Práve v této dobe muzeme pozorovat ve Spojených státech, v Británii a také v mé zemi, v Austrálii, výraznou vlnu zájmu o andely. Mozná dorazí i sem do Ceské republiky, nebo se tak uz stalo. Swedenborg ríká, ze pricházíme na svet s vrozenou schopností verit nadprirozeným vecem. Presto, ze tato predisposice je obvykle udusena cynismem a nadmernou závislostí na tom, co nám sdelují nase smysly nebo co muze být vedecky prokázáno, presto opakovane prorází na povrch - a alespon po urcitou dobu muzeme zazít krásnou otevrenost a pripravenost k prijetí nadprirozených zkuseností a zázitku jako skutecných a pravých. Samozrejme to neplatí o vsech lidech, ale o nekterých to ríci lze, a je jich mnoho, mnoho tisíc. V techto dnech vychází kniha za knihou a vsechny nacházejí své ctenáre. Vydavatelé si stezují, ze nejsou schopni uspokojit poptávku dostatkem vhodné literatury. 7. zárí, práve pred mesícem, jsme v The New Church College v Manchesteru porádali slavnostní obed u prílezitosti vydání nejnovejsího prírustku do stále rostoucí rodiny knih zabývajících se andely. Jmenuje se "An Angel At My Shoulder" (Andel u mého ramene) a je to sbírka skutecných príbehu o setkání s andely, redakcne upravených a prevyprávených autorkou, paní Glennyce Ackersley, která pracuje u nás ve skole. Zatím bylo vydáno deset tisíc výtisku a pokud budou rychle rozebrány, predpokládá se dalsí vydání pred Vánocemi. V breznu tohoto roku usporádali Swedenborgovi následovníci ve Spojených státech "První kazdorocní oslavu andelu" v malém venkovském stredisku za Filadelfií, zvaném Bryn Athyn, a k jejich úzasu se prihlásilo více nez tisíc lidí.

Otevrenost vuci existenci andelu, tedy vuci tomu, ze skutecne jsou a ze nám jsou nejakým zpusobem velmi blízko, ze nás ovlivnují a casto jsou schopni nás vést a ochranovat, je - v moderní dobe - do znacné míry jevem 90. let. Dokonce ani mezi krestany se o nich az donedávna prílis nemluvilo a nebyl o ne velký zájem. V soucasné dobe jsme vsak svedky velké touhy videt, rozumet a pochopit zivot nove a jinak. Samozrejme, ze je vzdy nebezpecné zobecnovat! Ale je to pravda alespon u povzbudivého poctu lidí, kterí jsou nespokojeni a nestastni z vedeckého nebo humanistického pohledu na svet a zivot. Chtejí verit, ze je tomu jinak.

Doufám, ze jste postrehli, ze jsem rekl: "v moderní dobe". Dovolte mi jeste jednou zopakovat, co jsem rekl:

Chci tím ríci, ze po vsechny veky, od nejstarsích dob a civilizací, o kterých neco víme, existuje mnozství dokladu víry v andely. Vezmeme si napríklad jen to, co dnes víme o starém Babylónu, Persii, Egyptu, a vsude objevíme hluboce zakorenenou víru v andely. Stejne tak tomu je ve vsech svetových nábozenstvích, v hinduismu, islámu, judaismu a kres-tanství - a vsude nalezneme mnohé z toho, co se ríká o andelech a o zpu-sobu, kterým preklenují prostor mezi Bohem a lidstvem.

Swedenborg zil v jiné dobe a za mnoho vecí, které napsal o andelech, a za to, ze trval na tom, ze jsme neustále ovlivnováni z duchovního sveta, byl odmítán a opovrhován. Pritom muzeme ríci, ze alespon na urcité úrovni pouze poukazoval na víru, která byla ve starých dobách samozrejmá a si-roce rozsírená, zachránil ji pred zapomnením a uvedl ji zpet na ústrední a dulezité místo, které ji kdysi patrilo.

Jádrem vseho, co Swedenborg napsal, at uz to bylo o Bohu, o Bibli ci o andelech, je názor, ze neexistuje pouze tento svet, který vidíme kolem sebe - tento hmotný svet stromu a kvetin, východu a západu slunce - ale ze jsou svety dva. Dále ze tento hmotný svet, který vidíme kolem sebe, vzniká a je udrzován neviditelným svetem duchovním, se kterým je tesne spojen i v té nejmensí malickosti. Duchovní svet je naopak udrzován zivotem a energií vplývající do neho od Boha. My jsme schopni videt veci pouze velice cástecne a izolovane. Vidíme schéma nasí slunecní soustavy a nasi malou planetu, jak tam pluje zdánlive udrzována gravitacní silou Slunce. Jenomze toto je pohled zvenku dovnitr, my se vsak musíme pokouset podívat se smerem zevnitr ven.

Nyní vám prectu nekolik velmi krátkých úryvku, které Swedenborg napsal o vztahu prírodního, tedy hmotného, a duchovního sveta. V rozsáhlých dvanáctisvazkových Nebeských tajemstvích, která vydal v letech 1749 - 1756, píse:

Jinde píse:

Nejenze zde jsou dva svety, duchovní a prírodní, které jsou spolu takto úzasne spojeny, ale kazdý z nás je Bohem stvoren tak, ze nejenom muzeme zít, ale dokonce zijeme v obou svetech soucasne. Uvedu nyní krátkou citaci ze Swedenborgovy knihy "Nový Jeruzalém":

A pokracuje:

To vse znamená, ze zijeme svuj zivot na dvou úrovních v daleko vetsí míre, nez si uvedomujeme. Hluboko na nevedomé úrovni zijeme v duchovním svete. Na vnejsí povrchové úrovni zijeme v tomto svete, kde se potkáváme s ostatními lidmi, nakupujeme, navstevujeme prátele a príbuzné, plánujeme dovolenou na prístí léto, máme starosti se svými detmi atd. Zivot není v zádném prípade tak jednoduchý, jak se zdá. V zádném prípade nejsme odríznuti a izolováni, jak se zdá. Zijeme soucasne ve dvou svetech. Ve vnitrním a vnejsím svete. V duchovním a prírodním. A Buh nás stvoril tak, ze je to mozné. Není divu, ze Bible hovorí o lidech, kterí se v tomto svete modlili, at uz pritom stáli, sedeli nebo kleceli, a zároven videli do duchovního sveta. Mnoho let po smrti a zmrtvýchvstání Jezíse Krista jeden z jeho nejblizsích následovníku, apostol Jan, zijící v té dobe na ostrove Pathmos, píse, ze se ocitl u vytrzení ducha v den Páne a uslysel za sebou mocný hlas a kdyz se otocil, spatril Pána. (Zj. 1,10)

Není receno, ze by nekam chodil nebo byl nekam prenesen. Jednoduse ríká, ze byl "v duchu" a byly mu ukázány události, které se dely v duchovním svete. Jeho vnitrní neboli duchovní zrak byl otevren práve tak, jak se stane kazdému z nás po nasí smrti.

Duchovní svet je podle Swedenborga svetem, do kterého pricházejí vsichni lidé, dobrí i zlí, kterí jednou zili v tomto svete. Swedenborg tvrdí, ze nikdo nebyl stvoren tak, aby zil v tomto prírodním svete na veky. Ze své lásky nás Buh volá k zivotu a chce nás v nebi naveky obdarovávat stestím a plností zivota. Nejprve se vsak rodíme zde, abychom meli sanci zvolit si ze vsech kontrastu a mozností, které si zde postupne uvedomujeme, kým chceme být. Ti, kterí se rozhodnou pomáhat ostatním lidem a být jim uzitecní, po smrti vytvárejí nebeská spolecenství a stávají se andely. Ti, kterí si umínili zít pouze pro sebe a pro to, co mohou ze zivota získat, vytvárejí po smrti spolecenství v pekle a stávají se zlými duchy.

Az do posledních okamziku naseho zivota na tomto svete nase vnitrní já nejen zije nevedome v duchovním svete, ale je ve spojení jak s nebeskými andely, tak zlými duchy v pekle a je jimi ovlivnováno. To není zádný duvod k panice ci strachu. Ve skutecnosti potrebujeme být ovlivnováni z obou stran. Tak to Buh zamýslel a nase postavení pak vypadá takto: Zlí duchové jsou pritahováni nasimi náklonnostmi, které jsme zdedili po svých rodicích a predcích - soustredit se jen na sebe, sobecky se oddávat svetu a vychutnávat si jeho príjemnosti. Andelé jsou naopak pritahováni neznými, láskyplnými, ryzími a svatými náklonnostmi v nás, které Swedenborg nazýval "pozustatky". Proto si nekdy uvedomíme, ze jsme tazeni dvema smery a ze se musíme rozhodnout, kterému z nich dáme prednost. Kdo z nás, co jsme se zde dnes sesli, nikdy takovýto vnitrní zápas nezazil. Kdo z nás se v sobe nikdy netrápil nad dvema moznostmi svého dalsího postupu, kdy jsme se cítili být k obema stejne puzeni. Je témer jisté, ze kdyz mel být Jezís ukrizován, slysel v sobe hlasy, které mu ríkaly, ze se mel zachránit a zanechat své cinnosti. Patrne ho ony hlasy také presvedcovaly, ze ten rvoucí dav kolem neho není hoden jeho utrpení. A zároven druhá cást v nem ho nabádala, ze musí vydrzet a pres vsechnu podlost a zlo se nenechat zlomit. Vsichni zazíváme neco podobného a procházíme nekonecným mnozstvím obmen tohoto vnitrního boje.

V dobe, kdy se v Betléme Jezís narodil na tento svet, tedy témer pred 2.000 lety, pomery v duchovním svete byly stále chaotictejsí. Za obvyklých okolností Buh ze svého milosrdenství pozoruje a usmernuje prítomnost zlých duchu u lidí a omezuje jejich vliv na lidi, kterému by, pokud by byl prílis silný, nemohli odolat. Tenkrát tomu vsak bylo jinak. Zlí duchové zacínali lidem vládnout a pusobili, ze lidé konali ciny proti svému lepsímu úsudku a proti své vuli. V evangeliích máme napríklad dojemný príbeh o otci, který prinesl k Jezísovi svého mladého syna, zda by mu nepomohl. "I privedli chlapce k Jezísovi. A kdyz ho duch spatril, hned chlapce zkroutil krecí, padl na zem, svíjel se a mel penu u úst. Jezís se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpovedel: "Od detství. A casto jej zlý duch srazil dokonce do ohne i do vody, aby ho zahubil. Ale muzes-li, slituj se nad námi a pomoz nám." A Jezís tak ucinil. (Mk 9,14 a násl.). Hlavním duvodem, proc Buh prisel na tento svet jako Jezís, bylo prekonání onoho chaosu a obnovení rovnováhy, aby lidé na zemi mohli i nadále mít svobodnou vuli. Nicméne i dnes se muzeme rozhodnout být ovládnuti zlými duchy. Poddáme-li se jim, obsadí kazdou nasi myslenku, prevrátí kazdý argument, presvedcí nás, ze lez je pravdou a zlo dobrem. A kdyz se jim to podarí, deláme hrozné veci. Lzeme, podvádíme, klameme. A co hure, za príhodných okolností pácháme na druhých zlociny. "Jak je to vsechno mozné?" ptáme se. Je to mozné, protoze jak jsme si rekli, zveme zlé duchy z pekla, aby zili v nasich srdcích a myslích.

V první knize Bible, v knize Genesis, v první kapitole ve versi 26, cteme: "I rekl Buh: "Ucinme cloveka, aby byl nasím obrazem podle nasí podoby." Po staletí si lidé lámali hlavy, proc je zde pouzito mnozné císlo "ucinme". Swedenborg vysvetluje, ze je to odkaz na pomoc andelu (NT50). Buh zve andely, aby s ním pracovali, ovlivnovali lidi na zemi a pomáhali je vést do nebe. A o to se také andelé neustále snazí. Swedenborg ríká, ze nás skutecne stále sledují a jakmile pocítí cinnost zlých duchu, kterí se v nás pokousejí rozvírit nase sobectví, zlost, netrpelivost ci cokoli jiného, snazí se nás smerovat proti temto sklonum. "Andelum", píse Swedenborg, "není povoleno zádné násilné jednání, a tedy ani znicení zlých náklonností a falesných predpokladu cloveka. Musí postupovat jemne. Jejich úkolem je také dohlízet na zlé duchy z pekla, coz delají mnoha zpusoby. ... Duchové z pekel cloveka ustavicne napadají, andelé poskytují ochranu ..." (NT 5922).

Kolik je u kazdého cloveka andelu a zlých duchu? Kolik jich je s vámi? Swedenborg ríká, ze jsou dva a dva. Dva andelé a dva zlí duchové, a to proto, ze jsme vsichni jak myslící, tak cítící bytosti. Myslíme a cítíme. Máme hlavu a srdce. Jeden z andelu se v nás snazí vzbudit dobré pocity, zatímco druhý se nás snazí vést pravdivými myslenkami. A naopak. Jeden zlý duch se v nás pokousí vyvolat osklivé, temné pocity a druhý nám podsouvá falesné ideje. (viz NT 5848)

Zivot v tomto vnejsím svete, kde se nyní nacházíme, je urcen k tomu, abychom se naucili nebeským zpusobum. A nejeno abychom se jim naucili, ale také si je zamilovali. Lidé se domnívají, ze smyslem zivota na tomto svete je hlavne vydelávat hodne penez, být slavný, mít nádherný dum nebo být dulezitou a vlivnou osobou. Ne. Zivot nemuze být naplnen zádnou z techto vecí. Není pro nás prirozené milovat nebeský zpusob zivota. Není nám prirozené milovat a slouzit druhým lidem. A proto Jezís rekl, ze se musíme "znovuzrodit". Nastestí nejsme v nasem úsilí o znovuzrození osamoceni. Nejenom ze je s námi Buh, který nám dává k dispozici a podpore svou sílu, ale jsou s námi také andelé, krácejí s námi, podporují nás a povzbuzují. To je jejich radostí. Swedenborg o nich píse: "Nic jim neposkytuje vetsí potesení a nenaplnuje je vetsím stestím, nez odstranování zla od cloveka a jeho vedení do nebe." (AZ 5992)

Casto se nám zdá, ze boj není vyrovnaný. Nekdy máme pocit - nebo to tak není? - ze zlo je silnejsí nez dobro. Cástecne je tomu tak proto, ze zlým duchum na nás vubec nezálezí. Starají se pouze o sebe. Chtejí se pouze chytnout prílezitosti, kterou jim dává nase slabost, a oddat se svým fantaziím. Je to jako u nekoho, kdo si povolí, aby byl vzrusován pornografií. Lidi na obrázcích ho naprosto nezajímají. Zajímá se pouze o sebe a touzí pouze po svém uspokojení. A práve tak zlí duchové, kterí jsou s námi, jsou hrubí a bude-li jim to dovoleno, budou nás nicit. Jak rozdílní jsou andelé! Kdyz jsou nablízku, mají na nás prímý vliv, "ovlivnují nás tak jemne jako nejneznejsí vetrík. Zlí duchové vsak jako potopa ... " (NT 641)

Je tu jeste jeden duvod. Andelé neodpovídají zlým duchum zpusobem "oko za oko, zub za zub". Jinými slovy, není to otázka dohadování se a odmítání kazdého návrhu a pocítání kazdého necistého a neznovuzrozeného pocitu, který zlí duchové vzbudí. Andelé, píse Swedenborg, pracují na hlubsí úrovni. Soustredují se na nase cíle (NT 1645). Tak napríklad kdyz zlí duchové vyvolají myslenky na neveru a cizolozství u zenatého muze ci vdané zeny, reagují andelé tak, ze se snazí vpustit do vedomí jejich nadeje a ideály spojené s jejich manzelstvím. Mozná, ze zpocátku se to nejeví tak úcinne jako podnecování k cizolozství. Ve skutecnosti je vsak toto pusobení daleko úcinnejsí ... dáme-li si prílezitost prijít s ním do styku a nechat se jím ovlivnit.

Na zacátku jsem rekl, ze je dnes mnoho lidí, kterí tvrdí, ze mají vlastní zázitky s andely a ze o tom vychází mnoho knih. Pravdou je, ze vsichni máme zázitky s andely, ale bezne si jich nejsme vedomi. Své zázitky s nimi muzeme navíc rozmnozovat. "Cím více má clovek lásky k dobru a pravde," píse Swedenborg, "tím radeji pobývají andelé v jeho prítomnosti." (NT 1740). Pojdme tedy, soustredme se a milujme vse, co je Bozí a od Boha, vse, co je dobré a pravé, správné a krásné, vse, co druhým pomáhá a skutecne podporuje jejich vývoj a stestí, a budeme zazívat prítomnost andelu neustále.