47. Skutecnou láskou není milovat sebe, ale milovat druhé a být s nimi láskou spojen. Skutecnou láskou je také být milován druhými, nebot tím dochází ke spojení. Podstata veskeré lásky spocívá ve spojení a také v zivote lásky, který se nazývá príjemností, libostí, rozkosí, líbezností, blazeností, uspokojením a stestím.

Láska chce, aby to, co je její, patrilo druhému, a cítí radost druhého jako svou vlastní to je milování. Avsak cítit svou vlastní radost v druhém, a ne radost druhého jako svou vlastní, to milováním není. Je to sebeláska, zatímco to první je milování blizního. Tyto dva druhy lásek jsou zcela protikladné. Oba sice spojují a nezdá se ani, ze by milování svého, tedy milování sebe sama v druhém, rozdelovalo. Tato láska presto rozdeluje tak hluboce, ze nakolik nekdo miluje druhého tímto zpusobem, natolik jej pozdeji nenávidí. Takové spojení se postupne uvolnuje, a tehdy se láska mení v nenávist obdobné intenzity.

48. Kdo z lidí schopných nahlédnout podstatu lásky nedokáze spatrit i toto? Co to je milovat jen sebe, a nikoli nekoho mimo sebe, jenz by lásku opetoval? Taková láska více rozdeluje nez spojuje. Ke spojení láskou dochází díky vzájemnosti, a vzájemnosti nedosáhneme pouze v sobe. Pokud si myslíme, ze ano, pouze si vzájemnost v druhých predstavujeme.

Z toho plyne, ze Bozská Láska nemuze jinak nez být a projevovat se v druhých, které miluje a kterými je milována. Platí-li vsak uvedené skutecnosti pro veskerou lásku, musí platit v té nejvyssí, tedy nekonecné míre i pro Lásku samu.

49. Mluvíme-li o Bohu, Buh nemuze milovat a být milován temi, kterí mají v sobe neco nekonecného nebo neco z podstaty a zivota lásky o sobe, tedy neco z Bozství. Kdyby v nich totiz bylo neco nekonecného cili neco z podstaty a zivota lásky o sobe tedy neco z Bozství, Buh by nebyl milován druhými, ale miloval by sebe sama. Nekonecnost neboli Bozskost je jedinecná. Kdyby se nacházela v druhých, byla by tam sebou a to by byla láska k sobe samému. Ta se vsak v Bohu nemuze nacházet ani v té nejmensí míre, protoze je naprosto protikladná Bozské podstate.

Tato láska tedy musí být láskou k druhým, v nichz není nic z Bozství o sobe. Níze uvidíme, ze je to láska k tem, kdo byli stvoreni z Bozství.

Aby vsak k tomu mohlo dojít, musí existovat také nekonecná Moudrost, která tvorí jeden celek s nekonecnou Láskou. Musí tedy existovat Bozská Láska Bozské Moudrosti a Bozská Moudrost Bozské Lásky (o tom viz výse odst. 3439).

50. Na tom, jak dobre pochopíme a rozvázíme toto tajemství, závisí i to, jak dobre pochopíme a rozvázíme vse, co Buh projevil neboli stvoril, a také vse, co Buh udrzuje a uchovává, neboli veskeré Bozí dílo ve stvoreném vesmíru. O tom pojednám v následujícím textu.

51. Prosím vsak o jedno: nevmesuj do svých myslenkových predstav cas ani prostor. Nakolik budou tvé predstavy pri ctení následujícího textu obsahovat pojetí prostoru a casu, natolik jim nebudes rozumet. Bozství totiz není v prostoru ani v case, jak vyplyne zretelne z pokracování tohoto pojednání, zejména z cásti o vecnosti, nekonecnosti a vsudyprítomnosti.

52. Celý vesmír od pocátku az do konce a od toho nejmensího az po to nejvetsí v nem je tak plný Bozské Lásky a Moudrosti, ze jej lze nazvat obrazem Bozské Lásky a Moudrosti. Tato skutecnost nalézá své vyjádrení v souvztaznosti vseho ve vesmíru se vsím v cloveku. Kazdá jednotlivost, která vzniká ve vesmíru, natolik odpovídá nekteré cásti cloveka (a totéz platí o vesmíru jako celku a cloveku jako celku), ze i cloveka muzeme nazvat vesmírem. Nase pohnutky a z nich plynoucí myslení jsou souvztazné se vsím, co tvorí zivocisnou rísi; nase vule a z ní plynoucí rozum jsou souvztazné se vsím, co tvorí rostlinnou rísi; a nás vnejsí zivot21) je souvztazný se vsím, co tvorí nerostnou rísi.

Takové souvztaznosti nejsou zrejmé nikomu v nasem hmotném svete; jsou vsak zjevné tem, kterí jim venují pozornost ve svete duchovním. V onom svete se nachází vse, co se vyskytuje ve trech rísích sveta hmotného. Jsou to souvztaznosti s pohnutkami a myslenkami tamních lidí (s pohnutkami jejich vule a myslenkami jejich rozumu) a s jejich vnejsím zivotem. Tyto pohnutky i myslenky se objevují kolem nich a mají obdobný zjev jako skutecnosti stvoreného vesmíru s tím rozdílem, ze stvorený vesmír je zpodoben méne dokonale.

Z toho je andelum patrné, ze vesmír byl stvoren jako obraz Boha-Cloveka a ze tento vesmírný obraz tvorí vlastní Láska a Moudrost. Nedomnívají se, ze by stvorený vesmír byl Bohem-Clovekem, ale ze z Boha-Cloveka pochází. Naprosto nic ve stvoreném vesmíru totiz není substancí a formou o sobe, zivotem o sobe ani láskou a moudrostí o sobe, ba ani clovek není clovekem o sobe vse ale pochází z Boha, jenz je Clovek, Moudrost a Láska a forma a substance o sobe. Cokoli je o sobe, je nestvorené a nekonecné; cokoli vsak pochází od Nej, nemá v sobe nic existujícího o sobe, a proto je stvorené a konecné a predstavuje obraz Toho, z Nehoz existuje a projevuje se.

53. I o stvorených vecech lze ríci, ze v nich je bytí a projev, substance a forma, zivot a dokonce láska a moudrost, avsak to vse jako stvorené a konecné. Ne snad, ze by cokoli stvoreného neco z Bozství vlastnilo kazdá stvorená vec se vsak nalézá v Bozství a Bozství se nalézá v ní. Vse stvorené je samo o sobe neodusevnelé a mrtvé, avsak prijímá dusi i zivot díky tomu, ze Bozství je ve stvorení a stvorení je v Bozství.

54. Bozství v jednom subjektu se nelisí od Bozství v jiném, ale kazdý stvorený subjekt se lisí od druhého tak, ze neexistují dva totozné. Odlisují se tedy jako prijímací formy. Proto se Bozství ve svých obrazech jeví ruzne. O Jeho prítomnosti v protikladech pohovorím pozdeji.

Vse ve stvoreném vesmíru je príjemcem Bozské Lásky a Bozské Moudrosti Boha-Cloveka.

55. Je známo, ze vse ve vesmíru, velké i malé, stvoril Buh. Proto se vesmír a vse, co je v nem, nazývá ve Slovu prací Hospodinových rukou.

Lidé ríkají, ze celý svet ve svém celku byl stvoren z niceho a nic si predstavují jako absolutní nic. Avsak z absolutního nic nic nevzniká ani vzniknout nemuze. To je nemenná pravda. Znamená to, ze vesmír, jenz je obrazem Boha, a proto plný Boha, nemohl být stvoren jinak nez Bohem v Bohu. Buh je vlastní Bytí a vse, co je, musí vzniknout z tohoto Bytí. Ríkat, ze neco, co je, bylo stvoreno z niceho, které není, je protimluvem.

Presto nic z toho, co bylo stvoreno Bohem v Bohu, není Jeho pokracováním, nebot Buh je Bytím o sobe, a ve stvorení nic z Bytí o sobe není. Kdyby ve stvorení neco z Bytí o sobe bylo, bylo by to pokracováním Boha, a pokracováním Boha je Buh.

Andelé si stvorení Bohem v Bohu predstavují jako neco v cloveku, co bylo odvozeno z jeho zivota, avsak cemu je zivot odnat. To se pak s jeho zivotem shoduje, avsak není jím. To andelé dotvrzují mnoha príklady ze svého nebe; ríká se tam, ze jsou v Bohu a ze Buh je v nich, a presto ve svém bytí nemají nic ze skutecného Boha. V následujícím reknu více o jejich dukazech; nyní pro informaci alespon toto.

56. Vse, co je stvoreno z tohoto zdroje, je uzpusobeno k prijímání Boha nikoli spojitostí, ale dotekem. Pouze tak a nejinak dochází ke spojení. Stvorení je totiz souhlasné, nebot je stvorené Bohem v Bohu. A protoze je stvoreno tímto zpusobem, je obdobou, a toto spojení z nej ciní jakoby obraz Boha v zrcadle.

57. Andelé proto nejsou andely sami ze sebe, ale díky tomuto spojení s Bohem-Clovekem; toto spojení se rídí tím, jak prijímají Bozské Dobro a Bozskou Pravdu. Toto Bozské Dobro a Bozská Pravda jsou Buh a jeví se, jako by z Nej vycházely, prestoze jsou ve skutecnosti v Nem. Andelé je prijímají podle toho, jak uplatnují zákony rádu, tedy Bozské pravdy, ze svobody myslet a chtít podle svého rozumu svobody, jiz jim dal Pán jako jejich vlastnictví. To jim umoznuje jakoby samostatne prijímat Bozské Dobro a Bozskou Pravdu a opetovat lásku; nebot jak bylo receno výse, láska není mozná, není-li vzájemná. Obdobné to je s námi na zemi.

Výse recené nám muze objasnit, ze vse ve vesmíru bylo stvoreno Bozskou Láskou a Bozskou Moudrostí Boha-Cloveka.