Emanuela Swedenborga (16881772) bychom dnes nazvali nejspíse mystikem a nábozenským filozofem, avsak sám se nazýval proste sluzebníkem Pána, jemuz byl sveren speciální úkol: tiskem publikovat nauky nové církve a poznatky o duchovním svete, jez mu byly svereny. Tento drívejsí vedec, proslulý radou odborných spisu i praktickými príspevky mnoha vedním oborum, se ve svém jiz pokrocilejsím veku, po období intenzivních vnitrních zázitku a zápasu, oddává výhradnímu studiu Bible a jejích puvodních jazyku a zacíná sepisovat rozsáhlé teologické dílo. Tvrdí, ze jeho spisy jsou postaveny na zjevení, jez prijímal od Pána, zatímco cetl Bibli. Postihuje v nich tu nejsirsí skálu témat: od Pána Boha k cloveku a vnitrním procesum jeho mysli a duchovního vývoje, od nebeských svetu a zákonitostí az k pekelným výjevum; podrobne vykládají vnitrní symbolický obsah Písma svatého, samostatným tématem je manzelská láska a její duchovní podstata, a tak dále.

Snad krome jeho poslední publikované knihy nazvané Pravé krestanské nábozenství, kterou své celozivotní dílo zavrsil, vsech jeho priblizne tricet svazku je psáno strízlivým, snad az ponekud suchým jazykem, v nemz se nezapre Swedenborgova vedecká pruprava a kariéra. V logickém sledu postupuje od tvrzení k tvrzení, vers za versem rozebírá vnitrní význam Slova, vse peclive oduvodnuje a dokládá. V jistém protikladu k temto pojednáním pak stojí takzvané pametihodné události, jak nazývá vyprávení z duchovního sveta, kterými nekteré své teologické knihy doprovází. Ty jsou psány zcela jiným zpusobem zivé, nekdy napohled az pitoreskní scény strídají dalsí, na scénu prichází bezpocet duchu, andelu a dáblu andelé napohled krásní, dáblové nejruznejsím zpusobem znetvorení, mesta ci lidé se propadají do zeme, na nebi se objevují nejroztodivnejsí znamení a úkazy a setkáváme se i s takovými kuriozitami jako treba s zelvími lidmi se dvema hlavami, s duchy s dutými lebkami, mohou nás prekvapit mluvící kozy a ovce nebo padající mrtví kone a tak dále a dále. A mezi tím vsím poklidne prochází Swedenborg, vede své rozhovory a zkoumá tyto svety a jejich obyvatele s podobnou peclivostí jako pruzkumník prohledávající doposud neprobádané konciny zeme.

Techto pametihodných príbehu je dohromady pres sto (nekteré se v ruzných knihách az trikrát opakují viz seznam na konci knihy) a Príbehy z duchovního sveta jsou jejich souborem.

Jednou ze základních otázek, kterou si ctenár Swedenborgových pojednání bude zrejme opakovane klást, je otázka jejich autenticnosti. I sám Swedenborg si byl tohoto problému dobre vedom. V úvodu knihy Manzelská láska ciní toto prohlásení:

Tato skutecnost je krásne videt napríklad na príbehu z knihy Manzelská láska (odstavec 521), kde se spolu vesele baví skupina satyru pripomínajících pantery, telata a vlky. Na Swedenborgovu výzvu nekterí z nich poodejdou stranou od ostatních, a tehdy je jejich spolecníci poprvé spatrí v této skutecné podobe odrázející jejich vnitrní zohyzdení. Pozdeji pohlédnou i ke své jeskyni a s údesem spatrí, ze je obtocena obrovským hadem plivajícím na ni svuj jed.

To vsak není vse ackoli nám mnohé z techto výjevu mohou imponovat práve svou bizarností a neobvyklostí, Swedenborg tvrdí, ze nic z toho se v duchovním svete neobjevuje ani nedeje náhodne. Vse se tam z dálky jeví podle takzvaných souvztazností neboli ve vztahu ke skutecnostem jiné úrovne reality, a kdyz to nabyde konkrétní podoby, nazývá se to zobrazením duchovní skutecnosti pomocí predmetu prírody (viz Pravé krestanského nábozenství, odst. 388).

V nasem príbehu o satyrech tedy duchové, kterí se oddávali chlípné smyslnosti, spatrili z dálky, z odstupu, své spolecníky ve znetvorené podobe a svuj dum jako jeskyni obtocenou hadem, nebot chtíc a smyslnost, necistota a vsechny zlé lásky a klamy, kterými se lidé vnitrne obklopují a nechávají ovládat, se v tomto svete zhmotnují do nejruznejsích vnejsích podob. Má-li duch chladné a necitlivé srdce, zcela zákonite se kolem nej objeví zamrzlá a chladná krajina. Ducha rozpáleného hnevem mozná spatríme skutecne v plamenech; a z této perspektivy muzeme jiz lépe pochopit, proc bývá peklo tradicne spojováno s ohnem, dáblové jsou vykreslováni se zvírecími rysy, a obdobne jsme-li trochu obeznámeni s pojmem souvztazností se muzeme snazit rozsifrovat i dalsí symboly. Jak jsme poznamenali, sám dábel neboli clovek dábelského nitra nemusí tyto skutecnosti nutne vnímat, avsak otevírají se napríklad pred andely lidmi nebeského nitra ci pred nezaujatým pozorovatelem, jakým byl Swedenborg.

Zamyslíme-li se nad tím, celá pitoresknost a podivuhodnost popisovaných výjevu tím náhle získává smysl a rád. Muzeme si také polozit otázku, co by se asi zacalo objevovat kolem nás, kdyby se nase myslenky, jez nám táhnou hlavou ve chvílích, kdy jsme ponecháni sami sobe, zacaly zhmotnovat? Jak by se zacala promenovat okolní krajina, kdyby mela odrázet momentální svet nasich pocitu?

Avsak práve v tom podle Swedenborga spocívá rozdíl mezi nasím prírodním svetem a mezi svety duchovními. Nás prírodní svet je relativne stálý a nemenný a prestoze i jeho skutecnosti jsou souvztaznosti s vyssími realitami, nemení se tak rychle a spontánne jako zivé skutecnosti svetu duchovních, reagující okamzite.

Pohlízíme-li na realitu duchovního sveta temato ocima, muzeme videt, ze to, co Swedenborg nazývá nebem a peklem, má jen velice málo spolecného s tradicními krestanskými predstavami o techto pojmech. Swedenborg nám predstavuje svety, jez jsou nádherne usporádané, obydlené duchy lidmi, jejichz zivot je logickým pokracováním a vyústením jejich zivotu na zemi; jsou to svety, jez si kazdý z nás vytvárí jiz za tohoto zivota. Vnitrne si budujeme své nebe ci peklo kazdý den, kazdou hodinu i vterinu. Jiz nyní zijeme nevedomými cástmi svých myslí spojeni se svetem, jenz je pro nás prozatím neviditelný, avsak po smrti jak nás autor ujistuje do nej prirozene prejdeme a vse bude pro nás stejne skutecné jako nyní. Opet uvidíme povedomou krajinu, domy, lidi, zvírata a vydáme se cestou svého srdce tam, kde dojdeme naplnení. Zádný trestající Buh svrhávající hrísníky do vecného ohne ani poletující andelé do vecnosti oslavující Boha. Takovéto predstavy jsou podle Swedenborga hloupé a nehodné myslícího cloveka dnesní doby.

Nyní je dovoleno, spatril jednou Swedenborg napsáno nad dvermi jednoho chrámu v duchovním svete. To prý znamená, ze v dnesní dobe je jiz dovoleno vstoupit s pochopením do tajemství víry. Naivní stredoveké predstavy o nebi a o pekle mají být nahrazeny rozumným chápáním, jez cloveku umozní nejenom uznat krestanské zásady moudrého a milujícího zivota, ale v prvé rade podle nich zít.

Nábozenství (pokusíme-li se odpoutat od pro mnohé oklesteného a zavádejícího významu tohoto slova, propujceného krestanskou historií) má pomáhat lidem rozvíjet jejich chápání, a ne je potlacovat, a pomocí pravd jim má pomáhat rozvíjet jejich osobní vztah k Bohu a povzbuzovat je v jejich kazdodenní snaze zít méne sobecky a ohleduplneji k druhým.

Vytvorit si správné základní predstavy o Bohu, o nasem smerování a cíli je pro to základním predpokladem; proto je téma nesprávných tradicních dogmat krestanských církví pro Swedenborga tak dulezité a tak casto se k nim vrací. Na mnoha stránkách se zabývá zejména bludným ucením o víre oddelené od úcinné lásky, související s predstavou oddelených Bozských osob, trestajícího Otce a Syna, jenz vykupuje verící svým zástupným cinem smrti na krízi a tak Otce usmiruje. Podle Swedenborgova presvedcení takto pojaté nauky svádejí verící od správného zivota, a tedy i z jejich cesty k Bohu, a souvisejí s rozkladem a zánikem tradicních církví. I mnohé pametihodné príhody se zabývají tímto problémem, zejména v knize Zjevená Apokalypsa a Pravé krestanské nábozenství. Swedenborg se setkává a diskutuje s mnoha církevními i laickými ucenci a pokracuje s nimi v rozpravách o techto otázkách tentokrát vsak jiz ve svete, kde pravda i klam mají sanci projevit se ruznými viditelnými zpusoby.

Vstupme tedy do sveta, kterým nás bude doprovázet nanejvýs erudovaný a noblesní pruvodce, zrec i myslitel Emanuel Swedenborg. Zavede nás do krajin a situací, které jak ujistuje existovaly v rísi ducha v 18. století naseho pozemského casu; avsak predevsím do situací, které byl podle svých slov poveren sepsat, aby se nám dostalo nadcasového poznání a poucení, jez nám pomohou orientovat se a nezbloudit na mnohdy spletitých stezkách naseho vlastního ducha.