Pred Swedenborgem se krestanstí teologové domnívali, ze text Bible byl bozsky vnuknut, avsak nebádali a nevysvetlovali jiz, jakým zpusobem se to delo nebo jakým postupem k tomuto sestoupení od Boha do psané formy doslo. Swedenborg vsak za svého zivota zaznamenal pocátek ucení popírajícího, ze Buh hrál vubec nejakou roli pri vzniku Bible v této dobe byly totiz objevovány a publikovány nejruznejsí texty a pre klady, které z pocátecních domnenek vyvozovaly hypotézy, ze texty byly kompilacemi drívejsích dokumentárních zdroju.

Jak príliv tohoto ucení nabýval na síle, jiz pouze ortodoxní krestané zastávali plnou inspiraci slov textu Bible samotným Bohem, ackoliv nedokázali odpovedet na radu kritických otázek, na které poukazovali jiní ucenci. Duraz v debatách se presunul na otázky o tom, jakým zpusobem jsou ctenári Bible a verící v Bozské vnuknutí Slova Bohem inspirováni.

Zjevení dané Swedenborgovi a skrze nej nám prinásí znalost faktoru, které jiní biblictí ucenci a verící pomíjejí anebo o nich nevedí: nauku o Bozím Slovu v nebi, nauku o ruzných stupních bozské pravdy a nauku o neprímém vlivu dobra a pravdy na nás (a na vsechny nase myslenky a náklonnosti) prostrednictvím duchovního sveta, který je rovnez zahrnut do procesu premeny Bozího slova na Bohem psané Slovo. Vsechny tyto oblasti nauk ve Swedenborgových teologických pracích nás vedou k tomu, ze objevujeme dvoustranné pojetí Slova inspirovaného Bohem proto, ze Buh jej vytvoril, a proto, ze je v kaz dém veku cteno zboznými a v Boha verícími lidmi.

Ctenári Swedenborgova díla brzy objeví, ze v jeho pojetí má Bible nekolik vnitrních stupnu významu a ze kazdý tento stupen odpovídá stavum jednotlivých lidí, od andelu k neznovuzrozeným lidem zde na zemi. Tento koncept vnitrních stupnu pravdy ovlivnil i literární styl, který vidí ve stvorení více, nez mohou videt pouhé oci, a který se dokonce pokousí psát "mnohovrstevne". Snad práve to mel na mysli litevsko polský spisovatel Czeslav Milosz, kdyz napsal o Swedenborgovi, ze "osvobozuje obrazotvornost" zajatou vedeckým pohledem na svet. ("Zeme Ulro" - "The Land of Ulro", str. 147, Carcanet Press, 1985)

Verím, ze klíc k porozumení Swedenborgove pojetí podstaty vzniku Bozího Slova se nachází v Genezi 1.1:

Velmi zjednodusene - vse, co Buh tvorí, má dvojí podstatu: duchovní a prírodní, vnitrní a vnejsí, nebeskou a pozemskou.

Tuto pravdu spatrujeme peclive a jasne propracovanou ve Swedenborgove teologii, zvláste na tech místech, kde se zabývá stvorením jako celkem. "Buh stvoril nebe a zemi" - stvorení se skládá ze dvou svetu, dvou vesmíru, duchovního a prírodního. Zdají se být oddelené a navzájem rozdílné; avsak jsou stvoreny tak, aby fungovaly dohromady. Vnitrní a vnejsí svet, duchovní a prírodní, nejsou oddelenými stvoreními, a nemelo by se na ne tedy pohlízet jako na navzájem izolované svety: jsou jediným celkem. Ve skutecnosti práve díky tomu mohl Swedenborg zakouset na vlastní oci to, co nazýval "zázrakem zázraku" (NT 1880) mohl zakouset a zkoumat zivot v duchovním svete, prestoze zil ve svete prírodním. (viz Friedemann Horn, "Emanuel Swedenborg, Forscher in beiden Welten"; Swedenborg Verlag, Zurich, 1975)

Není to vsak pouze stvorení jako celek, jenz má dvojí podstatu - takovou podstatu má vse stvorené. A tak i kazdý clovek je stvoren jako duchovní i jako prírodní, jako vnitrní i vnejsí, s obema cástmi stvorenými k tomu, aby pracovaly jako jedno, i kdyz se zdají navzájem oddelené. V Nebeských tajemstvích Swedenborg píse:

Po tomto zivote kazdý duch potrebuje a obdrzí nové vnejsí - duchovní telo: základní pravidlo vnitrního a vnejsího stvorení zustává zachováno i na vyssí úrovni stvorení.

Dvojí podstatu má kazdá jednotlivá stvorená vec - kvetina, zrnko písku, nebo cokoliv jiného: avsak ne tak, ze by kazdá kvetina nebo zrnko písku mely dusi podobnou lidské kazdá fyzická vec má sobe odpovídající vec duchovní. Lépe by vsak bylo ríci, ze kazdá stvorená vec na vnitrní, duchovní úrovni stvorení má sobe odpovídající protejsek na fyzické úrovni.

Kdyz Swedenborg obrací nasi pozornost k Bozímu Slovu, nemelo by nás prekvapovat, ze povazuje Slovo za Bohem stvorené - a proto s dvojí podstatou: vnitrní a vnejsí, duchovní a prírodní. Presto vsak i ti, kterí verí ve dvojí podstatu vesmíru (a pevne se presvedcili o existenci nebe i zeme) a ve dvojí prirozenost cloveka (a pevne se presvedcili o existenci lidské duse stejne tak jako tela), nedokází uz vyvodit, ze totéz platí i pro Slovo Bozí.

O stvorení Slova ríká Swedenborg více nez o stvorení jakékoli jiné stvorené veci - a ríká více o stvorení jeho vnitrní podstaty nez jeho vnejsího, prírodního, literárního smyslu. Vnitrní prvek Slova zacíná ve skutecnosti Bohem Samým a jeho moudrostí, které jsou daleko za mozností lidského pochopení. Jak Buh pokracuje cestou Své moudrosti, prizpusobuje Své Slovo chápání, podmínkám a potrebám obyvatel kazdého stupne duchovního sveta az do nejvzdálenejsí úrovne stvorené na zemi ke slovnímu znení Bible, tak jak Ji známe. Nebeská tajemství tento proces shrnují:

Meli bychom si povsimnout, jak koncept vnitrních a vnejsích stupnu pokracuje; nebot kazdý stupen má svuj význam a tento význam se pak stává soucástí jádra významu nizsího stupne.

Proces, behem kterého získávali pisatelé Bible svou inspiraci, je popsán Swedenborgem v jeho casném teologickém spisu "Vysvetlené Slovo" (c. 6884) a "Adversaria" (c. 6895).

Premýslíme li o zpusobu, jak Buh stvoril psané Slovo, nemuzeme opominout skutecnost, ze nikde neexistuje zádný text, který bychom mohli povazovat za jediný puvodní originál Slova. To, co nazýváme Starým a Novým zákonem, vzniklo pred zivote Pána Jezíse Krista na zemi i po nem, a jejich texty (v hebrejstine a rectine) se nacházely ve velkém mnozství rukopisu prepisovaných behem dlouhého období. Zádné dva rukopisy ani jednoho z obou Zákonu nejsou Slovo od slova shodné.

Tam, kde se vyskytují rozdílnosti, nevíme, která varianta je tou, kterou Buh chtel puvodním pisatelem zaznamenat. Otázkou je, jak se k této skutecnosti stavel Swedenborg, kdyz napsal:

Swedenborg vedel, ze text psaného slova má variantní podobu, coz muzeme videt z jeho komentáre k Zjevené apokalypse 95, týkajícího se Zjevení 2,9:

Po vylození významu pojmu skutek, souzení a chudoba na tomto míste Swedenborg píse:

Nyní bych chtel obrátit vasi pozornost k príkladu, jenz se vyskytuje v Zjevené apokalypse 1085, která existuje ve dvou rukopisech prvém nácrtu práce a konecné úprave, kterou Swedenborg pripravil pro vydání. Tyto rukopisy ukazují na Swedenborgovo úsilí nalézt presný výraz pro ucení, které se snazil sdelit. Slova, která jej nakonec uspokojila, jsou prelozena následovne:

Rukopisy nám ukazují, jak nejprve vybral a potom skrtnul tri slova a fráze pred konecným napsáním slova mutilatum "zkomoleno". V konecné úprave zvazoval otázku znovu a napsal mutatum "zmeneno", potom to skrtnul a nakonec napsal mutilatum ("Ex Divina Providentia Domini factum sit, quod Verbum sensum literae a prima ejus revelatione non mutatum - mutatum skrtnuto a mutilatum napsáno nad to - sit, ne quidem ad vocem et literam in textu originali.")

Tento príklad me presvedcuje, ze ackoliv Swedenborg vedel o textových variantách, jejich výskyt nezpochybnil jeho presvedcení, ze psané Slovo nabylo svou existenci vnuknutím od Boha; a nezpochybnil ani Swedenborgovo poslání predkládat vnitrní smysl Slova.

V této zálezitosti textových variant vsak je i dalsí problém týkající se skutecnosti, ze se tyto variace vyskytují v daleko vetsím merítku. Napríklad, tradicní hebrejský text Proroka Jeremiáse je o 12,5% delsí, nez hebrejský text prelozený do rectiny (známý jako Septuaginta), který vznikl v prubehu tretího století n.l. (S. Jellicoe, "The Septuagint and Modern Study"; Oxford University Press, 1968, str. 137). V obehu uvnitr ruzných zidovských komunit musely být minimálne dve verze hebrejského textu tohoto proroctví, verze tak radikálne odlisné, ze pouze jedna z nich mohla být nositelem vnitrního smyslu. Podobné variace existují i v cástech reckého textu Nového zákona.

Pisatelé textu Slova meli zrejme velkou svobodu ve výberu slov psaných na papír, papyrus nebo pergamen. A i kdyz byl jejich text zaznamenán, tak ti, kterí tento text prepisovali a ochranovali, meli také dost svobody na to, aby se forma textu mohla rozvíjet rozdílne v ruzných komunitách.

Meli bychom si také vsimnout toho, ze Swedenborg necitoval vzdy kazdý vers ci frázi v Bibli presne stejným zpusobem, jakým vykládal jejich vnitrní smysl. Mé úplnejsí poznámky k tomuto textu zahrnují príklady. Swedenborg, na rozdíl od nás, znal Bibli tak dobre, ze si mohl tyto úpravy citací dovolit.

Ti z nás, kterí pracují s hebrejským a reckým textem Slova a se Swedenborgovými latinskými texty, by si mohli prát sporádanejsí stav vecí! Peclive si vsak povsimneme Swedenborgových slov v záhlaví Pravého krestanského nábozenství:

Základní Bozí zámer není v získání a rozmnození knih psaných bez chyby - predstavte si, jaký rust víry by ve ctenári zázracná podstata takového výkonu vyvolala. Kdyby toto bylo prvotním Bozským zámerem, tak by na hore Sinaj Buh vybavil Mojzíse obema deskami Prikázání i fotokopírkou. Prvotním Bozím zámerem je získat Slovo, které má svou poslední mez ne na papíre, ale v lidských myslích a vulích.

Nyní bych chtel obrátit vasi pozornost na to, co Swedenborg píse v Nebeských tajemstvích o skutecnosti, ze existují ruzné stupne Bozské pravdy.

Vsimneme si, ze prvé dva stupne Bozské pravdy jsou nad pochopení kteréhokoliv andela, a zná je pouze Pán Sám. Proc "potrebuje" dva stupne pravdy pouze pro Sebe? Je to proto, ze princip vnitrního a vnejsí ho platí i v Jeho nejvyssí úrovni?

Je úchvatné povsimnout si skutecnosti, ze nejvnejsnejsí úroven Slova je vyjádrena pomocí záznamu historických událostí, avsak tato úroven mohla zacít existovat pouze v rade po sobe jdoucích stupnu. Tato vnejsí úroven nebyla stvorena v jediném okamziku v case, protoze vyssí úrovne uvnitr této musely existovat ve vsí své sláve dávno predtím, nez mohla být poslední úroven zformována. Duchovní smysl pouzívá ideje zformované z vecí existujících v nebesích - dobro, pravda, láska, moudrost, úcinná láska, víra, nevinnost, cestnost - a tyto skutecnosti existují v duchovní úrovni dríve, nez se události, které je zastupují, objeví na Zemi. (NT 53733)

Nemeli bychom si vsak predstavovat, ze kdyz se pozemské události objevily, byl jimi Buh prekvapený, nebo ze si tehdy poprvé uvedomil, ze by mohl pouzít jejich záznamu jako nástroje pro Své vnitrní Slovo! Duch Svatý neceká na to, az je lidská práce dokoncena, a nebere si az potom z ní své bohatstství. (A.Jones, "Gods Living Word"; Chapman, 1963, kap. 12) Buh vedel, co chce, aby se objevilo v psaném stupni Jeho Slova Jeho Bozská inspirace umoznila urcitým jedincum v histo rii rozpoznat, ze jednak Buh je v prubehu lidské historie cinný, a jednak je podnítil k zaznamenání této historie takovým zpusobem, aby zjevil jejich inspirovanou víru v tuto skutecnost. Zivot tak vplýval do toho, co psali.

Díky stvorení psaného Slova Buh mohl být spojen i s neznovuzroze ným clovekem, protoze v úplnosti vytvorené vnitrní stupne Jeho Slova mely základnu na nejmensích vnejsích formách základních zákonu zivota. Po dlouhé veky napríklad mohlo být Desatero prikázání vsím, co mel clovek jako poslední formu Bozího Slova, at uz psanou nebo mluvenou (viz Pravé krestanské nábozenství 282), ackoliv vnitrní smysl existoval ve vetsí plnosti, a nejvnitrnejsí úroven existovala ve vsí své sláve v Bozí vuli jiz od zacátku veku.

Buh byl vzdy zamestnán aktem stvorování Svého Slova; Jeho Duch vzdy pobízel muze na Zemi, aby rozpoznali, ze On pracuje, a inspiroval je, aby popsali v lidském jazyce ten stupen Jeho Slova, jenz následuje za nejnizsím.

Nyní jsou to jiz stovky let od doby, co byla stvorena plná konecná forma Bozího Slova. Swedenborg nás vsak ucí, ze stvorení neskoncilo tímto okamzikem. "Bytí v existenci", napsal, "je neustálým vcházením v existenci." (BP 3.2)

Je pouhým zdáním, ze Bozí Slovo je STATICKÉ. Pamatujme vsak, ze Buh nemá zájem pouze o to mít Své Bozské Slovo vyjádreno v KNIZE: chce vyjádrit Svou Pravdu v LIDECH. Nový stupen stvorování Slova pokracuje stále v lidských myslích. Jedna tvorivá síla stvorila Slovo se vsemi svými prekypujícími, vnitrními stupni a se snahou vytvorit jej i v lidské mysli ve vsech svých prekypujících, vnitrních stupních, které On stvoril uvnitr nás.

Bozská pravda, která vykrystalizovala do Knihy, stále plyne do stvorení a do kazdého z nás. Kdyz máme neco z psaného Slova v nasich myslích a milujeme to, Bozská Pravda v této milované pasázi se smísí s Bozskou pravdou vplývající do nasich myslí, kazdým okamzikem nove, a nase pametová znalost této cásti Slova opet ozívá - je nyní plne Bozsky inspirovaná pro ctenáre. A k tomu dále:

Nezapomenme na dvojí, vnitrní a vnejsí, povahu Slova: jsou jedním; jsou cinné jako jedno. Je li jakákoli pasáz Slova ve ctenári Bozsky inspirována, nastává efekt vlnení, nebot duchové a andelé, spojení se ctenárem, jsou reinspirováni v kazdé vyssí úrovni zivé pravdy stvorované vzdy nanovo Bohem. (viz Nebeská tajemství 2763.2) Swedenborg definuje kazdou takovou zkusenost s Bozskou inspirací jako príchod Pána. Píse o ruzných Pánových príchodech pred jeho Vtelením, a pokracuje:

Vidíte, ze zpusob, jakým je Slovo nyní Bozsky inspirováno v nasich myslích, má paralelu s tím, jak nase myslenky a náklonnosti k nám pricházejí z duchovního sveta? Stvorení je jednota, reflektující jednotu Stvoritele v nás, a veskeré úrovne stvorení jsou uzpusobeny tak, aby byly cinné dohromady.

Básníci i jiní lidé nasli zalíbení ve Swedenborgove pojetí jednoty vnitrních a vnejsích stupnu stvorování, ve svete i v Bozím Slove. Presto vsak v soucasnosti stále trvá diskuse o tom, zda muze mít jakákoliv literatutura jinou úroven významu, nez jaký je zrejmý na samotném povrchu. To bezpochyby znamená znovuobjevení príznaku popírání existence Boha samotného.

Musíme neustále zduraznovat, ze existuje vztah mezi vsím, co Buh tvorí a co hovorí, a tím, jak zjevuje a vyjadruje Svou lásku a zivot na kazdém stupni stvorení. Musíme také zduraznit, ze I DNES je Buh zamestnán svým "projektem" stvorení, a vytvárí "vsechny veci nové".

Má stále stejný zámer, jaký mel po celý cas - stvorit svet se svetlem, láskou a mírem, kde bude kazdý muz a zena v souladu s Jeho Bozskými kvalitami.

V kazdém novém zacátku Buh stvoruje nebesa a zemi. Prostrednictvím zjevení daného Swedenborgovi je Buh cinný v osvobozování predstavivosti cloveka ode vsech okovu, vytvorených svetskými a materialistickými pohledy a domnenkami.

Milosz to vyjádril takto:

Porovnává Swedenborguv prozaický styl, zbavený poetické fantazie, s podstatou jeho sdelení, které skrývá nepojmenovatelné bohatství. (nepubl. cit., str. 147)

V tomto ohledu má opravdu Swedenborgovo dílo neco, co obsahuje stvorení samotné: obycejnost, pozemskost, syrovost stvorení v sobe ukrývá bohatství slávy, kterou nemuzeme vyjádrit slovy. To, co napsal, je vpravde poklad ukrytý v poli, a my bychom snad udelali dobre, kdybychom prodali vse, co máme, abychom koupili toto pole.