, jest jeji zivot zivotem jeho, a zivot sebe samotneho jest zivotem z propria cloveka, a proprium cloveka samo sebou jest pouhym zlem. Kdo miluje sebe, miluje i svoje, jimiz zejmena jsou jeho deti a vnukove, a vubec vsichni, kdoz s nim jsou za jedno, a ktere on take nazyva svymi; je i ony milovati znaci sebe sameho milovati, nebot on vidi je takorka v sobe a sebe vidi v nich; mezi temi, ktere nazyva svymi, jsou i vsichni, kdoz ho chvali, cti a velebi.

(557)

Z prirovnani sebelasky k lasce nebeske jest jeji jakost patrna. Nebeskou laskou jest: Milovati uzitecne konani pro uzitecne konani, cili dobro pro dobro samotne, ktere clovek prokazuje cirkvi, vlasti, lidske spolecnosti a spoluobcanum; nebot toto znaci milovati Boha a milovati blizniho, jezto vsecko uzitecne konani a veskere dobro pochazi od Boha a jest rovnez bliznim, kteryz ma byti milovan; kdo vsak veci ty miluje k vuli sobe, ten nemiluje jich jinak, nezli jako SLUZEBNIKY, JEZTO MU SLOUZI. Z toho vysvita, ze ten, kdo jest v sebelasce, chce, aby cirkev, vlast, lidska spolecnost a spoluobcane mu slouzili, a nikoliv on jim; stavi sebe nad ne a je pod sebe. Z toho vyplyva, ze jakou merou kdo trva v sebelasce, tou merou vzdaluje se od nebe, jezto vzdaluje se od lasky nebeske.

(558) [a]

Dale, jakou merou kdo TRVA V NEBESKE LASCE (kteraz jest milovanim uzitecneho konani a dobra, a pocitovanim srdecne radosti, kdyz ono jest konano pro cirkev, vlast, lidskou spolecnost a spoluobcany), tou merou jest PANEM VEDEN, jezto tato laska jest laskou, v niz jest On sam, a kteraz jest od Neho. Naopak, jakou merou nekdo trva v lasce k sobe (kterouzto laskou jest byti uzitecen a konati dobro k vuli sobe samemu), tou merou vede sama sebe a jakou merou nekdo vede sama sebe, tou merou nevede ho Pan. Z toho rovnez vyplyva, ze jakou merou kdo miluje sama sebe, tou merou vzdaluje se od Bozstvi a tudiz i od nebe. Vesti sama sebe znaci byti vedenu svym propriem, a proprium cloveka neni nic, nezli zlo; nebot ono jest jeho zdedenym zlem, kterymz jest milovati sebe vice nezli Boha, a svet vice nezli nebe (gg). Clovek byva tolikrate uveden ve sve proprium, a tudiz ve sve zdedene zlo, kolikrat koliv pri dobru, ktere kona, ma na zreteli sama sebe, nebot pohlizi od dobra na sebe, a nikoliv od sebe na dobro, z kterezto priciny v dobru vytvari si obraz sama sebe a nikoliv obraz Bozstvi. Ze jest tomu tak, presvedcil jsem se i zkusenosti. Jsou zli duchove, jejichz pribytky jsou ve stredni koncine mezi severem a zapadem, pod nebesy; jim jest znamo umeni, kterak lze dobre smyslejici duchy uvesti v jejich proprium, a tudiz v rozmanite zlo, cehoz dosahuji tim, ze uvedou je v myslenky na jejich vlastni ja bud nepokryte tim, ze je vychvaluji a cest jim prokazuji, anebo potaji tim, ze ohrati jejich naklonnosti k jich vlastnimu ja, a jakou merou to uskutecnuji, takovou merou odvraceji obliceje dobre smyslejicich duchu od nebe, a v te mire zatemnuji jejich rozum, a vyvolavaji zlo, z jejich propria plynouci.

(gg) Proprium cloveka, kterez zdedil po svych rodicich neni nic, nez hrube zlo, c. 210. 215. 731. 876. 987. 1047. 2307. 2308. 3518. 3701. 3842. 8480. 8550. 10.283. 10.284. 10.286. 10.731. Propriem cloveka jest milovati sebe vice, nezli Boha a svet vice nez nebe, a blizniho v porovnani k sobe samotnemu za nic nepokladati, krome se zretele na sebe samotneho, a tudiz vaziti si jen sama sebe; proto proprium jest sebelaskou a laskou ke svetu, c. 694. 731. 4317. 5660. Ze sebelasky a lasky ke svetu, jestlize prevladaji, pochazi veskere zlo, c. 1307. 1308. 1321. 1594. 1691. 3413. 7255. 7376. 7480. 7488. 8318. 9335. 9348. 10.038. 10.742, jimz jest: pohrdani jinymi, nepratelstvi, hnev, pomsta, ukrutnost, podvod, c. 6667. 7372. 7374. 9348. 10.038. 10.742. Z tohoto zla vznika veskera nepravda, c. 1047. 10.283. 10.284. 10.286.

(558) [b]

Ze laska k sobe jest opakem lasky k bliznimu, lze seznati z puvodu a podstaty jich obou; laska k bliznimu, kterou ma ten, kdoz jest v sebelasce, pocina u neho samotneho; nebot on pravi, ze kazdy jest sam sobe nejblizsi, nacez od neho, jakozto stredu, prechazi dale ke vsem tem, kteri jsou s nim zajedno, a zmensuje se v pomeru ke stupni svazku lasky, ve kteremz oni vzhledem k nemu jsou; ty, kdoz nejsou v tomto svazku, nepoklada za nic; ty vsak, kdoz jsou proti nemu a proti jeho zlu, poklada za nepratele, necht jsou jakymikoliv, treba moudrymi a rozsafnymi, anebo poctivymi a spravedlivymi. Ale duchovni laska k bliznimu pocina u Pana a siri se od Neho, jakozto od stredu na vsecky, kdoz jsou s Nim spojeni laskou a verou, a pokracuje dale podle jakosti jejich lasky a viry (hh). Z toho vysvita, ze laska k bliznimu, ktera vychazi od lidi, jest opakem one lasky k bliznimu, ktera pocina od Pana, a ze ona prva vychazi ze zla, ponevadz vychazi z propria cloveka, tato druha naopak vychazi z dobra, ponevadz vychazi z Pana, kteryz jest dobrem samotnym. Jest take zrejmo, ze laska k bliznimu, ktera vychazi ze cloveka a jeho propria, jest telesna, naopak laska k bliznimu, ktera vychazi z Pana, jest nebeska. Slovem, sebelaska tvori u cloveka, v nemz jest, hlavu; a nebeska laska tvori u neho nohy; na ni on stoji, a kdyz mu neslouzi, po slapava ji. Proto ti, kdoz jsou svrzeni do pekla, zdanlive jsou tam svrzeni naznak, hlavou dolu k peklu a nohama vzhuru k nebi (viz vyse c. 548.).

(hh) Ti, kdoz nevedi, co jest blizniho milovati, maji za to, ze kazdy clovek jest bliznim, a ze dobro musi byti cineno kazdemu, kdo potrebuje prispeni, c. 6704. Rovnez tak maji za to, ze kazdy sam sobe jest si bliznim, a tudiz laska k bliznimu pocina u nich samotnych, c. 6933. Ti,

kdoz sebe nade vse miluji, tedy ti, u nichz panuje sebelaska, pocinaji take skutecne s laskou k bliznimu u sebe, c. 8120. Vysvetleni, kterak kazdy sam sobe jest bliznim, c. 6933. az 6938. Kdoz vsak jsou krestany a Boha miluji nade vse, musi s laskou k bliznimu zapociti u Pana, ponevadz On nade vse ma byti milovan, c. 6706. 6711. 6819. 6824. Jest prave tolik rozdilu mezi bliznimi, jako jest rozdilu dobra z Pana, a dobro ma se prokazovati kazdemu rozdilne, podle jakosti jeho stavu, a to jest ukolem krestanske obezrelosti, c. 6707. 6709. 6710. 6818. Tyto rozdily jsou nescetne a proto Stari, kteri vedeli, co jest laska k bliznimu, roztridili cviceni ucinne lasky, a kazdou tridu oznacili jejim jmenem, a podle toho vedeli, ve kterem smeru ten ci onen jest bliznim, a jak kazdemu rozsafne dluzno dobro prokazovati, c. 2417. 6629. 6705. 7259. az 7262. Naukou ve starych cirkvich byla nauka o ucinne lasce k bliznimu, a z toho nabyvali moudrosti, c. 2385. 2417. 3419. 3420. 4844. 6628.

(559)

Laska k sobe jest take takovou, ze jakmile pustena jest s uzdy, to jest, jakmile jsou odstranena zevnejsi pouta, jimiz jsou obavy pred zakonem a jeho tresty, pred ztratou dobre povesti, cti a zisku, uradu a zivota, vzmaha se tou merou, ze posleze chce panovati nejen nad celym svetem, nybrz i nad celym nebem a nad Bozstvim samotnym. Nikde neni ji mezi nebo konce. Toto skryva se v kazdem, kdoz jest v sebelasce, byt i nejevilo se to zrejme na svete, kdez naznacena pouta zamezuji tomu. Ze jest tomu tak, vidi kazdy na lidech mocnych a kralich, kteri nejsou takovymito uzdami a pouty vazani, a kteri zenou se dale a jestlize se jim to dari, podrobuji si zeme a rise, prahnouce po moci a slave. Ze jest tomu tak, jevi se jeste zretelneji na dnesni Babylonii, kteraz sve panstvi rozsiruje az k nebi a veskeru bozskou moc Pane prenesla na sebe a ustavicne jeste dale se snazi. Ze taci, kdyz vstupuji do druheho zivota, jsou zcela a naprosto proti Bozstvi a proti nebi, ale pro peklo, viz ve spisku O poslednim soudu a o ztroskotane Babylonii.

(560)

Predstav sobe nejakou spolecnost, sestavajici z takovych lidi, kteri vesmes jen sebe same miluji a jine miluji jenom do te miry, dokud jsou s nimi zajedno; tu uvidis, ze jejich laska neni jinakou, nezli jaka jest vzajemna laska loupezniku. Jestlize tito jednaji ve shode, libaji se navzajem a zovou se prateli; jakmile vsak nejednaji ve shode, nybrz vymanuji se ze vzajemne nadvlady, tu vrhaji se na sebe a pobijeji se. Kdyby jejich vnitra, cili jejich duse, byly prozkoumany, ukazalo by se, ze druh proti druhu jest pln nepratelske nenavisti, ze v srdcich svych posmech si cini ze vsi spravedlnosti a poctivosti, jakoz i ze Bozstvi zavrhuji jako nejakou nicotnou vec; jeste lepe lze to poznati na jich spolecnostech v pekle, o nichz pozdeji bude rec.

(561)

Vnitro, oblast myslenek a naklonnosti tech, kdoz miluji sebe nade vsecko, jest obraceno k sobe samemu a ke svetu, a tudiz odvraceno jest od Pana a od nebe; z toho pochazi, ze taci jsou posedli vsemoznym zlem, a Bozstvi nemuze vplyvati, ponevadz ihned, jakmile jen vplyne, zaplavi a poskvrni je myslenky na sebe samotneho, a rovnez nasakne zlem, pochazejicim z propria onech duchu. Tot jest pricina, ze vsichni takovi ve druhem zivote pohlizeji v opacnou stranu od Pana, k onomu uplne tmavemu predmetu, ktery tam jest misto slunce sveta, a jest uplne protilehly slunci nebes, jimz jest Pan (viz vyse c. 123.); skutecne take cira temnota znaci zlo, a slunce sveta znaci lasku k sobe (ii).

(ii) Slunce sveta znaci lasku k sobe, c. 2441. V jakem smyslu uctivanim slunce oznacuje se uctivani tech veci, kterez jsou opakem lasky nebeske a Pana, c. 2441. 10.584. Rozzhavujici se slunce jest vzrustajici zalibou ke zlu, c. 8487.

(562)

Zlo tech, kdoz jsou v sebelasce, v celku jest toto: Pohrdani jinymi, zavist, zasti ke vsem, kdoz jim nejsou priznivi a z toho vznikajici nepratelstvi, vybuchy nenavisti rozmaniteho druhu, ciny mstivosti, uskocnosti, podvodu, nemilosrdenstvi a ukrutnosti; a pokud se tyce nabozenstvi nejen pohrdani Bozstvim a vecmi bozskymi, jimiz jsou pravdy a dobro cirkve, nybrz i hnev proti nim, kteryz take promenuje se v nenavist, stane-li se clovek duchem, a ten pak nejen ze nesnese neco o tom slyseti, nybrz i plane nenavisti ke vsem, kdoz Bozstvi vyznavaji a uctivaji. Rozmlouval jsem s jistym duchem, kteryz na svete byval mocnym muzem, a svrchovanou merou sebe miloval; jakmile jen zaslechl pojmenovati Bozstvi, a zejmena kdyz slysel jmenovati Pana, byl jat takovou nenavisti, pochazejici z hnevu, ze vzplal zadosti, Jej usmrtiti; rovnez, kdyz byla popustena uzda jeho lasce, touzil byti samotnym dablem, aby ze sve sebelasky ustavicne mohl utociti proti nebi; to pravaji si i mnozi, kteri jsou z papezskeho nabozenstvi, kdyz v pristim zivote se dovedi, ze vselikou moc ma Pan a ze oni nemaji moci nijake.

(563)

V zapadni koncine, smerem k jihu, zjevili se mi nekteri duchove, kteri pravili, ze pozivali na svete vysokych hodnosti, a ze zaslouzili si, aby jim byla dana prednost pred jinymi, a aby jim mohli rozkazovati. .Andele je zkoumali, jakymi byli ve svem vnitru, a tu se ukazalo, ze pri svem uradovani na svete nebyli bedlivi uzitecneho konani, nybrz dbali jen sebe samotnych, a tak davali sobe prednost pred uzitecnym konanim. Jezto vsak dychtive a velice nalehave zadali si byti jinym nadrizeni, bylo jim dovoleno pobyvati s temi, kteri radili se o vecech vetsiho vyznamu. Ukazalo se vsak, ze nevenovali nijake pozornosti vecem, o nichz bylo jednano, a ze nemohli videti veci tak, jake uvnitr jsou, a mluvili nikoliv na zaklade uzitecneho ucelu one veci, nybrz na zaklade sveho propria, a take chteli jednati libovolne, podle sveho zalibeni; proto byli se sveho uradu sesazeni a propusteni, by si jinde hledali zamestnani; ubirali se tedy dale do zapadni konciny, kdez byli tu a tam prijati, ale vsude bylo jim receno, ze mysli si jen na sebe, a ze na nijakou vec nemysli jinak, nezli se stanoviska sveho ja, a proto ze jsou tupomyslni a tolika jako telesne smyslni duchove. Proto take vsude, kamkoliv prisli, byli odmitnuti; po case bylo je videti, jak upadli do nejvetsi nouze a zebrali o almuznu. Z toho take bylo mi jasno, ze ti, kdoz jsou v sebelasce, byt i ze zapalu sve lasky na svete zdali se sebe moudreji mluviti, prece jen cini tak pouze z pameti a nikoliv z nejakeho svetla rozumnosti; proto ve druhem zivote, kdy veci prirodni pameti nemohou jiz byti zpet vyvolany, stavaji se nad jine tupejsimi, a to proto, jezto jsou odlouceni od Bozstvi.

(564)

Jsou dva druhy panovani; jednim jest laska k bliznimu, druhym sebelaska; tato dve panovani jsou svou podstatou navzajem sobe UPLNE OPACNA; kdo panuje z LASKY K BLIZNIMU, zada si dobra kazdemu, a nic mu neni milejsi, nezli kdyz muze skytati uzitek, a tudiz slouziti jinym (jinym slouziti znamena, zadati si dobra pro jineho a skytati uzitek, a to cirkvi, nebo vlasti, nebo spolecnosti, nebo spoluobcanu); to jest jeho laskou a rozkosi jeho srdce. I on se raduje, jestlize ve sve hodnosti nad jine jest povysen, ale neraduje se vzhledem k hodnosti same, nybrz vzhledem k UZITKU, jejz pak ve vetsim mnozstvi a ve vyssim stupni muze skytati. V nebesich jest takoveto panovani. Naopak zase, kdo panuje ze SEBELASKY, nezada si dobra pro nikoho, nybrz JEN chce je pro SEBE SAMOTNEHO; pri uzitku, ktery skyta, bezi mu pouze o jeho cest a slavu, kterez jsou mu jedinymi uzitecnymi ucely; slouzi jinym jen proto, aby OPETNE SAM BYL OBSLUHOVAN A CTEN, a aby panoval; neuchazi se o cestna mista pro dobro, kterez vlasti a cirkvi ma byti skytano, nybrz proto, aby NABYL VYNIKAJICIHO POSTAVENI A SLAVY, A TIM I OCTL SE V RADOSTI SVEHO SRDCE. Laska ku panovani zustava kazdemu i po jeho zivote na svete; tem, kdoz panovali z lasky k bliznimu, jest i v nebich svereno jiste panovani, ale pak nepanuji oni, nybrz uzitecne ucely, kterez oni miluji, a panuji-li uzitecne ucely, panuje Pan. Naopak ti, kdoz na svete panovali ze sebelasky, jsou ve druhem zivote v pekle, kdez jsou opovrzenymi otroky; videl jsem, ze mocni, kteri na svete panovali ze sebelasky, byli uvrzeni mezi nejopovrzenejsi, a nekteri z nich mezi ty, kteri se tam zdrzuji ve stokach.

(565)

Pokud tyce se LASKY KE SVETU, laska tato neni v tak velke mire opakem nebeske lasky, protoze neskryva v sobe tak velke zlo. Laskou ke svetu jest: Statky jinych vsemi moznymi prohnanostmi si privlastnovati, sve srdce upoutavati k bohatstvi a svetem nechavati se odvraceti a oddalovati od duchovni lasky, kteraz jest laskou k bliznimu, a tudiz i od nebe a od Bozstvi. Tato laska vsak jest nekolikera; jest laskou k bohatstvi, aby bylo lze povznesti se na cestna mista, kteraz jedine jsou milovana; jest laskou k cestnym mistum a hodnostem, aby jimi mohlo byti ziskano bohatstvi; jest laskou k bohatstvi pro rozmanite pozitky, v nichz clovek na svete ma sve zalibeni; jest laskou k bohatstvi pouze jen pro bohatstvi samotne, kterouzto lasku maji lakomci, a tak dale; ucel pro nejz clovek hleda bohatstvi, sluje uzitecnym ucelem, a od konecneho ucelu cili uzitecneho ucelu pochazi jakost lasky; nebot laska jest takovou, jaky jest konecny ucel, nebot ostatni slouzi ji jen za PROSTREDEK.

(62)

Co jest pekelny ohen a skripeni zubu.

(566)

Co jest vecny ohen a skripeni zubu, kterychzto vyrazu ve Slove [Bozim] jest uzivano o tech, kdoz jsou v pekle, doposud sotva komu jest znamo, a to proto, ponevadz o vecech, ktere vyskytuji se ve Slove [Bozim], premyslelo se dosud materielne, jezto nebyl znam jejich smysl duchovni. Proto nekteri ohnem rozumeji ohen hmotny, jini vubec utrapy, jini hryzeni svedomi, a nekteri maji za to, ze jest to receno jen proto, aby vzbuzen byl strach prede zlem. Skripeni zubu rozumeji nekteri skutecne skripeni, jini jen mrazeni, kterez se cloveka zmocnuje, kdyz slysi takove stretnuti se zubu. Kdo vsak zna duchovni smysl Slova [Boziho], muze vedeti, co jest vecny ohen a skripeni zubu; nebot v kazdem vyrazu a v kazdem smyslu jednotliveho vyrazu Slova [Boziho], skryva se duchovni smysl, ponevadz Slovo [Bozi] ve svem vnitru jest duchovni, a duchovnost nemuze byti lidem jinak vyjadrena, nezli prirodne, jezto clovek zije ve svete prirodnim a mysli podle toho, co ve svete tom se vyskytuje. Co tedy jest mineno vecnym ohnem a skripenim zubu, do cehoz zli lide po smrti co do svych duchu prichazeji, cili co jejich duchove, kdyz octnou se pak v duchovnim svete, musi zakouseti, budiz v dalsim povedeno.

(567)

Jsou dva zdroje, z nichz pochazi teplo; jednim jest SLUNCE NEBESKE, jimz jest Pan, druhym jest SLUNCE SVETA; teplo, pochazejici ze slunce nebeskeho cili z Pana, jest duchovnim teplem, kterez svou podstatou jest LASKA (viz vyse c. 126. az 140.); naopak teplo ze slunce sveta jest teplem prirodnim, kterez svou podstatou neni laskou, nybrz slouzi duchovnimu teplu, cili lasce jako prijimaci schrana; ze laska svou podstatou jest teplem, lze videti na otepleni se mysli a tim i tela laskou podle jejiho stupne a jakosti a to u cloveka prave tak v zime jako v lete, jakoz i na rozpeneni se krve. Ze teplo prirodni, pochazejici ze slunce sveta, slouzi duchovnimu teplu, jakozto jeho prijimaci schrana, jevi se na teple tela, kterez probuzeno jest teplem jeho ducha, jez onomu prichazi na pomoc; zejmena jevi se to za jarniho a letniho tepla u zvirat vselikeho druhu, kteraz kazdorocne za teto doby vraceji se ke svym pudum; ne ze by zpusobovalo to teplo, nybrz protoze teplo cini jejich tela zpusobilymi pojmouti v sebe ono teplo, kterez do nich vplyva ze sveta duchovniho; nebot duchovni svet vplyva ve svet prirodni tak, jako pricina v ucinek. Kdo veri, ze jest to prirodni teplo, ktere probouzi jejich pudy, myli se velice; nebot existuje vliv duchovniho sveta ve svet prirodni a nikoliv vliv prirodniho sveta ve svet duchovni, a veskera laska, jezto nalezi vlastnimu zivotu, jest duchovni. Rovnez na omylu jest ten, kdo veri, ze ve svete prirodnim vznika neco bez vlivu ze sveta duchovniho; nebot prirodnost vznika a trva jen duchovnosti; a rovnez i predmety rise rostlinne nabyvaji z tohoto vlivu sve klicivosti; prirodni teplo za doby jarni a letni uvadi pouze semena do jich prirodnich tvaru tim, ze nabobtnaji a rozpuknou se; aby vliv z duchovniho sveta mohl v nich pusobiti. To bylo povedeno proto, aby se vedelo, ze existuji dva druhy tepla, totiz duchovni a prirodni, a ze duchovni teplo pochazi ze slunce nebeskeho a prirodni teplo ze slunce sveta, a ze vliv a pak spolupusobeni tvori ucinky, ktere jevi se ve svete (kk).

(kk) Existuje vliv duchovniho sveta ve svet prirodni, c. 6053. az 6058. 6189. az 6215. 6307. az 6327. 6466. az 6495. 6598. az 6626. Existuje vliv v zivot zvirat, c. 5850, a rovnez i v predmety rise rostlinne, c. 3648. Tento vliv jest ustavicnym puzenim k cinnosti podle bozskeho radu, c. 6211. a dale.

(568)

Duchovni teplo u cloveka jest jeho ZIVOTNIM TEPLEM, ponevadz, jakz vyse bylo receno, svou podstatou jest laskou; toto teplo jest tim, co ve Slove [Bozim] rozumi se ohnem; laska k Panu a laska k bliznim rozumi se ohnem nebeskym a laska ke svetu pekelnym ohnem.

(569)

Pekelny ohen cili pekelna laska vznika z tehoz zdroje, z nehoz vznika nebesky ohen cili nebeska laska, totiz ze slunce nebeskeho cili z Pana; stava se vsak pekelnym temi, kdoz jej prijimaji; nebot veskery vliv z duchovniho sveta meni se podle prijeti, cili podle forem, do nichz vplyva, nejinak, nezli teplo a svetlo ze slunce sveta; teplo, z tohoto slunce vplyvajici do skolek a zahonu, budi vegetaci a vykouzluje prijemne a libe vune; ale totez teplo, jestlize vplyva do vykalu a zdechlin, zpusobuje hnilobu a vyvozuje nesnesitelny zapach a puch; prave tak svetlo z tehoz slunce vytvari v jednom predmetu krasne a lahodne barvy, v jinem pak barvy nepekne a odporne. Podobne i teplo a svetlo slunce nebeskeho, kterez jest laskou; jestlize teplo cili laska z neho vplyva v dobro, jake byva u dobrych lidi, duchu a andelu, plodi v nich dobro; jestlize naopak vplyva u zlych, privadi ucinek opacny; nebot budto jest zlem uduseno anebo prevraceno. Prave tak svetlo nebeske, jestlize vplyva do pravd dobra, skyta rozumnost a moudrost, vplyva-li vsak v nepravdu zla, prevraci se v nem v nesmysl a v ruzne bludne predstavy. Tak deje se ruzne podle zpusobu prijimani.

(570)

PEKELNY OHEN, ponevadz jest sobectvim a laskou ke svetu, jest i kazdou zadosti toho, co s temito laskami souvisi, jezto zadost jest laska ve svem pokracovani; co tedy clovek miluje, po tom ustavicne dychti, a to jest jeho rozkosi; nebot co clovek miluje anebo po cem dychti, v tom pocituje, kdyz toho dosahne, svoji rozkos, a odnikud jinud nenabyva clovek rozkose sveho srdce. OHEN PEKELNY jest tedy zadosti a rozkosi, vznikajici z onech obou lasek, jakozto ze svych zdroju. Ono zlo jest: Pohrdani jinymi, zasti a nepratelstvi k tem, kdoz nejsou nam nakloneni, zavist, nenavist a pomstychtivost, a z toho prchlivost a ukrutnost. A vzhledem k Bozstvi zlem tim jest: Popirani a z toho plynouci opovrhovani, posmivani se a hanobeni veci cirkve, coz po smrti, kdy clovek stane se duchem, promeni se v rozhorceni a nenavist k nim (viz vyse c. 562.). A jezto toto zlo ustavicne dycha zhoubou a smrti proti tem, kdoz nekdo poklada za nepratele, a k nimz plane nenavisti a pomstychtivosti, jest rozkosi jeho zivota chtiti zniciti a usmrtiti, a kdyz toho nemuze dosahnouti, tedy aspon ublizovati, skoditi a zuriti. Tot jest to, co rozumi se ohnem ve Slove [Bozim] tam, kde pojednavano jest o zlu a o peklech; odkudz pro potvrzeni chci uvesti nektera mista: Vsichni jsou pokrytci a zlocinci, a kazda usta mluvi neslechetnost; nebo roznicena jsouc jako ohen bezboznost, bodlaci a trni pali, potom zapali i houste lesu a vznesou se jako sloupy dymu, a ten lid bude jako pokrm ohne. Zadny ani bratra sanovati nebude. Iz. IX: 17. 18. A ukazi zazraky na nebi i na zemi, krev a ohen a sloupy dymove. Slunce obrati se v tmu, Joel III: 3. 4. [II: 30. 31.]. Zeme obrati se v smolu horici, v noci ani ve dne neuhasne, na veky vystupovati bude dym jeji, Iz. XXXIV: 9. 10. Nebo aj, den ten prichazi horici jako pec, v nemz budou vsichni pysni, a vsichni pasici bezboznost jako strniste. I zazhne je ten den, kteryz prijiti ma, Malach. III. 19. [IV: 1.]. Babylon ucinen jest pribytkem dablu, a vzkrikli, vidouce dym zapaleni jeho, a dym jeho vstupoval na veky veku, Zjev. XVIII: 2. 18.; kap. XIX: 3. Otevrel studnici propasti. I vysel dym z te studnice jako dym z peci velike, i zatmelo se slunce i povetri od dymu te studnice, Zjev. IX: 2. Z ust koni vychazel ohen, a dym a sira; a timto zmordovana jest tretina lidu, ohnem, a dymem, a sirou, Zjev. IX: 17. 18. Bude-li se kdo klaneti selme, bude piti vino hnevu Boziho, kterez smiseno jest s cistym v kalichu hnevu jeho, a trapen bude ohnem a sirou, Zjev. XIV: 9. 10. Ctvrty andel vylil koflik svuj na slunce, i dano jest jemu paliti lidi ohnem. I palili se lide horkem velikym, Zjev. XVI: 8. 9. I uvrzeni jsou do jezera ohniveho, horiciho sirou, Zjev. XIX: 20.; kap. XX: 14. 15.; kap. XXI: 8. Kazdy strom, kteryz nenese ovoce dobreho, vytat a na ohen uvrzen byva, Mat. III: 10., Luk. III: 9. Posle Syn cloveka andely sve, i seberou z kralovstvi jeho vsecka pohorseni i ty, kteri cini nepravost, a uvrhnou je do peci ohnive, Mat. XIII: 41. 42. 50. Kral rekne tem, kteri budou na levici: Odejdete ode mne, zloreceni, do ohne vecneho, kteryz jest pripraven dablu a andelum jeho, Mat. XXV: 41. Budou uvrzeni do ohne vecneho, do pekelneho ohne, kde cerv jejich neumira, a ohen nehasne, Mat. XVIII: 8. 9.; Mar. IX: 43. az 49. Bohac v pekle pravil Abrahamovi, ze se muci v plameni, Luk. XVI: 24. V techto a jinych mistech ohnem rozumi se zadost, nalezejici sebelasce a lasce ke svetu, a kourem z neho nepravda, ze zla pochazejici.

(571)

Jezto zadost, konati zlo, kteraz pochazi ze sebelasky a lasky ke svetu, rozumi se pekelnym ohnem, a jezto tato zadost prislusi vsechnem, kdoz jsou v peklech (viz predchazejici oddil), proto, kdyz pekla jsou otevrena, ukazuje se take cosi jakoby ohniveho s dymem, jak se to obycejne jeviva pri pozarech; cosi huste ohniveho z pekel, kdez panuje sebelaska, a cosi plamenneho z pekel, kdez panuje laska ke svetu. Jsou-li vsak pekla uzavrena, neobjevuje se ona ohnivost, nybrz misto ni cosi tmaveho, jako kourem zhusteneho, nicmene vsak onen ohen hori dale, coz take lze poznati podle horka, ktere odtamtud sala, kterezto horko jest jakoby ze spaleniste po pozaru, nekde jakoby z roztopenych kamen a jinde opet jako z horke lazne; jestlize toto horko vplyva na cloveka, vzbuzuje v nem zadosti, u zlych nenavist a pomstychtivost, u chorych duchem zurivost.. Takovyto ohen cili takoveto horko maji ti, kdoz trvaji ve svrchu jmenovanych laskach, jezto svym duchem jsou k onomu peklu pripoutani jiz za sveho telesneho zivota. Jest vsak treba vedeti, ze ti, kdoz jsou v peklech, nenalezaji se v ohni, nybrz ohen jest pouze zevnejsim zjevem, nebot oni nepocituji tam nijakeho paleni, nybrz jen jiste teplo, tak jako drive na svete; ze ukazuje se ohen, deje se na zaklade souvztaznosti; nebot laska jest souvztazna s ohnem, a vse, co v duchovnim svete se jevi, jevi se podle souvztaznosti.

(572)

Jest treba si pamatovati, ze onen ohen cili ono pekelne teplo promenuje se ve vysoky stupen chladu, jakmile vplyva teplo s nebe, nacez ti, kdoz tam jsou, pocituji mrazeni, jako ti, kdoz zachvaceni jsou zimnici, a zakouseji tez vnitrni muka. Deje se tak proto, jezto jsou proti Bozstvi uplne predpojati, a teplo nebeske, jimz jest Bozska Laska, nici teplo pekla, kterez jest sebelaskou, a s nim i hasi ohen jejich zivota; odtud onen chlad a z neho pochazejici mrazeni a muka; soucasne vznika tam i husta temnota, a v jejim dusledku i zhloupnuti a dusevni zatemneni. To stava se vsak zridka kdy, a jen tehdy, kdyz bezi o to, odraziti bourlive utoky, ktere vzrostly nad miru.

(573)

Jezto pekelnym ohnem rozumi se vselika ze sebelasky vychazejici zadost po konani zla, rozumi se timtez ohnem i tryzen, jez jest v peklech; nebot z teto lasky pochazejici zadost jest zadosti, skoditi tem, kteri toho ktereho necti, nevazi si ho a nevelebi ho, a tou merou, jak toto druzi se tim roztrpcuji a z roztrpcenosti nabyvaji nenavisti a mstivosti, vznika v nich opetne zadost, zuriti proti onomu prvemu; jezto takovouto zadost ma kazdy jednotlivec v te ktere spolecnosti, v niz nikoho nezadrzuji na uzde zevnejsi pouta, jimiz jsou obavy pred zakonem, pred ztratou dobreho jmena, cti, zisku a zivota, tu kazdy z popudu sveho zla vrha se na druheho a podmanuje si ho, jak jen muze, a podobne i ostatni podrobuje sve nadvlade. Rozkosi jeho jest raditi proti tem, kdoz se mu nepodrobuji; tato rozkos jest zcela uzce spojena s rozkosi ke vladnuti, tak uzce, ze obe jsou na stejnem stupni, jezto radost, uskoditi nekomu, skryva se v kazdem nepratelstvi, zavisti, nenavisti a pomstychtivosti, kterez, jak vyse bylo receno, jsou zlem teto lasky. Veskera pekla jsou takovymito spolecnostmi, procez kazdy tam ma ve svem srdci nenavist ke druhemu, a z nenavisti te jak jen muze propuka v zurivost. Tyto VYBUCHY ZURIVOSTI a z nich pochazejici TRYZNE rovnez rozumeji se PEKELNYM OHNEM; nebot ony jsou UCINKY ZADOSTI.

(574)

Vyse (v c. 548.) bylo ukazano, ze zly duch SAMA SEBE do pekla uvrhuje. Nyni budiz strucne povedeno, PROC se tak deje, ackoliv v pekle jsou takovato muka. Z kazdeho pekla vane jista SFERA ZADOSTI, v nichz jsou ti, kdoz jsou tam; jakmile tuto sferu pociti ten, kdoz ma TUTEZ zadost, jest v srdci svem jat a naplnen ROZKOSI; nebot zadost i jeji rozkos tvori jediny celek, jezto to, co si kdo zada, jest mu i prijemno. Z te priciny duch se tam obraci a rozradostnenym srdcem tam touzi; nebot dosud nevi, ze jsou tam takove tryzne, a i ten, kdoz to vi, prece jen tam touzi; nebot v duchovnim svete nikdo nedovede odporovati sve zadosti, jezto zadost nalezi jeho lasce, a laska jeho vuli, a vule jeho prirozenosti, a kazdy tam jedna podle sve prirozenosti. Jestlize tedy duch sam sebou, cili z volneho sveho rozhodnuti dospeje ke svemu peklu a vstoupi v ne, tu byva nejprve pratelsky uvitan a ma tudiz za to, ze prisel mezi pratele; to vsak trva jen nekolik hodin; zatim byva prozkouman, jak hluboko saha jeho zchytralost, a tudiz jakou ma cenu. Je-li prozkouman, pocnou nan dorazeti rozmanitym zpusobem, znenahla silneji a prudceji, coz deje se tim, ze byva zavaden vzdy dale a hloubeji do pekla, nebol cim vice dovnitr a cim hloubeji tam se prichazi, tim horsi jsou duchove. Po dorazeni zapocnou proti nemu zuriti prostrednictvim trestu a to tak dlouho, az ho ucini otrokem. Jezto vsak tam ustavicne vznikaji vzpoury, nebo kazdy tam chce byti nejvyssim a plane nenavisti ke druhemu, tu vznikaji stale nove a nove utoky, a tak meni se scena za scenou. Proto ti, kdoz stali se otroky, byvaji pousteni na svobodu, aby sli novemu dablovi na pomoc k ujarmeni jinych, a ti, kteri nechti se podrobiti a na pokyn poslouchati, byvaji opet nejrozmanitejsim zpusobem tryzneni, a tak pokracuje to dale. Toto tryzneni jsou ona muka pekelna, kteraz zovou se pekelnym ohnem.

(575)

Skripenim zubu jsou ustavicne spory a boje nepravd mezi sebou, a tudiz i tech, kdoz trvaji v nepravdach; jest rovnez spojeno s pohrdanim jinymi, s nepratelstvim, vysmivanim se, posklebky, rouhanim, coz rovnez propuka ve vsemozne vzajemne se drasaji nebot kazdy bojuje pro svou nepravdu a zove ji pravdou. Tyto nesvary a boje jsou mimo peklo slyseny jako skripeni zubu a promenuji se take skutecne ve skripeni zubu, jestlize tam vplyvaji pravdy s nebe. V techto peklech jsou vsichni ti, kdoz priznavali se k prirode a popirali Bozstvi, a v nejhlubsich z techto pekel jsou ti, kdoz se v tom utvrdili; ponevadz neprijimaji v sebe nijakeho svetla s nebe, a tudiz take nemohou v sobe nic videti, jsou vetsinou telesne smyslnymi, jako ti, kdoz v nic neveri, nez co vidi svyma ocima a chapaji svyma rukama, a proto veskere klamy smyslu jsou jim pravdami, o nez take se svareji. To jest pricinou, ze jejich spory zdaji se na poslech byti skripenim zubu; nebot vselika nepravda skripe v duchovnim svete, a zuby jsou souvztazne s nejposlednejsimi vecmi v prirode, jakoz i s nejposlednejsimi vecmi u cloveka, jimiz jest telesna smyslovost (ll). Ze v peklech jest skripeni zubu, viz u Matouse, VIII: 12.; kap. XIII: 42. 50.; kap. XXII: 13.; kap. XXIV: 51.; kap. XXV: 30.; u Lukase XIII: 28.

(ll) O souvztaznosti zubu, c. 5565. az 5568. Zubum souvztazni jsou ti, kdoz jsou pouze smyslni a sotva maji nejake duchovni svetlo, c. 5565. Zub znaci ve Slove [Bozim] smyslovost, kterez jest ultimem zivota cloveka, c. 9052. 9062. Skripeni zubu ve druhem zivote pochazi od tech, kdoz veri, ze priroda jest vsim, a Bozstvi ze jest nicim, c. 5568.

(63)

O zlomyslnosti a prohnanosti pekelnych duchu.

(576)

Kazdy, kdo hloubeji mysli, a komu jest neco znamo o cinnosti jeho duse, muze vedeti a chapati, jakych prednosti pred lidmi pozivaji duchove; nebot clovek ve sve mysli muze v jedine minute byti vice cinnym, vice myslenek rozvinouti a usuzovati, nezli mohl by vysloviti a popsati za pul hodiny. Z toho vysvita, jak velkou prednost ma clovek, je-li ve svem duchu, tudiz stane-li se duchem; nebot jest to duch, ktery mysli, a teto to jest, skrze nez duch vyjadruje sve myslenky reci nebo pismem. Z toho vyplyva, ze clovek, kteryz po smrti stava se andelem, nabyva nevyslovne rozumnosti a moudrosti v porovnani s rozumnosti a moudrosti, kterou mel, kdyz zil na svete. Nebot jeho duch dokud zil na svete, byl upoutan na telo a svym telem byl ve svete prirodnim. Proto to, co tenkrate myslil duchovne, vplyvalo v prirodni predstavy, kterez pomerne jsou sproste, hrube a temne, a nejsou zpusobile prijimati ony nescislne veci, kterez tvori predmet duchovniho mysleni, a zatemnuji je, coz pochazi od starosti na svete. Jinak tomu jest, jestlize duch jest od tela odpoutan a vchazi do sveho stavu duchovniho, coz se stava, kdyz prejde z prirodniho sveta ve svet duchovni, kteryz jest mu vlastnim. Ze pak jeho stav co do myslenek a naklonnosti prevysuje nekonecne jeho stav drivejsi, zrejmo jest z toho, co prave bylo povedeno. Z toho vyplyva, ze andele mysli nevyslovitelne a nevyjadritelne veci, a tudiz takove, ktere prirodni myslenky cloveka nemohou pojmouti; a prece kazdy andel narodil se jako clovek a zil jako clovek, a tenkrate nezdal se sobe byti moudrejsim nezli jiny, jemu podobny clovek.

(577)

Jak velika jest moudrost a rozumnost andelu, tak velika jest i zlomyslnost a prohnanost duchu pekelnych; nebot okolnosti jsou jedny a tytez, jezto duch cloveka, kdyz jest odpoutan od tela, jest bud ve svem dobru nebo ve svem zlu, - duch andelsky ve svem dobru a duch pekelny ve svem zlu. Nebot kazdy duch jest svym dobrem nebo svym zlem, ponevadz, jakz jiz casteji bylo receno a ukazano, jest svoji laskou; proto tak, jako andelsky duch mysli, chce, mluvi a jedna ze sveho dobra, tak pekelny duch cini ze sveho zla. Jinak tomu bylo, dokud zil v tele; tehdy zlo lidskeho ducha bylo v poutech, kteraz kazdemu cloveku uklada zakon, zretel na zisk, na cest, na dobre jmeno a obavy pred ztratou jich; proto zlo jeho ducha tehdaz nemohlo propuknouti a projeviti se, jake samo v sobe jest; krome toho zlo lidskeho ducha tehdy bylo jeste zahaleno a skryto ve vnejsi rozsafnosti, poctivosti, spravedlnosti a lasce ku pravde a dobru; kterezto veci takovy clovek mival v ustech, a pokrytecky je predstiral se zretele na svet, a pod nimiz zlo to bylo tak schovano a v temnosti ukryto, ze on sam stezi vedel, ze by v jeho duchu skryvala se tak velika zlomyslnost a zchytralost, a ze tudiz sam v sobe jest takovym dablem, jakym stane se po smrti, kdy jeho duch prijde sam do sebe a do sve prirozenosti. Pak vychazi najevo takova zlomyslnost, ze prevysuje to veskeru verohodnost; jsou tisicere veci, kterez pak samy ze zla propuknou, a mezi nimi i takove, kterez nelze vyjadriti slovy nizadneho jazyka. Jakeho jsou druhu, bylo mi poprano zvedeti cetnymi zkusenostmi, ba dokonce i pocititi, jezto Panem mi bylo poprano, bych svym duchem mohl byti v duchovnim svete, a telem zaroven ve svete prirodnim. Mohu dosvedciti, ze jejich zlomyslnost jest tak velika, ze z tisice veci sotva jedina muze byti popsana, jakoz i ze clovek, kdyby Pan ho nechranil, naprosto nemohl by byti z pekla vychvacen. Nebot u kazdeho cloveka jsou prave tak duchove z pekla, jako duchove s nebe (viz vyse, c. 292., 293.); a Pan nemuze cloveka chraniti, dokud clovek Bozstvi neuznava a nezije zivot viry a ucinne lasky; nebot v opacnem pripade odvraci se, od Pana a obraci se k duchum pekelnym, a jeho duch byva naplnen toutez zlomyslnosti. Nicmene vsak Pan odvraci cloveka

ustavicne ode zla, kterez styky s onemi duchy si prisvojuje a takorka k sobe pritahuje, a ne-li vnitrnimi pouty svedomi, kterez on, popira-li Bozstvi, neprijima, odvraci ho Pan zevnejsimi pouty, kterymiz, jak vyse bylo receno, jsou obavy pred zakonem a jeho tresty, pred pozbytim zisku a pred ztratou cti a dobre povesti. Takovy clovek arci muze byti od zla odvracen rozkosemi sve lasky, obavou pred jich pozbytim a ztratou, nemuze vsak byti uveden v duchovni dobro, nebot jakmile je v ne uvaden, ihned mysli na lest a podvod, zatim kdy dobro, poctivost a spravedlnost predstira a selhava s tim umyslem, aby jine premluvil a oklamal; tato uskocnost poji se ke zlu jeho ducha, utvari je a cini, ze stava se takovym zlem, jakym jest ve sve podstate.

(578)

Nejhorsi jsou ti, kdoz byli ve zlu pochazejicim ze sebelasky, a kteri zaroven ze sve vniternosti podvodne jednali, - jezto podvodne smysleni hloubeji vnika v myslenky a umysly, otravujic je a tak nici vsecek duchovni zivot cloveka. Vetsina jich jest vzadu v peklech, a byvaji zvani zlymi andely, a tam jejich rozkosi jest, ciniti se neviditelnymi; jako strasidla jine obletuji a jim potaji pusobi zlo, kterez tak, jako zmije svuj jed, vukol rozsevaji; ti byvaji trestani kruteji, nez ostatni. Ale ti, kdoz nebyli podvodni a nebyli prosyceni zlomyslnou zchytralosti, ale prece jen byli ve zlu ze sebelasky, jsou sice tez vzadu v peklech, ne vsak tak hluboko. Ti pak, kdoz byli ve zlu z lasky ke svetu, jsou v peklech vpredu a sluji duchove; ti nejsou tak zlomyslni, to jest takovou nenavisti a pomstychtivosti naplneni, jako ti, kdoz jsou ve zlu ze sebelasky, a tudiz nejsou ani tak lstivi a zchytrali, a proto jejich pekla jsou mirnejsi.

(579)

Bylo mi poprano zkusenosti seznati, jak velika jest zloba tech, kteri byvaji zvani zlymi andely; ZLI ANDELE nepusobi a nevplyvaji v myslenky, nybrz v NAKLONNOSTI; postrehnou je a vetri je jako psi v lesich vetri divokou zver; dobre naklonnosti, kdyz je u nekoho postrehnou, promenuji okamzite ve zle naklonnosti tim, ze je rozkosemi nekoho jineho podivuhodne ridi a prevraceji, a to tak tajne a s takovym zlomyslnym chytractvim, ze druhy nic o tom netusi, jezto oni strezi se bedlive, aby nic nevniklo v jeho mysleni, jezto tim by se prozradili; u cloveka usazuji se pod zatylim. Na svete byvali lidmi, kteri potmesile zmocnovali se mysli jinych tim, ze je prijemnostmi jejich naklonnosti ci zadosti ridili a premlouvali. Pan vsak oddaluje je od kazdeho cloveka, u nehoz jest jeste nejaka nadeje v polepseni; nebot oni jsou taci, ze nejen nici svedomi, nybrz mohou take rozviriti u cloveka zdedene zlo, kterez jinak zustalo by v pozadi skryto. Aby tedy clovek nebyl v to uveden, Pan zaridil to tak, ze tato pekla jsou uplne uzavrena, a kdyz clovek, ktery byval takovym zlym andelem, po smrti prichazi do druheho zivota, jest ihned uvrzen do sveho pekla. Jsou-li pozorovani vzhledem k sve uskocnosti a lstivosti, vypadaji jako zmije.

(580)

Jaka jest zloba pekelnych duchu, lze seznati z jejich nicemnych kousku, kterych jest tolik, ze pouhym jich soupisem vyplnila by se cela kniha, a kdyby mely byti popsany, nekolik knih; takorka vsechny tyto kousky jsou na svete NEZNAMY.

(580-1)

Jeden jich druh vztahuje se ke ZNEUZIVANI SOUVZTAZNOSTI;

(580-2)

druhy ke ZNEUZIVANI POSLEDNICH MEZI BOZSKEHO RADU [ultim];

(580-3)

treti ke SDELOVANI A VPLYVANI MYSLENEK A NAKLONNOSTI, a to: Obracenim se, pohledem, jakoz i prostrednictvim jinych duchu krome nich samotnych, a prostrednictvim takovych duchu, kterez od sebe vysilaji;

(580-4)

ctvrty k PUSOBENI FANTASIEMI.

(580-5)

Paty k VYBAVENI SEBE [ejectiones extra se] a tudiz i ku ZPRITOMNENI SEBE NA JINYCH MISTECH, nezli kde jsou svym telem.

(580-6)

Sesty ku PRETVARCE, PREMLOUVANI a LZI. Techto umeni nabyva duch zleho cloveka sam sebou kdyz jest od sveho tela oddelen; nebot umeni to kotvi v prirozenosti jeho zla, v nemz nyni jest. Temito umenimi navzajem se v pekle tryzni; jezto vsak veskera tato umeni krome tech, ktera deji se pretvarkou, premlouvanim a lzi, na svete nejsou znama, nechci jich zde jednotlive popisovati, jezto jednak nebylo by jim porozumeno, jednak take proto, ze jsou hanebna.

(581)

Ze tryzne v peklech jsou Panem dopousteny, ma svou pricinu v tom, ze zlo jinak nemohlo by byti udrzovano v mezich a kroceno; jedinym prostredkem krotiti je a drzeti na uzde, a udrzovati pekelnou rotu v poutech, jest strach pred trestem; neni jineho prostredku; nebot bez strachu pred trestem a tryznenim zlo vybuchlo by v zureni a celek by se rozpadl, jako kralovstvi, v nemz neni zakona a trestu.

(64)

O zevnejsi podobe, poloze a mnozstvi pekel.

(582)

Ve svete duchovnim cili ve svete, kdez jsou duchove a andele, jevi se podobne veci, jako ve svete prirodnim, cili ve svete, kdez jsou lide, a to tak podobne, ze co do zevnejsku neni NIJAKEHO ROZDILU. Jevi se tam roviny, hory, pahorky a skaly, a mezi nimi udoli a krome toho i vodstvo a mnoho jinych veci, ktere jsou na Zemi; nicmene vsak vsecky tyto veci jsou duchovniho puvodu, a proto jevi se ocim duchu a andelu a nikoliv ocim lidi, jezto lide jsou ve svete prirodnim. Duchovni bytosti vidi veci, ktere jsou puvodu duchovniho, a prirodni bytosti vidi veci, ktere jsou puvodu prirodniho. Proto clovek naprosto nemuze svym okem videti veci, ktere jsou v duchovnim svete, dokud neni mu dano, aby byl v duchu, anebo dokud nezemre, nebot pak stane se duchem; naopak zase ani andel ani duch naprosto nemuze videti nic ve svete prirodnim, jestlize neni u cloveka, jemuz jest dano s nim rozmlouvati; nebot oci cloveka uzpusobeny jsou ku prijimani svetla prirodniho sveta, a oci andelu a duchu ku prijimani svetla duchovniho sveta, ac napohled maji zcela tytez oci. Ze duchovni svet jest takovymto, nemuze pochopiti prirodni clovek, tim mene pak clovek smyslovy, jimz jest ten, kdo neveri v nic, nezli v to, co vidi svyma telesnyma ocima a co telesnyma rukama muze nahmatati, a tudiz co zrakem a pocitem v sebe pojal, a na zaklade cehoz take mysli, a jehoz mysleni jest tudiz materielni, nikoliv vsak duchovni. Jezto tedy duchovni a hmotny svet navzajem jsou si tak podobny, tu clovek po smrti ma za to, ze jest na svete, kde se byl zrodil a z nehoz vysel, z kterezto priciny smrt nazyvana byva pouze premistenim se z jednoho sveta ve svet podobny. Ze existuje takova podobnost mezi obema svety, viz vyse, kdez pojednavano jest o predobrazenich a zjevech v nebi (c. 170. az 176.).

(583)

Na mistech vyssich jsou tam nebesa, na mistech nizsich svet duchu, pod timto a pod onemi jsou pekla. Duchove, kteri jsou ve svete duchu, nevidi nebesa, leda jestlize jest jim jejich vnitrni zrak otevren; nekdy vsak nebesa ukazuji se jako mlhy anebo jako beloskvouci oblaka. Pricina jest ta, ze andele nebesti trvaji ve vnitrnim stavu pokud se tyce rozumnosti a moudrosti, a tudiz jsou nedostupni pohledu tech, kteriz dli ve svete duchu. Naopak duchove, kteri jsou na rovinach a v udolich, vidi se navzajem; jestlize vsak tam jsou od sebe oddeleni, coz se deje, jestlize jsou uvedeni do svych vniter, tu zli duchove dobre duchy nevidi, dobri duchove vsak mohou zle videti, avsak odvraceji se od nich, a duchove, kdyz se odvrati, stanou se neviditelnymi. Pekla rovnez neni videti, jezto jsou uzavrena; pouze vchody, kterez sluji branami, jsou viditelny, jsou-li otevreny za tim ucelem, aby tam jini podobni duchove byli vpusteni. Veskere brany k peklu oteviraji se smerem od sveta duchu, a zadna smerem od nebe.

(584)

Pekla jsou vsude, a to jak pod horami, pahorky a skalami, tak pod rovinami a udolimi; otvory cili brany ku peklum, kterez jsou pod horami, pahorky a skalami, jevi se oku jako sterbiny a skalni rozsedliny, nektere tahnou se do sirky a jsou velmi objemne, jine jsou uzke a tesne, vetsina jich jest hrbolata; vsecky, pohledne-li se do nich, zdaji se byti zastinene a tmave; ale pekelni duchove, kteri tak jsou, jsou v takove svetlosti, jaka byva od reraveho uhli; jejich oci jsou uzpusobeny ku prijimani teto svetlosti, a to proto, jezto za sveho zivota na svete byli v cire temnote vzhledem k bozskym pravdam, tim, ze je popirali; naopak byli vsak v jakesi svetlosti vzhledem k nepravde, tim, ze ji oduvodnovali; proto zreni jejich oci takto se utvarilo. Dusledkem toho take jest, ze svetlo nebeske jest jim cirou tmou a proto kdyz vyjdou ze svych sluji, nic nevidi; z toho zcela zretelne vyplyva, ze clovek tou merou prichazi do svetla nebeskeho, jakou merou uznava Bozstvi, a utvrzuje v sobe veci nebeske a cirkevni; a ze tou merou prichazi do temnoty pekelne, jakou merou popira Bozstvi a utvrzuje se v tom, co prici se vecem nebeskym a cirkevnim.

(585)

Otvory cili brany ku peklum, kterez jsou pod rovinami a udolimi, jevi se oku v ruzne podobe; nektere z nich podobaji se onem pod horami, pahorky a skalami; nektere vypadaji jako jeskyne a sluje; nektere jako velike rozsedliny a rokle; nektere jako baziny a nektere jako stojate vody; vsecky jsou zakryte, a otevreny jsou jen tehdy, kdoz do nich byvaji uvrhovani zli duchove ze sveta duchu; a jsou-li otevreny, prodira se z nich bud jako ohen s kourem, jaky byva vidan v povetri pri pozarech; anebo jako plamen bez koure, anebo jako sazovity coud z horici vyhne, anebo jako mlhovity vypar a husty oblak; slysel jsem, ze pekelni duchove nic takoveho nevidi, aniz pocituji, jezto prodlevaji-li v tom, jsou tam jako ve sve atmosfere a tudiz v prijemnosti sveho zivota, a to proto, jezto souvztazi to se zlem a nepravdou, v nichz oni trvaji, - ohen totiz souvztazi s nenavisti a pomstychtivosti, kour a saze s nepravdou z nich plynouci, plamen se zlem sebelasky a mlhovity vypar a husty oblak s nepravdou, ze zla toho pochazejici.

(586)

Bylo mi tez dano popatriti do pekel a videti, jak jsou uvnitr zarizena; nebot jestlize se Panu zlibi, tu duch anebo andel, ktery jest nahore, muze zrakem svym proniknouti az do nejnizsiho pekla a videti, jake jest, nehlede k tomu, co je pokryva; tak bylo i mne poprano do nich popatriti. Nektera pekla jevi se ocim jako sluje a jeskyne ve skalach, tahnouci se dovnitr, a pak sikmo anebo kolmo spadajici do hlubin. Nektera pekla jevi se ocim jako uzlabi a doupata, jaka mivaji divoka zvirata v lese; nektera podobaji se vylamanym stolam a chodbam, jake byvaji v dolech, se sachtami, vedoucimi k nejspodnejsim castem. Vetsina pekel rozdelena jest na tri casti; VRCHNI CAST zda se byti uvnitr temna, jezto tam trvaji v nepravde, ze zla pochazejici; NIZSI CAST zda se vsak byti ohnivou, jezto tam trvaji ve zlu samotnem; nebot tma odpovida nepravde zla a ohen zlu samotnemu. Ve HLUBSICH PEKLECH jsou ti, kdoz vnitrneji jednali ze zla, v MENE HLUBSICH ti, kdoz jednali vice zevne, to jest, z nepravdy, ze zla pochazejici. V nekterych peklech jest videti jakoby trosky spalenych domu a mest, v nichz bydli a skryvaji se pekelni duchove. V mirnejsich peklech jest videti jakoby bidne chatrce, kterez misty jsou pohromade a tvori jakesi mesto se silnicemi a ulicemi; v domech bydli pekelni duchove, a mezi nimi jsou ustavicne svary, nepratelstvi, telesne tresty a bitky; na ulicich a silnicich loupez a drancovani. V nekterych peklech jsou same vykricene domy, kterez ohavne vypadaji a jsou naplneny vsemoznou necistotou a vykaly. Jsou tu i temne lesy, v nichz pekelni duchove jako divoka zvirata pobihaji, a jsou zde take podzemni jeskyne, do nichz utikaji se ti, kteri jinymi jsou pronasledovani. Dale jsou tu puste krajiny, kde vse jest neplodne a sama piscina, a tu a tam hrbolate skaly, v nichz jsou sluje, a misty opet jsou chatrce. Do pustych krajin byvaji z pekla vyvrzeni ti, kdoz prestali to nejhorsi, zejmena ti, kdoz ve vynalezani a provadeni prohnanych kousku a pletich na svete nad jine byli zchytrali; takovyto zivot jest jejich koncem.

(587)

Pokud se zvlaste tyce polohy pekel, nemuze ji znati nikdo, ba ani ne andele v nebi, nybrz jedine Pan. Jejich poloha v povsechnem smyslu jest vsak znama podle stran svetovych, v nichz pekla se vyskytuji; nebot pekla tak, jako nebesa, rozdelena jsou podle stran svetovych, a strany svetove v duchovnim svete urcovany jsou zakladnimi naklonnostmi; nebot veskere strany svetove v nebi zacinaji Panem, jakozto sluncem, kteryz jest vychodem; a jezto pekla jsou opakem nebes, tu pocinaji i jejich strany svetove opakem, a tudiz zapadem, o cemz viz v oddilu o ctyrech stranach svetovych v nebi (c: 141. az 153.). Z toho vyplyva, ze pekla na zapade jsou nejhorsi a nejstraslivejsi, a ze jsou tim horsimi a straslivejsimi, cim jsou od vychodu vzdalenejsi, coz ponenahlu se stupnuje. V techto peklech jsou ti, kdoz na svete trvali v lasce k sobe a v dusledku toho pohrdali jinymi, zili v nepratelstvi se vsemi, kdoz nebyli jim priznivi, a tudiz i planuli nenavisti a pomstychtivosti k tem, kdoz jich nevelebili a neoslavovali. V nejodlehlejsich peklech jsou ti, kdo nalezevse k nabozenstvi zvanemu katolicke, chteli v nem byti cteni jako bohove, a tudiz planuli nenavisti a pomstychtivosti ke vsem, kdoz neuznavali jejich moci nad dusemi lidi a nad nebem; ti chovaji k tem, kdoz se jim protivi, jeste totez smysleni, to jest tutez nenavist a pomstychtivost, jakou meli na svete; jejich nejvetsi rozkosi bylo pachati ukrutnosti; to vsak ve druhem zivote obraci se proti nim samotnym; nebot ve svych peklech, jimiz jest naplnena koncina na zapade, ZURI KAZDY PROTI TOMU, KDOZ MU UPIRA BOZSKOU MOC. O tom vsak vice budiz povedeno ve spisku O poslednim soudu a o ztroskotane Babylonii. Kterak vsak usporadana jsou pekla v teto koncine, nelze vedeti, krome toho, ze nejvetsi zurivci toho druhu jsou stranou k pulnocni koncine, mene zurivi k poledni koncine; tak ubyva divokosti pekel od strany pulnocni smerem ke strane poledni a postupne take smerem k vychodu; smerem k vychodu jsou tam ti, kdoz byli hrdi, neverice v Bozstvi, prece vsak netrvali v takove nenavisti a pomstychtivosti, ani v takove salbe, jako ti, kdoz jsou hloubeji k zapadu. Na strane vychodni neni nyni pekel; ti, kdoz tam byli, byli premisteni do predni casti konciny zapadni. Na pulnocni a poledni strane jest mnoho pekel; v nich jsou ti, kdoz za sveho zivota chovali lasku ke svetu a proto byli v ruznem zlu, jakym jest: ZASTI, NEPRATELSTVI, ZLODEJSTVI, LUPICSTVI, ZAKERNICTVI, LAKOMSTVI, NEMILOSRDENSTVI; nejhorsi toho druhu pekla jsou na strane pulnocni, nejmirnejsi na strane poledni; jejich hruzyplnosti pribyva v tom pomeru, cim jsou blizsi strane zapadni, a cim jsou vzdalenejsi strany vychodni, a ubyva ji smerem ke strane vychodni a rovnez i ke strane poledni. Za pekly, kteraz jsou na strane zapadni, jsou huste lesy, v nichz zli duchove pobihaji jako divoka zver; rovnez tak i za pekly na strane pulnocni. Za pekly na strane poledni jsou pouste, o nichz vyse bylo pojednano. Tolik o poloze pekel.

(588)

Pokud se tyce mnozstvi pekel, jest jich PRAVE TOLIK, kolik jest andelskych spolecnosti v nebesich, jezto kazde nebeske spolecnosti odpovida - jako jeji opak spolecnost pekelna. Ze nebeske spolecnosti jsou nescetne, a ze vsecky lisi se podle dobra lasky k Bohu, ucinne lasky k bliznimu a viry, viz v oddilu o spolecnostech, z nichz sestava nebe (c. 41. az 50.), jakoz i v oddilu o nezmernosti nebe (c. 415. az 420.). Prave tak pekelne spolecnosti, ktere rozeznavaji se podle zla, opacneho dobru. Kazde zlo jest nekonecne rozmanite, prave tak, jako kazde dobro; ze jest tomu tak, nechapaji ti, kdoz maji jen jednoduchou predstavu o kazdem zlu, jako ku pr. o pohrdani, nepratelstvi, nenavisti, pomstychtivosti, salbe, a jinem podobnem. Jest vsak treba, aby vedeli, ze kazde z techto zel ma tolik specifickych rozdilu, a kazdy z nich opet tolik specifickych cili zvlastnich rozdilu, ze by NESTACIL cely svazek k jejich vypocteni. Pekla podle ruznosti kazdeho zla jsou tak nalezite rozdelena, ze neni nic usporadanejsiho a presneji rozdeleneho. Z toho muze byti zrejmo, ze pekla jsou nescetna, jedno blizsi druhemu, ono zase vzdalenejsi jineho, a to podle ruznosti zla v nejsirsim; uzsim a nejuzsim smyslu. Jsou take pekla pod pekly; existuje take spojeni mezi nekterymi pomoci pruchodu, a existuje rovnez i spojeni mezi mnohymi pekly pomoci vyparu, a to podle spriznenosti jisteho druhu a jisteho zpusobu zla s jinymi. Jak velky jest pocet pekel poznal jsem i podle toho, ze pekla jsou pod kazdou horou, pahorkem a skalou, a rovnez i pod kazdou rovinou a udolim, a ze pod nimi rozprostiraji se do delky, sirky a hloubky; slovem cele nebe a cely svet duchu jsou takorka podkopany, a pod nimi naporad jest peklo. Tolik o mnozstvi pekel.

(65)

O rovnovaze mezi nebem a peklem.

(589)

Aby neco mohlo existovati, musi vse byti v ROVNOVAZE; bez rovnovahy neni pusobeni a protipusobeni; nebot rovnovaha nastava mezi dvema silami, z nichz jedna pusobi a druha pusobi opacnym smerem; KLID, vznikajici ze stejneho pusobeni a protipusobeni, zove se rovnovahou. V prirodnim svete existuje rovnovaha v celku v i kazde veci zvlaste. Vseobecne existuje rovnovaha v atmosferach, mezi nimiz spodni zpetne pusobi a odporuji tou merou, jak svrchni pusobi a dolu tlaci; v prirodnim svete existuje i rovnovaha mezi teplem a zimou, mezi svetlem a stinem a mezi suchem a vlhkem; stredni teplota jest rovnovahou; existuje tez rovnovaha mezi vsemi subjekty rise prirodni, jez jest troji: Rise nerostna, rostlinna a zivocisna; nebot bez rovnovahy v nich nevznika a netrva nic. Vsude jevi se jakesi pusobeni na jedne strane, a zpetne pusobeni s druhe strany. Veskere vznikani cili veskery ucinek deje se v rovnovaze, deje se vsak tak, ze jedna sila pusobi a druha nechava na sebe pusobiti, cili ze jedna sila pudi a druha puzeni to prijima a prislusne povoluje. V prirodnim svete to, co pusobi, a to co zpetne pusobi, byva nazyvano silou, anebo tez snahou [conatus]. V duchovnim svete vsak sluje to, co pusobi a zpetne pusobi, zivot a vule; zivot jest tam zivou silou a vule jest zivou snahou, a rovnovaha sluje SVOBODU; vznika a trva tedy duchovni rovnovaha cili svoboda mezi dobrem, pusobicim s jedne strany a mezi zlem, zpetne pusobicim s druhe strany, cili mezi zlem, ktere s jedne strany pusobi a dobrem, ktere zpetne pusobi s druhe strany. Rovnovaha mezi pusobicim dobrem a zpetne pusobicim zlem vyskytuje se u dobrych, naopak rovnovaha mezi pusobicim zlem a protipusobicim dobrem vyskytuje se u zlych. Ze existuje duchovni rovnovaha mezi dobrem a zlem, ma svuj duvod v tom, ze veskere projevovani se zivota cloveka vztahuje se k dobru a ke zlu, vule jest prijimajici schranou. Existuje i rovnovaha mezi pravdou a nepravdou; to vsak zavisi na rovnovaze mezi dobrem a zlem; rovnovaha mezi pravdou a nepravdou jest takova, jako mezi svetlem a stinem, kterez pusobi v subjektech rise rostlinne jen tou merou, jakou teplo a chlad jsou ve svetle a ve stinu; ze svetlo a stin samy sebou nezpusobuji nic, nybrz ze teplo pusobi skrze ne, lze seznati ze svetla a stinu, kterez jsou prave tak v dobe zimni, jako v dobe jarni. Porovnani pravdy a nepravdy se svetlem a stinem zaklada se na souvztaznosti; nebot pravda jest souvztazna se svetlem, nepravda se stinem, a teplo s dobrem lasky, - a skutecne take duchovnim svetlem jest pravda, duchovnim stinem nepravda a duchovnim teplem jest dobro lasky; o cemz viz v oddilu, kdez pojednava se o svetle a tepe v nebi (c. 126. az 140.).

(590)

Existuje ustavicna rovnovaha mezi nebem a peklem; z pekla ustavicne vane a stoupa vzhuru snaha konati zlo, a s nebe ustavicne vane a sestupuje dolu snaha, konati dobro; v teto rovnovaze jest svet duchu a ze tyz jest mezi nebem a peklem, viz vyse (c. 421. az 431.). Svet duchu jest proto v teto rovnovaze, jezto kazdy clovek po smrti vchazi nejprve do sveta duchu a zde jest v tomtez stavu, v jakem byl na svete, coz nemohlo by se stati, kdyby zde nebylo co nejuplnejsi rovnovahy. Nebot tim vsichni jsou zkoumani, jaci jsou, jezto zde jsou zustaveni sve svobode, jakez pozivali na svete; duchovni rovnovaha jest svobodou cloveka a ducha, jakz to prave v c. 589. bylo receno. Jakou jest svoboda kazdeho jednotlivce, poznaji andele v nebi pomoci sdelovani naklonnosti a myslenek, z nich pochazejicich; to jevi se ocim andelskych duchu podle cest, po nichz duchove chodivaji; ti, kdoz jsou dobrymi duchy, chodivaji po cestach, vedoucich k nebi, zli duchove naopak chodivaji po cestach, vedoucich k peklu. Cest skutecne jevi se na druhem svete; tot jest take pricina, proc ve Slove [Bozim] cesta znaci pravdy, vedouci k dobru, a v opacnem smyslu znaci nepravdy, vedouci ke zlu; proto take ziti, prochazeti se a putovati znaci ve Slove [Bozim] pokroky zivota (mm); bylo mi casto poprano videti takoveto cesty, rovnez i svobodne chozeni a prochazeni se duchu po nich, a to podle jejich naklonnosti a mysleni, z naklonnosti tech pochazejiciho.

(mm) Cestovani znaci ve Slove [Bozim] pokroky zivota, rovnez tak jiti, c. 3335. 4375. 4554. 4585. 4882. 5493. 5605. 5996. 8181. 8345. 8397. 8417. 8420. 8557. Jiti a choditi s Panem znaci prijimati v sebe duchovni zivot a ziti s Nim, c. 10.567. Prochazeti se znaci ziti, c. 519. 1794. 8417. 8420.

(591)

Pricina toho, ze zlo ustavicne vane a vystupuje z pekla, a ze dobro ustavicne vane a sestupuje s nebe, je ta, ze kazdeho ducha obklopuje DUCHOVNI SFERA, a tato sfera vyplyva a vychazi ze ZIVOTA NAKLONNOSTI, a z nich pochazejiciho MYSLENI (nn); a jezto takovato zivotni sfera proudi z kazdeho jednotlivce, proudi i z kazde nebeske spolecnosti a z kazde pekelne spolecnosti, a tudiz i ze vsech zaroven, to jest z celeho nebe a z celeho pekla. Dobro vyplyva z nebe, jezto vsichni tam trvaji v dobru, a zlo vyplyva z pekla, jezto vsichni tam trvaji ve zlu. Dobro, kterez s nebe vychazi, jest vesmes od Pana; nebot andele, kteri jsou v nebi, vesmes jsou zadrzovani od sveho propria a udrzovani v propriu Pane, kterez jest dobrem samotnym; naopak duchove, kteri jsou v peklech, jsou vesmes ve svem propriu, a proprium kazdeho jednotlivce neni nic jineho, nezli zlo, a jezto neni nic jineho, nezli zlo, proto jest peklem (oo). Z toho muze byti jasno, ze rovnovaha, v niz jsou udrzovani andele v nebi a duchove v pekle, neni takova, jako rovnovaha ve svete duchu; rovnovaha andelu v nebi existuje tou merou, jak chti setrvati v dobru, anebo jak zili v dobru na svete, a tudiz take, jak zlo meli v osklivosti; rovnovaha duchu v pekle naopak existuje tou merou, jak chteji setrvati ve zlu, anebo jak ve zlu zili na svete, a tudiz jak v srdci a duchu byti proti dobru zaujati.

(nn) Duchovni sfera, kteraz jest sferou zivota, vyplyva a vyleva se z kazdeho cloveka, ducha a andela, a obklopuje jej, c. 4464. 5179. 7454. 8630. Vyplyva ze zivota jejich naklonnosti a mysleni, c. 2489. 4464. 6206. atd. Jakymi duchove jsou, lze jiz z dalky poznati na jich sferach, c. 1048. 1053. 1316. 1504. Sfery ze zla jsou opacny sferam z dobra, c. 1695. 10.187. 10.312. Tyto sfery siri se daleko v andelske spolecnosti podle jakosti a mnozstvi dobra, c. 6598. az 6613. 8063. 8794. 8797., a v pekelne spolecnosti podle jakosti a mnozstvi zla, c. 8794. 8797.

(592)

Kdyby Pan jak nebi tak i peklu nevladl, nebylo by nijake rovnovahy, a jezto nebylo by rovnovahy, nebylo by nebe a pekla; nebot vsecko, celek i jednotlivosti ve vesmiru, a to prave tak v prirodnim jako v duchovnim svete, existuje pomoci rovnovahy. Ze jest tomu tak, muze seznati kazdy rozumny clovek; kdyby byla pouze prevaha na jedne strane a zadny odpor na druhe strane, to, co jest na obou stranach, vzalo by za sve. Tak dalo by se i ve svete duchovnim, kdyby dobro nepusobilo proti zlu, a kdyby jeho vzmahani se neudrzovalo se ustavicne v mezich; kdyby to jedine a vyhradne Bozstvi necinilo, tu muselo by nebe i peklo a s nimi i cele lidske pokoleni vziti za sve. Pravim, kdyby to jedine a vyhradne Bozstvi necinilo, ponevadz proprium kazdeho jednotlivce, jak andela, tak ducha a cloveka, neni nic jineho, nezli zlo (viz vyse c. 591.); proto nikdy nijaky andel a nijaky duch nemohl by odolati zlu, ktere z pekla ustavicne vane, jezto svym propriem vsichni tihnou k peklu. Z toho vysvita, ze kdyby sam Pan nevladl jak nebem tak i pekly, nebylo by spasy pro nikoho. Krome toho vsecka pekla pusobi pospolu jako jediny celek; nebot zlo v peklech souvisi spolu tak, jako dobro v nebesich, a klasti odpor peklum, ktera jsou nescetna a pusobi spolecne proti nebi a proti vsem, kdoz jsou v nem, - muze pouze Bozstvi, jedine z Pana vychazejici.

(oo) Proprium cloveka neni nic, nez zlo, c. 210. 21,5. 731. 874. 875. 876. 987. 1047. 2307. 2308. 3518. 3701. 3812. 8480. 8550. 10.283. 10.284. 10.286. 10.731. Proprium cloveka jest peklem, ktere jest u neho, c. 694. 8480.

(593)

Rovnovahy mezi nebesy a pekly ubyva a pribyva podle poctu tech, kdoz do nebe nebo do pekla se dostavaji, jichz kazdodenne jest mnoho tisic; znati to a vycititi, a podle toho, kam to prevazuje, mirniti a do rovnovahy privadeti, - to naprosto nedovede nijaky andel, nybrz jedine Pan; nebot Bozstvi, od Pana vychazejici jest vsudy pritomno a vidi vsude, kde se neco kolisa; andel vidi jen to, co jest poblize neho, ba zacaste nevnima v sebe ani to, co deje se v jeho spolecnosti.

(594)

Jak vse jest usporadano v nebesich i v peklech, a ze celek i kazdy jednotlivec tam jsou ve sve rovnovaze, vysvita ponekud z toho, co vyse o nebesich a peklech bylo povedeno a ukazano, ze totiz vsecky spolecnosti nebeske roztrideny jsou v nejpresnejsim poradku podle dobra a jeho druhu a odrud; a vsecky spolecnosti pekelne podle zla a jeho druhu a odrud; a ze pod kazdou spolecnosti nebeskou jest opacne souvztazna spolecnost pekelna, z kterezto opacne souvztaznosti vznika rovnovaha. Proto Pan stale pecuje o to, aby pekelna spolecnost. jsouci pod tou kterou nebeskou spolecnosti, nenabyla prevahy; a jakmile pocina nabyvati prevahy, byva rozmanitymi prostredky udrzovana v mezich a uvadena opetne v pravy pomer rovnovahy. Jest mnoho takovych prostredku, z nich budtez zde pripomenuty jen nektere; nektere prostredky vztahuji se k zesilene pritomnosti Pane; nektere k uzsi pospolitosti a spojeni jedne nebo vice spolecnosti s jinymi; nektere k vypuzeni nadbytecnych pekelnych duchu do pousti; nektere k premisteni jednotlivcu z jednoho pekla do pekla jineho; nektere ke sporadani tech, kdoz jsou v peklech, coz rovnez deje se ruzne; nektere k uzavreni nekterych pekel hustsimi a silnejsimi prikrovy; rovnez tak spoustenim do vetsi hloubky, nemluve ani o prostredcich jinych. Totez deje se v nebesich, kteraz jsou nad onemi pekly. Toto bylo povedeno, aby ponekud bylo znamo, ze jedine Pan cini opatreni, by vsude byla rovnovaha mezi dobrem a zlem, a tudiz i mezi nebem a peklem; nebot na teto rovnovaze zavisi spasa vsechnech v nebesich a vsechnech na Zemi.

(595)

Jest treba vedeti, ze pekla ustavicne na nebe utoci a snazi se je zniciti, a ze Pan ustavicne nebe ochranuje tim, ze ty, kdoz v nem jsou, zadrzuje od zleho, pochazejiciho z jejich propria, a udrzuje je v dobru, kterez od Neho pochazi. Bylo mi casteji poprano pocititi sferu, z pekla proudici, kteraz naprosto byla sferou snazeni se po zniceni jak Bozstvi Pane tak i nebe; pozoroval jsem take nekolikrate kypeni nekterych pekel; byly to snahy vyraziti ven a niciti. Naopak vsak nebesa nikdy na pekla neutoci, nebot bozska sfera, od Pana vychazejici, jest ustavicnym snazenim po spase vsechnech; a jezto ti, kdoz jsou v peklech, nemohou byti spaseny, jezto vsichni, kdoz tam jsou, jsou ve zlu, a proti Bozstvi, tu vzpoury v peklech, pokud jest to mozno, byvaji potlacovany, a besneni udrzovano v mezich tak, aby pekla prilis proti sobe nevybuchovala; to deje se NESCETNYMI PROSTREDKY BOZSKE MOCI.

(956)

Jsou dve kralovstvi, v nez nebe jest rozdeleno, totiz kralovstvi nebeske a kralovstvi duchovni, o cemz viz vyse (c. 20. az 28.); prave tak jsou dve kralovstvi, v nez pekla jsou rozdelena. Jedno z nich jest opacne nebeskemu kralovstvi, a druhe jest opacne duchovnimu kralovstvi. To, jez jest opacne nebeskemu kralovstvi, jest na strane zapadni, a ti, kdoz jsou v nem, sluji zlymi andely [genii]; to, jez jest opacne duchovnimu kralovstvi, jest na strane pulnocni a poledni, a ti, kdoz v nem jsou, sluji duchove. Vsichni, kdoz jsou v kralovstvi nebeskem, jsou v lasce k Panu, a vsichni, kdoz prebyvaji v peklech, ktera jsou tomuto kralovstvi opacna, jsou v sebelasce. Vsichni, kdoz jsou v duchovnim kralovstvi, jsou v lasce k bliznimu, ale vsichni, kdoz jsou v peklech, jez jsou opacna tomuto kralovstvi, jsou v lasce ke svetu. Z toho jest zrejmo, ze laska k Panu a laska k sobe jsou vzajemnymi opaky; a prave tak i laska k bliznimu a laska ke svetu. Pan stale o to pecuje, aby z pekel, opacnych nebeskemu kralovstvi Pane, nic nevplyvalo k tem, kdoz jsou v duchovnim kralovstvi; kdyby se tak stalo, tu duchovni kralovstvi bralo by za sve; priciny viz vyse (c. 578., 579.). To jsou DVE VSEOBECNE ROVNOVAHY, kterez Pan ustavicne neporusene udrzuje.

(66)

Clovek jest ve svobode rovnovahou mezi nebem a peklem.

(597)

Vyse bylo pojednano o rovnovaze mezi nebem a peklem a bylo ukazano, ze tato rovnovaha jest rovnovahou mezi dobrem, ktere jest s nebe a mezi zlem, ktere jest z pekla, ze jest tedy rovnovahou duchovni, kteraz co do sve podstaty jest svobodou. Ale duchovni rovnovaha jest co do sve podstaty svobodou proto, ponevadz jest rovnovahou mezi dobrem a zlem, a mezi pravdou a nepravdou, coz jsou veci duchovni; proto schopnost, chtiti dobro nebo zlo, mysliti pravdu nebo nepravdu, jedno z obojiho si vyvoliti, jest onou svobodou, o niz zde jest rec. Tuto svobodu poskytuje Pan kazdemu cloveku a nikdy mu ji nebere; ona sice svym puvodem nepatri cloveku, nybrz Panu, ponevadz jest od Pana, jest vsak cloveku zaroven se zivotem jako jeho vlastni darovana; deje se to za tim ucelem, aby clovek mohl byti polepsen a spasen, nebot bez svobody neni nijakeho polepseni a spasy. Kazdy z jiste rozumove intuice muze seznati, ze spociva to ve svobode cloveka, smysleti zle nebo dobre, uprimne nebo neuprimne; a ze muze smysleti a jednati dobre, uprimne a spravedlive, nikoli v vsak zle, neuprimne a nespravedlive z priciny duchovnich, mravnich a obcanskych zakonu, jimiz jeho zevniternost udrzovana jest v poutech. Z toho vysvita, ze duch cloveka (a on to jest, kteryz mysli a chce) poziva svobody, nikoliv vsak zevniternost, jez mluvi a jedna leda jen podle vyse uvedenych zakonu.

(598)

Ze clovek nemuze byti polepsen, jestlize nemel by svobody, ma svou pricinu v tom, ze zrodil se ve zlu vselikeho druhu, kterez nejprve musi byti odstraneno, aby mohl byti spasen; a nemuze byti odstraneno drive, dokud clovek ho v sobe nevidi a neuznava, a pote, dokud nepocne v ne nesvolovati, az posleze si je osklivi; teprve pak byva odstraneno. To nemohlo by se stati, kdyby clovek NEBYL JAK V DOBRU TAK I VE ZLU; nebot z dobra muze videti zlo, nikoliv vsak ze zla dobro. Duchovnimu dobru, na nez clovek muze mysliti, uci se od detinstvi ze cteni Slova [Boziho] a z kazani; a mravnimu a obcanskemu dobru uci se ze zivota ve svete; tok jest prva vec, proc clovek musi pozivati svobody. Druhou veci jest, ze cloveku nic neni privlastneno, nez to, co deje se z naklonnosti, prislusejici nektere jeho lasce; jine veci sice mohou do neho vstoupiti, avsak ne dale, nez jen v mysleni, tedy ne ve chteni; a co nepronikne az ve chteni cloveka, nestava se jeho majetkem; nebot mysleni bere to, coz jeho jest, z pameti, vule vsak bere to ze samotneho zivota. Nic neni nikdy svobodno, co nepochazi z vule, cili, coz totez jest, z naklonnosti, prislusejici lasce; nebot vse, co clovek chce, cili co miluje, to cini svobodne. Z toho vyplyva, ze svoboda cloveka a naklonnost, prislusejici jeho lasce cili jeho vuli, tvori jediny celek; proto tedy clovek poziva svobody, aby pravda a dobro mohly v nem pusobiti, cili aby mohl je milovati a aby tak ony staly se jako jeho majetkem. Slovem, cokoliv svobodne nevchazi ke cloveku, nema trvani, jezto neprislusi to jeho lasce cili jeho vuli, a co lasce cili vuli cloveka neprislusi, neprislusi jeho duchu; nebot podstatou lidskeho ducha jest milovati cili chtiti; pravim, milovati cili chtiti, jezto co clovek miluje, to chce. Tot tedy pricina, proc clovek nemuze byti polepsen jinak, nezli ve svobode. Vice vsak o svobode cloveka viz v Nebeskych tajemstvich na mistech nize uvedenych.

(599)

Aby clovek pozival SVOBODY TAK, BY MOHL BYTI POLEPSEN, jest svym duchem spojen s nebem a s peklem; nebot u kazdeho cloveka jsou duchove z pekla a andele s nebe; duchy z pekla jest clovek ve SVEM ZLU, andely s nebe clovek jest vsak v DOBRU OD PANA, a tudiz v DUCHOVNI ROVNOVAZE, to jest ve SVOBODE. Ze kazdemu cloveku pridruzeni jsou andele s nebe a duchove z pekla, viz v oddilu o spojeni nebe s lidskym pokolenim, c. 291. az 302.

(600)

Jest treba vedeti, ze spojeni cloveka s nebem a s peklem neni bezprostredni s nimi, nybrz zprostredkovane duchy, kteriz jsou ze SVETA DUCHU Tito duchove jsou pri cloveku, avsak zadny duch z vlastniho pekla nebo z vlastniho nebe. Zlymi duchy ve svete duchu clovek spojen jest s peklem, a dobrymi duchy, kteri tam jsou, spojen jest s nebem; jezto jest tomu takto, jest svet duchu ve STREDU mezi nebem a peklem, a tam jest vlastni rovnovaha. Ze svet duchu jest uprostred mezi nebem a peklem, viz v oddilu o svete duchu, c. 421. az 431.; a ze v nem jest vlastni rovnovaha, viz v oddilu prave predchazejicim, c. 589. az 596. Z toho tedy vysvita, odkud clovek nabyva svobody.

(601)

Budiz povedeno jeste neco o duchach, kteri jsou cloveku prideleni. Cela spolecnost muze byti v pospolitosti s jinou spolecnosti a take s jinym jednotlivcem, budsi tento kdekoliv, a to prostrednictvim ducha, od ni vyslaneho; tento duch sluje nosicem [subjectum] ostatnich; prave tak jest tomu se spojenim cloveka se spolecnostmi v nebi a se spolecnostmi v pekle skrze duchy ze sveta duchu, cloveku pridelenych. O tom viz v Nebeskych tajemstvich na mistech, ke konci teto knihy uvedenych.

(602)

Posleze dluzno vzpomenouti toho, co vstipeno jest cloveku o jeho zivote po smrti (coz pochazi ze vlivu nebe na cloveka). Byli nekteri z prosteho lidu, kteri na svete zili v dobru viry; ti byli uvedeni do tehoz stavu, v jakem zili na svete, coz muze se stati kazdemu, kdyz: Pan to dovoli; a nyni bylo mi ukazano, jakou meli predstavu o stavu posmrtnem. Pravili, ze nekteri inteligentni na svete dotazovali se jich, co si mysli o sve dusi po zivote na svete; k cemuz oni odvetili, ze nevedi, co duse jest; byli dale otazani, co verili o svem stavu po smrti, k cemuz odpovedeli, ze veri, ze budou jakozto duchove ziti dale; dale byli tazani, jakou viru maji o duchu; i pravili, ze jest clovekem; byli otazani, odkud jest jim to znamo, i odpovedeli, ze vedi, ze jest tomu tak. Oni inteligentni se divili, ze sprostni maji takovou viru, oni pak nikoliv. Z toho vyplyva, ze kazdy clovek, ktery jest ve spojeni s nebem, ma COSI vstipeneho o svem zivote po smrti, kterezto vstipeni nepochazi odnikud jinud, nezli ze vlivu s nebe, to jest skrze nebe od Pana prostrednictvim duchu, kteri ze sveta duchu cloveku jsou prideleni; a ze vstipeno jest to tem, u nichz svoboda mysleni neni utlumena prijatymi a rozmanite oduvodnenymi zasadami o lidske dusi, kterouz oni prohlasuji bud jen za pouhe mysleni, anebo za jakysi odusevnely princip, jehoz sidlo hledaji v tele, kdezto zatim duse neni nicim jinym, nezli zivotem cloveka, DUCH vsak jest clovekem samotnym, a pozemske telo, ktere nosi na svete, jest jen sluzebny nastroj, skrze nejz duch, jimz jest sam clovek, primerene jedna ve svete prirodnim.

(603)

To, co v tomto dile bylo povedeno o nebi, o svete duchu a o pekle, bude se zdati nejasne tem, kteri nemaji zaliby v poznavani duchovnich pravd; jasne vsak bude to tem, kdoz maji v tom zalibu, zejmena pak tem, kdoz jsou v naklonnosti ku pravde pro pravdu samotnou, to jest, kdoz miluji pravdu, protoze jest pravdou; nebot cokoliv clovek miluje, to se svetlem vnika do predstav mysli, zejmena jestlize pravda jest milovana, jezto veskera pravda jest ve svetle.

(67)

Vybor z dila Nebeska tajemstvi" o svobode cloveka,

o vlivu a o duchach, jimiz deje se sdelovani.

O SVOBODE. Veskera svoboda prislusi lasce, jezto clovek to, co miluje, cini svobodne, c. 2870. 3158. 8987. 8990. 9585. 9591. Jezto svoboda prislusi lasce, jest zivotem kazdeho jednotlivce, c. 2873. Nic nejevi se byti nam vlastnim, lec to, co ze svobody pochazi, c. 2880. Jest nebeska svoboda a pekelna svoboda, c. 287C. 2873. 2874. 9589. 9590.

Nebeska svoboda prislusi nebeske Lasce, cili lasce k dobru a ku pravde, c. 1947. 2870. 2872. A jezto laska k dobru a k pravde jest od Pana, jest i vlastni svobodou, dati se vesti Panem, c. 892. 905. 2872. 2886. 2890. 2891. 2892. 9096. 9586. 9587. 9589. 9590. 9591. Pan znovuzrozenim uvadi cloveka do nebeske svobody, c. 2874. 2875. 2882. 2892. Svoboda cloveka jest nutna, aby mohl byti znovuzrozen, c. 1937. 1947. 2876. 2881. 3145. 3146. 3158. 4031. 8700. Jinak laska k dobru a pravde nemohla by byti cloveku vstipena, aniz mohla by mu byti prisvojena jako zdanlive jeho vlastnictvi, c. 2877. 2879. 2880. 2888. Nic, co deje se z prinuceni, nespoji se s clovekem, c. 2875. 8700. Kdyby clovek prinucenim mohl byti polepsen, byli by vsichni spaseni, c. 2881. Nuceni jest pri znovuzrozovani skodlive, c. 4031. Veskera bohosluzba, konana svobodne, jest skutecnou bohosluzbou, nikoliv vsak ta, ktera kona se z donuceni, c. 1947. 2880. 7349. 10.097. Pokani musi se diti ve stavu svobody; pokani z prinuceni nema ceny, c. 4392. Jake jsou stavy pri nuceni, c. 8392.

Cloveku jest dano, ze muze jednati podle svobodneho usudku [ratio], aby dobro mohlo mu byti opatreno, a proto clovek poziva svobody, mysliti a chtiti take zlo, ba je i konati, pokud mu v tom zakony nebrani, c. 10.777. Pan udrzuje cloveka mezi nebem a peklem, a tudiz i v rovnovaze, aby byl svoboden a tak mohl se polepsiti, c. 5982. 6477. 8209. 8987. Co jest ve stavu svobody vstipeno, trva, nikoliv vsak to, co prinucenim bylo vstipeno, c. 9588. Proto nikomu neodnima se svoboda, c. 2876. 2881. Nikdo neni Panem donucovan, c. 1937. 1947.

Prinucovati sama sebe deje se na zaklade svobody, nikoliv vsak byti prinucovanu, c. 1937. 1947. Clovek ma se nutiti k tomu, aby odolaval zlu, c. 1937. 1947., a rovnez i ke konani dobra, a to, jako by to sam cinil, avsak uznavati, ze jest to od Pana, c. 2883. 2891. 2892. 7914. Clovek ma vetsi svobodu v bojich pokuseni, v nichz vitezi, jezto tehdy clovek vnitrne nuti se klasti odpor, ackoliv zda se to byti jinak, c. 1937. 1947. 2881.

Pekelnou svobodou jest, dati se vesti sebelaskou a laskou ke svetu, a jejich zadostmi, c. 2870. 2873. Ti, kdoz jsou v pekle, neznaji jine svobody, c. 2871. Nebeska svoboda jest od pekelne svobody tak velice vzdalena, jako nebe od pekla, c. 2873. 2874. Pekelna svoboda, jiz jest dati se vesti sebelaskou a laskou ke svetu, neni svobodou, nybrz otroctvim, c. 2884. 2890., jezto otroctvi jest, dati se vesti peklem, c. 9586. 9589. 9590. 9591.

O VLIVU. Vlivem pusobi vsecky veci, na nez clovek mysli a jez chce; z vlastni zkusenosti, c. 904. 2886. 2887. 2888. 4151. 4319. 4320. 5846. 5848. 6189. 6191. 6194. 6197. 6198. 6199. 6213. 7147. 10.219. Ze clovek muze veci pozorovati, o nich premysleti a analyticky usuzovati, jest dusledkem vlivu, c. 5288. 4319. 4320. Clovek nemohl by ziti ani jedineho okamziku, kdyby odnat mu byl vliv z duchovniho sveta; podle zkusenosti, c. 2887. 5849. 5854. 6321. Zivot, kteryz vplyva od Pana, meni se ruzne podle stavu cloveka a podle toho, jak jest prijiman, c. 2069. 5986. 6472. 7343. U zlych dobro, kterez vplyva od Pana, prevraci se ve zlo, a pravda v nepravdu; podle zkusenosti, c. 3643. 4632. Dobro a pravda, kterez vplyvaji od Pana, jsou v tom pomeru prijimany, v jakem nestoji jim v ceste zlo a nepravda, c. 2411. 3142. 5828.

Veskere dobro vplyva od Pana, a veskere zlo z pekla, c. 904. 4151. Clovek dnes veri, ze vse jest v nem a z neho, kdezto ono to vplyva, coz vysvita z nauky cirkevni, ze vse dobre pochazi od Boha a vse zle od dabla, c. 4249. 6193. 6206. Kdyby vsak clovek veril podle one nauky, neosvojoval by si zla a dobro nepokladal by za sve vlastni, c. 6206. 6324. 6325. Jak blazeny byl by zivot cloveka, kdyby veril, ze od Pana vplyva veskere dobro a z pekla veskere zlo, c. 6325. Ti, kdoz nebe popiraji, anebo nic o nem nevedi, nevedi rovnez, ze odtamtud pochazi jakysi vliv, c. 4322. 5649. 6193. 6479. Co jest vliv, prirovnanim znazorneno, c. 6128. 6190. 9407.Vse, co nalezi k zivotu, plyne z prvotniho zdroje zivota, jezto z neho pochazi, a plyne nepretrzite, a tudiz od Pana, c. 3001. 3318. 3337. 3338. 3344. 3484. 3619. 3741. 3742. 3743. 4318. 4319. 4320. 4417. 4524. 4882. 5847. 5986. 6325. 6468. 6469. 6470. 6479. 9276. 10,196. Jest vliv duchovni, a nikoliv fyzicky, a tudiz vliv z duchovniho sveta do sveta prirodniho, a NIKOLIV vliv prirodniho sveta do sveta duchovniho, c. 3219. 5119. 5259. 5427. 5428. 5477. 6322. 9110. 9111. Vliv VNIKA vnitrnim clovekem ve cloveka zevnejsiho, cili duchem do tela a nikoliv obracene, ponevadz duch cloveka jest ve svete duchovnim a telo ve svete prirodnim, c. 1702. 1707. 1940. 1954. 5119. 5259. 5779. 6322. 9380. Vnitrni clovek jest v duchovnim svete a zevnejsi ve svete prirodnim, c. 978. 1015. 3628. 4459. 4523. 4524. 6057. 6309. 9701. az 9709. 10.156. 10.472. Zda se sice, jakoby u cloveka existoval vliv zevnejsku na vnitro, jest to vsak klam, c. 3721. U cloveka jest vliv v jeho rozumovost a skrze ni ve veci vedecke, a nikoliv obracene, c. 1495. 1707. 1940. Jaky jest porad vlivu, c. 775. 880. 1096. 1495. 7270. Jest jeden vliv bezprostredne do Pana a druhy prostrednictvim duchovniho sveta cili nebe, c. 6063. 6307. 6472. 9682. 9683. Vliv Pane deje se v dobro u cloveka, a dobrem v pravdu, nikoliv vsak obracene, c. 5482. 5649. 6027. 8685. 8701. 10.153. Dobro skyta schopnost prijimati vliv Pane, neskyta ji vsak pravda bez dobra, c. 8321. Co plyne z mysleni, neskodi, skodi vsak to, co plyne ve vuli, ponevadz privlastnuje se to cloveku, c. 6308.Jest jisty vseobecny vliv, c. 5850. Jim jest neustale snazeni, pusobiti primerene podle radu, c. 6211. Tento vliv vnika v zivot zvirat, c. 5850., a rovnez i v predmety rise rostlinne, c. 3648. Na zaklade vseobecneho vlivu prechazi i myslenka v rec, a vule v jednani a posunky u cloveka, c. 5862. 5990. 6192. 6211.

O NOSICICH. Duchove, kteri jsou od spolecnosti duchu vysilani k jinym spolecnostem, jakoz i k jednotlivym duchum, sluji nosici (subjecta), c. 4403. 5856. Sdelovani ve druhem zivote deje se pomoci takovychto duchovych poslu, c. 4403. 5856. 5983. Vyslany duch, slouzici za nosice, nemysli sam ze sebe, nybrz z tech, od nichz jest vyslan, c. 5985. 5986. 5987. Vice o techto duchach, c. 5988. 5989.

(68)

INDEX

Index sestaven podle anglickeho prekladu. (Rotch edition of Swedenborg's works, Boston and New York,1907.) Latinsky original dila indexu nema. Pozn. prekl.

A. Vyskytuje se casto v hebrejskem Slove [Bozim].

Abraham. Co znaci Abraham, Izak a Jakub, jakoz i David, 526. Andele nemysli na osoby, 526. Nikdo z nich nebyl spasen bezprostrednim milosrdenstvim, 526. Abraham, Lot, Josua a jini videli Pana jakozto cloveka, 84.

ANDELE. Tvori nebe, 7; vsichni jsou z lidskeho pokoleni, 311; znaji a vycituji vliv zivota od Pana, 8; nic sobe nepripisuji, 9; vsichni jsou formami ucinne lasky, 17; bajecne krasy, 17, 75, 80; laska zari z nich, 17; Pan obraci jejich oblicej k Sobe, 17, 142-144; prece vsak maji vyhled i na jine strany sveta, 144. Nebesti a duchovni, 21-28; nebesti prijimaji bozske pravdy do zivota, 25, 26, 225; nikdy nerozumuji o pravdach aniz zminuji se o vire, 270; jsou v nejvetsi nevinnosti a nejblize k Panu, 280; duchovni andele prijimaji nejprve do mysleni, 25; nebesti prijimaji vice z Bozskeho Dobra, duchovni vice z Bozske Pravdy, 133; nebesti a duchovni neprebyvaji pospolu, 27; nemohou prechazeti z nebe do nebe, 35, 146; nebesti vedeni jsou Panem bezprostredne, duchovni zprostredkovane, 208, 215. Zprostredkujici nebesko - duchovni spolecnosti, 27; v prirodnim nebi duchovne - prirodni a nebesko - prirodni, 31; vniterna a zevnejsi cast v kazdem nebi, 32. Blizkost na zaklade podobnosti v dobru 42-46, 193, 205; roztrideni podle dobra, 43; podle druhu a stupne lasky, 149; nekteri z nejlepsich ziji oddelene, 50; zmena mista zmenou stavu 192; v nizsim nebi nevidi nebesa nahore, lec toliko jako oblak, 209; ve vyssim nebi vidi ty, kdoz jsou dole, ale nemluvi s nimi, 209; vidi co jest jen pobliz nich samych a nevnimaji v sebe, co deje se i ve vlastni jich spolecnosti, 594; mohou vniknouti ve vnitrni mysleni a pamet cloveka, a tak s nim rozmlouvati, 246; skrze duchovni predstavy 168; ti, kdoz rozmlouvaji s andely, vidi, co jest v nebi a andele vidi, co jest na Zemi, 252; andele videni Swedenborgem jako hvezdy, 69. Andele maji dokonalou lidskou podobu, 73-77; tak videni Swedenborgem, 74; maji vsecky smysly, 170; jsou viditelni toliko duchovnim zrakem, 76; maji roucha, domy atd., ale dokonale, 177, 183; mesta a palace, 184, 185; zmeny stavu, 154-161, 166; zevnejsi veci souhlasne se meni, 156; pricina zmeny, 158; jsou ustavicne zdokonalovani, 221, 158, pozn. Kazdy andel nebem v nejmensi podobe, 51-58, 73; ma obecenstvi s celym nebem, 73. Andele pravi, ze jsou v Panu, 81; Pan jest u nich a v nich, 147; maji chapavost a svetlo z Bozske Pravdy a jsou nazyvani andely svetla, 128; maji moc z Bozske Pravdy, 137, 228-233; jsou vsak zahaleni pred Sluncem jakymsi oblakem, 120; vidi Pana svyma ocima, ale On vidi je v cele, 145; maji tri stupne zivota, otevrene nebo zavrene, 208. Andele nevedi nic o case,163,165,168; ani o prostoru, 191; jejich predstava o vecnosti, 167; mluvi pomoci duchovnich a nikoliv prirodnich predstav, 168; mene moudri radi se s moudrejsimi, a tito dotazuji se Pana, 214; viz tez 215; maji blazenost podle prijimani moudrosti, 266; jejich pomery a vyrazeni, 489; jejich rovnovaha 591; byli by propriem tazeni smerem k peklu, 592. Andele jsou pritomni u kazdeho cloveka, 247, 391; nedivaji se na zadni cast hlavy nekoho, 144; jejich moc nad duchy jejich pohledem, 232; jak jsou znazornovani umenim, 74; jejich zamestnani, 387-394. Oznacovani ve Slove [Bozim], 8, 391. Pan oznacen, jakozto andel, 52; clovek oznacen, jakozto andel, 314. Andele raduji se z noveho Zjeveni, 311.

Apostole. Jejich znaceni, 526, pozn.

Architektura. V nebi jest vlastni prave umeni, 185. Viz Pribytky.

Assyrie znaci rozumovost, 307.

Atmosfera duchovniho sveta, 235, 462.

Barvy. Souvztazi s ruznostmi pravd, 179, 356. Bila barva souvztazi s pravdou, 179, cervena s dobrem, 179, pozn.

Beranek. Co znaci, 110, 282.

Bily. Co znaci, 179. Bily kun citovan, 259, 305.

Blazenost a radost. V nebesich, 395-414; vnitrni a duchovni, a tudiz vybrana, 395, 412; nebe plno blazenosti, 397; blazenost ve sdelovani radosti, 399; sklada se z vykonavani uzitecnosti, 403-405; nikoliv z necinne chvaly, 404; jest nevylicitelna, jezto jest v nejvnitrnejsim vnitru, 409; 413; nemohla byti duchy snesena, 410; jeden stupen ve druhem, 410; pocit nescetnych radosti, 413; nove prichozi s touhou po sdelovani, 414. Viz tez Prijemnost.

Blizkost. Viz Vzdalenost.

Blizni. Kdo jest blizni a jak ma byti milovan, 15, 16, 64, pozn., 217, 390, pozn., 406, 481, pozn., 558.

Blouznivci a fanatikove, 249.

Bohati. V nebi, 357-365; udel tech, kdoz zirali k Bozstvi, 361; tech, kdoz k Nemu nezirali, 362; kdo jsou mineni bohatymi, 365.

Bohosluzba. Bohosluzba Starych, 111; 188, pozn.; bohosluzba v nebi, 221-227; ruznost bohosluzby v ruznych spolecnostech, 56; prava bohosluzba v nebi sestava ze zivota lasky, 222; uprimna bohosluzba sestava z vnitrni svatosti, 506.

Bozska Laska. Zari jako Slunce v nebi, 117, 127; jeji povaha a intensita, 120; jest teplem nebes, 133, 136; jeji moc, 138; jest bytim, z nehoz jest Bozske Dobro a Bozska Pravda, 139.,

Bozska Moudrost. Jest svetlem v nebi, 131, 136.

Bozska Pravda. Jest Bozstvim z Pana, 13, 140; vyplyva z Bozske Lasky jako svetlo ze slunce, 13; jest svetlem nebes, 127-133, 518; ma vsecku moc, 137, 138, 231, 232; nikoliv v Panu, ale od Pana, 139; nazyvana Svatosti vychazejici, 140; veskera inteligence jest z ni, 179; dava formu nebi, 266, 270; jest Panem v nebi, 271; bozske pravdy vepsany ve vnitru andelu, 270.

Bozske Clovecenstvi Pane, 78-86; vynatky z Nebeskych tajemstvi, 101.

Bozske Dobro. Pripojeno k Bozske Pravde, jest dobrem lasky u andelu, 13; vychazi z Pana k ultimum (poslednim mezim) tvoric bozsky rad, 107; jest teplem nebes, 177, 127, 133, 139; nikoliv v Panu, nybrz od Pana, 139; jest nevinnosti samotnou, 282.

BOZSTVI. Bozstvi jest Jedine, 2; tvori nebe, 7 8; jest dobrem lasky a pravdy viry, 7; jest zvana Bozskou Pravdou, 13, 140; v nebi jest laskou, 14, 17; ve tretim nebi jest zvano nebeskym, v druhem duchovnim, v prvem prirodnim, 31; jest v lidske podobe, 78-86; veskere veci existuji z neho, 108; ti, kdoz Bozstvi popiraji, nemaji inteligence - jejich osud, 354; uznavati Bozstvi a ziti zle jsou protiklady, 506.

Brany. Vchody; do sveta duchu, 428; do cloveka, 430; k peklum, 583, 585.

Byk. Znaci prirodni naklonnosti, 110.

Byti. Laska jest byti zivota, 14; Bozstvi jest bytim Pane zivota, 86; vule cloveka jest bytim jeho zivota, 26, 447, 474, pozn.

Celek. Kazdy celek sestava z mnoha casti, 56, 64, 267, 405.

Cesty. Cesty, vedouci k nebi a k peklu, 479, 520, 534, 590; znaci pravdy nebo nepravdy, 479; povaha duchu zjevna tim, jake cesty sobe voli, 496.

Cicero ve druhem svete, 322.

Cirkev. Cirkev tak, jako nebe, sestava z mnoha spolecnosti, 57. Cela cirkev zahrnuje v sobe vsecky, kdoz uznavaji Pana a ziji v ucinne lasce, a jest v ocich Pane jako jediny clovek, 305, pozn., 308, 318, pozn., zejmena kde jest Slovo [Bozi] a Pan znam, srdcem a plicemi, 308, 328.

CizoIozstvi. Obecne v Cirkvi, 374. Laska k nepravde, spojena se zlem, 374. Kterak posuzovano jest od andelu a jak nebe se ji uzavira, 384. O jistem, ktery projevoval cizolozstvi, 385. Rozkose postupujici smerem k peklu, 386.

Cas. Cas v nebi, 162-169; andele neznaji casu, nybrz zmeny stavu, 163, 165, 168; cas znaci stavy, 165; nase chapani casu zavisi mnoho na nasem stavu, 169; casy na svete od slunce, 164; casove dnu a let, 155, 166.

Celo znaci nebeskou lasku, 145, pozn., 251.

Cichovy smysl, 402, 462.

Cinnosti (funkce) andelu v nebi, 387-394; zvlastni v kazde spolecnosti, 387, od sebe odlisne, 391; cirkevni, obcanske a domaci, 388; podradenost za ucelem uzitku, 389, 390; pece o ditky, o nove prichozi, o lidi, 391; jest o ne pecovano od Pana, 391; cinnosti vseobecne a zvlastni, 392; cirkevni urady, 393 urady spravy, 393; vsecka prace v nich s blazenosti z lasky k uzitecnosti, 393. Souvztaznost s uzitecnosti kazdeho dila, 394.

Ciny. Viz Skutky.

Cisla. Co znaci; pismo psane v cislicich chova v sobe vseobecne predstavy, 263.

CLOVEK. Jest clovekem z vule a rozumu, 26, 60, 61; ma tri stupne, 30, 33, 39; ma obecenstvi s nebesy co do vniternosti, 30, 33; skrze souvztaznosti, 114; svym vnitrem clovek jest a ma byti spojen s Panem a zije vecne, 39, 435; jest cirkvi v nejmensi podobe, 57; jest andelem a nebem, jak prijima nebe, 73; jest clovekem, jak prijima Pana, 80; co ma spolecneho s andely a co ruzneho, 57; v nem ruzne veci pusobi jako jediny celek, 64; co mineno slovy: Clovek, to jest andel, 74. Clovek predstavuje si Boha v lidske forme, 82; v nem jest duchovni svet a prirodni svet, 90; vnitrni clovek zvan duchovnim, a zevnejsi prirodnim, 92; clovek obrazem nebes ve vnitrni, nikoliv zevnejsi forme, 99; clovek podoba se zviratum co do sveho cloveka prirodniho, 110; prirovnavan ke zviratum v obecne mluve, 110; spojen s nebem, zije-li podle Bozskeho radu, 112; jevi se krasnym nebo zrudnym podle sve jakosti; ma moc z pravdy a dobra, 137; muze byti obracen k Panu co do sve rozumovosti, 153; nemuze ani kroku uciniti bez vlivu s

nebe, 228; za zlateho veku rozmlouval s andely kterak ztratil tuto schopnost, 252; od te doby stavalo se tak zridka, 253 provazen dobrymi a zlymi duchy, 292, 599; veden Panem prostrednictvim duchu, 296; muze toliko tak byti priveden zpet k radu, 296; poziva vlivu nikoliv do myslenek, nybrz do naklonnosti k dobru a pravde, anebo ke zlu a nepravde, 298; kterak jeho svoboda jest uchovana, 298; kdyby clovek veril, nepokladal by dobro za svou zasluhu a zlo nemohlo by mu byti pripocteno, 302; stvoren, aby stal se andelem, 315, 420; nerodi se tak, jako zvirata, v radu zivota, 352; ani jediny neni takovy, jako jiny, 405; zrozen ve vselikem zlu, 424; spojen prostrednictvim duchu s jistou spolecnosti nebe nebo pekla, 294, 438, 497, 510; po smrti vchazi do teto spolecnosti, 438; neni ho videti v teto spolecnosti, kdyz zije na Zemi, lec kdyz odtazite od tela mysli, 438; jeho stav, kdyz jest vytrzen z tela, 440; prijde-li do sve spolecnosti; jest doma, 479; viz tez 510; po smrti zustava na veky ve sve panujici lasce, zkusenost 480, 510; sam sebou neni nic, jen zlo, 484; na svete neni v tomtez stavu, jako jeho pekelna spolecnost, nybrz jako jest spolecnost ve svete duchu, 510; jest v nebi, uznava-li Bozstvi a je-li poslusen Slova, 512; pritahovan jest peklem do zla, a Panem k dobru, 546, 548; kona dobro z Pana a zlo z pekla, 547; miluje-li zlo na svete, miluje je i v druhem zivote, 547; kterak vrha se do pekla, 548; je ve svobode rovnovahou mezi nebem a peklem, 597-600; spojen je s nebem a peklem zprostredkovane skrze duchy, 600; ma vrozeny dojem o zivote po smrti, 602. Nejvetsi Clovek, 59, 94, 96, 217, 333.

Clovek - duch, 422, 456, 461; kterak stane se pravym duchem, 552.

Ctvero rocnich pocasi. Co znaci, 155, 166.

David predobrazuje Pana, 216 pozn., 526.

Dcera znaci naklonnost k dobru, 382. Snacha dobro, pripojene ku pravde, 382.

Delka. Co znaci, 197, 307; v nebi od vychodu k zapadu, 197.

Den znaci stav zivota, 155, 165.

Desatero. Zakony duchovniho, mravniho a obcanskeho zivota, 531.

DETI. V nebi, 329-345. Jejich vychova, 4, 329-337, 342-344. Vsecky jsou prijimany Panem, 308, pozn., 329, a tvori tretinu nebe, 4, viz tez 416; nevedi, ze zili na svete, ale zovou sebe ditkami Pane, 345; nevinne, jezto nemaji vnitrni mysleni ani sobectvi, ponevadz mysl nebyla jeste vytvarena, 27 7. Jsou pod obzvlastni peci Pane tim, ze dostava se jim vlivu ze tretiho nebe, a to jest zdroj rodicovske lasky, 277. Jejich vnitro se utvari vlivem nevinnosti, 282; nejsou andely, ale stanou se jimi, 330, 340; jejich stav jest vytecny z priciny jejich nevinnosti, 330; jejich dalsi pomery ve druhem zivote, 331. Kdo o ne pecuje, 332; jejich nebe v krajine cela, 332, v krajine oci, 333; nekteri z nich jsou duchovni, nekteri nebesti, 333, 339. Jsou v nebi vyucovani predobrazenimi, 353; neznost jejich stavu, 336; spatreni v zahrade, 337; predstava o vecech, jakoby mely zivot, 338; vzrust k prve dospelosti, 340; maji dedicne zlo 342; jejich mluva, 343; vzpirani se duchum, 343; rozdil od tech, kdoz dospeli na svete, 345. Deti na Zemi spatne vychovavane, 344.

Diktovani. Prorokum skrze duchy, 254; diktovani Slova skrze vsecka nebesa ke cloveku, 259.

Dnesek. Co znaci, 165.

DOBRO. Veskere dobro jest veci lasky, 23; nebeske a duchovni, 23; nekonecna rozmanitost, 41; kazde dobro jest dobrem podle uzitecnosti, 107; Bozske Dobro vychazi z Pana az k poslednim mezim (ultimum), 107, veskere veci vztahuji se k dobru a pravde, 9, 107, 138, 473; dobro viry jest pravdou z dobra, 118; kazdy ze vseobecneho dobra nabyva sveho vlastniho dobra, 217. Kazde dobro ma svou prijemnost, jez jest veci lasky, 285; jest poznavano podle sve prijemnosti, 288; ma opacne zlo, 541. Dobro a pravda slouceny tvori jedinost, 372. Dobro a zlo jsou protikladne, 546.

Domy. Viz Pribytky.

Dospeli. Rozdil mezi dospelymi a temi, kdoz umiraji za detstvi, 345.

Drahokamy, 356, 489.

Drevo. Co znaci, 223; chramy ze dreva v duchovnim kralovstvi, 223.

DUCH. Duchove, kteri hledali jine nebe, nez Pane, 6; dobri duchove opravnili autora rici, ze jsou lidmi, 77; clovek ma nyni obecenstvi s duchy a nikoliv s andely, 246; andele a duchove u kazdeho cloveka, 247, 292, taci, jako on jest, 295; duchove, kteri vstupuji do tela cloveka, 257; duchove vstupuji do pameti cloveka, ale nevedi, ze jsou u cloveka, a tak mysli si, ze veskera jeho pamet jest jejich vlastni, a pouzivaji ji, 292; zli duchove dychti zniciti cloveka, 292; jsou u neho, aby udrzovali ho pri jeho zivote, 293; vsichni duchove maji obecenstvi s nebem nebo s peklem, 294; kazdy duch prislusi jiste spolecnosti nebe nebo pekla, 294; tak clovek jest pridruzovan k jiste spolecnosti, 294, 438; Dobri duchove pridruzovani ke cloveku Panem, zli pridruzuji se sami, 295; duchove jsou vymenovani behem veku cloveka, 295; Bobri duchove jsou u zleho cloveka, aby ho odvraceli ode zla, 295; clovek rizen Panem skrze duchy, 296 ti, nikdy nevplyvaji svou vlastni pameti, 298; duchove, kteri jsou pricinou truchlivosti, 299; uceni divi se, kdyz seznaji v druhem svete, ze maji vsecky smysly, 313; nevedi urcite, ve kterem svete jsou, 582; touzi vejiti do nebe, ale priblizi-li se k nebi, pocituji bolest, 400, 518, 525; ti, kdoz jsou v pekle, neodvazi se prstu vystrciti z neho, 400; nekdy brani jsou do nebe za jakehosi spanku, 411; kterak duchove jsou uceni o podstate nebeske blazenosti, 412; kterak jsou vedeni ke svemu domovu, 479; kdoz jsou mineni duchy, 431; kazdy clovek jest duchem, 432-444; duch jest skutecny clovek, 433; nekdy mysli i ve vystydlem tele, 433; clovek ma ducha, nikoliv vsak zvirata, 435; co znamena, byti vytrzen duchem, 441; duch po smrti zachova pri sobe vse a zije jako drive, 461; duchove nemysli prirodne, nybrz duchovne, 464; oc mnohem vice jejich stav predci stav cloveka, 576; maji pamet a pokracuji v moudrosti, 469; clovek - duch stava se duchem po druhem stavu, 552; zli duchove odvraceji se od Pana, 552.

Duchove - nosici, 255, 601. (Viz tez vynatky z Nebeskych tajemstvi za c. 603.)

Duchovni. To slove duchovni, co existuje ze Slunce nebes, 172; clovek stava se duchovnim poznatky, 356; duchovnost vplyva v prirodnost, nikoliv vsak naopak, 365, pozn.; duchovni pravdy, 468.

Duchovni svet. Existuje z Bozstvi, 106; jevi se jako prirodni svet, jest vsak duchovniho puvodu, 532.

Dustojnost pripojovana k nejake vykonnosti, zaklada se na dustojnosti uzitecnosti; vsecka pripisovana jest Panu, 389.

Duse. Jest duch, 432, 602.

Dvanact. Co znaci, 73, pozn., 307.

Dym. Co znaci, 585.

Egypt znaci prirodnost, 307.

Enthusiasticti duchove, mylne pokladani za Ducha Svateho, 249.

Existovani. Veskere veci existuji z Prveho, 9, 37, 304. U Pana trvanim (existere) bylo Clovecenstvi, 86. - Vynatky z Nebes. tajem.; u cloveka jest rozumem, 474.

Forma. V nejdokonalejsi forme celky jsou takove, jako castice, 62, 72, 73. Vztahuje se k pravde, a pravda jest formou dobra, 107. Forma nebes, 200-212. Vznika ze radu a jest mu primerena, 201. Tou merou, jak nekdo jest formou nebes, jest moudry, 201-204; co jest byti formou nebes 454. Forma nejvnitrnejsiho nebe jest nejdokonalejsi, stredniho nebe mene, nejnizsiho nejmene, 211, 459. Ze vlivu, 211. Forma nebe prirovnana k forme cloveka, 212; z Bozskeho Clovecenstvi, 212, z Pravdy cili Moudrosti, 266, 270. Clovek jest dokonalou lidskou formou po smrti, 453-460; krasnou podle lasky a zivota, 459. Kazde dobro a pravda od Pana v lidske podobe, 460. Formy duchu v peklech, 553.

Gabriel. Andelska spolecnost, takto nazvana, 52.

Geniove. Kdo jsou takto nazyvani, 123, 151, 578, 579, 596; obraceni k temnemu predmetu,

123, 151; jakost a trestani, 578, 579; jejich pekla uzavrena, 579; jevi se jako zmije, 579.

Haj. Co znaci, 111, 489.

Hebrejsky jazyk. Cosi na zpusob andelskeho, 237; jeho samohlasky, 241; spojka a, 241; cosi jako prvotniho, 237, 260; stare pismo nebylo ctyrhranne, 260; list s nebe, psany pismem hebrejskym, 260.

Hlava. Co znaci, 97, 145. Kdoz jsou ve hlave Nejvetsiho Cloveka vynikaji v dobru, 96. Andele nepohlizeji na zatyli hlavy, 144; nebesti andele vplyvaji do neho, 251; geniove usazuji se pod zatylim, 579.

Hmat viz Pocit.

Holubice. Souvztazi s intelektuelnimi vecmi, 110.

Horecka tela 212, 413.

Hory a pahorky. Nebesti andele prebyvaji na horach, duchovni na pahorcich; hory souvztazi s nebeskou laskou, pahorky s duchovni, 188.

Housenky. Instinkt a promeny, 108.

Hudba. Dovede vyjadriti rozmanite druhy citu, 241.

Hvezdy. Znaci poznatky dobra a pravdy, 1, 119; andele, videni jakozto hvezdy, 69; kdo budou stkviti se jako hvezdy, 348, 356.

Charita, viz Ucinna laska.

Chleb. Jeho souvztaznost, 111, 340, pozn.

Chot. Pan tak nazyvan, 180, 368, pozn.; znaceni, 368.

Chram. Predobrazuje Bozske Clovecenstvi, 187, viz tez 197; chramy v nebi, 221, 223; ze dreva v nebeskem kralovstvi a zvany domy Bozimi, 223; z kamene v duchovnim kralovstvi, 223, 80, pozn.

Chripe. Viz Nozdry.

Chudy. V nebi, 357-365; nejsou zde v dusledku sve chudoby, 364; chudoba muze prave tak svadeti na scesti jako bohatstvi, 364. Co znaci ve Slove, 365, 420.

Inspirace. Viz Vdechnuti.

Instinkt. Viz Pud.

Izak. Viz Abraham.

Izrael. Co znaci, 307; kamen Izraeluv, 534.

Jakub. Viz Abraham.

Jaro. Co znaci, 155, 166.

Jatra. Co znaci, 96, 217.

Jehla. Co znaci ucho jehly, 365.

Jeruzalem. Cirkev Pane, 73,187,197, 307; jeho brany: Pravdy, vedouci k dobru, 187, 307; jeho zaklady: Pravdy, na nichz cirkev jest zalozena, 187, 307; delka, Sirka a vyska, 197, 307; hradby a ulice, 306. Novy Jeruzalem a jeho nebeska nauka, citovano, 305.

Jho. Jho Pane jest lehke, 359.

Jih. Co znaci, 148-151.

Jinoch. Znaci porozumeni pravde, 368, pozn.

Jitro. Co znaci, 155, pozn., 166, 289.

Kacirstvi. Kdo do neho upada, 311, 455.

Kamen. Co znaci, 223; chramy v duchovnim kralovstvi z kamene, 223. Viz Drahokamy.

Kamen uhelny. Co znaci, 534.

Kazani. V nebi, 221, 223, 259; stav a povinnosti kazatelu, 224, 393; vsichni prislusi k duchovnimu kralovstvi, 225; ustanoveni Panem, 266; nejsou zvani knezimi, 226.

Knezi. Co predobrazuji, 226, pozn.; kazatele nejsou tak jmenovani v nebi, 226; nebeske kralovstvi jest knezstvim, 226.

Kniha zivota. Panujici laska cloveka 236; zapsana do celeho cloveka a tam zkoumana, 463. Vyctena z pameti, 462, 463.

Konec. Pan a andele maji zretel toliko na konecny ucel, jimz jsou uzitecnosti, 112. Povsechnym ucelem v nebi jest obecne dobro, 418.

Kour. Viz Dym.

Kozlove. Co znaci, 110.

Kralovstvi. Kralovstvim nebes jest duchovni kralovstvi, 226. Nebe rozdeleno ve dve kralovstvi, 20-28, 95, 133, 146, 148, I88, 213-215, 217, 223, 225, 241; kralovstvi Bozi, 20; strany nebeskeho kralovstvi lisi se od stran duchovniho kralovstvi,146; v nebeskem kralovstvi Pan jest viden jakozto Slunce, v duchovnim jakozto Mesic, 146; kralovstvi Pane kralovstvim uzitecneho konani, 219, 361, 387; Pan kralem nebes, 406, 407. Tri rise na zemi, 104.

Krasa. Prirodni krasa neni podminena duchovni, 99. Duchovni krasa jest pomerna k dobru, 131, a ke vnitrni lasce, 459. Krasa andelu, 80, 414.

Kristus. Jmeno dane od Pane Bozske Duchovnosti, 24; zpusobuje zdrahani se pohanu z priciny spatneho zivota krestanu, 325.

Krest. Toliko znamenim a pripominkou znouzrozeni, 329.

Kvetiny a zahony znaci pravdy a vedomosti, 489, pozn.

Lakomstvi souvztazi se spinou, 363.

LASKA. Spojuje andely, jest bytim zivota, je pricinou tepla, urcuje jakost zivota, 14; dve ruzne lasky v nebi, laska k Panu a laska k bliznimu, nikoliv osobni, 15, nybrz laskou k dobru a pravde, 16. Laska jest prijimaci schranou veskerych veci nebe, 18; vybira ze vsech predmetu pameti, to, co jest s ni souhlasne, 18; nebeska laska skyta moudrost 18; laska k Panu a k bliznimu zahrnuje v sobe vsecky Bozske pravdy, 19; nebeska a duchovni laska, 23; ti, kdoz maji na mysli obecne dobro, miluji Pana, 64. Laskou k Panu a k bliznimu jest konati uzitecnost, 112; ten, kdo miluje vsecky, jest milovan Panem, 217; z panujici lasky, jak jevi se v reci, andele seznavaji cely zivot, a toto jest knihou zivota, 236. Nebeska laska sobe zada, aby to, co je jeji vlastni, nalezelo i jinym, 268; opacna sebelasce, 557, 558. Laska k Panu ve tretim nebi sklada se ze chteni a konani Bozske Pravdy, 271; obraci vnitra k sobe a spojuje sebe s nimi, 272. Byti milovan Panem jest milovati Ho, 350; lasky nebeske vplyvaji do cloveka ze vnitrku a skytaji vnitrni blazenost, 396; andelskou laskou jest milovati blizniho vice nez sebe sameho, 406; laska vytvari cloveka 474, 479. Lasky cloveka tvori kralovstvi pod panujici laskou, 477; siri se do spolecnosti nebeskych neb pekelnych, 203, 477; nebeske lasky vedou cloveka k nebi, pekelne k peklu, 481; laska, ciny projevovana, pravy zivot, setrvava i po smrti, 483; dve lasky nebeske a dve pekelne jsou soubezne protikladne, 555-596; pekelny raz sebelasky, 555-564; bazi vladnouti i nad Bozstvim, 559; laska ke svetu popsana, 565. Viz tez Bozstvi a Panovani.

Ledviny. Co znaci, 97; kdo jsou v oblasti ledvin, 95.

Leta. Co znaci, 155, 165.

Levy. Co znaci, 118.

Lidska forma (podoba). Typ k usporadavani duchovnich a nebeskych veci, 60; formou nebes, 59-67; sestava z casti, pusobicich jako jediny celek, 63; ruzne spolecnosti v ruznych udech, 65; souvztaznost jednotlivych udu, 96, 97; nejnizsi nbe souvztazi s udy cloveka, 100.

Lidske pokoleni. Nebe z lidskeho pokoleni, 311-317, 417.

Lucifer. Znaci ty, kdoz jsou z Babylonu, 544.

Manzelstvi a manzelska laska. Nebeska, 281, 371, 372; znazornena v pravem manzelstvi, 374; manzelska laska z nevinnosti, 281; manzelstvi v nebi, 366-386; spojeni dvou v jedinou mysl, 367; manzelska dvojice zvana jednim andelem, 367, 372; manzelska laska sestava z chteni, aby to, co jeden ma, mel i druhy, 369; jest spojenim dobra a pravdy, 370; Bozstvi vplyva do manzelske lasky, 371; existuje nejprve v myslich, 373, 375; ti jsou v ni, kdo jsou v Bozskem Dobru z Bozskych pravd, a nikdo v ni nemuze byti, kdo neuznava Pana, 376; pekelne manzelstvi, 377; neni manzelske lasky mezi dvema ruzneho nabozenstvi, nybrz jest mezi temi, kdoz jsou v teze spolecnosti v nebi, a byla u Izraelitu v teze rodim nebo pokoleni, 378; neni ji mezi jednim manzelem a nekolika zenami, 379; laska k panovani ji rusi, 380; podobnost k manz. lasce, 381; muze byti rozdilna v obou clenech dvojice, 381; prava jest zejmena v nejvnitrnejsim nebi, 381; jeji predobrazeni videno, 381; manzelstvi v nebi lisi se od manz. na Zemi, 382; kterak se vytvari, 383; kterak manzele na ni pohlizeji, 384; blazenosti manzelske lasky vzrustaji smerem k nebi, 386; manzele setkaji se ve druhem svete a zustanou pri sobe podle sveho stavu, 494.

Matka. Co znaci, 382, pozn.

Melancholie. Viz Tezkomyslnost.

Med znaci prirodni dobro, 115. Medeny vek, 115.

Mesic. Co znaci, 1, 119; Pan viden jakozto Mesic, 118; temnost na miste mesice, 122, 151.

Mesta v nebi, 184.

Michael. Andelska spolecnost, 52.

Milosrdenstvi. Z bezprostredniho milosrdenstvi nikdo nemuze byti vzat do nebe, 54, 420, 480, 521-527; Bozske milosrdenstvi pusobi skrze prostredky 480; jest ryzim milosrdenstvim, zadajicim si spasiti vsecky, a nikdy neopousti cloveka, 420, 522.

Mira. Znaci jakost pokud se tyce dobra a pravdy, 73, 307, 349.

Mista. Znaci stavy, 192.

Mluva. Viz Rec.

Moc andelu,137, 228-233; nad zlymi duchy, 232; priklad, 229; i v prirodnim svete, 229; nikoliv z nich samotnych, 230, 231; Bozska Pravda ma vsecku moc, 231, 232; ti v oblasti pazi maji nejvetsi moc, 231; pravdy z dobra maji moc, nepravdy nemaji proti nim moci, 233, 539.

Mohamedani na mistech vyucovani, 514-516.

Moudrost. Podle sdelovani, 204, 268; z dobra, 241; moudrost andelu, 265-275; moudrost andelu prevysuje moudrost lidskou, 265, 266, 269; svetlem nebes, 266; podle otevreni vniternosti, 2ti7, 270; vzrusta k vniternosti nebeske, 270; moudrost andela tretiho nebe prirovnana k palaci a zahrade, 270; zavisi na jejich lasce k Panu, jest zdokonalovana vice slysenim, nez zrenim, 271; v nebi jest dusledkem osvobozeni od sebelasky, 272; andele jsou v ni ustavicne zdokonalovani; nemuze vsak nikdy dosahnouti prirovnani k moudrosti Bozske, 272; vsichni v nebi zadaji si moudrosti jako pokrmu, 274; moudrosti pribyva smerem ke stredu v kazde spolecnosti, 275; jest ji v pomeru k nevinnosti, 278, 341; moudri v nebi, 346-356, ti kdoz milovali velice pravdu a dobro, 350; neprava moudrost, 352, 353; jak jevi se vnitro moudrych v nebi, 356.

Mozek. Jednotlivosti mysleni a vule na nem zapsany, 463.

Mozek maly, souvztazi s moudrosti, a nebesti andele vplyvaji do neho, 251.

Mozek velky, souvztazi s rozumovosti, a duchovni andele vplyvaji do neho, 251.

Mravni. Pohane ziji mravni zivot, 319; mravnost jest prirodni a duchovni, 319; mravni pravda, 468; u obcanskeho zivota cinnosti duchovniho zivota, 529.

Muka. Co jsou pekelna muka, 573, 574; proc jsou dovolena v pekle, 581; muka zlych duchu pri priblizeni se k nebi, 54, 400.

Mysl. Sklada se z vule a rozumu, 277, 367,

Myslenka. Sdelovani myslenek, 2; sireni do spolecnosti v nebi nebo v pekle, 203, 477; nikoliv ze sebe sameho, 203; myslenky andelu nejvnitrnejsiho nebe nevnimany ve strednim nebi, krome obcas jako cosi plamenneho, ale myslenku ze stredniho nebe jako jasny oblak v nejnizsim nebi, 210; vsecko mysleni jest z naklonnosti lasky, 236; predstavy andelu jsou obmenami (variacemi) svetla, 239; jest vnitrni zreni, 434, 532; zustava po smrti, 461-409; kazdy clovek ma vniternost a zevniternost, 499; jest formou vule, 499; myslenky duchovniho cloveka vztahuji se k Bozskym zakonum a tak maji obecenstvi s nebem, 530; myslenky svetske, telesne a nebeske, 532.

Nabozenstvi. Jest postarano, aby kazdy mel nejake, 318; jeho podstatnou veci jest uctivati jistou Bozskou Bytost, 319; nebezpeci, prilisne premysleti o nabozenstvi ze sebe sama, 249.

Nahost. Predobrazuje nevinnost, 178, 179, pozn., 280, pozn., 341.

Naklonnost. Naklonnost v plyva na zaklade sdelovani, 203. Panujici naklonnost jest ve vsech ostatnich naklonnostech, 236. Zustava i po smrti, 461-469. Siri se do spolecnosti v nebi nebo v pekle 203, 477. Viz Laska.

Narodove. Viz Pohane.

Naturaliste. Stav v pristim zivote, 3, 508.

Nauka. Musi byti cerpana ze Slova, 311, pozn.; nauka s nebe souhlasi s vnitrnim smyslem Slova, 516; ve Stare Cirkvi byla naukou ucinne lasky, 484, pozn.; prizpusobena chapavostem v jednotlivych nebich, 221, 227; svou podstatou jest uznanim Bozskeho Clovecenstvi Pane, 227.

NEBE. Rozdeleno ve dve kralovstvi, 20-28, 95; ve troji nebesa, 20, 29-40; jest kralovstvim Bozim, 20; nebeske kralovstvi zvano Jeho pribytkem, 24, a souvztazi se srdcem, 95; duchovni kralovstvi zvano Jeho trunem, 24, a souvztazi s plicemi, 95: Kazde nebe ma vniternost a zevniternost, 32; a nescetne spolecnosti, 41-50; cele jest rizeno jako jediny andel, 52, 63. Nebe nikoliv zevne, nybrz uvnitr, 54; vsude Pan jest milovan, 56; jest jediny celek, sestaveny z casti, 56; jako celek predstavuje jedineho cloveka, 59-67, 418; a to v dusledku Bozskeho Clovecenstvi Pane, 76-86; zvano Nejvetsim Clovekem, a Bozskym Clovekem, 59; neni vsak videno nizadnym andelem jakozto clovek, 62. Nebe jest zdokonalovano prirustanim poctu, ale nikdy nebude plne, 71; jeho nejmensi vec jako celek, 72; jest pospolitosti, 73; nemuze do nebe vstoupiti nikdo, kdo nema o nem spravne predstavy, 83, 518. Nebesa souvztazi jedno s druhym, 100; spojena se svetem pomoci souvztaznosti, 112; vzdalena od Pana podle prijimani 120. Nebe nazvano rajem, 136. Vsichni v nebi stale se obraceji k Panu, 123; prebyvaji oddelene podle stran svetovych, 148, 193; vsecky veci tam jsou vetsinou jako na svete, ale mnohem dokonalejsi a mnohem hojnejsi, 171, a lisi se svou podstatou, 172. Forma nebe porovnana s formou cloveka, 212, 418; z Bozskeho Clovecenstvi, 212. Nebe z lidskeho pokoleni, 311-317; prijimani vsichni, kdoz milovali dobro a pravdu, 350; nebe jest kralovstvim Pane, 406, 407; jeho nezmernost, 415-420; misto pro vsecky, 420; ti jdou k nebi, kdo jsou v nebeskych laskach, 481; nekteri jsou tam vzati ihned, 491; kterak jsou uvadeni, kdyz byli pripraveni, 519, 520. Nebe je ve cloveku, 33, 54, 319; zivot pro nebe neni tak nesnadny, jak ma se za to, 359, 528-535; nebe a nebeska blazenost jest jedna a taz vec, 397; neni totez u jednoho jako u druheho, 405.

Nejstarsi Cirkev. Myslili na zaklade souvztaznosti a meli styk s nebem, 115.

Nejvetsi jest ten, kdo jest nejposlednejsi 408.

Nejvetsi Clovek. Nebe se tak nazyva, 59, 64, 67, 94, 96. Kteri jsou v jednotlivych udech, 96.

Nejvnitrnejsi vnitro. Stupne u cloveka, 39, 435.

Nepretrzite. V tom, co jest nepretrzite, vzdalenosti jsou mereny toliko tim, co neni nepretrzite, 196.

Nesnadnost. Zivot, vedouci k nebi, neni tak nesnadny, 359.

Nevesta. Cirkev tak nazyvana, 180.

Nevinnost. Souvztazi s nahosti, 179, 341; v nebi, 276-283; nevinnost detstvi, 277, 341; nevinnost moudrosti, 278; spociva v ni, 278; nevinnost detstvi a stari, 278, 341; provazi znovuzrozeni, 279; sestava z toho, byti vedenu Panem, 280, 341; vsichni v nebi v nevinnosti, 280; stupne nevinnosti v nebi, 280; bytim vseho dobra, 281; nikdo bez ni nemuze vejiti do nebe, 281; Bozske Dobro jest vlastni nevinnosti, 282. Nevinnosti jest vsecko od Pana, 282; vsecko ve zlem jest protikladem nevinnosti, 283; nevinnost a pokoj jsou nejvnitrnejsimi podstatami nebe, 285; prijimaci schranou vsech veci v nebi, 341; prava nevinnost jest moudrosti, 341; predobrazena 341; naznacena detstvim, 341.

Noc. Co znaci, 155, pozn.

Nohy znaci to, co je prirodni, 97; ti v oblasti nohou ve Velikem Cloveku, kteri jsou v nejnizsim dobru, 96.

Nozdry. Co znaci, 96, 97.

Obecenstvi. Nebe jakozto obecenstvi vsech dober, 268.

Obeznice Saturn a Merkur, 417.

Obili. Co znaci, 111.

Oblak znaci doslovny smysl Slova [Boziho], 1. Spolecnosti nebeske, videne jako oblak, 69.

Oblasti Nejvetsiho Cloveka, 65, 96, 333.

Oblicej andelu a dobrych duchu obracen k Panu, 17, 123, 142-144; ti kdoz jsou v sebelasce, jsou oblicejem odvraceni od Pana, 17; oblicej andela jest podobou jeho naklonnosti, viden k projeveni ruznych naklonnosti sve spolecnosti, 47; jakost, videna v obliceji, 48, 131, 458; nemuze byti zakryta v nebesich, 48; ukazatelem mysli, 91; formou vniternosti, 143; Pan viden pred nim, 118; urcuje strany svetove v nebi, 142; oblicej tela a ducha po smrti, jeho zmeny, 457; oblicej andelu tretiho nebe nepopsatelne krasny, 495; souvztazi s vnitrem, 251, 457, pozn.

Obloha nebes - co znaci a kdo jsou v ni, 347.

Odveden byti duchem na jine misto, 192, 439-441.

Ohen znaci lasku, 13, 118, 134, 568, 570, 571. Ohen pekelny, 566-574; jest jim chtic, 354, 570. Ohen pekla a ohen nebesky ze Slunce nebes, 569. Ohen pekla videny, 571; obracen v chlad, kdyz vplyva teplo nebes, 572.

Ochrana. Ochrany cloveka Panem nemohou nabyti ti, kdoz neuznavaji Bozstvi, 577.

Oko. Znaci chapani, 97, 145; souvztazi s inteligenci, 271; prave a leve, 118; Pan viden pred ocima, 118, 143-145; andele vidi Ho svyma ocima, On vidi je v cele 145. Ti, jejichz oci jsou

otevreny, 487; oci zlych duchu, uzpusobene, svetlu pekla, nemohou videti nic zvenci pekla, 584. Ti v oblasti oci vynikaji v chapavosti, 96; deti v nebi v teto oblasti, 333.

Oliva. Co znaci, 520.

Opak. Bolest, kdyz dve opacne veci na sebe ucinkuji, 400; nic bez vztahu ke svemu opaku, opak zjevuje jakost, skrze nej jest rovnovaha, 541.

Otcovska laska. Pricinou jeji jest nevinnost detstvi, 277; materska, 332.

Ovce. Co znaci, 110.

Pahorky. Znaci dobro ucinne lasky, 188; kdo na nich prebyvaji, 188.

Palace. V nebi, 185, 186; palace moudrosti, 270.

Pamet. Andele a duchove mohou vniknouti do pameti cloveka, 246 a dale; neni dovoleno mluviti se clovekem z jich vlastni pameti, 256, 298; kdyby tak cinili, cloveku by se zdalo, jakoby se rozpominal ze sve vlastni pameti, 256; vule jest nejvlastnejsi pamet andelu, 278; veci zevni pameti odpocivaji ve druhem zivote, 355; pamet zustava po smrti, 461-469; ukazano zkusenosti, 462; zevnejsi a vnitrni pamet, 463; co clovek mysli, chce, mluvi a kona jest zapsano ve vnitrni pameti a zustava, 463; zevnejsi zustava, ale toliko duchovni veci jsou reprodukovany, 464; jest temna v dusledku zevnejsich vedomosti a zkostnatela u pokrytcu, jest ultimem radu, 466; pamet andelu, 467.

PAN. Druhy prichod, 1; Buh nebe, 2-6; ti, kdoz popiraji, jsou mimo nebe, 3; jediny zdroj zivota, 9; prebyva s andely ve Svem vlastnim, 12; nazvan Jezis pro Bozstvi nebeske, a Kristus pro Bozstvi duchovni, 24; vplyva bezprostredne do vule, zprostredkovane do mysleni, 26; spojuje vsecka nebesa timto vlivem, 37; ve stredu andelu jest viden jako Jediny, 52, 69; proto zvan jest ve Slove andelem, 52, 69; jest vidan ruzne v ruznych spolecnostech 55; viden jako andel, 55. Vsecko ve vsem nebi, 58; Jeho Clovecenstvi Bozske, 78; Bozske Clovecenstvi v Nem jedine, 79; viden v lidske podobe, 79; On jediny jest Clovekem, 80; to nemuze pochopiti smyslove mysleni, 85; Bozske Clovecenstvi vplyva do vsech veci, 101; pred vtelenim a po nem, 101; jevi se jako Slunce nad nebesy a take jako Mesic, 118; viden duchovne pri promeneni, 119; v nebi v andelske podobe, 121; pritomen pohledem, 121, 254; spolecnym stredem, 124, 142; zvan Svetlem, 129. Pan jest minen Slovem, u Jana, 137; proc zvan jest Vychodem, 141; andele vidi Ho svyma ocima, ale On vidi je v cele, 145; pritomnost v nebi; 147; zjevovani se andelum v jejich ruznych stavech, 159; zvan zenichem a chotem, 180; moudry dotazuje se Jej a dostava odpovedi, 214; ridi cloveka prostrednictvim andelu a duchu, az i co tyce se tela, 228; v nebi je Bozska Pravda spojena s Bozskym Dobrem, 231. Lide Nejstarsi Cirkve uctivali Pana v lidske podobe, 252; tak cini lide na jinych telesech svetovych, 321; kterak mluvil s proroky, 252; nazvan Berankem, jezto veskera nevinnost jest od Neho, 282; Bozsky pokoj v Nem pochazi ze sjednoceni Bozstvi s Clovecenstvim, 286; zvan Knizetem Pokoje, 287; vzkrisen jak co do tela tak co do ducha, 316; Kralem nebes, 406, 407; jest Milosrdenstvi samo, Laska sama a Dobro samo, 524, 545; nikdy se nehneva, 545; nikdy se neodvraci od cloveka, 545; jest pritomen u vsech, ale ruzne, podle toho jak Ho prijimaji nebo odmitaji, 549. (Viz tez vynatky z Nebes. tajem. po c. 86.)

Panovani. V nebi, 213-220; panovani vzajemne lasky jest jedinym panovanim v nebi, 213; v nebeskem kralovstvi zove se spravedlnosti a jest panovanim Pana samotneho, 214, 216; v duchovnim kralovstvi zove se soud a deje se skrze vladce a zakony, 215, 216; ruzni se v ruznych spolecnostech podle cinnosti, 217; ve vsech formach ma dobro za konecny ucel, 217; ti, kdoz vladnou, jsou ve vetsi lasce a moudrosti, nez ostatni, 218; spravuji a slouzi a dostava se jim cti, 218. Panovani v domacnosti, 219; v pekle panovani ze sebelasky, 220. Vlada na Zemi, kdyz sebelaska zacala panovati, 220, pozn. Panovani dvojiho druhu, 564; v nebi neni sobecke, 218; panovani jednoho z manzelu, 380.

Panujici laska. V nebi jest laskou k Panu, 58; ridi i nejposlednejsi jednotlivosti, 58; zustava po smrti, 363, 477, 480; vecne se nezmeni, 477; duchove, vedeni panujici laskou, 479.

Pasy. Kolem Slunce nebes, 120, 159.

Paze. Viz Rame.

Pecovani o zitrek, 278.

Pekelny ohen. Co znaci, 566-574.

PEKLO. Jeho obyvatele jevi se jako obludy, 80; jsou opaky nevinnosti, nenavidi male deti, 283; jsou z lidskeho pokoleni, 311-317; nekolik ihned bylo do pekla uvrzeno, 491; Pan vladne pekly, 536-544; jest rozdeleno ve spolecnosti, jako nebe, 541; troji pekla jako troji nebesa, 542; kterak jsou rizena pomoci nebe, 543; celkem vsichni tam jsou spravovani bazni, 543; Pan neuvrhava nikoho do pekel, ale zli duchove vrhaji se tam sami; 545-550, 574; vsichni tam jsou ve zlu a nepravdach, nikoliv v pravdach; 551; cele peklo ma formu jednoho dabla, 553; zjevy atd. 582-588; neviditelna ze sveta duchu, 583; jsou vsude pod svetem duchu; 584, 588; vchody, 583, 585; vetsina pekel rozdelena na tri casti, 586; usporadana podle stran sveta, 587; straslivosti ubyva od severu k jihu a k vychodu, 587; zadne nyni na vychodni strane, 587; pocet pekel, 588, 592; oddelena a usporadana, 588; rovnovaha mezi peklem a nebem, 589; kterak jsou krocena, 594; ustavicne utocici na nebesa, 595; kdoz jsou v pekle, nemohou byti spaseni, 595; dve kralovstvi, 596.

Perly. Co znaci, 307.

Pismo. Pismo v nebi, 258-264; praci se Bozskemu radu, byti poucovanu listinami s nebe, 258; listy s nebe, videne proroky, 258; videna listina, napsana jakoby hebrejsky, 260; prvotni pismo na zpusob andelskeho, preslo pak v pismena hebrejstiny, 260; raz pisma v nejvyssim nebi, 260, 261; v nizsich nebesich podobno pismu na svete, ale se samohlaskami pro naklonnosti a souhlaskami pro predstavy, 261; toto pismo v nekolika slovech chova vice, nezli clovek mohl by napsati na nekolik listu, 261; v nebi pisma vyplyvaji z myslenek, bez volby slov, 262; pisma bez pomoci ruky, pouze ze souvztaznosti vznikajici, 262; pisma, psana v cislicich, 263.

Plamen znaci duchovni dobro; v opacnem smyslu zlo sebelasky, 585.

Platno. Co znaci, 365, pozn.

Plice. Maji vztah k mysleni a k duchovnimu kralovstvi, 95, pozn., 446, 449.

Plozeni. V nebi dobra a pravdy, 382.

Pocit. 402, 462.

Podobnost spojuje, nepodobnost rozlucuje, 16, 42, 47, 72, 427.

Podrobne a vseobecne. Viz Zvlastni.

Podstatnosti radu jest Bozske Dobro, 77, pozn., 523; podstatnosti cirkve jest uznavani Bozstvi Pane, 86; podstatnosti veskere nebeske nauky jest uznavani Bozskeho Clovecenstvi, 227; podstatnosti dobra a pravdy nevinnost, 281.

Pohane. Jich osud v pristim zivote, 3, 318-328; spojeni s nebem skrze Slovo, 308; ziji moralni zivot, 319; nabyvaji pravd ve pristim zivote a uznavaji Pana, 319, 320; jisty z pohanu, ktery slysel krestany rozumovati, 320; maji spatnou predstavu o krestanech, 325; zrikaji se uctivani model, 326; preji si byti nazyvani poslusnymi, nikoliv vericimi, 326; na mistech vyucovani, 514-516; Africane nejlepsimi z nich, 326, 514. Mnozi pohansti narodove nabyli sveho nabozenstvi ze Stare Cirkve, 322.

Pokani. Neni mozne az po smrti, 527.

Pokoj. V nebi, 284-290; nemuze byti povedom na svete, 284; s nevinnosti jest nejvetsi vniternosti nebe, 285; z pokoje veskera blazenost dobra, 285; Bozsky pokoj v Panu a z Pana ze sjednoceni Bozstvi s Clovecenstvim a z Jeho spojeni s nebem, 286; zdroj vsi radosti, 286; jest Bozskou radosti Bozske Lasky, 286; znaci ve Slove Pana a nebe, 287; kterak pocitovan jest v nebi, 288; lisi se podle nevinnosti a prebyva s ni, 288; vnitrni pokoj jest toliko v moudrosti, a jest hromaden v tech, kdoz jsou spokojeni v Bohu, 288; kdoz jsou ve zlu, nemaji pokoje, 290.

Pokoleni. Co znaci, 1.

Pokracovani. Vsecko v nebi, tak jako na Zemi stale se meni a pokracuje, 162, 163.

Pokrm. Duchovni pokrm jest naklonnosti k dobru a pravde, 111; vedomosti, inteligence a rozum, 274, 340, pozn.

Pokrytci. Nemohou ziti v nebi, 48; spatreni oddeleni od druhych, 68; popsani, 68, 458, 499.

Posedlost duchy, 257.

Posunky. Vule z nich se projevuje, 91, 244.

Potrava viz Pokrm.

Povaha. Jest urcovana panujici laskou a seznavana z obliceje atd., 363; zustava na veky, 363; po smrti jest urcena zivotem, jaky clovek zil na svete, 470-484.

Povolani viz Cinnosti.

Povzneseni rozumu do svetla nebeskeho, 130, 131.

Poznavani se. Vsichni v podobnem dobru poznavaji jedni druhe, 46, 205; pratele ve svete duchu, 427, 494.

Prava ruka a strana, 118, pozn.; 232, pozn.

PRAVDA. Obracena v dobro ve vuli, 26; formou dobra, 107, 375; veskere veci maji vztah k dobru a pravde, 107, 138; pravdy sviti, 132; nejsou v Panu, ale od Pana, 139; ti, jez pravda vznecuje, jsou vznecovani svetlem nebeskym, 347; pravdy tri druhu, obcanske, mravni a duchovni, 468; veskera moc prislusi pravde z dobra, 539; kazda pravda ma opacnou nepravdu, 541.

Preexistence. Vira v ni, 256.

Promeneni Pane videno ve svetle nebeskem, 119.

Proprium cili svojstvi (jastvi); sestava z lasky k sobe a ke svetu, 158, 280, 283, 484, 558; jest pouhym zlem, 591, 592; tou merou, jak kdo jest oddalovan od sveho propria, jest v Pane propriu, 341; Pane proprium jest zvano spravedlnosti a zasluhou, 341; jest dobro samo, 591.

Proroci. Nebe jim otevreno, 76, 171; kterak Pan mluvil s nimi, 254.

Prosti. Kteri jsou v nebeske lasce, prichazeji do andelske moudrosti 18; predstavuji si andely jako lidi, 76, 86; kterak predstavuji si Boha, 82, 86; prosti v nebi, 346-356.

Prostor. V nebi, 191-199; nikoliv jako na svete, 85, 162, 195; nikoliv mene skutecny, 195; co znaci ve Slove vyrazy, vztahujici se k prostoru, 197; v nebi neni odhadovano podle prostoru, ale podle stavu, 198.

Prsa. Znaci ucinnou lasku, 97; viz tez 96.

Prvy. Vsecky veci musi byti spojeny s Prvotnim, 37, 106, 303. Prvy stav cloveka po smrti, 450, 451, 457, 491-498; jest podoben onomu ve svete a jest jeho pokracovanim, 494; delka tohoto pokracovani, 498.

Pratele a pribuzni setkaji se a poznaji se navzajem ve svete duchu, ale nikoliv pozdeji, lec jsou-li v podobnem stavu, 427.

Predobrazeni, 170-176; veci, tak nazvane, souvztazi s vniternosti, 175, 306; predobrazujici cirkve, 306; ditky vyucovany preodbrazenimi, priklady, 335; ve vyucovani, 517.

Predstavy. Andele mluvi duchovnimi predstavami, 168; prirodni predstavy obracene v duchovni, 168; omezene, jsou-li zalozeny na casu nebo prostoru, 169.

Pretvoreni. Neni mozne vyucovanim ve druhem zivote, nebot tu chybi plan ultimova, 480.

Pribuznost. V nebi podle dobra, 46, pozn. Blizkost na zaklade pribuznosti, 193. Sdruzovani podle pribuznosti, 205. V nebi uznavano jen pribuzenstvi duchovni, 46.

Pribytky. V nebesich, 183-190; rozmanite a lepsi nez na Zemi, 183-185; popsany, 185;

souvztazi ve vsech podrobnostech s dobrem toho ktereho jedince, 186.

Prichod Pane jest Jeho pritomnost ve Slove [Bozim] a Zjeveni, 1.

Prijemnost (blazenost). Kazde dobro ma svou prijemnost, jez jest veci lasky, 285; tez poznava se podle sveho dobra, 288; vsecky odvozuji se z jiste lasky, 396; blazenost duse cili ducha z lasky k Panu a k bliznimu, 396; blazenost nebe nevyslovna, 398; jezto veskera blazenost sdeluje se druhemu, 399; blazenost sebelasky opacna blazenosti nebeske lasky, 399, 400; blazenost nebeske lasky stezi jest vnimana lidmi, ale zjevne v nebi, 401; veskera blazenost v nebi jest veci uzitecnosti, 402; blazenosti zivota promenuji se v souvztazne blazenosti po smrti, 485-490; veskere blazenosti odvozuji se od panujici lasky, 486; jsou tak ruzne, jako ruzne jsou panujici lasky, 486; v ciste lasce jsou nevyslovne 489; zustavaji vecne teze jakosti, 490. Viz tez Blazenost.

Prinucovani necinilo by dobre cloveku, 293; jest nasilne 293, pozn.

Priroda jen k tomu, aby duchovnost priodela, 102; predobrazuje kralovstvi Pane, 106; prostor a cas prislusi prirode, 266.

Prirodni. Nic neni prirodniho, co by nesouvztazilo s necim duchovnim, 487.

Pritomnost. Pohledem, 121; pritomnost Pane v nebi, 147, 197; pritomnost na zaklade touhy, 194; v panujici lasce, 479.

Ptaci. Jejich instinkt, 108; souvztaznost, 110.

Pud. Pud zvirat, 108.

Puda (prst). Lidska mysl jako puda, 356.

Pulsovani. Pulsovani srdce, 446, pozn.; v nebi jest podobne, ale vnitrni, 95, pozn.

Purpur. Co znaci, 365, pozn.

Pusobeni a protipusobeni v prirodnim svete ze sily, v duchovnim svete ze zivota, 589.

Radost. Viz Blazenost.

Rafael. Andelska spolecnost, 52.

Raj. Co znaci, 111, 176, pozn., 489, pozn.; proc nebe jest tak nazvano, 136.

Rame. Znaci moc pravdy, 96, pozn., 97, 231. Ti, kdoz jsou v ramenach Nejvetsiho Cloveka, jsou v moci, 231. Nahe rame, videne, kterez ma moc, 231.

Reva. Co znaci, 520.

Rovnovaha. Clovek v ni udrzovan dobrymi a zlymi duchy, 293, 536, 537; clovek jest tim udrzovan pri svobode, 293, 536, 537, 597-603; rovnovaha sveta duchu a lidi, 540, 600; mezi

nebem a peklem, 589-596; v prirodnim svete, 589; mezi dobrem a zlem, 589; andelu a dablu, 591; kazda vec na ni zavisi, aby existovala, 592; kterak jest regulovana vzrustajicim mnozstvim, 593.

Rostliny, stromy atd. Souvztazi uzitecnosti s nebem, 109; mnohe druhy v nebi, 176, 489, 520; souvztazi s rozumovosti a moudrosti, 176.

Roucha znaci pravdy, jezto tytez odivaji dobro, tez poznatky, 129, pozn., 179, 365, pozn.; trpytici se znaci pravdy z Bozstvi, 179; roucha v nebi, 177-182; jsou skutecna, 178, 181; krasna v pomeru k rozumovosti, 178, 179; menena, odkladana, 181; obdrzena jakozto dary, 181, ohyzdna v pekle, 182. Andele nejvnitrnejsiho nebe neodeni, 178, 179, 280.

Rozednivani souvztazi se stavem pokoje, 289.

Rozkose. Viz Prijemnost a Blazenost.

Rozlehlost. V nebi neni jako na svete, 85.

Rozmanitost. Nekonecna, 20, 41, 231, 405; rozmanitost bohosluzby z ruznosti dobra, 56; rozmanitost zpusobuje dokonalost, 56, 71.

Rozum. Jeho zaverky, a nikoliv veci zevni pameti, zakladem mysleni ve druhem zivote, 355; rozumova mysl uprostred mezi cestou k nebi a cestou k peklu, jako ve svete duchu, 430; ma ho byti pouzivano k potvrzeni duchovni pravdy, 455; clovek muze byti rozumovym, chce-li 455; kterak jest pestovan, 464, 468, 469, 489. Jest pravym svetlem to, co osvecuje mysl, 130; rozum zlych muze byti obracen ke svetlu nebe, nikoliv vsak jejich vule, 153; mysl sestava z rozumu a vule, 367; muz jest cinny jakozto rozum, 367, clovek se rodi, aby myslil z rozumu, 368; rozum muze vnika ve vuli zeny, 369; spojeni rozumu a vule, 423; to, co je pouze v rozumu, jest u cloveka a nikoliv v nem, 423; clovek muze mysliti z rozumu a nikoliv z vule za ucelem pretvoreni, 424.

Rozumovost (inteligence) a moudrost sestava z prijimani dobra a pravdy od Pana, a tvori cloveka, 80; zavisi na sdelovani, 204; jest z pravdy, 241; kdo jsou rozumni 346-349, 356; nebeska rozumovost z lasky ku pravde, 347; ziskana na svete rozumovost prenasi se do druheho sveta, 349; prava sestava z rozeznavani dobra ode zla, 351; neprava, 352; nespravna, neni-li zalozena na uznavani Bozstvi, 353; andele pokracuji v pomeru k naklonnosti k dobru a pravde, 469.

Ruce, viz Rame.

RAD. Buh jest rad, 57; Pan jest vsude ve Svem rade, 57; Bozsky rad jest z Bozskeho Dobra, 107; zvirata jsou v radu sveho zivota, 108; cloveku jest treba byti obnovenu k radu nebeskemu, 108; vsecky veci podle Bozskeho radu souvztazi s nebem; a vsecky veci opacne s peklem, 113; vliv z duchovnosti do prirodnosti podle Bozskeho radu, 135, 499; rad v pekle je opakem radu v nebi, 151; Slovo [Bozi] obsahuje zakony radu, 202; clovek vstupuje do radu nebes poslusnosti Slova, 202; vsecky veci v nebi podle Bozskeho radu, 389; rad prevracen u zlych, 499; Pan nikdy nepusobi proti Svemu radu, 523; Bozsky rad jest nebem u cloveka, 523.

Rec. V nebi jest mysleni mluvicim, 2; rec vyssiho nebe neni chapana v nizsim, 210; rec andelu,

234-245; rec Swedenborgova s andely 234; rec andelu, ve slova rozdelena, zvucna, 235; jedina rec v celem nebi, vstipena, a jest slysitelnou naklonnosti a mluvici myslenkou, 236; ale rozmanita, 244; andele seznavaji povahu nekoho z jeho reci, 236; rec andelu nema nic spolecneho s reci lidskou, 237; andele nemohou vyjadriti jedineho slova lidske reci, 237; prvotni rec cloveka s nebe, a hebrejstina souhlasi s ni v nekterych vecech, 237; rec andelu souvztazi s jejich laskou a jest tudiz velice libezna, 238; pohne zatvrzeleho ducha az k slzam, 238; plna moudrosti a vyjadruje to, co jest nevyjadritelno cloveku, 239; jednotlivosti mysleni a reci jevi se jako vlneni 240; jsou viditelny ve svetle nebes, zlibi-li se to Panu, 240; rozdil mezi reci nebeskou a duchovni, 241; hudebni souzvuk v reci andelu, 242; duchovni rec vstipena do cloveka, 243; rec oblicejem, predobrazenimi, viditelnymi predstavami, posunky, jako hrmeni atd., 244; rec pekla, pokrytcu, 245; andelu se clovekem, 246-257; andele mohou vniknouti do pameti cloveka a zdaji se uzivati jeho jazyka, ale za dnesni doby clovek ma obecenstvi toliko s duchy, 246; rec andelu nebo duchu u cloveka slysena hlasite clovekem, 248; toliko kdyz se obratili k nemu, 255; zridka dovolena rec s duchy, 249; s andely jedine tem, jichz vnitro jest otevreno az ku Panu, 250; lide zlateho veku rozmlouvali s andely, 252; Pan mluvil se Starymi vlivem, s proroky skrze duchy, naplnenymi Jeho pohledem, coz bylo diktovanim, 254; andelum a duchum neni dovoleno mluviti s clovekem z jejich vlastni pameti, jezto by se pak zdalo to byti vzpominkou, 256; rec andelu daleko predci rec lidskou, 269; naklonnost vyjadrena tonem, 269.

Rimsti katolici. Jejich stav po smrti, 508, 587; jejich svati, 533; oposice jejich duchu proti Panu, 562.

Rise rostlinna. 104, 109, 111; vliv do ni, 567.

Sabbath. Zalozen na pamatku spojeni Bozstvi a Bozskeho Clovecenstvi, Pan nazvan Panem Sabbathu (Soboty), 287.

Samohlasky vyjadruji naklonnosti, 241, 261; v hebrejstine, 241.

Samotarstvi. Ti, kdoz zili samotarsky zivot, 249, 360, 535.

Satan. Nikoliv andelem svetla, 311, 544; jest jim mineno cele peklo, 311; anebo peklo vpredu, kde jsou zli duchove, 311, 544.

Saze. Co znaci, 585. Sedmdesat dva. Co znaci, 73.

Sdelovani. Sdelovani sfery zivota v nebi, 49; sdelovani vsechnech veci, 199; vsechnech dober, 268; vsechnech myslenek, 2, 203; sdelovani celeho nebe s kazdym andelem, 73, 85; vsechnech radosti, 399; jednoho nebe s druhym prostrednictvim vlivu, 206; zeme s nebem prostrednictvim souvztaznosti, 106, pozn.; souvztaznostmi, zvanymi vliv, 207. Rozumovost a moudrost zavisi na nem, 204. Nejvnitrneji v duchu, v dychani a pohybu srdce, 446.

Sdruzovani. Podle dobra, 42-46; dober a pravd v radu nebes, 205; cloveka s andely, 304.

Sever. Co znaci, 148-151.

Sfera. Sfera andelu a duchu, 17, 49; sfera pravdy z dobra vydychuje z nebe, 537, 538, 591; sfera nepravdy ze zla vydychuje z pekla, 537, 538, 591; ustavicna snaha konati dobro vydychuje z nebe, a konati zlo vydychuje z pekla, 590; duchovni sfera obklopuje kazdeho, 591; sfera z pekla jest usilim zniciti Pana a nebe, 595; z pekla protilehleho nebeskemu kralovstvi neni dovoleno vplyvati k tem, kdoz jsou v duchovnim kralovstvi, 596.

Sion. Znaci cirkev, zejmena nebeskou cirkev, 216, pozn.

Skala. Co znaci, 188, 488.

Skripeni zubu co znamena, 566, 575; rec pokrytcu jako skripeni zubu, 245.

Skutky cili ciny podle vniternosti vule a mysleni, 472-476; v nich jevi se cely clovek, 475; ultima (posledni meze) vule a mysleni 475; tvori zivot cloveka po smrti, 476; vsichni maji podil na mravnim a obcanskem zivote a jsou nebeske nebo pekelne lasky, 484; skutky ze cloveka samotneho jsou zlem, 484.

Slezina. Co znaci, 96, 217.

Slovo. Jeho vnitrni smysl, psano pouze v souvztaznostech, 1, 114; jest Bozskou Pravdou, 137; kterak diktovano bylo prorokum, 254; co Panem jest diktovano, prochazi celym nebem, 259; Slovo jest cteno v nebi a jest totez, jako na Zemi, bez prirodniho smyslu, 259; zpusob pisma v ruznych nebesich, 261; spojeni skrze Slovo, 303-310; opatreno za zakladnu pro nebe, kdyz clovek jiz neslouzi za zakladnu, 305; andele rozumeji mu, kdyz clovek cte, 306; doslovny smysl slouzi za zakladnu spojeni, 307; ti, kdo jsou mimo cirkev, prece jen spojeni Slovem, 308; skyta svetlo vsudy, 308, 310; bez neho clovek byl by oddelen od nebe, 309; sloh Slova, 310; skrze duchovni smysl nabyva clovek hlubsi moudrosti, 310; pouze doslovny smysl, bez vnitrniho, muze vesti ke bludum, 311; Slovo ve sve vniternosti jest duchovni, v literach prirodni., 357.

Sluch vnitrni, 434.

Slunce. Co znaci, 1, 119; slunce nebes 116-125; Slunce sveta neni viditelno v nebi, 117; jevi

se andelum jako cosi temneho, 122, 151; Bozska Laska zari jako Slunce v nebi, 117, 133; Stari obraceli sve obliceje ke slunci, 119; Slunce nebes s pasy, 120, 159; kdoz jsou v peklech, obraceji se k tmavemu predmetu, 123, 561; ve slunci nic nez ohen, 139; zmeny v jeveni se Slunce andelum, 159; jest pricinou zmen stavu, 164.

Smrt na tomto svete jest vejitim do sveta druheho, 445, 493. Zivot zla jest duchovni smrti, 80, 474. znaci vzkriseni, 445.

SmysIovost. Smyslovy clovek nema moudrosti, toliko vedomosti, 74, 267; jsou schopni ostrovtipne uvazovati, 353.

Sociani. Jsou mimo nebe, 3, 83.

Soud. Slovo to prisuzuje se pravde, 215, 348; znaci duchovni dobro, 216. Posledni cili konecny soud, predstava lidi o nem, 312, 470. Swedenborguv spis citovan, 229, 482, 508, 559, 587. Soud podle skutku, 471, 472.

Souhlasky. V nebeske reci neni tvrdych souhlasek, 241. Predstavy mysleni, vyjadrene souhlaskami v nizsich nebesich, 261.

Souvislost vseho s tim, co je prve, pomoci toho, co zprostredkuje, a cokoliv neni souvisle, rozptyluje se, 9, 302-305.

Souvztaznosti. Slovo psane skrze souvztaznosti, 1. Souvztaznost vsech veci nebes se vsemi vecmi cloveka, 87-102; se vsemi vecmi prirody 103-115; a s tim, co clovek vyrabi z nich, 104; souvztaznost nebe se druhym nebem, 100; nejnizsiho nebe s udy lidskeho tela, 100; kazda souvztazici vec jest z bozskeho radu, 107; souvztaznost prirodnich radosti s duchovnimi, 487-489. Souvztaznost s nebem jest souvztaznosti s Bozskym Clovecenstvim, 101; muze byti seznana toliko zjevenim, 110; byla dobre povedoma Starym, a Nejstarsi lide myslili na zaklade jejim, 87; jest zprostredkovana uzitecnosti, 112. Souvztaznost svetla a tepla za dnu rocnich pocasi, 155. Predmety v nebi, kterez souvztazi, skutecne existuji, 175, 178. Sdelovani prostrednictvim souvztaznosti zve se vlivem, 207. Ve Slove, 111, pozn.

Souzen. Byti souzen podle skutku, znaci podle vnitra, 358, 475.

Spaseni. Nikoliv z bezprostredniho milosrdenstvi, 54, 484, 521-527; kazdy jest spasen, kdo spasen byti muze, 318, 329, 420, 522, 524; nikdo nemuze byti spasen krome skrze Bozske prostredky, zjevene ve Slove, 522; nikdo nerodi se pro peklo, 318; vsichni rodi se pro nebe 329, 420, 524; predstava o spaseni skrze bezprostredni milosrdenstvi vznika z nauky o samojedine vire, 526.

Spojeni. Veskere spojeni zavisi na obraceni se jednoho ke druhemu, 255. Spojeni nebe s lidskym pokolenim, 291-302; cloveka s nebem nebo peklem skrze andely a duchy, 292; spojeni nebe se clovekem deje se spojenim s jeho vnitrem, tez s jeho zevniternosti prostrednictvim souvztaznosti, 300; spojeni nebe se clovekem skrze Slovo [Bozi] 303-310. Clovek nemohl by bez spojeni mysliti, aniz miti nejakeho duchovniho zivota, 302; s Panem ma spojeni, ale s andely pridruzeni, 304. Spojeni s nebem znaci spojeni s Panem, 304.; tak clovek jest zavisly na nebi a nebe na cloveku, 304; spojeni opatreno u cloveka Slovem [Bozim] 305. Spojeni dobra a pravdy uzpusobuje cloveka pro nebe, zla a nepravdy pro peklo, 422, 425; o rozumu a vuli, 423, 425.

Spojeno. To, co muze byti spojeno s Bozstvim, nemuze byti rozptyleno, 435.

Spolecnosti. Nebe rozdeleno v spolecnosti, 41-50; rovnez i peklo, 541; spolecnosti nebe maji spolu obecenstvi prostrednictvim sfer, 49; jejich rozsah, 50, 213; kazda spolecnost jest nebem v nejmensi spolecnosti, 51-58; cela spolecnost jest videna nekdy jako jediny clovek, 52, 62, 68, 69; jejich rozmanitost zpusobuje dokonalost nebe, 56; rozmanitost v cirkvi, 57; kazda spolecnost predobrazuje jednoho cloveka, 68-72; spolecnost, videna jako jakysi oblak, 69; ruzni se formou, 70; jejich forma jest denne zdokonalovana vzrustajicim poctem, 71; souvztazi s udy ve cloveku, 94, 96, 217; vsecky jsou usporadany podle druhu a stupne lasky, 148, 149; zmeny stavu, 157; clenove jsou v podobnem dobru, nikoliv vsak v podobne moudrosti, 47; 213; pro kazdou spolecnost v nebi jest opacna spolecnost v pekle, 541, 594; kazdy pripojen ke spolecnosti v nebi nebo v pekle, do niz prichazeji po .smrti, 510.

Spravedlnost. Slovo to prisuzuje se dobru, 64, 215, 348; znaci nebeske dobro, 216; panovani v nebi tak nazyvano, 216; to, co deje se z dobra lasky k Panu, zve se spravedlive, 214.

Spravy. Cirkevni, obcanska a domaci v nebi, 388.

Srdce znaci vuli a dobro lasky, 95, 446; pozn., 447. Kdyz pohyb srdce ustane, duch jest vzkrisen, 447.

Stari. Stari znali nauku o souvztaznostech, Nejstarsi (327 pozn.) myslili z ni a rozmlouvali s andely, 87, 115, 249, pozn. Nejstarsi meli bezprostredni zjeveni. Stari zjeveni skrze souvztaznost, 306. Stara Cirkev po velke casti Asie, 322, 327; jeji Slovo, 327, pozn.; jeji moudrost 323, velke mnozstvi z ni veslo do nebe, 415; jejich nauka byla naukou ucinne lasky, 481, pozn., 558, pozn.; nekteri na temnem miste po mnoha staleti, 327; povzneseni ze smyslovosti, 74, pozn.

Stav druhy. Po smrti, 499-511; stav vniternosti, 502; pravy stav cloveka, 504; nyni ukazan, 507; dobry pak tim moudrejsim, 505; jakoby ze spanku byli probuzeni, 506; zli jednaji ztrestene, 506, 508, 509; oddeleni zlych od dobrych, 511.

Stavy. Prvy stav po smrti, 450, 451, 457, 481, 491-499; dalsi stavy, 481, 491; andele zmeni sva mista zmenou stavu, 192; zmeny stavu, 154-161, 166; druhy stav po smrti, 499-511, stav vniternosti, 502; treti stav po smrti, 512-520.

Stejne vidi stejne, jezto videni jest z tehoz zdroje, 76.

Sto ctyricet ctyri. Co znaci, 73, pozn.; 307.

Strany svetove. V duchovnim svete, 17, 123, 141-153; kterak jsou urcovany, 141, 142; lisi se o 30 stupnu v obou kralovstvich, 148; co znaci, 150; v pekle opakem stran nebeskych, 151, 587.

Stromy. Viz Rostliny.

Stred. Pan jest vseobecnym stredem, 124, 142.

Stribro. Co znaci, stribrny vek, 115.

Stupne. Tri stupne u kazdeho, 33, 34, 208. Postupujici a oddelene, 38, 211. Nejvnitrnejsi stupen 39.

Subjekt. Neni myslenky ani vule bez subjektu, jimz jest substance, 434.

Substance. Nutna pro existovani, 418, 434.

Svatost. Vychazejici, 140. Duchove, domnivajici se, ze jsou Duchem Svatym, 249.

Svedomi. Kdo ma svedomi - prave svedomi, neprave svedomi, klamne svedomi, 299, pozn.

Svet. Veskere veci sveta jsou souvztaznostmi, 103-115; prirodni svet existuje z duchovniho, 106; spojovan s nebem skrze souvztaznosti, 112; veskere veci v nem jsou formami uzitecnosti, 112; prirodni svet spojovan jest s duchovnim svetem skrze cloveka, 112; vsecky veci existuji ze slunce, 138; zivot ve svete muze byti pozitky poskytujici, 358, 359; zivot ve svete jest nutny, 528; stav tech, kdoz zrikaji se zivota ve svete, 360, 528, 535.

Svet duchu. 421-444. Stredni svet mezi nebem a peklem, 421, 422, 428; duchu nescetne mnozstvi, 426; doba pobytu ve svete duchu, 426; pri vstupu jsou hned roztrideni, 427; vchody k nebi a peklu strezeny, 428; jak se jevi svet duchu, 429; v rovnovaze mezi nebem a peklem, 590.

Svetlo v nebi, 126-140; prevysuje svetlo sveta, 126, 170; jest z Bozske Pravdy, 127, 130, 133,

136; ruzni se podle rozumovosti, 128; plamenne v nebeskem kralovstvi, bile v duchovnim kralovstvi, 128; nikoliv ve slunci, nybrz ze slunce, 139; svetlo nebe opakem svetla sveta, 347; osvecuje zaroven mysl i oci, 266; svetlo pekla obracene v temnotu ve svetle nebes, 553; co jest milovano, vnika se svetlem do mysli, 603; vsecka pravda jest ve svetle, 603.

Svitani znaci temnotu, predchazejici svetlo 155.

Svoboda. Svoboda lasky, 45, 293; jak jest zachovavana 293, 298; rovnovahou, 293, 537, 589, 590, 597-603; svoboda vnitrni naklonnosti, 506; nutna pro pretvoreni, 598.

Swedenborg. Ve stycich s andely trinacte let, 1, - viz tez 312, 442, 456; sdruzen s nimi jako pritel, nekdy jako cizinec, 234; poznal jako stare pratele ty, kdoz byli v podobnem dobru, 46; byti v podobnem stavu pocitovano, jakoby byl s lidmi na Zemi, 234; videl celou spolecnost jako jedineho cloveka 52, 68, 69; videl andely tisickrate, 74, 75,.456; videl duchy lidi zcela se lisici od jejich tel, 99; vnimal souvztaznost veci v jiste zahrade, 109; videl Pana v podobe andela, a tez jako plamennou zari, 121; byl povznesen do duchovniho svetla, 130; jeho predstava o vecnosti, 167; andele nechapali jeho predstavy o case, 168; v nebi nemyslil jinak, nezli ze jest na svete, a to na dvore kralovskem, 174; rozmlouval jako clovek s clovekem, 174; v jejich reci, 239, 255; a casto v jejich pribytcich, 184; nedovedl si v prirodnim stavu pripamatovati, co bylo andely povedeno, 239; byl veden zmenami stavu skrze nebesa a k tem, kdo jsou na jinych telesech svetovych, 192; naslouchal kazani, 223; videl sta tisice zlych, jak byli rozpraseni, 229; videl nahe rame, 231; seznaval, jaci andele byli u neho podle casti hlavy, na niz bylo pusobeno, 251; obdrzel papiry s pismem, 258, 260; rozmlouval s andely o pokoji, 290; o vire cloveka, 302; zkusenost pritomnych duchu, 292; rozhovory od rana do vecera, 312; s nekterymi po cele dny, mesice a leta, 312, 437; s nemene nez sto tisici, 312; povedel nekterym o jejich pohrbu, 312, 452; rozmlouval s pohany cele hodiny a dny, 322; s nekterymi osobami jako s detmi a pozdeji jako s mladymi muzi, 340; s nekterymi, kteri zili pred sedmnacti stoletimi, 363, 480, pred dvaceti stoletimi, 480; s nekterymi, kteri byvali chudi, 364; zakusil nebeskou blazenost, 413; videl, jak pratele a pribuzni se setkali, 427; rozmlouval s duchy jako duch, a tez jako clovek, 436; s vetsinou tech, ktere znal na svete, 437; ve stavu odtazeni od tela, 440; byl duchem na jine misto odveden, 441; zkusenosti pri vytrzeni z tela, 449, 450; vypravi o osudu tech, kdo duverovali v samojedinou viru, 482; nevidel formu celeho pekla, nybrz jen formu jednotlivych spolecnosti, 553; bylo mu dovoleno nahlednouti do nich, 586; byl v duchovnim svete co do sveho ducha a v prirodnim svete co do sveho tela, 577.

Syn Cloveka. Vyznam 1.

Synove. Co znaci, 382.

Selmy. Viz Zvirata.

Sirivost myslenek, 203.

Sirka. Znaci stav pravdy, 197, 198, pozn. V nebi od severu k jihu, 197.

Temnota znaci nepravdy ze zla, 123, 487.

Teplo. V nebi, 126-140; z Bozskeho Dobra, 127, 133; 136; jest laska, 133, 135, 567; souvztazi s teplem na Zemi, 135; meni se podle lasky, 134. Teplo a svetlo davaji zivot na Zemi, 136;

nikoliv ve slunci, ale ze slunce, 139. Zivotni teplo z lasky, 447, 567, 568. Teplo ze Slunce nebes a slunce sveta, 567. Ucinky jarniho tepla, 567; teplo nebeske a pekelne z tehoz Slunce, kterak zmeneno, 569. Teplo nebe udusuje teplo pekla, 572.

Tesklivost. Viz Tezkomyslnost.

Telo. Utvoreno pro poslusnost dobru a pravde, 137. Nabyva prvych vjemu z prirodniho sveta, 331, ale to, co pochovano jest v tele, ma svuj puvod z toho, co jest duchovni, 373; nebot telo jest obrazem mysli, 374. Uzitecne konani nebes jest rozmanite, jako uzitecne konani tela, 406, kterez ma souvztaznost s nebem, 418. Duch musi miti telo, 434; kazda cast tela jest uvadena duchem v pohyb, 453. Duch zustava v tele, dokud pohyb srdce neustane, 447; jedine pozemske telo jest zustaveno zpet, 461-469; clovek jest po smrti zdanlive v temze tele, 461. Co jest vytrzeni z tela, 438, 440; co jest to byti v tele Pane, 81.

Tezkomyslnost. Kteri duchove jsou jeji pricinou, 299.

Trava. Co znaci, 489.

Trestani. Nikdo netrpi pro zdedene zlo, 342; nikdo ve druhem zivote pro hrichy na Zemi, 509; zli duchove jsou trestani proto, aby zlo bylo kroceno, 509, 550, v pekle, 574, 581.

Trojnost (Trojice). V jedine osobe uznavana v nebi, 2. (Viz tez vynatky z Nebes. taj. po c. 86.)

Trouba. Co znaci, 1, pozn.

Trvani. Trvani prveho stavu cloveka po smrti, 498; delka pobytu ve svete duchu, 426. Trvani jest ustavicne vznikani, 9; 37; 106, 303.

Trun. Trun Pane znaci nebe - nebeske kralovstvi, 8, 24.

Treti stav. Po smrti, 512-520; jen pro ty, kdoz jdou do nebe, 512.

Uceni (nauka.) V nebi souhlasi v podstatnych castech, 221; vsecko uceni ma na zreteli zivot, jako konecny svuj ucel, 227; v nejvnitrnejsim nebi jest moudrejsi, nez ve strednim, a ve strednim moudrejsi, nez v nejnizsim, 227; podstatou vseho uceni jest uznani Bozskeho Clovecenstvi Pane, 227.

Uceni. Ve druhem svete, 313, 353-355, 464.

Ucinna laska (charita). Zivot ucinne lasky uvadi do nebe, 360; jest to zivot podle desatera prikazani, 535; ma vztah i k nejdrobnejsim vecem, 481, pozn. Krasa jest formou ucinne lasky, 414.

Ucho. Znaci poslusnost, 96, 97; souvztazi s chapavosti a poslusnosti a tudiz s inteligenci, 271.

Ucho jehly znaci duchovni pravdu, 365.

Ulice. Co znaci, 479, pozn.

Ultimum (nejzazsi mez). Ultimum Bozskeho radu ve cloveku, 304; plan prirodnich vedomosti a naklonnosti, odpociva ve druhem zivote, a clovek nemuze byti vyucovanim pretvoren, 480.

Umeni pekelnych duchu, 576-581.

Urceni smeru chramu, 119.

Usta. Kdo jsou v teto oblasti, 96.

Utvrzeni se. Co jest utvrzeno zda se byti pravdou, a kazda vec muze byti dotvrzena, 352.

Uzkost. Duchove, kteri ji vyvolavaji, 299.

Uzitecnost. Vsichni v nebi jsou sdruzeni podle svych uzitecnosti, a skytati uzitecnost jest chtiti jinym dobro k vuli dobru celku, 64; vsecko jest stvoreno pro uzitecnost, 108, 112; souvztaznost zprostredkovana uzitecnosti, 112; kazdy v nebi kona uzitecnost, 387; byti uzitecnym jest blazenosti vsech v nebesich, 219; kralovstvi Pane jest kralovstvim uzitecnosti, 112, 387; skytani uzitku jest cinne dobro, cili dobro ucinne lasky, 391, 402, 403; v nem jest blazenost nebeska, 403-405; uzitecne konani jest nekonecne rozmanite, 405; kde panuje, tam panuje Pan, 564; ucel zvan uzitecnym ucelem. 565.

Vavrin. Co znaci, 520.

Vcely. Jejich instinkt, 108.

Vcerejsek. Co znaci, 165.

Vdechnuti (inspirace). U proroku, 254.

Vecer. Souvztazi s moudrosti ve stinu, 155, 166.

Velbloud. Znaci vseobecne vedeni, 365.

Vesmir. Vsecky veci v nem vztahuji se k dobru a k pravde, 375.

Vecnost. Predstava andelu o vecnosti, 167.

Vedy. Co se vedami rozumi, 353; slouzi moudremu za prostredky k moudrosti, 356. (Viz tez vynatky z Neb. taj. po c. 356.)

Vedomosti. Vedomosti samy sebou jsou mimo nebe, avsak zivot, vedomostmi nabyty, jest v nebi, 518.

Vek. Zlaty, stribrny, medeny a zelezny vek, 115. Zlaty vek popsan, 252. Pri vstoupeni do druheho zivota vsichni jsou stejneho veku, jako byli na svete, 330. Stari stavaji se mladymi, 414.

Videni. Nebezpecna pro ty, kdoz jsou v nepravdach, 456.

Vira. Svetlo pravdy, z ucinne lasky, 148; vira vztahuje se k nauce a spociva na spravedlivem a pravem mysleni, 364; oddelena od lasky neni verou, 474; naklonnost ku pravde, 480; muze trvati toliko z nebeske lasky, 482; vira samotna nemuze spasiti, 482; nemuze existovati samotna, 526; z predstavy o samojedine vire vyvera predstava bezprostredniho milosrdenstvi, 526.

Vliv. Bozsky vliv do sveta, 112; z vyssiho stupne do nizsiho, nikoliv naopak, 135, 209; z nebe do nebe, 206; 207; zprostredkovany a bezprostredni od Pana spojuje nebe s nebem, 208; bez vlivu clovek nemohl by kroku uciniti, 228; vlivem skrze nebe Pan ovlada cloveka az i do tela, 228; vliv Pane do cela a tak do celeho obliceje, duchovnich andelu do celeho mozku, nebeskych andelu do maleho mozku, 251; zvirata rizena jsou povsechnym vlivem a clovek rovnez pokud se tyce reci a jednani, 296; Pan vplyva u cloveka do nejvnitrnejsiho vnitra a ultima vlivem bezprostrednim, jakoz i zprostredkovanym vlivem skrze duchy, 297. Bezprostredni vliv z Bozskeho Clovecenstvi do vule cloveka a skrze ni do rozumu, 297; jest ustavicny, 297. Vliv nikoliv myslenek, nybrz naklonnosti lasky k dobru a pravde jest s nebe, ke zlu a nepravde z pekla, 298. Bozsky vliv poskvrnovan hned pri vstupu do tech, kdoz miluji sebe, 561; puceni jest z vlivu z duchovniho sveta, 567.

Vniternost. Vniternost cloveka, jak jest utvarena, 351; vniternost duchu, videna co do jejich jakosti, 481. Stav vniternosti druhym stavem po smrti, 499 a dale; skutecny stav, 504; jakost cloveka jest jim urcena, 501; muze byti seznana podle lasky, 532.

Vnitrni clovek. Neotevre se jinak, lec Bozskou Pravdou, 250; vniternost jest to, na zaklade cehoz clovek jest souzen, 358.

Voli. Co znaci, 110.

Vseobecne a zvlastni. Viz Zvlastni.

Vule. Byti zivota, 26, 61, pozn.; s rozumem tvori mysl, 367; zena jest cinna jakozto vule, 367; zena zrozena aby myslila z vule, 368; vule zeny jest i vuli muze, 369; vule tvori cloveka, 474,

508, 529, 532.

Vune. Co znaci, 287, pozn.

Vychazejici. Definovano, 139, 474.

Vychod. V nebi, kdez Pan jest spatrovan, 141; znaci lasku a jeji dobro za jasneho vnimani, 148, 149; v peklech ti, kdoz jsou ve zlu sebelasky, prebyvaji od vychodu k zapadu, 151.

Vychova ditek v nebi, 334-344; jak ruzni se od vychovy ditek na Zemi, 344.

Vychovatelky ditek v pristim zivote, 332, 337.

Vypleneni. Postupne vypleneni cirkve, 1; popsano, 551; Neb. taj. citovana, 513.

Vysetrovani. Ve druhem zivote, 462, 463, 481, 496; vysetrovani celeho tela, pocinaje od prstu, 463; vysetrovani zlych duchu, 574.

Vyska. Znaci stupne, 197, 198, 307.

Vytrzeni z tela, 438, 440.

Vyucovani. Tretim stavem v pristim zivote jest stav vyucovani, 512-520; poskytovano andely mnoha spolecnosti, zejmena na severu a jihu, 513; mista vyucovani smerem k severu a rozmaniteho druhu, 513; usporadana jako nebe, 514; mnozi mnoho trpi za vyucovani, 513; lisi se od vyucovani na Zemi poznatky, vstepovanymi do zivota, 517; vyucovani predobrazenimi, 517.

Vyvoleni jsou ti, kdoz jsou v zivote dobra a pravdy, 420.

Vzdalenost. Mezi Sluncem a Mesicem v nebi, 146; mezi stranami sveta, 148; blizkost nebo vzdalenost podle spriznenosti stavu nebo touhy, 42, 193-196; vyznam vyrazu, 197.

Vzkriseni, 312, 445-452. Zkusenost, 449, 450. Pan vzkrisen tez co do sveho tela, 316.

Zabava. Viz Prijemnost.

Zahrada znaci rozumovost, 111, 176; zahrady v nebi popsany, 176, 185, 489.

Zapad. Co znaci, 148-151.

Zasluha. Neni dovolena v nebi, 10; zasluhou Pane jest dobro, ktere vladne v nebi, 348.

Zboznost. Zivot bez ucinne lasky nevede k nebi, 360, 535.

Zdokonalovani. Vzrusta smerem k vniternosti, 34; zdokonalovani nebes z rozmanitosti, 56.

Zeme. Znaci cirkev, 307. Lide teto zeme, po padu, nemohou prijimati bezprostredniho zjeveni jako ti, kdoz jsou z jinych teles svetovych, 309, kteriz uctivaji Bozstvi v tvarnosti cloveka, 321. Zeme ve vesmiru, 417; spodni zeme, (podsveti) 391, 513. Dilo Telesa svetova, citovano, 309, 321, 417, 419.

Zet. Co znaci, 382.

Zevniternost. Clovek jest v ni za zivota tela a za prveho stavu po smrti, 492, 493; taz jest pak odkryta a uvedena v poradek, 498.

Zima. Co znaci, 155, 166.

Zitrek. Co znaci, 165.

Zjeveni. Bezprostredni zjeveni mineno prichodem Pane, 1; jeho potreba, 312; bylo u Nejstarsi Cirkve, ale zjeveni prostrednictvim souvztaznosti bylo u Stare Cirkve, 306. Mohlo by snadne byti dano, ale bylo by bez uzitecnosti, 309, 456.

Zjevy. V nebi, 170-176. Veci videne v nebi skutecne zjevy, skutecne existuji, 175. Zjevy, ktere nesouvisi s vniternosti, nejsou realne, 175.

Zlato. Co znaci, 115, 307. Zlaty vek, 115.

Zli duchove. Obraceni k temnemu predmetu, 123, 151; jevi se jako obludy, 131; kterak jsou usporadani v pekle, 151; vejdou-li k dobrym, zmatou strany svetove, 152; kdyz obrati se k nebi, maji inteligenci, 153; pomery nekterych z nich, 488; nekteri posilani na cas do jeskyn, 491; v pekle videni v nebeskem svetle jsou v podobe sveho zla, 553; ba i touzi zabiti Pana, 562; ucineni sebelaskou neschopnymi, 563; vrhaji se sami do pekla, 548, 574; jejich bezboznost a hanebna umeni, 576-580; kterak predci v tom smeru lidi, 577; nejhorsi jsou ve zlech ze sebelasky, 578. Kteri jsou zvani duchy a kteri genii, 578, 596. Ruzne druhy bezboznosti, 580; dobri duchove mohou je videti, oni nemohou vsak videti dobreho, 583. Viz Geniove.

ZLO. Z propria cloveka, 484; z lasky k sobe a ke svetu, 342 pozn., 359 pozn.; zpusobuje svuj vlastni trest, 509; vsichni, kdo jsou ve zlu, vnitrne popiraji Bozstvi, 506; clovek jest pricinou zla, nikoliv Pan, 547; zlo chova v sobe nepravdu, 551. Nebyl stvoren jediny andel svetla, 311, 544; veskera pekla zvana dablem a satanem, 311, pozn., 544; ti, kdoz jsou specielne zvani dably nebo genii, jsou vzadu, 311, 544. Viz Satan.

Zmeny. Zmena mista pochazi ze zmeny stavu, 192, 195. O stavu andelu, 154-161.

Znameni Syna Cloveka, 1.

Znesveceni. Verenim a pak popiranim, 456.

Znovuzrozeni. Popsano andelem, 269; znovuzrozeni co do duchovniho cloveka, 279; zacina uvedenim do nevinnosti detstvi, 279; po pokusenich dostavuje se pokoj, jako rozednivani anebo jaro 289.

Zpustoseni. Viz Vypleneni.

Zrozeni. Duchovni zrozeni, zpusobene znamosti dobra a pravdy, 345. Nove zrozeni nutno, 342, pozn.

Zreni duchovni, jimz andele jsou videni, 76; kazdy smysl zustava i po smrti, 461-469; jest vybrousenejsi, zejmena smysl zrakovy a sluchovy, 462; zevnejsi smysl souhlasici s vnitrnim, 462. Vnitrni zreni jest zrenim myslenek, 85, 144, 203; jest zrenim ducha, 171; ma sireni do duchovniho sveta, 203.

Zub. Co znaci, 575.

Zvirata. Rozdil mezi zviraty a clovekem, 39, 108, 202, 296, 352, 435; jejich souvztaznost, 110; rizeni povsechnym vlivem, 296, 567. Viz Kralovstvi.

Zvlastni (podrobne). To, co jest na vyssim stupni, jest zvlastni, to, co jest na nizsim stupni, jest vseobecne, 267.

Zadost (chtic). Laska ve svem pokracovani a rozkos, 570.

Zelezo. Co znaci, 115; zelezny vek, 115.

Zena. Co znaci, 368, pozn. Jedna z naklonnosti a znaci naklonnost, 368.

Zenich. Pan tak nazyvan, 180.

Zivot. Pouze jediny Zivot, z nehoz vsichni ziji, 9, 203; zivot podle lasky, 14; vsecek zalezi v mysleni a chteni, 203, 512; po smrti clovekova laska a vira jakoby byla videna ve skutcich, 476-480; ukazano ze zkusenosti, 479, 527; laska, jevici se ciny, pravy zivot, trvajici po smrti, 483; stav po smrti muze byti seznan souvztaznostmi, 487; troji zivot: duchovni, mravni, obcansky, 529; zakony kazdeho z nich podle Desatera, 531.

KONEC

Clanky