Kdyz telo jiz není schopno vykonávat v prírodním svete své funkce souvztazné s myslenkami a náklonnostmi ducha (které clovek má z duchovního sveta), pak ríkáme, ze umírá. K tomu dochází tehdy, kdyz ustane respiracní pohyb plic a systolický pohyb srdce.

Clovek vsak ve skutecnosti neumírá, je jen oddelen od své fyzické soucásti, která mu slouzila ve svete. Skutecný clovek zije dál.

Ríkáme, ze skutecný clovek zije dál, protoze clovek není clovekem díky svému telu, ale díky svému duchu. Duch totiz v cloveku myslí, a myslení spolu s náklonnostmi vule tvorí cloveka.

Vidíme z toho, ze kdyz clovek umírá, jde o pouhé prekrocení z jednoho sveta do druhého. Proto smrt ve Slove, ve svém vnitrním smyslu, znamená vzkrísení a pokracování zivota.

Nejvnitrnejsí komunikace ducha souvisí s dýcháním a s pohybem srdce myslení ducha s dýcháním, a sklony lásky se srdcem. Proto kdyz tyto dva telesné pohyby ustanou, okamzite nastává oddelení. ()

Duch cloveka zustává po svém oddelení jeste nejakou dobu v tele, ale ne déle, nez pohyb srdce ustane docela. Tento cas se lisí podle druhu nemoci, která zpusobila smrt, nebot v nekterých prípadech pohyb srdce jeste dost dlouhou dobu pokracuje, a v jiných prípadech trvá jen krátkou chvíli.

V okamziku, kdy tento pohyb ustane, clovek se probudí, ale to zpusobuje výlucne Pán. Probuzení znamená vyvedení ducha z tela a jeho uvedení do duchovního sveta, coz se obvykle oznacuje termínem vzkrísení.

Duvod, proc duch cloveka nebývá oddelen od tela drív, nez ustane pohyb srdce, spocívá ve skutecnosti, ze srdce se nachází v souvztazném vztahu se sklony lásky, která je skutecným zivotem cloveka, nebot kazdý získává z lásky své vitální teplo. Proto tato souvztaznost trvá, dokud trvá toto spojení, a dusledkem je zivot ducha v tele.

Co se týká zpusobu, kterým dochází k tomuto probuzení, nebylo mi to jen popsáno, ale skutecne jsem vse prozil, tak abych tomuto procesu zcela porozumel.

Byl jsem uveden do stavu necitlivosti svých telesných smyslu do stavu prakticky shodného se stavem umírajících lidí. Muj vnitrní zivot vcetne myslení vsak zustal nedotcen, takze jsem mohl vnímat a zapamatovat si, co se se mnou delo a co se deje s lidmi, kterí jsou probouzeni ze smrti.

Vsiml jsem si, ze fyzický dech byl témer zcela zastaven; zustalo mi pouze vnitrnejsí dýchání ducha, pripojené k slabému a tichému dýchání tela.obr. Beatrice And Virgil

Potom bylo ustaveno spojení mezi tlukotem mého srdce a nebem (protoze nebe je v souvztazném vztahu s lidským srdcem). Dokonce jsem spatril i tamejsí ande ly nekteré v dálce, a dva sedící u mé hlavy. V dusledku toho doslo k odstranení mých osob ních pocitu, prestoze mi zustalo myslení a vnímání. V tomto stavu jsem zustal po nekolik hodin.

Potom duchové, nacházející se v mé blízkosti, odesli, nebot se domnívali, ze jsem jiz zemrel. Kolem se rozsírila jistá príjemná vune pripomínající vuni z balzamované mrtvoly. Jsou-li totiz prítomni nebestí andelé, vse, co má spojitost s mrtvolou, voní jako neco aromatického, coz odpuzuje duchy. Tímto zpusobem bývá zlým duchum zabráneno, aby se priblízili k duchu cloveka v dobe, kdy je uváden do vecného zivota.

Andelé, kterí u me sedeli, byli tisí a komunikovali se mnou pouze svými myslenkami. Kdyz clovek jejich myslenky prijímá, andelé z toho poznají, ze duch cloveka je jiz ve stavu, kdy muze být vyveden z tela. Toto sdelování myslenek se delo tak, ze mi pohlízeli do tváre te- dy stejným zpusobem, jakým se sdelování myslenek deje v nebi.

Protoze mé myslení a vnímání bylo stále aktivní (abych mohl zjistit a zapamatovat si, jak dochází k probouzení cloveka po smrti), vnímal jsem, ze se andelé nejprve snazili poznat, zdali se mé myslenky podobají myslenkám umírajících lidí, týkajícím se obvykle vecného zivota. Také jsem vnímal, ze se mou mysl snazili v tomto okruhu myslenek udrzet.

Pozdeji mi bylo receno, ze duch cloveka bývá v dobe, kdy telo umírá, udrzován v jeho posledních myslenkách az do doby, kdy se vrátí k myslenkám pramenícím ze sklonu jeho obecné neboli vládnoucí lásky, kterou mel na svete.

Bylo mi zejména umozneno pocítit a vnímat, jak dochází k jistému tazení ci vytahování vnitrnejsích prvku mé mysli tedy mého ducha ven z tela. Bylo mi receno, ze toto provádí sám Pán a ze práve v tom má puvod vzkrísení.

Nebestí andelé, kterí jsou u cloveka pri probouzení, od nej neodcháze jí milují totiz vsechny a kazdého. Je-li vsak duch takový, ze jiz nemuze zustat déle v prítomnosti nebeských andelu, sám se chce od nich vzdálit.

Kdyz se tak stane, pricházejí duchové z duchovního království Pána, díky kterým duch získá schopnost videt. Doposud totiz duch nevidel, pouze myslel.

I toto mi bylo názorne ukázáno. Zdálo se mi, jako by tito andelé odvinovali jakousi prikrývku z mého levého oka smerem k nosu tak, ze se oko otevrelo a zacalo videt. Kazdý duch to také vnímá práve tímto zpusobem, ale je to jen zdání.

Kdyz je, jak se zdá, tato prikrývka shrnuta, duch vidí cosi jasného, ale zároven tlumeného asi tak, jako kdyz se clovek tesne po probuzení dívá zpoza napul zavrených ocních vícek. V tomto okamziku se mi toto zárive tlumené svetlo jevilo v nebeských barvách. Pozdeji mi vsak bylo receno, ze v ruzných prípadech to bývá ruzné.

Poté jsem pocítil, jak je neco jemne svinováno z mé tváre, coz zpusobilo, ze jsem získal schopnost duchovního myslení. Toto svinování z tváre je také pouhým zdáním a slouzí ke znázornení skutecnosti, ze clovek prechází z myslení prírodního do myslení duchovního. Andelé se s nejvetsí pécí snazí o to, aby v probouzejícím se cloveku nevznikla zádná predstava bez prídechu urcité lásky. Potom mu sdelí, ze je duchem.

Kdyz duchovní andelé poskytnou cloveku dar videní, prokazují mu veskeré sluzby, jaké si v tomto stavu muze prát, a vyucují ho o vecech, které existují v druhém zivote a to v té míre, nakolik je schopen to pochopit.

Pokud si duchové, kterí byli probuzeni, neprejí být poucováni, touzí se od spolecnosti techto andelu vzdálit. Ani tehdy to vsak nejsou andelé, kterí je opoustejí to oni sami se od nich odloucí. Andelé milují opravdu kazdého a neprejí si nic více, nez jim slouzit, vyucovat je a vést je do nebe. V tom nacházejí své nejvetsí potesení.

Kdyz se duch takto od andelu oddelí, prijmou ho mezi sebe dobrí duchové, kterí mu také nabízejí vsemoznou pomoc, a to tak dlouho, dokud duch zustane v jejich spolecnosti. Pokud vsak zivot cloveka na svete byl takový, ze ve spolecnosti dobrých duchu nemuze zustat, touzí vzdálit se i od nich. To se opakuje tolikrát a tak dlouho, dokud se nepridruzí k takovým duchum, kterí zcela odpovídají zpusobu jeho zivota, jenz vedl na svete, a mezi nimiz najde svuj vlastní zivot. Po tom a to je pozoruhodné zije duch stejný zivot jako byl ten, který vedl na svete.

Tato pocátecní fáze lidského zivota po smrti vsak trvá pouze nekolik dní. Na následujících stránkách popisuji, jak duchové bývají uvádeni z jednoho stavu do druhého a nakonec do nebe nebo do pekla. I to mi bylo dáno poznat mnohými osobními zkusenostmi.

Mluvil jsem s nekolika lidmi tretího dne po jejich odchodu ze sveta, v dobe, kdy události popsané výse jiz byly dokonány. Mluvil jsem dokonce i se tremi lidmi, které jsem znal na svete, a informoval jsem je o tom, ze se nyní pripravuje obrad k pohrbení jejich tela. Rekl jsem doslova obrad k vasemu pohrbu. Kdyz to slyseli, byli tím udiveni a prohlásili, ze prece zijí dál ze lidé pohrbívají pouze vec, která jim slouzila na svete.

Pozdeji se velmi divili tomu, ze zatímco zili v tele, neverili v tento druh posmrtného zivota, a zejména se divili skutecnosti, ze tomu neverí témer nikdo v církvi.