Je nepopiratelným faktem, ze vsichni jednou zemreme. Mozná ze vy ani já nemáme tu nejmensí predstavu o tom, jak k tomu dojde, ale doufám, ze v prubehu ctení této knihy objevíte, ze smrt ve skutecnosti není tak hrozným predelem. Dnes jiz máme presvedcivé dukazy na základe zpráv tisícu lidí, kterí meli zázitek blízkosti smrti, o tom, ze neodvratný proces umírání není poslední kapitolou nasí existence.

Neexistují dva lidé, kterí by prozili naprosto stejnou zkusenost, avsak mezi mnoha tisíci zázitky, které byly popsány, existuje pozoruhodná spojitost. Tyto opakovane prozívané základní zázitky bývají v mnoha prípadech doprovázeny i dalsími prozitky jako nádhernou vuní ci krásnou hudbou; nekdy vsak clovek vypovídá i o necem negativním ci nepríjemném. Velmi významné jsou také následné úcinky, které se projevují v pozdejsím zivote cloveka po jeho návratu.

Existuje fascinující podobnost mezi NDE a duchovním svetem, který popsal pred více nez dvema sty léty svédský vedec a nábozenský vizionár Emanuel Swedenborg. Cetl jsem a vyslechl jsem mnoho set prípadu NDE, a podobnosti mezi tím, co Swedenborg tvrdil o tomto prechodu ze sveta, který známe nyní, do zivota prístího sveta, me naplnily úctou. Jeho myslenky o svete duchu a o zivote nebe a pekla se dotýkají soucasného zivota stejne jako toho prístího.

Emanuel Swedenborg, uznávaný vedec a filozof, psal na stránkách svých triceti teologických knih, ze na proces smrti muzeme ve skutecnosti nahlízet jako na proces prechodu. Jde o prechod ze stavu prípravy, který nazýváme zivotem a který muze trvat od nekolika okamziku az po zralé stárí, do stavu skutecného zivota, pro který jsme byli stvoreni.

Zázitky blízkosti smrti nejsou vlastním zivotem po smrti. Jak prede mnou jednou poznamenal Kenneth Ring: Lidé, kterí zazili blízkost smrti, nahlédli do prístího zivota vstupními dvermi, ale Swedenborg prozkoumal celý dum! Fenomény týkající se NDE jsou, jak uvidíme, fascinujícím a obsáhlým tématem, který je zároven dost dulezitým, vezmeme-li v úvahu, ze se týká vecnosti coz je vskutku docela dlouhá doba.

obr. Dore: Dante And Eagel Muj vlastní zázitek, stejne jako zázitky stavu mimo telo obecne, jsou dramatickým vstupem do duchovního sveta. Swedenborg zduraznuje, ze skutecný svet je svet duchovní, jehoz existence si témer nejsme vedomi. Nejenze vsude kolem nás se stále nachází tento nádherný, neviditelný a neslysitelný vesmír, obydlený duchy, kterí ve znacné míre ovlivnují nase myslenky i emoce, ale obcas se stane, ze jejich prítomnost muzeme vycítit. Muzeme si vybrat, a ve skutecnosti si také vybíráme, ke kterým duchum se pripojíme a které necháme, aby ovlivnovali nase zivoty. Spolecenství s dobrými duchy muze ve znacné míre obohatit nase myslenky a city, avsak místo toho velmi casto necháváme nebo dokonce podporujeme nepravdivé duchy, aby v nás vznecovali nálady a myslenky, které skodí nasemu duchovnímu prospechu.

Výmluvný swedenborgián devatenáctého století Rev. Chuncey Giles napsal vynikající studii, která predkládá racionální pohled na predmet smrti. Kniha The Nature of Spirit and of Man as a Spiritual Being (Podstata ducha a cloveka jako duchovní bytosti) byla poprvé vydána v roce 1867 a pozdeji byla prelozena do nekolika jazyku. Giles píse, ze duchovní svet

Clovek je ve své podstate duchovní bytostí, duchem v lidské podobe; je vnitrne usporádaný jako clovek, s duchovními smysly prizpusobenými k vnímání duchovních predmetu a s prírodními smysly prizpusobenými pro prírodní predmety, takze hmotné telo není zádnou vlastní soucástí cloveka, ale pouze necím, co udrzuje a tvorí základnu pro duchovní cástice, ze kterých je vlastní clovek vytvoren; nástroj, který pouzívá k tomu, aby zdokonalil svou duchovní organizaci a polozil základy k vytvorení vyssí struktury svého prístího zivota.

Duchovní svet, ackoliv neviditelný, je kolem nás po celý nás zivot. Nase místo a okolnosti v onom svete jsou prícinou naseho lidského narození a toho, ze jsme zde pripravováni pro zivot vecných bytostí.

Soucástí NDE jsou, jak jsme videli, zázitky mimo telo, behem kterých duch umírajícího opoustí své telo, ale stále jeste zustává do znacné míry v tomto svete. Clovek, který to zakousí, si je vedom svého okolí, jednání a slov jiných osob, a pozoruje skutecnosti, které by mohly být posledními momenty jeho pozemského zivota. Prístup umírajícího, vznásejícího se nekde nad hlavami ostatních, je prekvapive neúcastný ke vsemu, co se deje, a nesdílí se svými vzlykajícími práteli a príbuznými jejich zármutek. Pozdeji je velmi verohodným svedkem vsech událostí, prestoze témer nezivotné telo lezící dole bylo jeho vlastní. Jeho pohled na vec se naprosto lisí od pohledu ostatních úcastníku ci diváku, protoze je zalozen na zkusenosti, která není z tohoto sveta.

V prubehu dvaceti sedmi let, v nichz se Swedenborg pohyboval mezi duchovními svety a prírodním svetem, psal velmi obsírne o tom, co tam videl a slysel. Jeho velmi detailní popisy znacne presahují zázitky z blízkosti smrti. ()

Lidé, kterí zazili NDE, casto vypovídají o tom, ze se setkali s duchy, se kterými neverbálním zpusobem hovorili. Slo o výmenu myslenek bez uzití reci, kde myslenky samé byly mnohem dulezitejsí nez pouhá slova. Komunikace v obrovském duchovním svete svými moznostmi daleko presahuje zpusob reci, jaký známe dnes.

Neverbální rec lze nazvat prenosem myslenek. Kdo z nás nepocítil nikdy zklamání z toho, ze se marne snazí sdelit nedostatecnými a neohrabanými slovy jakéhokoliv jazyka nejakou významnou zprávu? Stejne obtízná muze být i nase snaha popsat jediným slovem západ slunce ci vysvetlit nasi vnitrní reakci na nejaké hudební dílo. V duchovním svete vsak myslenky a ideje stojí nad pouhými symboly a mohou být predány druhé osobe velikou rychlostí a velmi zretelne. V Nebi a pekle, odstavci 248, Swedenborg píse, ze rec andelu nebo duchu plyne nejdríve do myslenek cloveka a pak vnitrní cestou do jeho sluchových orgánu, a tak se sírí zevnitr. To naznacuje, ze zde dochází ke spojování myslí.

Dalsím rysem zázitku NDE, o kterém vypovídají lidé, kterí navstívili odlisnou realitu, je skutecnost, ze v duchovních svetech neexistuje cas ani prostor. V raných fází NDE je clovek jaksi osvobozený od hranic prostoru a casu, pluje tmavým tunelem a dostává se do nádherné krajiny. Jedna zena vypráví, ze v dálce spatrila skupinu lidí, a chtela zjistit, kdo jsou, takze si prála, aby byla u nich a náhle se ocitla uprostred skupinky a vítala se se starými práteli. I jiní vyprávejí o tom, jak se pohybovali z místa na místo pouhým myslením.

Swedenborg tvrdí, ze myslenka zprítomnuje. Jinými slovy, kdyz pomyslíme na jistého cloveka, tento clovek se objeví. Také platí, ze být nekomu v duchovním svete nablízku opravdu znamená, ze máme k danému cloveku blízko ci jsme si podobní ve svých sklonech a myslenkách. Tuto skutecnost názorne vyjadruje napríklad událost, kdyz se skupina lidí sejde jednoduse proto, ze se zajímá o stejnou vec. I kdyz nemusí být vzdy tak jednoduché predstavit si tuto vnitrní podobnost, uvedomujeme si i v nasich zivotech, jak jsme si s nekým blízcí ci vzdálení podle toho, zda sdílíme stejné náklonnosti ci myslenky. Receno jednoduse:

Navzájem blízko si jsou ti lidé, kterí jsou v podobném stavu, a ti, kterí jsou od sebe daleko, jsou v rozdílných stavech. Prostor v nebi je tudíz vnejsí okolností nacházející se v souvztazném vztahu s vnitrním stavem cloveka. Ze stejného duvodu jsou od sebe vzdálena jednotlivá nebe, stejne jako spolecenství v kazdém nebi a jednotlivci v kazdém spolecenství. Emanuel Swedenborg, Nebe a peklo, odst. 193

Do duchovního sveta dospejeme celí, ne pouze s celou pametí, která nám promítne prehled naseho zivota, ale také se vsemi svými láskami a názory. Samozrejme si s sebou také prineseme spoustu necistých lásek a nepravdivých predstav, kterých nás nikdo druhý nezbaví. Naopak bude jen na nás, které názory a lásky si budeme prát ponechat a které odmítneme.

Proces svobodného rozhodování se úzce váze k zivotnímu prehledu, protoze prozijeme znovu ona rozhodnutí, která jsme ucinili za svého pozemského zivota. Znamená to, ze si s sebou nemusíme brát vsechny své myslenky a fantazie, které jsme si vytvorili od svého mládí, ale budeme mít sanci znovu vse prehodnotit. ()

A tak se postupne, krok za krokem, staneme tím, kým opravdu jsme, protoze v tomto svete, kde ostatní mohou císt nasi mysl, neboli kde nase sféra ci aura na nás ihned prozradí, kým opravdu jsme, nám nebude stát v ceste zádná pretvárka. A protoze jsme kazdý jiný, budeme tímto procesem v duchovním svete prirozene pritahováni k tem místum a lidem, kde se budeme cítit dobre. Tam, mezi lidmi podobného uzpusobení, jako je nase, se budou moci i nase specifické schopnosti a radosti uplatnit co nejsvobodneji, ve vztazích k druhým. Zjistíme, pokud to jiz nevíme, ze v duchovním svete kazdý vyuzívá své specifické schopnosti k tomu, aby delal neco pro druhé.

Poslední okamziky cloveka na zemi jsou jiz po dlouhé veky obestreny strachem a predstavami a daly vznik mnoha pokrouceným vírám. Pro velké procento obyvatel je smrt jedinou událostí, díky které se o nich objeví zmínka v místních novinách. Býváme také zaplavováni výrazy jako odejít na místo posledního odpocinku, a to navzdory mnohem dulezitejsí zpráve z Nového zákona: Není tam! Vstal z mrtvých!

Rev. Chuncey Giles tuto skutecnost dále ilustruje v knize The Nature of Spirit:

Dále Giles rozvíjí pusobivou analogii, ve které se zabývá otázkou rozlomení omezujících pout fyzického tela:

Bez vásnive poetické prózy Chuncey Gilese by to nebylo to pravé, avsak jedním z nejcastejsích výrazu lidí popisujících NDE bývá prohlásení: Bylo to opravdové!

Swedenborg veril, ze Buh, který je sama podstata lásky ci láska sama, stvoril vesmír proto, aby nám mohl darovat pozehnání vecného a stastného zivota. Buh nenutí lidi, aby byli dobrí, a jejich pravé stestí závisí na jejich vlastním rozhodnutí, co budou ve svém zivote sledovat. Bozím zámerem je poskytnout nám v prírodním svete veskeré moznosti, abychom se mohli vyvinout v andely, kterí zijí vecne v nebi. To zahrnuje vsechny lidi zijící na vsech místech dokonce i ty nejprimitivnejsí a nejizolovanejsí lidi na této zemi.() Je mým osobním presvedcením, ze fenomén zázitku blízkosti smrti je soucástí velkého bozského plánu, abychom dosli co nejlepsího osudu.

Nejslozitejsí okamzik posmrtných zázitku se týká bodu, kdy lidé prozívající tyto zkusenosti dosáhnou oné hranice, kde se musí rozhodnout, zda pujdou dál, nebo se vrátí. Co by pro ne mohlo být tak dulezité, aby se mohli chtít vrátit? Ti, kterí nám o tom vyprá- vejí, hovorí o mnoha duvodech napr. ze se chteli postarat o deti, pecovat o starou matku, dokoncit rozdelanou práci. Tyto duvody mohou opravdu sehrát svou úlohu, ale je velmi pravdepodobné, ze jejich návrat a uzdravení po tom, co nahlédli do vyssí existence, má daleko hlubsí duvod, nez jsou sami schopni postrehnout.

Vse, co se stane kterémukoliv jedinci ci lidstvu jako celku, má v rámci bozského plánu za úcel poslouzit nejvyssímu stestí. Znamená to, ze musel existovat duvod pro to, aby trináct miliónu lidí zazilo zkusenost blízkosti smrti toto velké dobrodruzství prechodu do vyssí reality vedomí. Kazdý z nich sehrál svou jedinecnou úlohu v tom, ze pomohl lidskému vedomí postoupit z úrovne primitivních znalostí k lepsímu porozumení Bozímu cíli pro lidstvo. Zkusenost je transformovala, zmenila je na moudrejsí a lepsí lidi. Krome toho mela vliv i na vsechny lidi v jejich blízkosti. Nemocnému ci zranenému cloveku na prahu vecnosti se prihodilo cosi obrovsky významného, ale prihodilo se to také dalsím lidem vcetne blízkých príbuzných a milovaných, kterí by jinak hluboce truchlili nad jeho smrtí.

Je opodstatnené predpokládat, ze mnoho uverejnených prípadu NDE ovlivnilo stovky lidí. V kazdém prípade zázitek v sobe obsahoval poucení nebo objev a casto se v nem citove zúcastnila spousta lidí. Výsledkem bylo, ze temito osobními zázitky byla znacnou merou ovlivnena i velká cást verejnosti, prestoze vypravec mohl být cizí osobou. Mnoho knih popisujících NDE se stalo bestsellery, coz znamená, ze tento predmet zaujal tisíce lidí. Mnozí navstívili ruzné prednásky, protoze cítili, ze setkání nejakého cloveka se smrtí muze mít dulezité poselství i pro ne. Strucne receno, lidstvo proslo v posledních dvaceti ci triceti letech duchovní promenou, která muze významne ovlivnit kazdého z nás.

Zázitky blízkosti smrti se nepochybne vyskytovaly jiz v prubehu minulých veku, ale lidé o nich mlceli, protoze nechteli, aby je druzí zesmesnovali ci zpochybnovali jejich prícetnost. V soucasné dobe je západní kultura prístupnejsí prijetí fenoménu NDE. Lidé jsou o duchovních poznatcích lépe informovaní a informace o NDE se sírí lépe nez v minulosti.

Výbuch zájmu po vydání Moodyho knihy Zivot po zivote lze z velké cásti pricíst faktu, ze lidí, kterí zemreli a zotavili se, bylo velké mnozství, a vsichni získali silnou víru v jiný typ existence. Kdyz prostrednictvím tisku a verohodných tvrzení zjistili, ze nejsou sami, vysli ochotne ze svého úkrytu. Kdyz vsak vysli ven, aby sdíleli i s ostatními své príbehy, setkali se, jak se obávali, s chladným skepticismem. Bylo jim receno, ze jejich halucinace jsou výsledkem léku, nedostatku kyslíku, autohypnózy nebo endorfinu. Byli to samozrejme odborníci lékari, psychologové, duchovní a dalsí kte- rí odporovali nejdurazneji. Presto NDE nemuze být jednoduse popreno. Zázitky NDE byly skutecné pro ty, kterí je zazili jak by vsak tomuto dobrodruzství mohli porozumet ci prijmout jeho realitu ti, kterí je nezazili?

Sny jsou pro toho, kdo sní, skutecné. Existuje mnoho lidí, kterí berou sny celkem vázne, ale ti, kterí prosli zázitky NDE, si stojí jednomyslne za tím, ze nejde o sen. Jeden z techto lidí mi rekl: Bylo to reálnejsí, nez jste vy. Také na rozdíl od mnoha snu si lidé pamatují NDE do detailu.

Behem techto zázitku milióny lidí nemely zrovna príjemné (a nekolik z nich melo nepríjemné) vize. Tvrdí, ze zatímco jejich telo tise lezelo, oni toto telo videli (se zavrenýma ocima) a pozorovali lidi stojící okolo, slyseli, o cem si povídají. Cítili, jak jsou z tela vytahováni, a pak si tam jen tak poletovali vzduchem a cítili se dobre! Hovorí o pruchodu temným tunelem, o tom, jak se priblízili nepopsatelnému a nevýslovnému svetlu a vstoupili do nádherné nové reality zabydlené duchy, které casto rozpoznali jako své prátele. Pokud vsechny tyto veci tak vehementne popisují jako skutecné, pak musíme poopravit svuj pohled na to, co to skutecnost je.