Mystikem je jednoduse receno clovek, který má bezprostrední zázitky s Bohem, jez hluboce ovlivnily a promenily jeho zivot. Ti ze ctenáru, kterí znají Swedenborga, nebudou mít zádné pochybnosti, ze této definici mystika beze zbytku vyhovuje. Shodou okolností se jiz po nekolik let zabývám studiem vsech svetových mystiku. Paní Evelyn Underhill ve svém klasickém seznamu mystiku uvádí pouze osmdesát sedm publikovaných mystiku na Západe za poslední dva tisíce let! Jak buddhismus, tak hinduismus cílene kultivují zázitky s Bohem, proto seznam publikovaných mystiku Východu by byl rozsáhlejsí. Toto studium mi umoznilo videt Swedenborga v kontextu svetových mystiku.

Swedenborg vyniká v této skupine nekolikerým zpusobem. Prvním a nejocividnejsím je ohromující rozsah jeho spisu v této oblasti. Je skutecne velmi málo dalsích, zvláste v buddhismu, kterí se tomuto rozsahu priblizují. Jiz z definice vyplývá, ze vsichni mystici mají prímé zázitky s Bohem, které popisují. Swedenborg je unikátní svým vstupem do duchovního sveta a jeho popisem. V celé mystické literature jsem nenalezl zádné dílo takového formátu, jako je jeho Nebe a peklo. Z celé svetové mystické literatury by se skutecne stezí poskládala jedna cást Nebe a pekla, a i ta by byla znacne nesrozumitelná.

Swedenborgovy spisy také vynikají svou jasností. Aby západní clovek mohl císt svetovou mystickou literaturu, musí se prizpusobit terminologii svázané s danou kulturou, predevsím v hinduismu a buddhismu. Avsak i kdyz predpokládáme, ze se ctenár prizpusobí tomuto odlisnému rámci, Swedenborgovo podání se presto jeví jako neobvykle jasné. Cástecne to pricítám skutecnosti, ze se pridrzel krestanského rámce. Je zde vsak jeste jeden dulezitý aspekt, který prispívá k jasnosti jeho spisu.

Pán mu totiz zakázal spekulovat. To znamená, ze se cítil být omezen pouze na to, aby sepsal, co mu bylo zjeveno. Jiní západní mystici, jako napr. William Blake, Jacob Boehme a zidovstí kabalisté, zádná omezení nepocitovali a svobodne spekulovali a vymýsleli nové symboly a predstavy. Jejich spisy proto predstavují témer neproniknutelnou houstinu. Zcela jinak je tomu se Swedenborgem. Prestoze predkládá duchovní a nebeské zálezitosti, snazí se je pro nás objasnit. Ruku v ruce s tímto omezením spekulací jde také skutecnost, ze se nikdy nevystavuje na odiv. U Williama Blakea má ctenár casto pocit, ze kdyby tak neusiloval o uznání, byly by jeho spisy cennejsí. Swedenborg nespekuluje, pridrzuje se krestanského rámce a neupozornuje na sebe - to vse prispívá k tomu, ze predkládá duchovní ucení pokorne a jasne.

Je zde vsak jeste jedna stránka jeho teologie, se kterou si stezí vím rady. Je zrejmé, ze Swedenborg cítil, ze objasnení vnitrního smyslu Bible je jedním z jeho nejcennejsích príspevku. Ve svetové mystické literature Východu i Západu jsou srovnatelné práce, ve kterých je svatým textum prisuzována vetsí hloubka. Mohl snadno uvádet príklady z literatury hinduismu, buddhismu, islámu a judaismu. Swedenborg se presto zdá být i v této oblasti jedinecný, a to mimo jiné tím, co zjevuje o lidských zázitcích. Mám skutecne podezrení, ze plne nerozumíme nebo nevíme, jak s tímto vnitrním smyslem zacházet.

Pred dlouhou dobou jsem prirovnal svuj zázitek se Swedenborgovými spisy k objevování celých Himalájí mysli, ducha a zivota. Nyní i po prostudování svetových publikovaných mystiku jsou pro me jeho spisy stále úzasné svým rozsahem a srozumitelností. To neznamená, ze bychom se nemohli ucit i z jiných tradicí; je to, jako by kazdá z nich prispívala necím jiným. Bez islámské sufi literatury bych se napríklad sotvakdy dozvedel, jak intenzívní muze být mystická láska. Literatura zen buddhismu zase vyniká esteticky. Kazdá z nich celku necím prispívá. Máme-li vsak prostudovat pouze jedinou mystickou literaturu, pak nevidím jinou volbu, nez objevovat to, co ukázal Swedenborg. I ve srovnání se svetovými mystiky je gigantem.